Odstavení osmnáctiměsíční dcery: Je normální cítit smutek?
Krásný den ženy, prosím vás, nikdy jsem si nemyslela, že tohle napíšu (a budu cítit), ale stalo se, tak prosím žádné urážky...to radši nekomentujte. Před 2 týdny jsem odstavila 18m dceru a vlastně se s tím stále nemůžu srovnat. Nevím, jak to vysvětlit, ale je mi to hrozně líto. Je to moje druhé dítě a říkám si, že už to nikdy nezažiju...a že jsem měla ještě vydržet. Kojení je pro mě moc citlivá věc, starší jsem kojila 16m (odstavila se postupně sama a vlasútně si ani nevšimla, že už prso není), druhá je větší závislák už od narození, kojila jsem ve dne v noci dle potřeby. Do odstavení i co 30minut v noci, byla jsem z toho už na nervy, unavená, vzteklá. Přes den mi kolikrát přišlo, že odmítá jídlo, aby se mohla nakojit, cpala se mi do výstřihu všude a nenechala si vysvětlit , že takto ne. Nejdřív jsem utnula noční kojení a dala si cíl, že dám před spaním a pak až ráno, zvládly jsem to bez větších problémů, ale stále se budila a vztekala se, takže jsme kolikrát od 2 do rána nespaly, budila se s šíleným hysterákem, bouchala mě..Přišlo mi, že v tom má zmatek, že nechápe že přes den může a v noci ne, takže po několika otřesných nocích jsem ráno vstala s tím, že už nedostane. Dnes je to 2 týdny, co nekojím, prso nevyhledává, jen je zvyklá mi dávat ručičku pod tričko (takto i usíná ) a říká "mňam mňam ", ale nevyvádí, nevyslíká, nežadoní. Mě jen asi mrzí, že jsme skončily takto, v afektu, ve vzteku ....chtěla jsem se s tím nějak rozloučit, bože, to zní šíleně, co? A to nejsem žádná lesana, ale bylo to krásné propojení a o tom, jak nám to vždy pomohlo v době nemoci ani nemluvím. Prosím, je to normální, jsou to hormony? Udělala jsem chybu? Nechce se mi začínat znovu, když jsme to dotáhly až sem, nechci ji motat hlavu a procházet tímto za pulroku znovu...V noci spí o 80% lépe a když se vzbudí, jen ji pohladím a spinká dál. Nevím, cítím se hrozně a nedokážu vysvětlit proč. Budu ráda za vaše zkušenosti a pochopení. Nemám o tom s kým mluvit, děkuju.
Stručné shrnutí
- Odstavení dítěte kolem 18 měsíců často vyvolá intenzivní smutek u matky, který diskuse přičítaly hormonální změně včetně poklesu oxytocinu.
- Ukončení nočního kojení nebo úplné odstavení může během několika dní až týdnů výrazně zlepšit noční spánek; v konkrétních případech účastnice uváděly zlepšení spánku už po 1 týdnu.
- Praktická opatření při odstavení zahrnují odsávačku pro zmírnění naplnění prsou, postupné omezování kojení v noci, nabízení alternativ blízkosti (přitulení, rituály, ruka pod tričkem) a vědomé rozloučení jako pomocný rituál; lékařky v diskusi doporučily ukončení kojení i kvůli ekzému a gynekologickým problémům v konkrétních případech.
Nejčastější otázky
Q: Proč se po ukončení kojení cítím smutná a sklesle?
A: Smutek po odstavení je v diskusi připisován hormonální změně, zejména poklesu oxytocinu; účastnice opakovaně napsaly „jsou to hormony“ a popisovaly podobné pocity i u odstavení po 16–18 měsících.
Q: Jak postupně ukončit noční kojení, aby dítě lépe spalo?
A: Metoda uvedená v diskusi: nejprve ukončit noční kojení a nabízet prso jen před spaním a ráno, případně dát k postýlce vodu k samostatnému přisednutí; některé matky uvedly, že po týdnu až několika dnech se noční spánek stabilizoval.
Q: Co dělat, když po odstavení prsa bolí nebo jsou naplněná?
A: Doporučené řešení bylo použít odsávačku nebo odstrikávat mléko několik dnů; jedna účastnice uvedla, že první dny prsa bolela a musela odstrikávat.
Q: Pomůže ukončení kojení zmírnit únavu a psychické vyčerpání?
A: Více matek v diskusi uvedlo, že po ukončení kojení klesla únava a noční buzení se snížilo, což vedlo k lepšímu spánku a větší energii; u konkrétních případů se objevilo úplné noční spání matky i dítěte během dní až týdnů.
Q: Ovlivní odstavení kojeneckou imunitu a nemocnost dítěte?
A: V diskusi paní uváděly protichůdné zkušenosti; některé vnímaly, že delší kojení snižovalo nemocnost, jiné nepozorovaly rozdíl, proto je to v diskusi označeno jako sporné.
Q: Jak se důstojně rozloučit s etapou kojení?
A: Doporučení zahrnovala vědomé rituály typu posezení s kávou nebo vínem, pořízení fotky s dítětem při kojení, přečtení knihy o ženských rituálech nebo symbolický nákup nové podprsenky jako „dárku“ k uzavření etapy.
Závěry z diskuze
Shoda
- Pocity smutku po ukončení kojení jsou běžné a často se připisují hormonální změně, zejména poklesu oxytocinu.
- Ukončení nočního kojení obvykle vede ke zlepšení nočního spánku a snížení vyčerpání matky během dnů až týdnů.
- Praktické kroky jako odsávačka, postupné omezení nočního kojení, nabízení alternativ blízkosti a vědomé rozloučení mohou pomoci adaptovat se na novou etapu.
Sporné názory
- Některé rodičky zastávají názor, že dítě se samo odstaví přirozeně delším časem, zatímco jiné považují aktivní ukončení za nutné pro duševní a fyzické zdraví matky.
- Vliv kojení na nemocnost dítěte je v diskusi rozporuplný; některé zkušenosti ukazují méně nemocí při delším kojení, jiné nepozorovaly rozdíl.
Otevřené otázky
- Jak dlouho typicky trvá hormonální „smutek“ po odstavení, než se emocionální stav normalizuje?
- Do jaké míry lze kojení bezpečně znovu obnovit po jeho krátkodobém ukončení bez komplikací pro dítě či matku?
- Jaký je přesný dlouhodobý vliv odstavení na imunitu dítěte v reálných rodinných podmínkách?
Zmíněné značky a firmy
Sunar
Zmíněné produkty a metody
odsávačka, odstrikávání mléka, noční odstavění, postupné odstavování, samoodstavení, vědomý rituál rozloučení, nová podprsenka, voda u postýlky pro samostatné pití, oxytocin, ekzém, gynekologické problémy, antibiotika
Místa a osoby
žádné
Kojení není jen o jídle, je to i o vztahu a je to hormonální koktejl, teď se to v tobě mele... Racionálně, pokud se budila, co půl hodiny, to muselo být strašně vyčerpávající, takže je dobře, že jsi se odhodlala kojení ukončit, nemůžeš dávat na úkor sebe, ale tady je prostě logika krátká, když se v tobě melou pocity. To chce čas, to všechno zpracovat. Tvoje malá vypadá, že je v pohodě a to je nejdůležitější. A nejsi horší máma, když už nekojíš a ani tě kvůli tomu nebude dcera mít míň ráda, jen vám začíná nová etapa. Nic víc, nic míň.
@andelka 4letá dcera byla do 3let naprosto zdravá kromě jedné 3denní rýmy. Ale to je logický, nebyla v kolektivu, i když jsme ji doma nedrželi. Ale po nástupu klasický kolotoč nemocí a to jsem fakt věřila, že je výjimečně zdravá. Mladší dcera od těch 6m, co šla starší do školky, byla stále nemocná s ní a to jsem kojila furt. Ale už psychicky mi z toho bylo líp, že i když nechtěla jíst, tak se kojila a ja mohla být v klidu. Teď si říkám, co budu pak dělat vlastně...úplně mě to semlelo, ale budu věřit, že bude líp. Děkuju 🙏
Naprosto tě chápu, já teda ještě kojim, syn 13mesicu. Prožívám úplně stejný pocity. O odstaví zatím neuvažuju, když bude chtít, klidně budu kojit do tří let. A to se v noci budí fakt porad. Kojeni mě zabere tak cca 4-5jofin denně, někdy i 18x denně..někdy padám na hubu, ale představa odstavu mě trýzní víc jak únava, taky si říkám, ze nejsem normální a mlátí se mnou hormony jak blázen. Přitom bych tak nutné potřebovala jít do prace.
Staršího syna jsem plně kojila dva měsíce, s dokrmem do půl roku, pak jsem mazala do prace a syna si do týdne odstavila. Ale tolik mě to netrápilo.
Dokonce si docela hlídám časy, jen abych o mlíko nepřišla 🙈
Ano,stadia kdy mi kojení lezlo na nervy jsem taky měla. První dcera v noci spala dobře,ale během dne otravovala s kojením pořád,sapala se a svlikala mě i venku což bylo v tom období 1,5r -2r docela otravné. Mladší toto nedělala,venku měla jinou zábavu,kojit nepotřebovala,zato v noci jsme si užívaly. Naučila jsem se u kojení spát,spaly jsme společně a já si ráno ani nepamatovala kolikrát se kojila. Kolikrát mě napadlo,že bych nejraději už nekojila,ale na nějaké násilne odstaveni já neměla povahu. Po druhém roce,u obou závislost pomalinku začínala ustupovat.
@izz76 Já na násilné taky ne, víceméně trpím já, dcera je v pohodě. No...chce to čas....děkuju za názory 🙏
Já tě chápu,mě taky bylo líto,když jsem kojení ukončila,ale já jsem zastáncem kojit do roku víc ne,tak jsem to v roce ukončila,ale já to měla klidu,děti tak závislé nebyli,ale i kdyby byli v roce bych to stejně ukončila, jak tady píšou holky bude dobrý se soustředit na ty pozitivní věci,co se týče ukončení kojení jako např.že se líp vyspíš
@martinka0209 Právě, že jsem psala, že dcera to zvládla v pohodě, já se s tím paradoxně nějak nemůžu srovnat...najednou mi je smutno po těch nocích, co jsem kojila co 30min..nebo ne, nevím...Bude líp ..
Mám úplně stejné pocity jako ty. Jako bych to psala já. Já tedy zatím neodstavuji mám 13 mesicniho syna. Ale při pomyšlení na to, že to jednou přijde mě zavalí smutek a je mi to líto. Pořád si říkam, že mi bude chybet ten kontakt. Ze kdyz bude nemocný, co budu delat? Když kojení vzdy pri nemoci ho uklidnuje a pomáhá...Taky mam z toho smiseny pocity a mám z toho uprimne strach až to přijde a je mi z toho smutno...Chtela bych i druhé miminko, takze me kojení jeste čeká. Ale steje je mi to lito, ze tahle etapa kojení s mým prvním synem jednou skončí. Občas se cítm jak blázen😁 No verim holkam co tu pisou, ze je to hormonama, tak drzim palce at je brzy lepe a srovná se to
Syna jsem kojila do 13m a konec jsme tak nějak oba uvítali, on už pak ke konci chtěl jen ráno, pak už ani to ne. U dcerky to bylo jiné. V noci se mi budila 6x a chtěla si jen cucnout, ani to asi nebyla otázka jídla ale spíš kontaktu. Jenže jsem začala mít zdravotní problémy - rozjel se mi po x letech ekzém na rukou, a to tak, že extrémně, obě ruce rozmokvané. Pak gynekologické problémy, x měsíců jsem nepravidelně krvácela, tenkrát snad celé léto jsem nosila vložku. Taky jsem dost zhubla. Obě doktorky mi řekly, že mě kojení dost vyčerpává a ačkoliv obě byly zastánkyně kojení, v mém případě mi obě řekly, že děti potřebují matku, která je v pořádku. Rozhodla jsem se že to ukončím, nechala jsem se s dcerkou vyfotit jak ji kojím, jen takové ty nenásilné fotky, kde není toho příliš moc vidět. Bylo mi to taky líto, dceři bylo okolo 10m. Děti mám od sebe cca 2 roky, syn je velmi náročný od narození. Ale opravdu mi to pomohlo. Najednou ekzém začal mizet, gynekologicky jsem taky byla brzy v pořádku, takže zpětně jsem ráda. Ale tehdy jsem měla ty samé pocity jako ty…
Udelala jsi to dobře. Taková závislost není prospesna nikomu. A18 měsíců kojení? Co by za to kdo dal.
Ty pocity chápu. Odezní to, nemej strach. Však si najdi mazlící rituál, který Ti tu intimitu s dcerkou také naplní.
Ja si taky myslela, že je to naposled a za 2 mesice mám termín...človek nikdy neví 😁😁😉
Mně nastoupil syn do školky půl roku po odstavení. Do té doby byl výjimečně zdravý, kromě covidu a jednou asi páté nemoci nic horšího než dvoudenní rýma párkrát. Samozřejmě od září byl v MŠ nejdýl necelé 2,5 týdne. Teď už je doma od 14.12. a ještě by do školky nešel,kdyby byla.
Psychicky se to srovná,neboj.