Kojení dítěte staršího 3 roky. Jak jste odstavily (co bylo důvodem)?
Kdo nekojil dítě starší tři roky nechť přeskočí, nečte,nebo aspoň neodpovídá.
Chtěla bych se vás zeptat vy kdo jste tak dlouho kojily, jak jste odstavili. Myslím tim, co bylo impulsem. Staršího jsem odstavila kvůli těhotenství. Ale teď nějak nevím kdy by měl přijít ten mezník. Nechci přímo radu, spíš inspiraci. Ráda bych věřila na samoodstav, ale nějak si to neumím představit. Spíš že přijde ze školy a řekne jo mám jedničku mámo dej prso(vtip). Jako biolog jsem si nějak vydedukovala, že přirozené kojení je cca do 6 let. Ale tak dlouho určitě kojit nechci😛
Opravdu to beru jako diskuzi o inspiraci, ne že bych si myslela, že mi tu někdo napíše odstav za měsíc a já řeknu, a jo tak jo.
U nás opravdu proběhl samoodstav. Nejmladší se ještě intenzivně kojila asi ve 3 a čtvrt, když skončila v nemocnici a bylo jí hodně zle. Po návratu domů se kojila ještě pár měsíců, ale postupně jsem získala pocit, že moc nesaje, jenom se mazlí, i když tvrdila opak. A pak jednoho dne kojení odmítla. Nejdéle jsem kojila syna, zhruba do pěti let, ke konci už opravdu jen před spaním, a jednoho dne také odmítl. U obou jsem to měla tak, že bez výraznějšího předchozího signálu prostě jednoho dne odmítli a potom už nechtěli. Jediné, kde nešlo o čistý samoodstav, bylo u nejstarší dcery, té přestalo chutnat, když jsem byla ve 20. týdnu dalšího těhotenství. Takže já potvrzuju samoodstav, a to i u velkého závisláka dost slouho před nástupem do školy, natož před maturitou 🙂
Kojila jsem přesně tři roky ( chtěla jsem jako první dvě, cca 1-1,5 roku)☺️ Odstavila jsem proto, že už jsem prostě chtěla. Už mi to trochu vadilo. Uz mi to přišlo dost. Využila jsem nabídky jet na víkend pryč. S tatínkem zvládli uspávání i spaní a po příjezdu mlíčko už nebylo. Chvili uspával manžel a spal na jeho straně. A proste nebylo, došlo. Do své postele šel tak pul roku po odstavu, do té doby spal s námi.
Mě se dcera odstavila sama ve 3,4 roku. Od tří let chodila do školky a v těch třech letech se kojila po příchodu ze školky a večer pře spaním. Na odpolední kojení postupně začala zapomínat asi po měsíci ve školce.Večer jsme se na uspávání začali střídat s manželem, s ním usnula v pohodě bez kojení a pak i se mnou začala kojení zkracovat a vynechávat až to jednoho dne bylo naposled.
@lis6 u nás to bylo tak, že se po 4. roce syn odstavil, protože přestal spát po o a já kojila už jen na ten spánek, vlastně díky kojení to vydržel tak dlouho…Nebyla to nějaká tlustá čára, nejdřív spánek vynechal jen občas…
Nejdéle jsem kojila v tandemu to starší , ještě po 5. roce, půjde na zápis a ještě si občas vzpomene (nemyslím občas v rámci dne, spíš měsíce), ale já spíš odmítám, on vidí, že kojím sourozence (3+), tak na to jen tak nezapomene, můj impulz k odmítnutí je, že už mi to nic nepřináší, jen nepříjemný pocit- prostě jsem moc ošmatlaná a trvá to dlouho.
Aktuálně kojím syna 3+ a tam benefity stále ještě jsou, takže kojení stále využívám, hlavně na spánek po O. a zklidnění k večernímu spánku, vím, že už usne i jinak, ale takhle je to nejsnazší, pravděpodobně se taky odstaví, až přestane spát po o…
Domluvila jsem se s ním, že to ukončíme v den čtvrtých narozenin, že už bude velký a on to úplně v pohodě vzal a souhlasil 🙂. (Ve třech letech to neprošlo)
Syn je hodně kontaktní. Kojila jsme už jen před spaní a už delší dobu přemýšlela, že mě to přestává bavit a že bych kojení ukončila, ale syna prso stále vyžadoval. Až jednou přišel večer, kdy bylo spoustu hodiny, já byla utahaná, chtěla jít spát a syn stále, že ne, že další pohádku. Vzala jsme ho do postele, chvíli kojila, on neusnul, vstal a že další pohádku. Tak jsem na to řekla "ok, ale já jdu spát a ty půjdeš spát bez prsa, prostě dokoukáš pohádku a lehneš si ke mě. A pokud to tak uděláme dneska, tak ode dneška před spaním pohádka a tulení, ale už ne prso." A syn souhlasil. Zopakovala jsem mu to několikrát, trval si na svém. Tak jsme to tak udělali. Další den prso vyžadoval, tak jsem mu zopakovala dohodu ze včera a pustila pohádku. Vztekal se. Vztekal se ještě několik dní, ale mimo jiné proto, že bez kojení neuměl usnout jinak, než úplným vyčerpáním, no.
Rozhodně to nebyl samoodstav, nebylo to hladké a hezké. Byl to prostě střet dvou beranů, kteří si vymezovali novou hranici. Ale byla to vzájemná dohoda a bylo to myslím poučné a přínosné pro oba.
Kojila jsem první dceru 3 roky a 1 měsíc, druhou dceru 3 roky a 10 měsíců a Syna 4 roky a 2 měsíce. U první jsem byla těhotná a kojení mi bylo nepříjemné, tak jsem se s ní domluvila že už mlíčko nechá miminku. Úplně bez problému. Druhou dceru a syna jsem kojila rok současně. Pak se sama odstavila. U syna to bylo horší, závislák, do toho znaky autismu takže to kojení měl i jako rituál. Pomohla brutální střevní chřipka. Kdy zvracel a plakal proč mu je tak špatně a já nu řekla, že jeho bříško už je velké a nechce moje mlíko. To pomohlo. Teď kojím další dceru a také budu dokud to půjde nebo dokud bude sama chtít.


Já kojila do tří let a skončila jsem kvůli dalšímu těhotenství. 🙂 Ale napadá mě, že ten mezník nemusí přijít sám od sebe. Dítě postupně vstupuje do další etapy, osamostatňuje se a kojení už je často hlavně o blízkosti a pocitu bezpečí. A tu blízkost mu přece můžeš dávat i jinak, mazlením, objetím, společným usínáním. Možná bych to brala jako postupný přechod k jiné formě blízkosti, ne jako něco, o co dítě přichází.