Nemám sílu na boj s kojením
Ahoj všem, obracím se na vás s žádostí o názory, zkušenosti, rady - máme 3,5 týdenní holčičku a bojuju s kojením. Rodila jsem císařem, nosili mi malou jen na kojení (cca každé tři hodiny), byla jsem na tom po porodu fyzicky i psychicky dost špatně, malá už v porodnici asi pila málo, dokrmovali ji docela často stříkačkou (byla hodně neklidná a podle sestřiček měla furt hlad), po odchodu z porodnice jsem kojila cca 15-20 minut po cca 2-3 hodinách (prsy jsem střídala vždy jedno kojení jeden prs - tak mi to bylo řečeno v porodnici), malá pořád plakala a jak nám bylo po týdnu řečeno v nemocnici, bylo to hlady. Za týden, co jsme byly doma, nenabrala ani gram a naopak dalších 150g zhubla. Doporučili nutrilon, tak jsem kojila a dokrmovala, malá začala přibírat, ale podle váhy si stejně z prsu vytáhne pořád jen cca 40-60ml za jedno kojení, jen výjimečně (tak jednou za den) vysaje tak 90ml. Občas u kojení usíná, občas ne, ale když přestane sát (po cca 15-20 minutách), začne většinou plakat a když jí zkusím dát prst do pusy, začne zuřivě sát - v tom případě dáváme trochu nutrilonu, aby se dokrmila, to se pak uklidní a když zkusím dát prst do pusy, tak už vůbec nesaje. Kamarádka LP doporučila zkusit odsávat - nevysaju ze sebe elektrickou odsávačkou téměř nic (po půl hodině tak 20ml), zkoušela jsem to opakovaně, taky radila kojit pořád a pořád, ale mě se věčné kojení ani trochu nezamlouvá a nemůžu být celé dny zalezlá nahatá v posteli, mazlit se (byť chovám ráda, často, spíme spolu v posteli a lásky se jí snažíme dávat co nejvíc) atd..
Vím, že první týdny jsou náročné a je potřeba zatnout zuby, ale já už nemám sílu na ten věčný boj - vážení, kojení, odříhávání, vážení, pak zkusit odsávat, dokrmit, do toho vše vysterilizovat a do toho samozřejmě chovat, uspávat a taky se občas najíst, dojít si na záchod, umýt se... atd. atd. atd. Prostě na to nemám sílu, nervy, chuť, jsem z toho vyřízená, nevím, co vlastně dělat, mám ze všeho hlavu jak balón, nervy na pochodu a mám sto chutí ten boj o plné kojení vzdát. zkoušela jsem kojit i třeba hodinu, to bylo k ničemu, stejně si vysála jen to málo, co vždycky a akorát u toho usínala. vydrží svých 15-20 minut a pak už z prsu sát nechce. asi jsem divná a slaboch a vzdávám to, ale já na ten boj nemám sílu. vím, že kojení je úžasná věc, pro miminko ve spoustě věcí prospěšná, ale když si malá nevezme tolik, co potřebuje, tak co s tím? nemám sílu bojovat s tím vším a zkoušet dalších x týdnů všechno možný, jestli se to rozjede nebo ne, kojit hodinu v kuse nebo každou hodinu nebo strávit dva dny v posteli jen kojením nebo věčně odsávat (když ze mě nic neteče a když něco málo odsaju, tak když chce pak malá kojit, nemám co). pro mě je důležitý, aby malá přibírala a vypadala, že je v klidu (ne že po kojení hystericky pláče a zuřivě saje prst a není k uklidnění - když dokrmím, uklidní se a v klidu spinká cca 2-3 hodiny, někdy déle, hlavně v noci).
máte někdo podobnou zkušenost? zkoušely jste se rozkojit, ale nešlo to? vzdaly jste to? dokrmujete nebo jste plně na umělým mlíku už od mala? já jsem psychicky i fyzicky tak vyřízená, že si myslím, že tenhle můj stav zhorší všechno daleko víc než rozhodnutí zkusit trochu kojit a trochu dokrmovat, co myslíte? asi si za to můžu sama, už od začátku bylo v kojení asi spousta chyb, já prostě fakt nevím a už nemůžu... moje mamka bráchu nekojila vůbec, mě prý zkoušela 6 týdnů, ale pořád jsem pila málo a nestačilo mi to, takže pak taky musela přejít na umělý mlíko... mockrát děkuju za všechny názory a zkušenosti.
@hma zkus se hlavně ty uklidnit, pak bude klidnější i mimčo. Všechno je čerstvé a nové. Mě u kojení hodně pomohlo, když jsem kojila v tichu a v leže, měla jsem u toho zavřené oči a v myšlenkách jsem byla na krásně rozkvetlé louce s a malým potůčkem a klidně jsem se procházela a dýchla. Zní to možná jako blbost, ale takhle jsme s první dcerou překonaly všechny problémy s kojením, kvasinkové infekce v prsu i bojkot kojení ve 4 měsících. Takže radím vyprdnout na okolí a víc vnímat sebe a malou, nic není důežitější něž vy dvě!!!! Hlavu vzhůru a ať se daří 🙂
Jako bych to psala já. Sice jsem neměla sekci, ale jinak naprosto stejné zkušenosti a zážitky. Bylo to hrozné období. Místo toho, abych se těšila z krásného zdravého miminka jsem si jen vyčítala, že jsem neschopná matka, když pro ni nemám ani mlíko. Přesně jak píšete, je to nekonečný vyčerpávající boj, kdy přikládáte dítě, odsáváte, sterilizujete, masírujete prso, hledáte kde co by pomohlo a nakonec po půl hodině odsávání jsem dostala z prsa jen 10 ml. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak bych brečela. Dcera byla od začátku dokrmována a od 5 týdne už jen na UM a nikdy žádný problém. Je to zdravá a prospívající holčička.
@hma buď v klidu, někdy prostě není den.včera jsem to měla podobně.migrena, zvracení, malá rýmu a teplotu, takže protivna jak činže, pak přišel manžel, vzal ji do kocaru, spala 4 hodiny, pres noc pak 5 hodin a 5 hodin 🙂asi zjistila, že už konci veškerá sranda, kdyz šla s tátou, nebo se chtěla předvést jako vzornak 🙂 bude líp, i když to tak někdy nevypada.
@hma nečetla jsem všechny příspěvky, ale dám ti svou POTĚŠUJÍCÍ ZKUŠENOST!
Rodila jsem také císařem, synovi je ted 2 a 3/4. Kojila jsem ho téměř 2 roky a začátky byly velmi velmi náročné. Také jsem si myslela, že to nejde a nepůjde. Když jsem odcházela z porodnice s rozkousanými bradavkami do krve, tak jsem to doma také psychicky nedávala. Začala jsem dokrmovat, protože jsem musela zaléčit nejdříve sebe. Dokrmovala jsem přes stříkačku a malíček, aby zůstal sací reflex. Pak jsem si pořídíla odsávačku a odsávala co to dalo. Mléko se rozjelo .... a to na konci 6ti nedělí.
A ještě poznámka, která tu určitě zazněla a určitě jsi ji slyšela 1000 .... chce to tvůj klid a pohodu. Ten stres a nepohodu z tehe mimi opravdu cítí a je to začarovaný kruh.
Hodně sil!!!
Ahoj, my taky strašně bojovali o plné kojení, protože všichni radili, hlavně koj, klidně nepřetržitě, hlavně kojit. A já hloupá na ně dala, kojení už jsem nenáviděla, nedělala jsem nic jiného a byla z toho vyčerpaná. Malý měl stejně furt hlad a mlíko pořád nikde. Nakonec jsem to vzdala, částečně kojíme, hlavně v noci a ráno je to supr a dokrmujeme UM, zejména večer, malý teda nemá problém střídat prso a láhev, ale někdo mi tady jednou napsal, že jsem neuvědomělá matka a lahví jsem kojení pokazila... je to možné, ale nám to takhle maximálně vyhovuje, malý krásně přibírá, je veselý a já jsem taky spokojená, že máme čas i na něco jiného než na kojení.
Kojení je sice to nejlepší,ale Um tvoje dítě určitě nezabije, zkus a uvidíš, třeba budete oba spokojení 🙂
My takhle bojovali téměř dva měsíce a byla to hrůza. Navíc jsem neměla úplnou podporu partnera, takže k tomu domácnost atd...
Malý má teď 5 měsíců. pořád dokrmujeme a kojíme a hodláme v tom pokračovat.
Hodně sil 🙂
@misule55 To je strašné, co si dovolil ti někdo říct... Ta kojící propaganda některým lidem úplně vymyla mozky☹. Přitom je to naprostá blbost. Já jsem od začátku dokrmovala UM z lahve a nic jsem tím nepokazila. Prckovi je 17 měsíců a kojím stále. Držte se oba s prckem a nedejte na "chytré" rady okolí.
@lk89 já to včera asi zakřikla - jsme tam, kde jsme byly - pláč, vztek, neklid, zvracení :( ach jo, furt něco.. kde na to brát síly? ani ne tak fyzické (to už jsem vzdala), ale ty psychické? když manžel už to se mnou "vzdal", když vidí, jak se ze všeho hroutím, brečím, nezvládám... sotva spolu promluvíme... tohle se prostě nedá :(