Potřebuji se svěřit, trochu vypovídat

pheobeee
16. čer 2016

Zdravím všechny, kdo si otevřeli můj příspěvek,

určitě si všimnete, že profil je založený nově. Je to proto, že na svém druhém profilu, přes který sem chodím, nemám "koule" na to, mluvit o tomhle... To, co se tu chystám popsat není snadné, ani příjemné. Čekám od ostatních spoustu komentářů, které mě odsoudí, spoustu nepochopení a nepříjemných řádků... Možná proto, že za to, o čem chci mluvit, jsem se odsoudila už i já sama... Pokud by někdo takový komentář měl, napište ho. Mě už nemůže ublížit asi nic...

Jsem nějakou dobu vdaná, svého manžela miluji a náš vztah je, až na pár detailů, naprosto bezproblémový. Jediné, co nám chybí ke štěstí je miminko. Loni v únoru jsme se domluvili, že to zkusíme. A tady to začíná být horší... Z důvodů, o kterých se mi nechce moc mlivut, nemůžeme mít dítě klasickou cestou. Tedy, pohlavním stykem. Tohle slovní spojení se u nás doma ani nevyslovuje, natož cokoli dalšího. Věděla jsem o tomhle problému téměř hned, jak to mezi mnou a manželem začalo být vážné. Po pár schůzkách mi to řekl. Čekal, že uteču. Ale já jsem si to srovnala v hlavě a řekla jsem si, že takový chlap mi za to stojí. Že to prostě nějak zvládneme. Neznamená to, že nevedeme žádný intimní život, to naopak. Jen prostě nedochází ke klasickému pohlavnímu styku. Zvykla jsem si. A vlastně mi to vůbec nevadí. Tím jsme se ale dostali před otázku, jak se vlastně snažíme o miminko. Chcete vědět jak? Jako je to u krav v kravíně. Manžel nechá vzorek v koupelně v kelímku, já ho pomocí stříkačky dostanu tam, kam patří... Romantika a potěšení jako blázen. Děláme to takhle už dlouho... Asi osm neúspěšných pokusů. Už od malička mám tu nepříjemnou vlastnost, že pokud něco chci a ono to nejde, sama sebe přesvědčím, že je lepší, když to nevychází. Totéž jsem udělala se svojí touhou po miminku. Prostě už to není takové, jako loni touhle dobou, kdy jsem nedočkavě počítala dny do dalšího pokusu.

Před dvěma měsíci byl předposlední pokus. Už tehdy se mi do toho moc nechtělo. Ale kvůli manželovi jsem to udělala. Od té doby přišly dvě menstruace s trochu zvláštním průběhem, ale to je celkem jedno. Přišly. O víkendu začal manžel mluvit o tom, že bychom to měli zkusit znovu. Nechtěla jsem se ani zapojit do toho rozhovoru, natož realizovat další pokus. Ale viděla jsem, jak hrozně chce on. To mě zlomilo a souhlasila jsem. V úterý jsem udělala ovulační test. Vlastně náhodou. Bolelo mě v podbřišku, tak jsem chtěla vědět, jestli to je ovulace, nebo nějaký jimý problém. Test byl pozitivní. A já jsem ho zapomněla vyhodit. Manžel ho našel a clelý šťastný přiběhl, že to večer můžeme konečně vyzkoušet. Přemluvila jsem ho, že to necháme na druhý den, protože mi není moc dobře. Chvilku se mě ještě snažil přesvědčit, ale nakonec souhlasitl. Ten den byl včera. Celý den jsem z toho byla nervózní. Bylo mi špatně od žaludku, nemohla jsem se na nic soustředit. Večer manžel přijel z práce a hned po večeři chtěl jít na věc. Řekla jsem mu, že to necháme na později a nebudeme si kazit večer. Měla jsem v plánu udělat si romantický večer, trochu jsem mohla vyjít ven si ten večer užít a pak to udělat. Ale nedokáala jsem nic jiného, než sedět a koukat před sebe. Manžel poznal, že něco není v pořádku. Ptal se, co se děje. Ale já jsem vždycky řekla, že nic. Nedokážu mu říct, jak je to pro mě těžké. Nedokážu mu říct, co cítím, když ležím v koupelně na zemi a pokouším se donutit se k tomu, abych zavedla stříkačku... Prostě to nejde. Nemůžu mu tolik ublížit. Když pak šel do koupelny, aby mi tam nechal kelímek, nevydržela jsem a rozplakala jsem se. Než přišel zpátky, dokázala jsem se uklidnit. Nechtěla jsem, aby něco poznal. Neřekla jsem ani slovo a šla jsem splnit svojí část úkolu. Hned, jak jsem zavřela dveře koupelny, znovu jsem se rozplakala. Byla jsem přesvědčená, že to tentokrát nedokážu... Trvalo mi skoro hodinu, než jsem mohla vyjít ven. Ale svoje jsem splnila...

A dnes mě to čeká znovu.

Omlouvám se za takový výlev, ale někde jsem se svěřit potřebovala... Nemůžu si to po sobě ani přečíst, rozmyslela bych se a smazala to. Proto prosím omluvte moje chyby...

nonnni
20. čer 2016

@marcicek84 ja ti absolutne nedala skatulku normalnosti, toho se opravdu bat nemusis 😀

A mas naprostou pravdu...bude lepsi se od takovych jako ja drzet dal...me kazat o normalnosti je opravdu jak hazet perly svinim...jsem dost stara na to abych vedela, ze takova vec proste neexistuje.

marcicek84
20. čer 2016

@nonnni - opět další dětinský příspěvek, což vhledem k tvému "věku" moc dobrým dojmem nepůsobí...

možná bys měla navštěvovat hereckou školu, tam by ses uživila hezky 😉 omluv mě, ale myslím, že už na tvé příspěvky reagovat nebudu, protože to je jak hádat se blbcem a pokud se hádáš s blbcem déle než 1 minutu, tak už se hádají 2 blbci...měj se hezky...

pheobeee
autor
20. čer 2016

Krásné odpoledne všem. Moc děkuji každému, kdo do diskuze přispěl. Ať už vlastním názorem, nebo povzbuzením. Opravdu moc si toho vážím, kolik z vás se mému problému věnovalo. Teď už se tu nediskutuje o ničem, co by mělo smysl. Nechtěla jsem, aby se tu někdo dohadoval, nebo dokonce urážel. Věřím, že všichni pochopíte, že diskuze bude uzamčena.

Když mi kdokoli bude chtít napsat svůj další názor, klidně mi napište zprávu. Tím, že dané téma bude veřejně uzavřené, přece nemusí skončit. 🙂

Ještě jednou všem moc děkuji! 🙂

carmilla
20. čer 2016

Musím přiznat, že mi diskuse trochu vyrazila dech, ale zakladatelce bych chtěla vyjádřit maximální podporu. Skutečný vztah dvou lidí rozhodně není založený jen na sexu. Sama jsem si prožila hodně zklamání naopak s tím, že pro bývalé partnery byl důležitý pouze sex, nebo hlavně sex a to ostatní nestálo za nic...Jednoduše řečeno - nemilovali mě, nebyli mi oporou, nestáli o mě jako takovou...Naštěstí jsem nakonec (no, nakonec, v podstatě poměrně brzy) našla partnera, se kterým je to úplně o něčem jiném a já vím, že mám vedle sebe někoho, o koho se můžu opřít, na koho se můžu spolehnout, kdo mě nenechá ve štychu...Jediné, co by mi vadilo, by bylo, kdyby byl partner CITOVĚ chladný...Ale tak tomu u vás evidentně není, čili nevidím problém. To, že vás nezdary s otěhotněním ubíjí, je podle mě úplně normální. Jak jsem tak pročítala zdejší fórum, podobné depky a chandry padají i na holky, které se snaží tou "normální" klasickou cestou...Jste zkrátka unavená a vyčerpaná, emoce pracují. Držím palce, ať všechno co nejdříve klapne a jste s manželem šťastní. 😉

barusak1
20. čer 2016

@pheobeee jinak doufám, že se mimi zadari a je jedno jak. Doufám, že tady na tebe narazím někdy.
@achjonetusim sice neznám ze zkušeností, ale přesto se snažím chápat. A souhlasím s vámi oběma. A marcicek84 tuhle uživatelsku jsem už potkala v pár diskuzich, bohužel. Vede si vždy svou, neakceptuje jiný nazor, má úžasný dokonalý život ...

carmilla
20. čer 2016

Jo a mimochodem, existuje spousta žen, které nedosahují vaginálního orgasmu, čili ten "zásun" pro ně není zase až tak podstatný (ano, řadím se mezi ně) a sex se dá naplno prožívat i tak. Uvědomme si, že my holky máme výhodu v tom, že můžeme chlapa uspokojit, i když se nám třeba nechce, u chlapů je to prostě v tomhle složitější, je to tak nějak "víc vidět". Takže neodsuzujme.

marcicek84
20. čer 2016

@barusak1 - pochybuju...zase nějaké pomluvy...ach jo, že si některé tady neustále chcete na někom léčit ty své komplexy...

barusak1
20. čer 2016

@marcicek84 😀 ty jsi důležitá ... žádný komplex si nelecim píší pravdu.