Můj příběh

Můj příběh začal když jsem otěhotněla poprvé otěhotněla se svým tehdejší přítelem,byl šťastný a na dítě se těšil,ale nevyšlo to a já potratila...osud mi už tehdy napovídal,že on není ten pravý,ale já to nevnímala.Asi po 3 měsících jsem otěhotněla znova,opět byl rád, až jednoho dne přišel napitý domů s tím,že mám jít na potrat,protože dítě není jeho a on ho nechce.Druhý den jsem mu řekla,že si dítě nechám ať s ním nebo bez něho,zvlády to jiní zvládnu to taky.a jeho reakce? zmlátil mě, v noci když přišel domů,tak me znásilnil.Já se odstěhovala,to jsem byla ve 3měsíci těhotenství.Bohužel jsem to tenkrát nikde nenahlásila,bála jsem se.
Párkrát jsem ho a celé těhu potkala,ale trval na svém,že dítě jeho není.
Když jsem byla ve 4 měsíci potkala jsem kamaráda,kterého jsem znala asi 5let,ale dlouho sme se neviděli...začali sme se vídat a ON mi hodně pomáhal,najednou jsem na všechno nebyla sama...řekla jsem mu,že jsem těhotná...vzal to dobře a řekl,že bude stát při mě a kdykoliv s čím koliv mi pomůže. Trošku to zkrátím,zamilivali sme se do sebe a po narození syna sme spolu začali bydlet.
A já se začala soudit se svým bývalím o určení otcovství a alimenty.Do nes se s malým neviděl a ani nemá zájem, soudně určené alimenty neplatí.
Nynější přítel,si chtěl vzít malého za svého,aby sme byli rodina.Plánovali sme si naší společnou budoucnost,společné dítě, svatba,vlastní byteček...
Otěhotněla jsem tak trošku nečekaně v době,kdy to mezi námi začalo skřípat (on mi začal lhát). Řekla,jsem mu,že dítě s ním chci,ale teď se na to necítím a hlavně nemáme svoje bydlení,bydlíme v pronajatém bytě 2+kk,kam se opravdu vejdeme jen mi tři.On řekl,že se bydlení vyřeší a že dítě semnou chce.Věřila jsem,že tentokrát to bude jiné,než při prvním těhu.Omyl.
Sebral se a odjel na 10dní k rodičům (kam původně chtěl,aby sme jeli s ním,ale najednou sme se mu do jeho plánů nehodili).Začal mi mnohém více lhát než dřív, a začal chodit bůhví s kým po hospodách,aniž by mi řekl,že někam jde.Já doma trnu strachy,že se mu něco stalo.Slíbil,že když někam půjde dá mi vědět, ani jednou to nesplnil,domů chodí v noci a je cítit chlastem.

A já? Cítím,že jsem se i tentokrát ve vztahu spletla. Jsem zase těhotná a zase na všechno úplně sama, a je to mnohem horší...věděla jsem,že ikdyž to bude těžký jedno dítě zvládnu i sama, ale teď vím,že dvě děti prostě z mateřské neuživím, a nezvládnu to ani psychicky.Jsem vyčerpaná... (nemám už ani sílu se zase tahat po soudech,zbytečně...)
Nemám,kde bydlet, nemám peníze...Začínám přemýšlet,že bych dítě, které čekám dala k adopci...bude to asi to nejhorší v mém životě,ale budu vědět,že je o něj dobře postaráno,že má kde bydlet,má co jíst...nemám už nikoho na koho se obrátit s pomocí...
Nevím,co bude dál... a bojím se každého dalšího dne...
jeudi
3. dub 2009
to vim no a zajimalo by me jak dopadla
langkofel
3. dub 2009
no to som si vsimla kedy to pisala, ale fakt by ma zaujimalo, ako to dopadlo s Filominkou a tym jej partnerom? Zaujimalo by ma ako sa vyvyjal jej zivot dalej, ci ju stretlo stastie 🙂, no to uz sa asi nedozvieme, ale v kazdom pripade jej to zelam.
jeudi
4. dub 2009
treba se tady casem ukaze a rekne nam 🙂
sawmy
24. črc 2012
PRESNE tak jak holky pisou jezis holka ty ses dostala do situace 😞
poleva
24. črc 2012
no zrejme má dieťa,lebo má napísané,že má jedného syna
eri28
20. zář 2012
@filomina moja presli roky, len Boh vie ako sa mas???
Ja som si myslela, ze aky zivot som prezila, myslela som, ze horsi sa snad ani neda, prezit, ale ked som si precitala tvoj pribeh, tak ti nesiaham ani po clenky :-p
Klobuk dole |-|
Snad si si zivot vyriesila, a mozno mas pred sebou pekny zivot, prajem ti len to najlepsie 😉
eri28
20. zář 2012
@poleva ieta mala jedno z prvym muzom, a o druhe prisla, potratila, ked som dobre pochopila..
cize ma jedno z prveho vztahu 😉
poleva
20. zář 2012
@eri28 čiže to zariadil osud
eri28
20. zář 2012
@poleva ano, tak sa vyjadrila, lebo bolo to spontanne, a tazko to niesla, aj ked v kutiku to vyriesilo jej situaciu, cize to prijala dobre, ale ako sa ma teraz, asi fakt nikto netusime, mozno napise raz... x-)
eri28
20. zář 2012
@poleva napisala som jej do IP posty, kedze som registrovana aj na MK,cz, a uvidime, ci odpise :-N
poleva
20. zář 2012
@eri28 vyzerá to tak že tu nechodí
eri28
20. zář 2012
@poleva aj ja mam ten pocit, no neva, co uz...
corra
10. led 2013
smutné !!!! ale myslím si,ze ja som to mala este ovela, ovela horsie.... a tiez by som rada vedela ako sa jej darí dnes. 🙂
emila2306
13. led 2013
@filomina viem sa pocitovo vzit do Tvojej situacie.....osobne si myslim, ze potrebujes "psychicku podporu" aby si mohla najst doveru v samu seba. Drzim Ti place a prajem vela sily, aby si to vsetko zvladla. Musis si verit !
milly.333
20. únor 2013
ahoj, ráda bych přispěla se svým příběhem. Mám pětiletého syna a jsme sami, s bývalým manželem jsem se rozvedla rok po narození syna...žili jsme u jeho rodičů a ti nedodržovali žádné soukromí, i v tom nejlepším k nám vlezli, žádná domluva nebyla možná. Vše chtěli řídit, hrabali se nám ve věcech,...nekonečný boj. Po půl roce jsem se seznámila s jedním klukem, byl na nás hodný jak na malého tak na mě, začli jsme spolu bydlet, strašně chtěl miminko a to po celou dobu až doposud, teď když jsem otěhotněla - čekáme dvojčata, tak se na mě vykašlal s tím, že je toho na něj moc ať jdu na potrat a tohle že by nevládl,že by se mnou byl rád, ale bez dětí! šílený obrat, takže jsem z toho div živá, nedokážu si to představit, syn půjde do první třídy, budu úplně bez peněz jsem totiž na rizikovém, takže to pociťuji už teď. Nevím zatím vůbec co dělat, ale přítele rozhodně přesvědčovat nehodlám. Takhle se zachovat je pro mě neodpustitelné!
zuzanalamacova
16. kvě 2013
Moc smutnej pribeh , i ja se nejednou spletla i ja bych mela velky pribeh ale asi by se sem nevlezl, to co jsem zazila je na knihu, ,kterou by me nikdo neotiskl . ,., muj zivot moje karamboly , a pomsty 😉
olca1993
20. říj 2013
Ahoj filomina pišu k tvému příběhu protože vím jak se cítíš je mi 20 let kdyz sem se před rokem vdavala brala sem si užasneho človeka ktery se tešik na naše první díte po svatbě a po narození holčičky se začal stykat s kamaradama a chodit s nima do hospody nechaval me doma samotnou den co den kdyz sem pak zjistila že jsem opet těhotna zděsila jsem se prvni myslenka byla ze po porodu dam to díte k adopci a že prostě to asi nepřežiju ale že mi nic jiného nezbyde. Nakonec jsem se rozhodla že si díte necham a manželovi sem řekla že sem těhotna JEHO odpověd byla že to díte není jeho... ted mám doma krásneho clapečka a krasnou starši dceru a řekla sem si že jen kvůli temto dvoum dětem budu bojovat a i kdybych zůstala sama tak se nevzdám protože vím že sou i horší věci než je to co prožívam. tobě přeji aby si v sobe našla síli to všechno překonat a bojovat ne jen kvůli sobě ale hlavně kvůli dětem protože děti za to jaky mají otce opravdu nemůžou. Takže držím palce a hlavne přeji abys mela hooooooooodně sil to všechno překonat a dokazat všem že si silna a že maš na to vychovat dvě děti a dat jim to co potřebuji. V že jsí skvělí člověk a dobrá mama. Tak se drž a neboj nejsi jedina kdo si prožíva něco hrozného a že je nas víc takových takže sama nejsi a hlavně bojuj a nevzdavaj se 🙂

Začni psát odpověď...

Odešli