Jak se srovnat s tím, že nemůžu plně kojit

@bau333 Ahoj já jsem týden po porodu a řeším to samé. V porodnici dobrý a od včera se nechce přisát. Vzpomněla jsem si že holčina semnou na pokoji používala klobouček na bradavky tak jsem to zkusila a je to mnohem lepší 😊. Také jsem se nemohla smířit stím,že bych nekojila.

@bau333 Měla jsem to úplně stejně u všech tří dětí, mrzí mě to stále, ale ikdybych se rozkrájela a taky jsem zkoušela vše, nebylo mi to nic platné, a když jsem to hodně lámala přes koleno, dcera pak hladověla, takže i tak díky za UM, bohužel 😟

Já jsem šla poprvé do porodnice s představou, že kojit je přirozené a vůbec mě nenapadlo, že to třeba nepůjde. Ale nešlo, od začátku byl přikrmovaný, převažovala jsem, nevypil ani 10ml, někdy jsem nenavážila vůbec nic, přestože sál krásně a dlouho, snažil se. Pak jsem v porodnici dostala horečky 40 a hrabala se z toho několik dní, malýho měli sestřičky a dávali flašku. Pak jsem zase zkoušela přikládat, ale prostě to bojkotoval, řval jak tur a nechtěl prso vůbec vidět. Byl to jedlík, když jsme šli z porodnice asi 9. den, zvládal i 80ml z flašky. Takže ten byl naprosto nekojený, ale přičítala jsem to těm teplotám a tomu návyku na flašku.
Když jsem šla rodit podruhé, měla jsem už nějaké pochybnosti, ale přesto jsem si říkala, že teď určitě nebudou žádné komplikace a tak proč bych tentokrát nekojila. Byla jsem rychle vyvedena z omylu. Zase krásně sála, snažila se, ale nepřibývala vůbec, mléko se netvořilo, takže dokrm a takhle jsme fungovaly doma ještě měsíc ("nakojit" - měla se mnou svatou trpělivost, dokrmit a odsát aby se podpořila tvorba mlíka). Nic, nemůžu v podstatě říct, že by se mlíko spustilo, nevím co to jsou nalitá prsa.
Takže tak, někdo prostě nemá asi pro kojení předpoklady. Nám nepomohlo vůbec nic, homeopatika, obklady, odsávání, zkoušela jsem hromadu čajů, prostě nic. Takže já mám asi nekojící prsa 😀 Teď už si z toho dělám srandu, ale vím přesně, co prožíváš. Byla jsem ze sebe strašně zklamaná a psychicky mě to fakt deptalo. Ale mám skvělého muže, který mi v podstatě řekl, ať už se na to vykašlu, že jen zbytečně stresuju nás obě. Úplně doslova si pamatuju: "Podívej se na Máťu, jak hezkej, šikovnej a zdravej kluk nám po Nutrilonu vyrostl, tak už se na to vykašli" 🙂
A taky jedna úžasná dětská sestřička mi říkala, že sama ví o kojení první poslední a nekojila ani jedno ze svých dětí, protože to nešlo. Takže fakt myslím, že někdo prostě to štěstí nemá.

První syn plánovaným císařem, poprvé u prsa až druhý den, mlíko 4.den, řval u toho, i když moc chtěl sát. Povedlo se nám kojit a odejít bez dokrmu jen díky tomu, že jsem měla vše nastudované předem, moc chtěla kojit a rozhodnutá mu nedat UM. Syn se 3 týdny u kojení vztekal, než se vůbec přisál, byl to boj. Moc nepřibíral. Kojil se i hodinu a za hodinu chtěl zase. Ale nakonec se to zlomilo. Taky by mě moc mrzelo, kdyby to nešlo. Měla jsem podobné pocity, že jsem neporodila... A dluho jsem je měla, až do dalšího uspěšného porodu. Ale zkusila jste všechno možné a není vám to lhostejné, jste pro miminko ta nejlepší máma. Chápu, že se s tím strašně těžko vyrovnává. Ještě bych zkusila prostě nepít všechny ty čaje (doplňovat tekutiny to ano a kvalitně jíst), zkusit jinou laktační poradkyni, nosit miminko v šátku/nosítku, kojit co nejvíc v noci, kojit v jiné poloze, kojit pořád, třeba jen chvilku... Možná malá jen prostě málo přibývá z jiného důvodu (nechci strašit), zkusit vysledovat co jí vlastně vadí (syn chtěl víc jedno prso a často brečel když chtěl zrovna kakat). No a hlavně se nestresovat, že? 🙂 Naštěstí to UM eistuje a dítě hlady neumře.

Bohužel jak se jednou dá příkrm kojení jde do kytek,vlastní zkušenost odkojeny 4 děti,u jednoho nastal po druhém mesici velký bojkot i méně vypila,prikrmila jsem a do 4 měsíce bylo po kojení ,teď už vím že dcera proste malo pila už od přírody a i UM vypila vždy maličko,vyčítala jsem si to moc,věděla jsem od prvního dítka že se to musí ustat ,že ty tři měsíce se musí bojovala no a neustálá jsem to ze strachu že malá na hlad,neměla,prostě byla takova,u dalších dvou dětí už jsem byla poučena a i když bojkotovali kojila jsem jak šílená a po těch 3 měsících byl klid,pak je u spurtu v půl roce a 9mes byl boj ale jen pár dní

@bau333 naše malá byla od narození extrémně vztekla, hlavně u prsa, u kojení. Nám pomohlo, když se vztekala dát jí dudlík, vzít do náruče, chvíli ponosit a za chůze vyměnit dudlík za prso. Tak jsem to dělala asi 3 měsíce. Možná to nebude vás případ, je to jen moje zkušenost.

@palja toto je bohužel cesta do pekel. Dudlík právě způsobuje bojkoty a to vztekání u kojení. Malý měl taky dudlík od 2 do 5 měsíců a dělala jsem to samé, uspala s dudlíkem v náručí a pak vyměnila za prso v polospánku. Jak byl starší, tak už začal víc vnímat, že mu to měním, chtěl dudlík a prso ne. Radši byl hlady, než aby se kojil, ale samozřejmě měl hlad a stále plakal. Jenže hlady jsem ho nemohla nechat, museli jsme nějak zasáhnout. Vyhodili jsme dudlík a za týden bylo po problému, kojení dělalo radost nám oběma a od té domy se na nic netěší jako na kojení (je mu 1,5 roku). Neuvěřitelné, co takový kus plastu dokázal zkazit 😀

nelámala bych přes koleno. ale chápu tě, mě by to taky mrzelo, kdyby to nešlo a stačil mi stresík při rozkojování. blbý kecy od ostatních taky člověku nepřidaj...
jen jsem ti chtěla napsat, zkus to vidět z tý další stránky. jupí, zvládla jsi kojit čtvrt roku🙂 i s těma obštrukcema. to je přeci bezva. každej den se počítá. a já bejt na tvým místě, hodně se snažim to mlíko prostě udržet (asi to nebude 100% případů, ale většinou opravdu funguje rovnice, že čím víc kojíš, tak ty prsa toho mlíka tolik vyráběj, aby ho bylo dostatek, takže pokud bys začla kojit víc, nemyslim si, že už by to jako nešlo, protože ti mlíko postupně ubejvá. ne, dokud prostě kojíš, tak to nějak je rozjetý a řídí se to tady a teď ta výroba. a u ženskejch možná vlastně dost možná doživotně. jakože když už jsi někdy kojila, mělo by to jít zase, i kdybys ani sama svoje mimčo třeba neměla.) takže bych si pořídila fakt dobrou odsávačku a kdyby to kojení samotný fakt nešlo, krmila bych z flašky, nebo přes prst stříkačkou, kdybcyh měla ještě naději, že se dítě ještě chytne:D, ale snažila bych se dítěti podávat pořád to mateřský mlíko. aspoň částečně. ulevíš svědomí a učiníš zadostiučinění:D

@no_title ano, asi je to cesta do pekel, ale já díky tomu normálně kojím. Nevím, jak jinak bych uklidnila rozzurene dítě, na které nic jiného nezabírá. Dudlík neměla, vztekala se tak, že jsme nevěděli co s ní. Teď má 9 a půl měsíce, kojím porad, prisaje se bez dudlíku. Píšu jen svoji zkušenost. Nám to kojení nezkazilo ani neukoncilo, dokrm jsem nikdy nedala.

Ja také od narození malé dokrmuji nutrilonem a zaroven kojim, mléka nemám dost ale prsa vyžaduje a pak dokrmim nutrilonem a je spokojená, ted uz i papa jidla takze uz je to i lepší je ji 8 měsíců a prospívá dobře i když je drobnější postavy

Rozumím Ti. Taky to momentálně řeším. I když to beru jako že ok, nic se neděje, stejně je tam pocit viny, že nedokážu své dítě nakrmit. Řeším to tak, že si říkám, že jsem dobrá matka, když kvůli laktaci dělám to, to a to. Že hlavní je dělat své maximum. Pak se cítím líp.