Kojení - bojovala jsem, ale vyčerpalo mě to, už nechci
Ahoj ženy, mám doma malou dva týdny a posledních pár dnů pro mě bylo fakt peklo.... jsem po sekci a mlíko se mi rozjíždí blbě, když malá ten první týden vytáhla 25, byl to zázrak. Mám celkem velká prsa a fakt mi nejde lehnout si s malou do postele a kojit ji vleže, zkoušela jsem to a mě bolí celé tělo a ona se jen rozčiluje. Také mám vpáčené bradavky a musím používat kloboučky, tudíž stejně musím vstát, klobouček umýt, nasadit si ho - ona ho navíc někdy sáním stáhne z bradavky pryč, musím kojení přerušit, nasadit znova, ona se vzteká atd. Můžu ji kojit jen vsedě na "fotbalistu", stejně mě z těch velkých koz bolí záda. V porodnici mi půjčili elektrickou odsávačku, takže s tím naopak mám 3x tolik sraní - nevidím na tom nic pohodlného ani příjemného pro mámu i dítě. My u toho trpíme obě. Aby vůbec něco vypila, musím jí dát pít tak 12 minut z jednoho prsa, 12 z druhého, dát tak 30-40 ml odstříkaného z lahve, aby neřvala hladem, potom odstříkat další várku, hodina a čtvrt pryč a kdy mám spát? Předevčírem jsem celý den probrečela a upřímně jsem si myslela, že se půjdu zabít a bude klid. Ten den se o malou musel starat muž, protože já ji ani nedovedla pochovat, abych se u toho nerozbrečela a máma si myslela, že mi zavolá nějakého psychiatra. Říkala jsem si, že tohle je nájezd na poporodní depresi jak blázen.
Pro kojení jsem zkusila udělat všechno - čaje, homeopatika, poslouchala jsem sestry v nemocnici a budila ji co 2,5 hodiny, nikdy si nevytáhne sama dost a pořád brečí. V porodnici mi nechtěli dát příkrm a nakonec chudák spadla z 3930 na 3560 a já ty lidi úplně nenáviděla, proč mi to UM nedali dřív. Měla jsem tu minulý týden laktační poradkyni a stejně mi nic kloudného neporadila, malá akorát začala řvát po kojení hlady ještě víc než předtím (rady typu "nechte ji sát půl hodiny z jednoho, ona si to vytáhne") - upřímně jsem ztratila trpělivost a na kojení kašlu. Zítra jdeme k pediatričce, už teď o víkendu jsem malou přikrmila UM, jinak byl furt řev, přece ji nenechám umřít hlady - doktorce řeknu, že jestli mě někdo bude dál nutit do kojení, tak si asi něco udělám. Už jsem z toho psychicky úplně na dně. Podle mě je snad zásadní, aby dítě i matka byly v pohodě a ne že budu za každou cenu "zkoušet vydržet". Byla bych dřív v Bohnicích.
Prosím nedávejte mi rady typu "musíš to zkoušet". Já zkusila dost. A cítím, že další zkoušení by mi jen vyvolalo odpor k mateřství. Už tak cítím, že tohle není ten směr, kterým se chci dát, nechci být doma coby pochodující mlíkárna a řešit akorát posraný plínky, měla jsem v plánu tak za měsíc pomalu zase pracovat (jsem OSVČ a s mužem se můžeme prostřídat, on péči o dítě miluje). Chci jen vědět, že v tom nejsem sama.
@latkovkybrno díky 🙂
@zuny mně je fuk, jak společnost kouká na matky, mě překvapuje tahle propaganda.... co vím od své mamky, tet, od matek jiných mých kamarádek - za nich kojení nikdo nehrotil, už v porodnici dostaly předpis na sunar, když to nepůjde, kupte si to a nazdar.... za nás je to podle mě taky z 90% nějaký druh byznysu.... aby si ženy kupovaly kloboučky, odsávačky, podprsenky, tuny kravin.... a člověk z toho má akorát neurózu.... mluvila jsem nezávisle se dvěma LP, s x dětskými sestrami - každá, ale úplně každá ta ženská řekne něco naprosto jiného.... já jsem DJ a chci chodit zase hrát co nejdříve. Jsem sobec, ať mi každej vleze na hrb. Ale to dítě fakt nebude rádo za zhroucenou matku. Nechci, aby za pár let vycítila, že jí mám za zlé, že mi zničila kariéru a život.
@verusky no já jí dávám zatím UM jako dokrm, nechci jí to najednou vyměnit, aby to nebyl rychlý šok. Zítra se o tom přesně poradím s pediatričkou - už jsem jí UM musela dát v noci na sobotu, řvala hlady celý hodiny.
@bielamacka za málo. A buďte v klidu. O nic nejde !! 😉 Rozhodně to nestojí za to se z toho hroutit, teď už to vím i já. Vždyť kojení je jen jedna část péče o dítě, není to alfa a omega celého mateřství.. klídeček, jooo ? 😉
@bielamacka ahoj, kde jsi nakonec rodila, ye jsi skoncila na sekci? Ja v Koline a porod tedy pocuc na druhou, ale poporodni pece super a take jsem sla domu s prikrmem, jinak bych nesla domu ais nikdy...mala si za hodinu piti vycucla 5 ml a nazdar...opravdu 5 (pet!)...
Dneska je ji 8 tydnu a jedeme na prikrmu a odstrikanem a kojim nad ranem...jako je to pakarna nejvetsi, o tom zadna...a soulasim, ze je to desny business, protoze jsem za dva mesice dala za podporne pripravky na kojeni vic, nez bych dala za nejdrazsi UM...caj od za 120Kc na par dni, gravimilk za 130 to same, kloboucky, savicky, dalsi lahvicky, at nemusim porad tocit jen par, homeopatika...a ty bezesne oci...navic mam dite opet silne refluxove, takze ji po kojeni jeste musim tlacit gastrotuss, do lahvi svatojansky chleba...no proste toho mam take tak akorat dost a jediny duvod, proc jsem kojeni nevzdala je ten, ze za dva dny letime hodne daleko a mesic na to zpet a potrebuji mit nejakou prirucni zbran, kterou ji kdyztak uroubikuji pri vzletani a pristavani....
@bielamacka v tom pripade vubec nechapu "co tu resis"... jestli chces pracovat a ne tahat decko na koze, tak je stejne jediny reseni UM a tvoje priority jsou jasne dane... takze zbytecny vykrik do tmy...
@monasek84 A ono se vylučuje kojení a práce? Znám pár matek, kterým mlíko teče proudem, když potřebují zajít do práce, tak odstříkají svoje... Kdyby zakladatelce mléko proudem teklo, tak to tu asi neřeší...
Já se zakladatelce, na rovinu, vůbec nedivím. Dnešní "kojo masáž" je mnohem drsnější, než byla v době, kdy jsem měla svou první. Tehdy se nikdo nedivil, nezajímal, proč nekojím. Teď je to někdy mazec, i když v tuhle chvíli už ustávající, neb mladé bude rok. A já se ptám - CO JE KOMU PROBOHA DO TOHO, JESTLI MATKA KOJÍ NEBO NEKOJÍ???
Ja nedam radu musíš zkouset, ale proste když na to nemas nervy tak asi lepsi nekojit. Protože a proto, ze nasrana matka je horsi nez cokoliv jiného. Ja mela stesti ze to slo ikdyz jsemmela druhé problemove, a povazuju za nad miru otravne porad vyvaret lahvičky a tak, ale za obe materstvi vim, ze nejhorsi je nasrana, vycerpana matka. Mas sve svedomi a vis co a jak zvladnes. CLovek mateřstvím hodne pochopi a stejne tak verim, ze nekomu to nejde, jen kvůli tem nervum. TO schudnuti z 3,9 na 3,5 není moc, to mela moje taky ikdyz jsem kojila, to je kvůli tomu, ze se ti narodila velka a ten propad je pak vyznamejsi. Nicmene, když na to nemas anechces tak nedelej. I ja mela první tak velkou a ikdyz jsem kojila bylo to peklo, ono ji zase mliko nedostacovalo. A ja blbec do pul roka jen kojila jak se to radi jak onejvetsi dobro a pak uz pak co pul hodiny abych utahla jeji nutricni požadavky. Ve dvou mesicich mela 7 kilo. Po obou mateřstvích jsem dosla k zaveru, ze je opravdu nejdulezitejsi psychicke rozpolozeni matky a jeji osobní svedomi. Někdo by v tvem pripade bojoval az nekam silene daleko, ale ty mas svou hranici tak si za ni stuj. Krom toho kojeni není opravdu jednoduche, za to by se mělo fakt chvalit, pac to poceni, nocni budeni co 2 hodiny, vstavani ikdyz jses zdrchana apod.. je fuska. jinak první kojeni jsem si odtrpela, ale jak mas na dite cas tak mne to bavilo, u druhého jsem trpěla, proste jsem si to ani trochu neuzila, ukočírovat dve deti a mezitím najit poklidny cas kojit co 2 hodiny neexistuje. Tak i tak jsme to vydrzeli ale vzpomínky na nejakou uzasnou zabavu a pozitek z toho jsem podruhe nemela vůbec.
@bielamacka - já také po sekci, první měsíc mě to kojení tak nebavilo, z porodky jsem odcházela s dokrmem, z prsa vytáhla max.25 ml, takže nebylo zbytí, když chtěla vždy vypít 60ml, no doma jsem kojila a dokrmovala a kojím a dokrmuju stále, z prsa ted vytáhne max.40 ml, dokrmu vypije 100 ml, neodsávám, neřeším to, ted se mi začla škubat u prsa, nechce sát, také mám koboučky, kojím v sedě a jak to strhává to je děs, takže to dělám tak, že max. 15 min. u prsa (jednoho, nestřídám) + dokrmím, před přebalením si ten dokrm nachystám a dám do ohřívačky (převařenou vodu mám v termosce), na podporu kojení piju kojící čaj 1 x denně. No a když bude pokračovat s tím škubáním (jo a ona se u toho ještě směje,nebo chytne bradavku a nepije a chlame se), už to dělá 14 dní, tak přejdu pouze na UM a odmítám to řešit. Pravdou je, že po měsíci kojení jsem si na to už zvykla a ono mi to i bude chybět, ta blízkost, ale první měsíc mi přišlo taky, že furt jen vytahuju prsa a že mi to nic nedává...takže na tvém místěbych kojila a dokrmovala (ulevíš si, že jsi to úplně nevzdala,nějaké pprotilátky ti malá dostane akdyž dojde mlíko nebo tobude neúnosné, přejdeš na UM plně), prostě bez stresu. Jen pozor v šestinedělí z tebe mluví hormony,takže vydrž aspoň s tím dokrmem a pak se rozhodni jak dál 😉 Aneboj, s postupem času to bude stále lepší a lepší 🙂
@somalicats pozor, ja nejsem urputny zastance kojeni!! Me je to uplne jedno, at si to kazdej dela jak chce, vzdyt ma kazdej svoji vuli, sva rozhodnuti, svuj zdravotni stav atd. toto fakt neresim.... jde mi ale o to, ze u zakladatelky necitim ani v jednom prispevku celkove o kojeni ani zajem, ani chut atd... tak nac se stresovat a lamat to pres koleno...vzdyt to je jeji zivot.... zkusila, nejde to, tak se jede dal....
@monasek84 No a já se jí nedivím, že tu chuť nemá, když jí to nejde a je z toho už vyčerpaná. Ono by to možná vypadalo jinak, kdyby nebyla tak ubitá, pak by možná byla přístupnější radám. Takhle má pocit, že to prostě nejde, že je na dně. Sama jsem si tímhle prošla, takže jí v tom rozumím. Taky jsem u první dcery viděla svět černě, když to nešlo a nepomáhalo nic.
@bielamacka tak tohle přesně znám... obrečela jsem to 😖 , ale pak to byla velká úleva dát Nutrilon 😉
syn byl konečně najedený a spokojený (bože to byla krása, zpětně mi došlo, že musel mít hlad 😔 UM doslova zhltnul, okamžitě usnul s blaženým úsměvem - není nic hezčího než pozorovat spící spokojené dítě 🙂 ), začal prospívat, já jsem se aspoň trošku vyspala, byla jsem ve větší pohodě a oběma se nám dařilo podstatně líp
hlavně se tím netrap přespříliš... já už to teď vidím jinak, synovi je skoro 7, vztah máme super ač byl kojený minimální, nemocný taky nebývá (narozdíl od mladší, která kojená byla) a myslím, že v 15 mu to bude jedno...
tohle jsou spíš osobní dramata nás maminek, klademe na sebe vysoké požadavky a ten stres není dobrý ani pro nás ani pro miminko...
ono bohužel ne každému se vytváří mléko bez potíží (já když jsem byla unavená a to je po porodu člověk hodně, obzvlášť když co 2 h má budík a musí kojit a mezitím odsává), tak se mi mléko nedělalo, ani když jsem pila litry všeho co to má podporovat, masírovala, brala homeopatika a kdeco... navíc malý měl krátkou uzdičku a měl těžkou žloutenku, takže neustále usínal, bylo nemožné ho vzbudit....
hlavní je být v pohodě a dávat dítěti lásku 😉
kojení je super, ale je mnoho jiných oblastí, kde se dítěti dá dát to nejlepší a není potřeba se z nekojení hroutit 😉 můžete třeba nosit v šátku nebo dobrém nosítku, mazlit, vyprávět, číst, chodit hodně na čerstvý vzduch, zpívat a ten repertoár se s věkem pořád rozšiřuje 😵 😵 😉
@monasek84 - jo, ale zakladatelka je prvorodička a protože to nejde,tak je z toho v háji a na íc si musí zvyknout na to kojení, ne každý to hned vnímá tak, jé mám dítě, hurá, to kojení je úžasné...pravdou je,že kojení je náročné a vyčerpávající a pravdou je, že ta laktační propaganda je někdy síla...
@somalicats pokud sis precetla muj prvni prispevek, mela jsem to tak stejne a v podstate kojim jen diky manzelovi....
@marcicek84 precti si muj prvni prispevek tady...
@bielamacka nejsi sama, jak vidíš 🙂
Spousta holek to řešila a řeší víc či méně urputně. Někdy se zadařilo, jindy ne. Nemusíš se před nikým obhajovat ani bránit. Nekojení není zločin. Ať už jsou důvody jakékoliv 😵
@monasek84 - no upřímně nešla bych do toho se rozkojit až ve 3 měsících a v půl roce to umět,abys mohla kojit dál, můj kojící limit je ten půl rok max., pak už se stejně začnou dávat příkrmy, ale je fakt, že mi to pak asi bude chybět, než si zase zvyknu...
@monasek84 Přečetla. Jenže ne každá má jednak to štěstí, že jí má kdo pomoct (a to nemyslím nijak špatně vůči našim polovičkám, ale ne každý chlap si může dovolit být s námi doma),a jednak že se zadaří. Navíc se mi hlavně nelíbil ten Tvůj druhý příspěvek o tom, že se vlastně už rozhodla atd. Možná kdybychom všechny seděly někde u kafe, tak ten příspěvek vyzní jinak, takhle to vyznívá (alespoň mně ano) mírně hanlivě, že si dovolila upřednostnit práci před dítětem. Pokud jsi to tak nemyslela, tak se omlouvám, to je ovšem bohužel ta nevýhoda internetu...
@marcicek84 ja mela puvodni limit pul roku, pak sem ho posunula na rok, ted ze po novym roce ... ale uvidime... kazdopadne ale nejsem ortodoxnim zastancem kojeni a v podstate kojim jen doma (a hlavne v noci)
@somalicats muj nebyl se mnou doma, pro me byl podporou hlavne v probrecenych nocich, kdy jsem ho doslova prosila at zajede pro Nutrilon. Mas pravdu, vyzniva to tady trochu jinak, nerikam ze uprednostnuje praci... rikam, ze si hleda lehci cestu, vsechny ktery jsme si tim prosly vime, ze kojeni neni sranda a nic jednoduchyho, ale bez toho aby clovek aspon trochu chtel a bojoval o to, to proste nepujde... a chut ani boj necitim ani v jedne z odpovedi zakladatelky....
@monasek84 Upřímně - já u starší po těch 14 dnech už neměla chuť na nic, ztrácela mi na váze (narodila se s 2,9 kg, takže už nebylo moc kam padat), byla protivná, navíc se špatně přisávala. Říct mi někdo, že bych mohla ještě zkusit tohle či tamto, tak ho v tu chvíli pošlu do háje, neb jsem byla totálně na dně. Takže UM a najednou to šlo a já si konečně začala svoji holčičku užívat. S mladší jsem to chtěla zkusit taky, chytala se už v porodnici krásně, ale bylo to u ní jak přes kopírák. V pátek jsme slavili narozeniny jedné kamarádky, byla tam i jedna kámoška, co má chlapečka mladšího o 10 dnů od té mé mladší. Ona kojí, mlíka má tak pro 2 děti už od začátku, a její kluk je celou dobu stejné spokojené mimčo jako ta moje na UM. Prostě mají své jídlo a jsou spokojení a to je dle mého to hlavní.
@somalicats proto pisu, at se rozhodne tak jak to vnitrne citi, ze je hlavni aby byla ona spokojena (cimz nebude prenaset nervozitu na dite)....
NE, NEJSTE V TOM SAMA. Mojí malé jsou 4 měsíce. Kojila jsem asi 3 týdny a to částečně, protože jinak by se malá asi uřvala hlady než by se ode mě pořádně najedla. Ty první týdny byly snad nejhorší v mem živote. Bohužel. Místo abych se sžívala s malou, řešila jsem kojení. Odsavala, zkusila kloboučky, jezdila po laktačních poradkynich, malá řvala, v noci jsem únavou narážela do zdi. Aniž bych to konzultovala s pediatrickou, dala jsem malé Nutrilon. Ta, když jsem ji to později oznámila, nic nenamitala. Když jsem Lucku čekala, ani by me nenapadlo, že nebudu kojit. O tomto člověk nepřemýšlí, že by to nemělo jít. Přiznám se, že bych to možná i rozkojila, neříkám, že ne. Ale neměla jsem prostě na to už nervy. Pokud je pro někoho kojení nějakou vzácnou intimní chvilkou mezi matkou a dítětem, neberu mu to, pro mě to byly jen nervy, počítání každé odstrikane kapky, vážení plakajici malé před jídlem a po jidle. Vykašlete se na okolí, je to Vaše rozhodnuti. Důležité je, aby byla maminka a miminko v pohodě. Vztah s miminkem jde upevňovat i jinak než kojenim. Moje svagrova kojila malého pomalu do roku a půl, ale jeho nejoblíbenějším jídlem jsou dneska hranolky a párek.
@bielamacka tak ony ty prvni 2 tydny jsou nejhorsi. Ja sem byla z male na mrtvici,ale daly sme to.
Ale jak uz tu zaznelo: nemusis se tu obhajovat.
Naprosto rozumím - připadá mi, že se někdy kojení přeceňuje - přes velké úsilí jsem nakonec nekojila - ale odstříkala mlíko a následně ho dala malýmu z láhve...
Taky jsem se dozvěděla a dočetla názory typu:"kojit může každá žena, to jen ženy samy hledají problémy... kojení je to nejlepší, co můžete dítěti dát.... nikdy si neuděláte takovou vazbu k dítěti jako právě při kojení..."
Opravdu jsem tomu dala maximum - zkoušela jsem kojit s kloboučky, bez, vleže, vsedě...ale malý se z prsu nenapil, řval hlady, já celé noci nespala, byla vyčerpaná, až mi to prostě po pár týdnech muž zakázal - a byl klid, sice jsem půl roku trávila s odsávačkou u prsa - ale jak jsem dostala cvik, tak to byl fofr, malý spokojený, já taky, dotazy na kojení neustávaly - už jsem prostě kývala - ano, je kojený - co je komu po tom jak nebo kde...
Ale opravdu jsem se v některých okamžicích cítila jako psanec, co nechce vlastnímu dítěti dopřát to nejlepší...
Ale máš pravdu v tom, že dítě potřebuje spokojenou a v rámci možností odpočatou matku. Spokojená matka = spokojené dítě. 😉
@bielamacka Kdybych s kojením takhle bojovala, vykašlala bych se na to. Mám skvělou doktorku, která tvrdí, že za 40 let praxe nezaznamenala rozdíl v nemocnosti u kojených a nekojených dětí... Takže bych v klidu přešla na UM, ať se netrápíte ani jedna. Spokojená maminka = spokojené dítě. Taky jsem se dozvěděla, že v porodnici nás nutili kojit hlavně proto, že z toho mají dotace. Vůbec bych se tím netrápila 😉
@bielamacka Ahoj, jak tě tak čtu, tak je mi tě strašně líto. Zažila jsem něco podobnýho se synem, vydržela jsem to peklo 3 měsíce a pak nasadila umělý. Taky mi všichni radili ať vydržím, že se to rozjede..nerozjelo. Byla jsem na dně. A po první umělé výživě syn prospal celých 5 hodin v kuse..nádhera. Teď čekám druhé a už teď vím, že pokud kojit nepůjde, tak to zabalím. Spokojená máma=spokojený dítě a naopak..neboj, dítě nebude o nic ochuzené, tím, že mu dáš umělý. Kojení je fajn, pokud to funguje jak má a je to teror pokud to nefunguje.
Nedělej nic, co doopravdy nechceš. Udělej to, tak jak cítíš, že to je správné. Já jsme zastánce dlouhého kojení a m to dítě" visí u kozy do dvou let" jak jsi psala. Určitě se nedá soudit vliv kojení na imunitu podle toho, že nějaká ženská má kojené dítě nemocné a jiná má nekojené dítě zdravé. od toho jsou studie, aby se nesrovnávaly jednotlivé případy. Ale pokud kojit nechceš, kazí ti to cit k malé, jak jsi psala, tak nekoj.
@monasek84 bojovat o co? Ja nezkusila malo, hele. Ja si napred rekla, ze ok, zkusim to aspon na toho pul roku, at ji nesidim, budu odsavat a zamrazovat atd... a pak prenaseni, nefungujici indukce, cisar, me to uplne rozsekalo. A pak neslo kojeni, xxxxxxx tisic rad, pokusu, kojeni za 2,5 hodiny, homeopatika, caje, kloboucky.... doma, kdyz me zrovna asi 5x toho dne poblila, jsem uz ztratila nervy, jednak se o to dite bojim, druhak jsem vubec nespala, prisly fakt silene pocity zoufalstvi a beznadeje, ze jsem to mimino ani nedokazala pomalu pochovat. Mne neprijde, ze jsem zkusila malo.
@nonnni rodila jsem v Nymburce a super, akorat jsem prenasela, ve 41+3 tt zacali vyvolavat, 4 dny indukce nezabraly, tak sekce. A 4 dny strkani prostaglandinu az do krku, to cloveku fakt neprida....
@bielamacka tak sis sama odpovedela, chces za chvili jit pracovat, nechces, aby Ti dite viselo u prsu do dvou let, osypavas se, kdybys mela kojit v autobuse... to hovori za vse a nemusime tu nic psat.
tak klid, nic se nedeje, kdyz nekojis a mejte se vsichni radi a budte v pohode 🙂 za dva tydny jsi malinke dala zaklad protilatek 🙂