Jak trnitá byla vaše cesta k mimču? Potřebuji povzbudit

@lachtanice86 Rozumím, ta endometrióza je velký problém, budu Vám moc držet pěsti.

@1306 Nejsi urcite jedina. My - v kvetnu 2015 sp v 11tt s podezrenim na mimodelozni (a nasledne psychicke problemy, uzkosti a panicke ataky), pak v unoru 2016 biochemicke tehu, v listopadu 2016 sp v 9tt (a nasledne si rozjely ve velkem alergie komplet na vse od pylu az po roztoce) a v rijnu 2017 dalsi sp v 7-8tt. Ted v unoru jsem byla na vysetreni pruchodnosti vejcovodu a ucpane. Shit happens. K tomu vsemu bidna morfologie spermii, nejaky 2 % jen. Ceka nas 1. ivf a uprimne cekam, ze nam to beztak vsechno pomre jeste pred transferem.

Neházejte flintu do žita ja prodelala jeden potrat ale znama nekolik dokonce ji lekar tvrdil ze nebude mit deti vubec ze uz neotehotni zkusily i umele oplodneni nic.. A pak z niceho nic otehotnela prirodni cestou a ted ma dve zdrave deti. ❤️

Fyzicky to bylo lazo plazo, psychicky na rozvod a odstehovani se do Australie... a to jsem hodne odolny clovek.
Od mych cerstvych 25 jsme se snazili a nic. Gyndar mi rekl, ze s tim nic nebude delat. Na IVF jsme absolvovali inseminaci parkrat, odber vajicek, po kterem jsem si vyslechla, ze se jim spatne odebirala, jako kdybych za to mohla ja a ze jsou jeste uplne nekvalitni, protoze z JEN 25 se podarilo oplodnit a zamrazit 7 nebo 9. Poctive jsem zobala a pichala vse, co mi vzdy dali. Ve finale me nikdy ani nepustili k um.oplodneni, protoze minimalni sliznice musi byt 7mm, ze opravdu vyjimecne berou se 6mm (zdrava zenska ma okolo 9-10mm) a jim se to u me povedlo vyhnat vzdy max.na 4-4,5mm... takze me vzdycky po maratonu ladovani se hormony vlastne poslali do pr... To uz jsem nevydrzela a po roce a pul je servala, jestli teda zmeni ty leky (vzdy byl ten plan na chlup stejny, ani jine leky ani jine mnozstvi). Ve finale mi rekli, ze nemam sanci otehotnet a ze pro me asi nemuzou nic udelat. Ukecala jsem termin um.oplodneni, ze to chceme i s touto podmirou i za cenu vetsi investice...den predtim jsem dostala pekelnou anginu, takze to padlo. Totalne mi to rozhazelo cyklus a z meho nacasovaneho na minuty se to lisilo kazdy mesic o nekolik dni 😑 Do toho navaly, naladovost, fyzicky bolel kazdy pohyb...
Potrebovala jsem upustit od kolotoce dopovani se a staleho dojizdeni na kliniku a jela s mamkou na dovolenou s tim, ze to zkusime az v zari zase.
Na manzela jsem byla pak uz jak britva, i kdyz to nebyla jeho vina, takze jsme spolu spali 1x a pak jel s dcerou na dovolenou a ja zustala a chodila si dal v klidu do prace cca od 5:00 do 19:30....kazdy den. I kdyz jsem padala na hubu, samota mi vyhovovala, zadny dohady, ze jsem porad pryc, v klidku jsem si dala denne vinko (tak pul lahvinky) a cigarko (no bylo jich podstatne vic...predtim jsem dloooouho nekourila). Z toho jedineho cervencoveho pokusu byly na testu cca 14 dni po vynechani ms prirozene II s nevyhnanou sliznici (tu nameril okolo 2,5mm). Tehotenstvi diky debilnimu gyndari plny strachu, 14 tydnu to uz prijde pry kazdy den, ted jsem 5 nedel otevrena jak nonstop a terrmin za 2 a 3 dny... proste se sekl, ze to podle doktoru nebude.
Dodnes si myslim, ze mi ty II zaridil z nebe deda 😇😊
Takze nevesit hlavu, ani vsichni odbornici nemusi vedet, co ma pro vas osud prichystano ❤🍀✊

Vsem moc dekuji za vase prispevky. Trochu mi to otevrelo oci, ze tech zen a pribehu je opravdu hodne. Mozna to chce cas, mozna to chce se na to vykaslat a prestat to tak resit. Uvidime, jak vse dopadne. Musim najit znovu silu jit dal a hledat to pozitivni na zivote. Mam skveleho chlapa, ktery je pro me obrovskou oporou. Zatim nas to spise posiluje..Ale je hrozne si predstavit, ze je to prave 3 roky, co se snazime...

@1306 Jeste jsme uvazovali o adopci, ale to nam rekli,ze min.1,5 roku nez projdeme tema byrokratickejma procedurama, abychom se teprve dostali na seznam cekatelu (manzelovi je 42 a tak nas trosku tlacil cas) - to byla taky pecka... pak tu asi 3 km od nas nasli v poli mrtve miminko a ta zenska uz takhle zlikvidovala minimalne 2, doma dalsi 3 o ktery se moc nestarala (povesit nebo upalit ji!)... idealni podnety v tyhle situaci. Vim, ze nekdo rekne,ze je kravina jet na dovolenou a tam vypnout, nebo si poridit zvire.... ale ja se opravdu pevne rozhodla, ze si do mesice vyberu v utulku dalsi kocku a budu piplat aspon ji.... a vazne jsem jela k mori (mamina to dostala od nas k 50.narozkam a nikdo s ni nechtel jet z rodiny) a tam jsem prehodnocovala svuj zivot, co me na tom soucasnem tolik ubiji a vadi a co zmenim, az se vratim a prisla na myslenky, ktery bych doma nikdy nevytahla, protoze bylo porad neco, co mi v tom branilo.... + nepopiratelne ucinky morskeho vzduchu. Takze si myslim, ze i to muze opravdu pomoct. Vypnout doma nejde....stejny prostredi, stejny lidi,kazdej je zvedavej, porad ti to vsechno pripomina a je to zacarovanej kruh. Urcite se vam to povede,jen ta cesta je dlouha bohuzel. Ale nepochybuju, ze se dockate! 😊

@1306 pokud to vnímáš fakt tak, že si miminko nezasloužís, tak bych to nenechávala jen tak, psychika je mocná čarodějka, zvláště, co se otěhotnění týče.nevím, jestli si slyšela třeba o kineziologii oné brain, která ti to může odblokovat na podvědomě úrovni. Minimálně si o tom s někým promluv, už to, že jsi to řekla své pocity na hlas je pozitivní krok.

@travnulee Na kineziologii jsem.byla pred mesicem...Bylo to zvlastni..Pani se snazila vse odblokovat, o vsem jsme si popovidaly a tak uvidime..Ale popravde moc mi to nedalo..

@1306 zkuz jiného kineziologa, sama mám první dva kurzy, a obecně bohaté zkušenosti s prací s podvědomím a někdy se velmi Divím, kdo všechno má odvahu pracovat s lidmi, nebo dokonce o tom psát knížky.kdyby nepomohlo zkus hledat dál jinou cestu, je to hodně o tom, aby jsi makla sama na sobě, druhý ti může podat jen pomocnou ruku.kdo hledá najde, tlucte a bude vám otevřeno, zní možná jak klišé, ale je v tom dost pravdy.tak neprestavej, cítím, že jsi na dobré ceste.

@marii90 Za mesic odjizdime na dovolenou, sice jen na 5 dni, ale tak snad si vycistime hlavu..Chlapovi bude 41, ale to nejak neresim, veskere vysetreni mel na vybornou a u chlapa se to preci jen bere trosku jinak..Horsi pro me je, ze mi ma mladsi segra oznamila, ze na rijen ceka mimco,to byla pro me asi momentalne nejhorsi vec a to same mi oznamuji me blizke kamaradky..Kazdopadne potrebuji prekopat zivot. Kdybychom alespon jedno meli..Ja se momentalne citim tak, ze jsem plna lasky, kterou nemam komu dat...Pejska mame, mam ji jako dite, druhyho pejska nemuzeme mit, kocku take ne..Dnes zacnu zase po tom vsem cvicit Mojzisovku a jsem objednana na cinskou medicinu pro bylinky...tak uvidime...Diky ale za mila slova..

@1306 ještě mě napadá a co hormonální jóga?

@travnulee Na te jsem uz taky byla..Ale absolutne me to nenadchlo, byl to celodopoledni kurz, bylo to pro me velmi rychle, po hodine jsem si uz nepamatovala na prvni cvik, cvicila bych to s nechuti a to podle me neni dobrre..Mojžíšovka mi prijde jednoducha, kontroluje me a naucil me ji fyzioterapeut, dokonce mi pres konecnik narovnal kostrc..Ja uz zkusila opravdu vse..Na kyneziologii se mi nelibilo to, jak jsem musela treba opakovat vety typu: jsem pripravena byt matkou, atd...Ja na to asi neveri...Ted tam nahoru poslete takovy inzerat..Proste nevim..

@1306 vidíš, já byla na kurzu hormonální jogy, který trval celý víkend,aneb, když dva lektoři dělají totéž není to totéž.pokud Nevěříš, zkus najít psychologa, který dělá regresivní terapii, to už je vědecky podložene. Hledej cesty, které jdou a kterým věříš. Jinak žádný inzerát nevysílám, to byly jen citace...

@1306 2013 mimoděložní a stejný rok zamlklé, pak pět let nic,jezdili jsme před celou republiku až do Plzně. Teď už maminkou jsem, pro všechny naprosto šokované přirozeně,ale byl to takový stres,že ještě dnes (3 měsíce) pořád nemůžu uvěřit tomu, ze jsem máma a derou se mi slzy do očí.

U nás to je taky "zajímavý". V roce 2008 jsem náhodou přešla k novému gynekologovi, abych nemusela dojíždět, a ten mi našel 8cm nádor na vaječníku. Takže laparoskopie a odstranění včetně 1 vaječníku. V roce 2015 po pár letech snažení jsem otěhotněla, ale v 10.tt jsem potratila a musela na revizi. Následovaly další roky snažení, kdy jsem zkusila pár rad jako jóga, mateří kašička a propolis, vitamíny, maca, hlídání ovulace, teploty atp. Chodila jsem hodně plavat, abych se zbavila stresu. Až nás Dr. poslal na kliniku, kde manželovi udělali spermiogram. Pouze podle jeho výsledků nám řekli, že šance na přirozené početí prakticky neexistuje (a to ještě neznali moji anamnézu). Několik dní jsme z toho byli v depresi. O to větší byl šok, když jsem pár dní na to měla pozitivní těhotenský test. Nechápali jsme to a nechtěli jsme tomu věřit. V 7.tt jsem opět skončila v nemocnici s krvácením a s rizikem na potrat. Naštěstí je malá bojovnice a drží se nás zuby nehty, teď jsme ve 20.tt a věříme v dobrý konec. Moc držím palce i ve vašem snažení! Věřte si, bude to dobrý!

@1306 asi tě to neuklidní, ale alespoň máš na dítě partnera, mám kamarádku 37 let a doteď nemůže sehnat chlapa, rodinu by chtěla

Moje mamka se léčila s neplodností 15 let - žádná příčina nenalezena, absolvovala spousty vyšetření, pobytů v lázních...oba s taťkou byli shledáni, že jsou v pořádku a není důvod, proč by to nemělo jít...No nešlo. Až jako poslední naději ji poslali k MUDr.Uzlovi do CARu v Ostravě - zkusili IUI - poprvé to nevyšlo (proměškal se správný čas ovulace), z druhého pokusu jsem vznikla já 🙂 Mamce bylo 38 let. Celý život se prý nijak nechránila, přesto ani jednou neotěhotněla, až potom s pomocí IUI.
A já? Taky mám potíže, i když poněkud jiné... Poprvé jsem otěhotněla celkem neplánovaně v 25ti letech - prostě náhoda, z které se v květnu 2014 narodil zdravý syn. Když jsme se před rokem rozhodli, že mu pořídíme sourozence a já otěhotněla na první pokus, bláhově jsme si mysleli, jak je to jednoduché a jak bude všechno zalité sluncem...Pak přišel šok: na konci 8tt zamlklý potrat, musela jsem na revizi a po té následovalo půl roku problémů - neustálé špinění třeba i měsíc v kuse, užívání léků při kterých je otěhotnět zakázáno...než jsem se dala do pořádku, uběhlo půl roku a pak jsme se teprve začali opatrně znovu snažit. Podařilo se opět poměrně rychle, ale opět to skončilo zamlklým potratem v 10tt. Teď v pondělí mě čeká revize. Potom budou následovat nějaké testy na trombofilní mutace a další, ale s manželem jsme si řekli, že nic nenecháme náhodě a zajedeme se informovat i do CARu na genetické vyšetření, případně kdyby se ani příště miminko neudrželo, budeme muset na IVF s tím, že nám ty embrya před použitím otestují, aby byla jistota, že to bude zdravé... Sama netuším, jak dlouhou cestu ještě máme před sebou. Syn má 4 roky, neustále mluví o miminku a mně je tak smutno, že mu pořád nemůžu říct, že se ho konečně dočká...