Nechci kojit - výčitky
Ahoj, můj příběh ohledně kojení/nekojení se započal po porodu prvního dítěte. Díky císaři jsem svou dceru spatřila prvně až na pokoji a to až při návštěvách, cca 9 hodin po porodu. První přiložení bylo asi tak po 36 hodinách - ano, opravdu až tak. Pak následovaly boje o vytvoření mléka, doslova psychický teror ze stran sester a žádná pořádná rada. Neustále běžel kolotoč - vysvléct dítě, zvážit, přiložit na 20 minut k prsům, zvážit, obléct. Neustále jsem viděla a slyšela bezradnost maličkého miminka, které má hlad. Ty oči vidím dodnes. UM dostala až po 2 probrečených dnech a nocích. Když jsem neměla malou u prsu, musela jsem stimulovat odsávačkou do úmoru, do krve. Tehdy začal můj psychický problém - všechno dohromady udělalo ze mě trosku, která už prosila, ať znovu kojit nemusí. Asi díky tomu se mi mléko skoro ani neudělalo a já byla od sester doslova šikanovaná - byla jsem ta zlá matka, co svému dítěti nechce dát to nejlepší. Nevím, co ve mě vzniklo, jestli deprese, nebo psychóza, ale po příchodu domů jsem odmítala přijmout dceru za svou. Nebýt strachu, co řekne rodina, odnesla bych jí do babyboxu, tak moc jsem jí nechtěla, řvala na ní, krmila a přebalovala jenom z povinnosti, ne kvůli tomu, aby se měla krásně. Zlom přišel až po měsíci, to jsem se do ní zamilovala. Teď čekám druhé dítě a nechci kojit, zhnusilo se mi to, ale zároveň mám šílené výčitky, že mu beru to nejpřirozenější. Lidi, kterým to povím, mě odsuzují a já pak brečim. A tak... Je mateřské mléko opravdu tak moc cenné a nenahraditelné? Mám se obětovat pro blaho svého miminka, i když to odskáče moje psychika? Ublížím dítěti, když budu žádat zastavení laktace hned po porodu? Nebo mu nasazením UM ihned po porodu neublížím? Prosím poraďte a neodsuzujte, sama mám toho plnou hlavu. Děkuju.
Lucinko, vůbec si to nevyčítejte. Nezažila jsem v životě větší psychické peklo než problémy s otěhotněním, potraty a kojení/nekojení. Ať jsem dělala, co jsem dělala, tak jsem nedokázala vytvořit mléko ani pro jednu holčičku. Obě jsou na UM a jsou v pohodě. U každé snahy kojit, kdy jsem třeba po hodinovém odsávání vytáhla jen 10 ml mléka z obou prsou nebo po dlouhém kojení taky nikdy nevážila ani jedna více než těch 10 h navíc, jsem se doslova psychicky zhroutila. Navíc jak říkáte jsem obě holčičky i kvůli tomu po určitou dobu odmítala. Nenechte se do kojení nutit. Naopak si myslím, že by Vám měli laktaci zastavit, protože jste stejně jako já měla náběh na laktační psychózu. Nemá cenu se trápit. Po tom, co jsem 2x prožila já, Vaši volbu jen a jen schvaluji.
Raději jsem ani nečetla komentáře, protože se tady zase určitě najde někdo, kdo fanaticky propaguje kojení i za cenu sebezničení matky. Dítě potřebuje hlavně lásku. A tu mu depresivní a vyčerpaná matka ani při sebelepší vůli není schopna dát tolik, kolik by mohla.
Pokud si o ne/kojení chcete více popovídat soukromě, tak mi klidně napište do pošty.
Držím palce, abyste se svou volbu dobře vyrovnala a neměla zbytečné výčitky.
@olicka1 píše někdo, kdo kojit může a nezažil co zakladatelka. Než začnete heát Matku Terezu, koukněte si do úst. Vaše slova dost ubližují, krom toho některé věty jsou pravé perly.