Společné spaní s dětmi - ano nebo ne?
Jaký je váš názor na společné spaní s dětmi? Spíte (a vyspíte se) s nimi nebo chtějí být radši ve svém vlastním pokojíčku?
Obě děti byly od narození ve své postýlce, starší ve svém pokojíčku od 11 měsíců (poté, co jsme se přestěhovali do většího) a mladší od narození (s tou jsem tam asi 3/4 roku spala i já). Myslím, že do vlastního pokojíčku chtějí děti nejdřív tak od 4-5 let, některé i později, zvlášť, pokud jsou od narození zvyklé být s rodiči. Naše jsou zvyklé od mala, taže neřeší, že jsou "samotné". Mají tam svůj vlastní prostor, svoje zázemí a taky svůj nepořádek. 🙂 Osobně mám ráda soukromí a spát s dětmi v posteli by pro mě bylo peklo. Děti sebou hrozně mrskají, vrtí se a já nemám tvrdé spaní. Takže bychom se vzájemně hrozně rušili, o nějakém užívání nemůže být ani řeč. Vyjímkou jsou těžší nemoci, jako vysoké horečky nebo zvracení - to si dítě k sobě na pár nocí vezmeme.
Syn s námi spal jen výjimečně, ale dcerka svou postýlku úplně zazdila. Až teď, ve dvou letech je schopná v ní spát a někdy i celou noc. Co pro mně bylo zajímavé, je fakt, že manžel, i když se rád rozvaluje, ve chvíli, kdy bylo jedno z dětí v naší posteli, se přestal nějakým zvláštním, instinktivním způsobem hýbat. Vždy se odvalil na kraj postele a tam "skameněl". S úsměvem říkáme, že v posteli fungujeme, jako zarážky pro naše děti🙂
My spíme s dcerkou nejmladší a jsme spokojení všichni ❤
Dcera spí s námi od narození a jsme spokojení všichni
Podobné diskuze
Pamatuji si jak jsem byla odpurcem spaní rodičů s dětmi , ale když se malá narodila spala u nás přišlo mi to tak správné . Obě jsme se díky tomu cítily stastné a v bezpečí prostě to tak mělo být .