Jak zvládat samotu a vyčerpání jako matka samoživitelka?
ahoj, se synem jsme sami. Musela jsem odejít od manžela. Má problémy, víc problémů a odmítá je řešit. Rok jsem vyhrožovala, prosila na kolenou, skemrala, radila se a hledala mu odborníky a nic se nedělo. Dokud pod vlivem ublížil synovi a s jedním ze svych problémů démonem alkoholem i nadále odmítal hnout. Jsou to temer 4 měsíce a on ho ani jednou nenavštívil. Výjimečně tam zajedu za psem a pro pár věcí, tak se dvě hodiny syn s otcem vidí. Ospod ho nezajímá, že mám potřebu minimálně lékařů taky ne.
Má i jeho rodina ve svátek doručí dárky pro malého a to je konec. Nemají zájem. Několikrát jsem je žádala o návštěvu, pohlidani a už tenkrát tam zájem a snaha o pomoc nebyla. Je pravda, že mě můj brzy bývalý dost napomlouvat u obou stran. Jestli tomu věří, tak je to jejich věc.
Snažím se být tou nejlepší mámou. Mrzí mě, že má syn jen mě, ze mě si toho moc nevezme, tím se trápím nejvíc, ale už mě alespoň nevidí každý den v pláči. Co jsme se od manžela odstěhovali je mi o dost lépe.
Stejně mě ale pořád trápí samota, vyčerpání, únava. Mateřství je úžasný❤️ Jen bych potřebovala k lékaři a alespoň jednou měsíčně na masáž, nějaký pohyb by mi udělal moc velkou radost. Mám strach ten poklad někomu cizímu svěřit. Už jsem byla domluvená s jednou hlídací paní, ale zřejmě jí někdo přeplatil nebo skutečně usoudila, že na to nemá čas. V týdnu se snažím co to jde obrážet dětské akce a zahaním tím chmury, ale stojí to dost peněz. Rodičovská mi nezaplatí ani nájem, žijeme z našetřených peněz. O víkendu to na mě dost padá. Mám kamarádky daleko, které telefonují s pravidlem při jídle. Blízko, které mají jiné věci na starosti a hlavně zaměstnání. Rodinné centrum tu máme ale pokazde si odneseme nemoc na 4 týdny (drhne organizace) takže se mu vyhýbám. Byla jste nebo jste na tom podobně? Co Vám pomohlo?
@prvomamka No nevím ale lepší že ho tvůj ex nechce ne? Bála bych se nechat dítě s alkoholikem...
@klokanka31 pod vlivem bych mu ho samozřejmě nedala. Vím že s ním by nepil a přes noc je ještě malinký. a ano, vlastně jsem ráda, že zájem nemá.
@klokanka31 pod vlivem bych mu ho samozřejmě nedala. Vím že s ním by nepil a přes noc je ještě malinký. a ano, vlastně jsem ráda, že zájem nemá.
@prvomamka U alkoholiků nikdy nevíš kdy se napije...Když už jsou v pokročilém stádiu, je jim jedno jestli mají u sebe dítě, jestli zrovna řídí auto, atd.
@prvomamka U alkoholiků nikdy nevíš kdy se napije...Když už jsou v pokročilém stádiu, je jim jedno jestli mají u sebe dítě, jestli zrovna řídí auto, atd.
@klokanka31 naštěstí to řešit nemusím, nemá zájem
Odkud jsi?
dá se říci, opačná strana Čech od Brna
@prvomamka a ještě, musíš přestat říkat, že tvé dítě od tebe moc nemá co získat! Nejlepší, co pro něj můžeš udělat, je začít si vážit sama sebe, mít se víc ráda a přijímat se. Nebuď na sebe tak zlá a odsuzující.
dá se říci, opačná strana Čech od Brna
@prvomamka Je supr, že jsi tak starostlivá a tolik ti záleží na tvém dítěti a jeho spoločenským životě. Jsi skvělá máma. Opravdu by pomohlo, kdyby tvé dítě mělo ve svém životě více lidí a kdybys si našla více přátel nebo alespoň známých.... Možná se zeptej v mateřských centrech a školkách, jestli je možnost pořádat menší setkání, aktivity a procházky jen s několika lidmi, aby se snížila šance na onemocnění...? ....Abys si jistě našla přátele a tvůj syn by se setkal s více dětmi a dalšími dospělými.
Také nějaké levné aktivity...? Třeba, nevím, "kurz malování" pro úplně malé děti a maminky?
Možná bys mohla finančně zvládnout alespoň jednou za pár měsíců zkusit navštívit nějakou aktivitu pro děti, jako je tahle, abys svému dítěti dala novou zkušenost
a poznala více nových maminek:
@prvomamka a ještě, musíš přestat říkat, že tvé dítě od tebe moc nemá co získat! Nejlepší, co pro něj můžeš udělat, je začít si vážit sama sebe, mít se víc ráda a přijímat se. Nebuď na sebe tak zlá a odsuzující.
@anonym_26a73e ne, takhle to vůbec nemyslím. Dítě se má učit sociální vazby v rodině. Ideální je, když na dítě působí minimálně 4 lidé a od každého se učí. Nikdy mu jeden nenabídne všechno, ať je jakýkoliv.
@prvomamka Je supr, že jsi tak starostlivá a tolik ti záleží na tvém dítěti a jeho spoločenským životě. Jsi skvělá máma. Opravdu by pomohlo, kdyby tvé dítě mělo ve svém životě více lidí a kdybys si našla více přátel nebo alespoň známých.... Možná se zeptej v mateřských centrech a školkách, jestli je možnost pořádat menší setkání, aktivity a procházky jen s několika lidmi, aby se snížila šance na onemocnění...? ....Abys si jistě našla přátele a tvůj syn by se setkal s více dětmi a dalšími dospělými.
Také nějaké levné aktivity...? Třeba, nevím, "kurz malování" pro úplně malé děti a maminky?
Možná bys mohla finančně zvládnout alespoň jednou za pár měsíců zkusit navštívit nějakou aktivitu pro děti, jako je tahle, abys svému dítěti dala novou zkušenost
a poznala více nových maminek:
@anonym_26a73e snažím se vyhledávat nová centra a aktivity, obnovovat zamlčená přátelství. Nejvíc se těším až dojde k vyrovnání a snad si pořídíme vlastní bydlení✊. Vím, že mi to dá hodně klidu. Organizace plánování, zvelebování vlastního hnízda mi vždycky dělala radost a samota už mě tolik nebude skličovat😔✊🍀
ale pak přijde čas hledání si nové práce, jelikož jako samopecujici nezvládnu pracovní dobu v naprosté většině zaměstnáních😥
@anonym_26a73e snažím se vyhledávat nová centra a aktivity, obnovovat zamlčená přátelství. Nejvíc se těším až dojde k vyrovnání a snad si pořídíme vlastní bydlení✊. Vím, že mi to dá hodně klidu. Organizace plánování, zvelebování vlastního hnízda mi vždycky dělala radost a samota už mě tolik nebude skličovat😔✊🍀
ale pak přijde čas hledání si nové práce, jelikož jako samopecujici nezvládnu pracovní dobu v naprosté většině zaměstnáních😥
@prvomamka To je skvělé. Prosím, nedělej si starosti s tím, co bude později. Jediný skutečný problém je to, co se děje právě teď. Teď se můžeš soustředit na péči o sebe, pomalý a krok za krokem průzkum a návštěvu různých aktivit a na plánování budoucnosti. Nevíš, jaké bude hledání práce – nenech se teď takovými myšlenkami na budoucnost zatěžovat. Je možné se na budoucnost připravit, aniž bys z ní měla dneska stresovat.
Rozumím ti s tou samotou, je to masakr. První dítko jsme si s manželem pořídili, když jsme bydleli xsto km od rodin v končinách, kde jsme neznali ani nohu. Plavání, cvičení, kroužky byly povětšinou od cca půl roku a výš a jak píšeš, taky to dost stálo. Manžel pracovně často nebyl doma, často přes noc (v průběhu roku možná půl roku). Sice jsme bydleli ve městě, ale za ten první rok jsem se tam s nikým neseznámila, abych aspoň s kočárkem mohla s někým chodit a pokecat. Hodně jsem tehdy volala. 😁 Po tom prvním roce jsme se přestěhovali na vesnici o 300 obyvatelích, kde jsem zůstala bez auta a bez možnosti se odtud jakkoliv dostat. To bylo peklíčko. Nikde ani noha. Hřiště jsme měli celé dny jen pro sebe. Znali jsme všechna zvířata v obci a byli jsme často venku v lese. Jednu zimu jsem to počítala a cca za 8 týdnů jsem tváří v tvář dospělému člověku řekla jen "dobrý den, děkuji, nashledanou" jednou pošťačce a párkrát v obchodě prodavačce u kasy. Když byli prvnímu dítku tři, narodilo se druhé. V porodnici jsem čekala na vyvolání jedno odpoledne. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem po třech letech poprvé sama bez dítka. S tím starším jsem byla prostě pořád, lékař, zařizování, cokoliv. Kam to nešlo, nemohla jsem ani já. Čas pro sebe neznám doteď. To první dítko totiž bylo totální nespáč od toho cca roku bylo vzhůru 8-22 hodin a neumělo se samo zabavit ani na pět minut. Nekecám. Když jsem se třeba chtěla kouknout aspoň na blbý seriál, tak jsem do jednoho okna v pc otevřela seriál, do druhého pohádku a koukali jsme spolu. 🤷 Situace se zlepšila, když jsme se opět přestěhovali, tentokrát už do svého a dítko začalo chodit do školky. Byla to menší vesnice a socializace šla sama, brzy jsme zapadli mezi ostatní. Nicméně přišel covid - karantény, zákazy, omezení. Tehdy jsem se smála, že se národ hroutí, že nic nemůže, že já tak žiju už čtyři roky. Tak jsem si to o dva další prodloužila. Je to fakt náročné táhnout výchovu dítka v jedné osobě a zastupovat celou rodinu, bez jakékoliv opory a možnosti si dobít baterky. Nevím, zda bydlíš třeba v nějakém městě, kde můžeš zkusit založit nějakou skupinku maminek, i kdyby jste se měli sejít na hřišti na piknik. Dneska už jsou možnosti o něco snažší. Tehdy ještě nebyl internet v mobilu. Drž se.
Dala jsi svému synovi to nejvíc, co potřeboval - bezpečný domov. Moje máma to nezvládla. Až do své smrti byla v područí manipulátorského násilníka a alkoholika, až do své smrti kvůli němu lhala. Kvůli němu a její nečinnosti jsme jako děti skončily v DD, což jí ve výsledku stálo život, protože to psychosomaticky neustála. Neshazuj se, ty jsi zvládla to, co řada žen díky strachu nikdy nedokáže...
Já jsem introvert a MC jsem také nevyhledávala, ty řízené činnosti tam mi prostě neseděly. Chodila jsem s dětmi na hřiště, kde byly v kontaktu s jinými osobami. S odstupem času ale vnímám, že jsem se překonat měla, protože ta přátelství z MC těm mámám a dětem vydržely a i teď, když jsou děti v pubertě, mají nadstandardní vztahy. Doporučuji to MC ještě zvážit. Však i to budování imunity již před docházkou do školky má něco do sebe.
A ještě jedno doporučení - pokud to na tebe padá a cítíš se přetížená, je dobré o tom mluvit. Existují psychologové, kteří poskytují sezení on-line.
@prvomamka To je skvělé. Prosím, nedělej si starosti s tím, co bude později. Jediný skutečný problém je to, co se děje právě teď. Teď se můžeš soustředit na péči o sebe, pomalý a krok za krokem průzkum a návštěvu různých aktivit a na plánování budoucnosti. Nevíš, jaké bude hledání práce – nenech se teď takovými myšlenkami na budoucnost zatěžovat. Je možné se na budoucnost připravit, aniž bys z ní měla dneska stresovat.
@anonym_26a73e a to mě taky napadlo se připravit.. nějaký kurz nebo škola, do které mi chybí závěrečná práce a zkouška ale k tomu bych musela mít čas. Nevím jak to zvládají jiné maminky, syn vyžaduje plnou pozornost za což jsem šťastná ale mám problém i uvařit oběd.
Rozumím ti s tou samotou, je to masakr. První dítko jsme si s manželem pořídili, když jsme bydleli xsto km od rodin v končinách, kde jsme neznali ani nohu. Plavání, cvičení, kroužky byly povětšinou od cca půl roku a výš a jak píšeš, taky to dost stálo. Manžel pracovně často nebyl doma, často přes noc (v průběhu roku možná půl roku). Sice jsme bydleli ve městě, ale za ten první rok jsem se tam s nikým neseznámila, abych aspoň s kočárkem mohla s někým chodit a pokecat. Hodně jsem tehdy volala. 😁 Po tom prvním roce jsme se přestěhovali na vesnici o 300 obyvatelích, kde jsem zůstala bez auta a bez možnosti se odtud jakkoliv dostat. To bylo peklíčko. Nikde ani noha. Hřiště jsme měli celé dny jen pro sebe. Znali jsme všechna zvířata v obci a byli jsme často venku v lese. Jednu zimu jsem to počítala a cca za 8 týdnů jsem tváří v tvář dospělému člověku řekla jen "dobrý den, děkuji, nashledanou" jednou pošťačce a párkrát v obchodě prodavačce u kasy. Když byli prvnímu dítku tři, narodilo se druhé. V porodnici jsem čekala na vyvolání jedno odpoledne. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem po třech letech poprvé sama bez dítka. S tím starším jsem byla prostě pořád, lékař, zařizování, cokoliv. Kam to nešlo, nemohla jsem ani já. Čas pro sebe neznám doteď. To první dítko totiž bylo totální nespáč od toho cca roku bylo vzhůru 8-22 hodin a neumělo se samo zabavit ani na pět minut. Nekecám. Když jsem se třeba chtěla kouknout aspoň na blbý seriál, tak jsem do jednoho okna v pc otevřela seriál, do druhého pohádku a koukali jsme spolu. 🤷 Situace se zlepšila, když jsme se opět přestěhovali, tentokrát už do svého a dítko začalo chodit do školky. Byla to menší vesnice a socializace šla sama, brzy jsme zapadli mezi ostatní. Nicméně přišel covid - karantény, zákazy, omezení. Tehdy jsem se smála, že se národ hroutí, že nic nemůže, že já tak žiju už čtyři roky. Tak jsem si to o dva další prodloužila. Je to fakt náročné táhnout výchovu dítka v jedné osobě a zastupovat celou rodinu, bez jakékoliv opory a možnosti si dobít baterky. Nevím, zda bydlíš třeba v nějakém městě, kde můžeš zkusit založit nějakou skupinku maminek, i kdyby jste se měli sejít na hřišti na piknik. Dneska už jsou možnosti o něco snažší. Tehdy ještě nebyl internet v mobilu. Drž se.
@aedoss to je pravda, dnes je to mnohem mnohem jednodušší s internetovým připojením v ruce ale o to víc jsou Ti lidé zaměstnáni. Objevila jsem nové centrum pro děti🤗 Jsme ve městě, řeším ale stěhování za levnějším. Narazila jsem na diskriminaci samozivitelek, majitelé se bojí charity. Ví se, že není možné uplatit nájem a žít z rodičáku😮💨
Dala jsi svému synovi to nejvíc, co potřeboval - bezpečný domov. Moje máma to nezvládla. Až do své smrti byla v područí manipulátorského násilníka a alkoholika, až do své smrti kvůli němu lhala. Kvůli němu a její nečinnosti jsme jako děti skončily v DD, což jí ve výsledku stálo život, protože to psychosomaticky neustála. Neshazuj se, ty jsi zvládla to, co řada žen díky strachu nikdy nedokáže...
Já jsem introvert a MC jsem také nevyhledávala, ty řízené činnosti tam mi prostě neseděly. Chodila jsem s dětmi na hřiště, kde byly v kontaktu s jinými osobami. S odstupem času ale vnímám, že jsem se překonat měla, protože ta přátelství z MC těm mámám a dětem vydržely a i teď, když jsou děti v pubertě, mají nadstandardní vztahy. Doporučuji to MC ještě zvážit. Však i to budování imunity již před docházkou do školky má něco do sebe.
A ještě jedno doporučení - pokud to na tebe padá a cítíš se přetížená, je dobré o tom mluvit. Existují psychologové, kteří poskytují sezení on-line.
@anonym_6514b2 děkuji za typ a podporu. Tak si připadám, jako dite z Dd. Bezpečí a podporu jsem nezažila. Na terapie chodím, abych se posunula a nenašla si něco podobného v jiném balení 🙏
Nemám obecně problém s mc, mám i jiné skvělé zkušenosti, jen s jedním konkrétním a nejbližším.
Zkus obnovit vztahy se svou rodinou. Pochopila jsem, že malý ještě nechodí do školky?
@macik84 jak už jsem uvedla nikdy tam nebyl pocit bezpečí a přijetí a ani tam není zájem o mě ani o syna mimo velké svátky. Kdybych měla přijímající zázemí, vážila bych si sama sebe a zpětně vím, že bych si manžela nevzala. Kamarádky, které mám od dětství co mají funkční rodinné vztahy nechápou a nikdy nechápali jejich přístup.
@prvomamka No nevím ale lepší že ho tvůj ex nechce ne? Bála bych se nechat dítě s alkoholikem...