17letá dcera nás ignoruje, nemluví. Jak to máte vy?
Mamky jak to máte s dospívajicima dcerama,já nevím jak dál.Ignoruje nás,nemluví s náma,chce se pořad někde toulat a když ji to zakažu jsem ta nejhorší 😢
Stručné shrnutí
- Ignorování rodičů u pubertálních dětí kolem 16–18 let, například u 17leté dcery, je časté a většina radí zachovat doma podporu místo vykázání z bytu.
- Konkrétní doporučení z praxe jsou klidná věcná komunikace, společné nastavení pravidel a povinností (např. docházka do školy, přiměřený prospěch, podíl na domácích pracích) a poskytnutí určité volnosti výměnou za zodpovědnost.
- Písemná komunikace (např. e‑mail) a vyvarování se balení věcí nebo vyhazování jsou v diskusi uváděny jako praktické kroky, které mohou zachovat vztahy a znovu navázat kontakt.
Nejčastější otázky
Q: Co dělat, když 17letá dcera ignoruje rodiče?
A: Zachovat doma podporu a bezpečné zázemí, vést klidnou věcnou komunikaci, dohodnout společně pravidla a povinnosti (např. docházka do školy, domácí práce) a dát jí určitý stupeň volnosti, pokud tyto povinnosti plní.
Q: Je vhodné vyhodit dospívající dítě z domu?
A: Většina diskutujících radí nevyhazovat; balení věcí nebo vykázání z bytu může podle zkušeností vést k nenávratnému poškození vztahů, zatímco jen menší část navrhovala tvrdší postupy.
Q: Jak nastavit pravidla s pubertálním dítětem?
A: Doporučuje se nastavit pravidla společně s dítětem, zahrnout konkrétní povinnosti (chod do školy, přiměřený prospěch, domácí práce, koníček) a domluvit kompromisy a důsledky za jejich nedodržení.
Q: Pomůže psaný e‑mail místo přímé konfrontace?
A: Některé rodičky uváděly, že zaslání e‑mailu nebo zprávy pomohlo znovu navázat komunikaci ve chvílích, kdy osobní rozhovor selhával, například po rozvodovém stresu nebo v době výrazného odmítání.
Q: Kdy dát volnost a kdy vymáhat pravidla?
A: Diskuse doporučuje více volnosti, pokud adolescent plní dohodnuté povinnosti; rodiče by měli vyžadovat školní docházku a zodpovědnost a v klidných chvílích vést věcnou komunikaci a hledat kompromisy.
Q: Jak dlouho může bouřlivá puberta trvat?
A: Podle zkušeností v diskusi bývá intenzivní fáze u dospívajících v rozmezí kolem 16–18 let proměnlivá a často pomine; několik účastnic uvedlo, že model chování se po určité době vrátí do normálu.
Závěry z diskuze
Shoda
- Nevyhazovat dospívající z domu a nebalit mu věci, protože to může vztahy nenávratně poškodit.
- Klidná, věcná komunikace a společné nastavení pravidel s povinnostmi (škola, domácí práce, koníčky) jsou doporučovány jako hlavní postupy.
Sporné názory
- Někteří diskutující navrhovali tvrdší přístup až vyhazování z bytu jako způsob výchovy versus většina varující, že to vede k dlouhodobému poškození vztahů.
- Rozdílné názory na míru volnosti: část rodičů doporučuje velkou volnost při plnění povinností, jiní prosazují přísnější důslednost a kontrolu.
Otevřené otázky
- Kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc (psycholog nebo rodinné poradenství) pro bouřlivou pubertu?
- Jak nejlépe nastavit a vymáhat pravidla tak, aby je dospívající skutečně dodržoval?
- Kdy a jak bezpečně reagovat, pokud dítě plánuje odejít z domu?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
nevyhazovat z domu, nebalit věci, psaní e‑mailu pro komunikaci, nastavení pravidel, povinnosti (chod do školy, prospěch, domácí práce), dát volnost výměnou za zodpovědnost, kompromis, internát
Místa a osoby
žádné
@nana.76
Mám doma to samé skoro 19 letého syna, 17 letou, 6 letou a 18 měsíční holčičky. Se synem v pohodě, ale 17 letá mi trénuje nervové spoje na maximum. Přes týden je na intru ale o prázdninách a víkendech doma, a stačí to. Nikdy bych jí nebalila věci a nevyhazovala pryč z domu ať se o sebe postará. Z vlastní zkušenosti vím že je to hodně těžké nemít nikoho v zádech. Ono je to časem přejde, prostě si musí vybojovat to dospívání a pak se srovnají. Jen se děsím toho že mě to čeká ještě dvakrát..
Takže pevné nervy, občas zapomeňte že máte děti a prostě je ignorujte.Nejlépe vyjeďte pryč z domu na víkend sama.
Mně máma vyhodila ve 23... A já šla.... A dodnes nejsou dobré vztahy. Pubertu jsem neměla vůbec bouřlivou, jen jsem čas od času cukla ramenem, ale máma těžce nesla, že milovaný syn odešel na vejšku a mě (kouli na noze) má doma... Nikdy se netajila tím, že mě nemá ráda...Vyrazila mě, švihla se mnou o futra, řekla mi, že jsem d.vka - v té době jsem měla prvního partnera... řvala na mě a házela po mně věci.. A já šla - z trucu... Sice jsme byt neměli uplně zařízený, naštěstí ten den dovezli postel, věci jsem měla v pytlích, atd... Ale odešla jsem, s ex jsem byla, i když to nebylo uplně ořechový, byl na mě hnusnej, narodila se dcera, šlo to do kytek....
Nebyla jsem nevděčný puberťák, ale věčně jsem mámu iritovala tím, že já jsem u nás a brácha pryč...
Nejdřív jsem hodně sportovala, chodila na brigády, vošku prošla s červeným - tak jsem ani x měsíců neplatila školné, domů jsem přispívala, podílela se na domácích pracech, i z brigád jsem platila inkaso, vše bylo špatně.. Já odešla.. A dodnes jí to nemůžu zapomenout...... že mě vyštvala..jak prašivýho psa...A za sebe vím, že jsem si to nezasloužila...Jenže ona čekala, že budu škemrat, víc vydělávat, víc odevzdávat - po noční mě budila po dvou hod s tím, že už jsem vyspalá a stačí mi to, když jsem se učila na maturitu, zkoušky, tak brala synovce, abych se nestíhala učit.. On byl naštěstí hodný, když spal, nebo tak, tak jsem se i tak stihla naučit...
@nana.76 - nevyhazuj, nikdy to nepůjde vrátit..
Nečetla jsem diskuzi až do konce, ale radím vydržet. Sice ještě nemám dospělé dítě, ale pamatuju si na svoje dospívání ... taky jsem měla pocit, že doma je to nejhorší a rodiče udělali to, že mě nechali ... no a já se za chvilku srovnala a tak nějak mě to přestalo bavit. Pokud víš, že nechodí někam krást nebo nebere tvrdé drogy, tak bych jí dala volnost, potřebuje si ujasnit, kdo vlastně je a kde má hranice a s tím ji nikdo nepomůže.