Nemám sílu na boj s kojením
Ahoj všem, obracím se na vás s žádostí o názory, zkušenosti, rady - máme 3,5 týdenní holčičku a bojuju s kojením. Rodila jsem císařem, nosili mi malou jen na kojení (cca každé tři hodiny), byla jsem na tom po porodu fyzicky i psychicky dost špatně, malá už v porodnici asi pila málo, dokrmovali ji docela často stříkačkou (byla hodně neklidná a podle sestřiček měla furt hlad), po odchodu z porodnice jsem kojila cca 15-20 minut po cca 2-3 hodinách (prsy jsem střídala vždy jedno kojení jeden prs - tak mi to bylo řečeno v porodnici), malá pořád plakala a jak nám bylo po týdnu řečeno v nemocnici, bylo to hlady. Za týden, co jsme byly doma, nenabrala ani gram a naopak dalších 150g zhubla. Doporučili nutrilon, tak jsem kojila a dokrmovala, malá začala přibírat, ale podle váhy si stejně z prsu vytáhne pořád jen cca 40-60ml za jedno kojení, jen výjimečně (tak jednou za den) vysaje tak 90ml. Občas u kojení usíná, občas ne, ale když přestane sát (po cca 15-20 minutách), začne většinou plakat a když jí zkusím dát prst do pusy, začne zuřivě sát - v tom případě dáváme trochu nutrilonu, aby se dokrmila, to se pak uklidní a když zkusím dát prst do pusy, tak už vůbec nesaje. Kamarádka LP doporučila zkusit odsávat - nevysaju ze sebe elektrickou odsávačkou téměř nic (po půl hodině tak 20ml), zkoušela jsem to opakovaně, taky radila kojit pořád a pořád, ale mě se věčné kojení ani trochu nezamlouvá a nemůžu být celé dny zalezlá nahatá v posteli, mazlit se (byť chovám ráda, často, spíme spolu v posteli a lásky se jí snažíme dávat co nejvíc) atd..
Vím, že první týdny jsou náročné a je potřeba zatnout zuby, ale já už nemám sílu na ten věčný boj - vážení, kojení, odříhávání, vážení, pak zkusit odsávat, dokrmit, do toho vše vysterilizovat a do toho samozřejmě chovat, uspávat a taky se občas najíst, dojít si na záchod, umýt se... atd. atd. atd. Prostě na to nemám sílu, nervy, chuť, jsem z toho vyřízená, nevím, co vlastně dělat, mám ze všeho hlavu jak balón, nervy na pochodu a mám sto chutí ten boj o plné kojení vzdát. zkoušela jsem kojit i třeba hodinu, to bylo k ničemu, stejně si vysála jen to málo, co vždycky a akorát u toho usínala. vydrží svých 15-20 minut a pak už z prsu sát nechce. asi jsem divná a slaboch a vzdávám to, ale já na ten boj nemám sílu. vím, že kojení je úžasná věc, pro miminko ve spoustě věcí prospěšná, ale když si malá nevezme tolik, co potřebuje, tak co s tím? nemám sílu bojovat s tím vším a zkoušet dalších x týdnů všechno možný, jestli se to rozjede nebo ne, kojit hodinu v kuse nebo každou hodinu nebo strávit dva dny v posteli jen kojením nebo věčně odsávat (když ze mě nic neteče a když něco málo odsaju, tak když chce pak malá kojit, nemám co). pro mě je důležitý, aby malá přibírala a vypadala, že je v klidu (ne že po kojení hystericky pláče a zuřivě saje prst a není k uklidnění - když dokrmím, uklidní se a v klidu spinká cca 2-3 hodiny, někdy déle, hlavně v noci).
máte někdo podobnou zkušenost? zkoušely jste se rozkojit, ale nešlo to? vzdaly jste to? dokrmujete nebo jste plně na umělým mlíku už od mala? já jsem psychicky i fyzicky tak vyřízená, že si myslím, že tenhle můj stav zhorší všechno daleko víc než rozhodnutí zkusit trochu kojit a trochu dokrmovat, co myslíte? asi si za to můžu sama, už od začátku bylo v kojení asi spousta chyb, já prostě fakt nevím a už nemůžu... moje mamka bráchu nekojila vůbec, mě prý zkoušela 6 týdnů, ale pořád jsem pila málo a nestačilo mi to, takže pak taky musela přejít na umělý mlíko... mockrát děkuju za všechny názory a zkušenosti.
Nezlobte se na mě,ale lidi dělají z kojení bůh ví co. Ale to, že to nejde tak to nejde. Netrapte sebe ani dítě. UM dítěti neublíží z Vás neudělá špatnou maminku. Ba naopak budete klidnější, veselejší a stejně tak miminko. A mimo to poznáte kojené dítě a nekojené nebo který dospělí byl v mládi kojen? Ne…takže nevěště hlavu a hledejte pozitiva.
Dítko můžete dát na hlídání zajít s manželem do kina na večeři 🙂 a také se věnovat sobě.
A na lidi kolem kašlete někteří to moc žerou. Hodně štěstíčka 🙂 a sil.
Rozjezdu deprese po predcasnem ukončení kojení napomáhá i všudepřítomná laktační masáž "kojit může každý, jen se málo snažíte".. pak má maminka, ktera se snaží, ale fakt to nejde, pocit, že selhala a skonci na psychiatrii.. laktační liga v té urputnosti kojit za každou cenu napáchá víc škody než užitku
Pridavam se i se svou zkusenosti. Synovi jsou necele 3 mesice, a uz 3 tydny bojuju s kojenim. Nekdy se prisaje, jindy spusti rev jen kdyz vyhrnu tricko, asi zalezi na nalade, Nevim... Kojim po 2 az 3 hodinach. Kdyz si vezme malo,dam mu odsate z lahvicky, tak odhadem. Bohuzel je to maly kralicek energizeer, na vaze se neskutecne mele, takze zvazit ho pred a po kojeni nema smysl, vubec to neni presne.. Porad se drzim, uz jsem konraktovala laktacni poradkyni, ta mi rika ze dokrm lahvickou je spatne, az zkusim cevku prilepenou k prsu.. Jenze to mi nejak nejde, kdyz malej rve tak uz se proste neprisaje.. Jsem unavena, vycerpana, i kdyz si rikam ze se nebudu stresovat, asi to ve mne nekde porad je. UM zatim chapu jak posledni alternativu, je to moje prvni dite a chci kojit co nejdele ...
Kelimek mam, ale zatim jsem nevyuzila... Suplemntor jsem chtela, ale LP mi rekla ze je to prilis drahy a ze ta cevka ponorena do kelimku s Odsatym MM je v podstate to stejne.. Problem je fakt to, ze kdyz rve, tak se uz n nechce chytnout... Da se mit ten suplementor nachystany na krku, a kdyz bude mit pocit, ze to tece z prsu min (predpokladam ze to je duvod jeho vzteku), vyuzije se suplementor? Jak to funguje?
@hojda a jak dlouho jsi s tim softcupem dokrmovala?? Mam lahvicku od Medely, ze ktere musi sat jak z prsu, je to opravdu tak spatne? Zapomela jsem jeste podotknout, ze podporuju laktaci vsim moznym - homeopatika, caj od Weledy, Caj s piskavice, vojteskovy tablety i gravimilk...
@hma ahoj, když čtu "Vím, že první týdny jsou náročné a je potřeba zatnout zuby, ale já už nemám sílu na ten věčný boj - vážení, kojení, odříhávání, vážení, pak zkusit odsávat, dokrmit, do toho vše vysterilizovat a do toho samozřejmě chovat, uspávat a taky se občas najíst, dojít si na záchod, umýt se... atd. atd. atd." tak to zní fakt hrozně. První týdny jsou náročné, ale takhle strašné to přece být nemusí. Doporučila bych zklidnit se, soustředit se jen na miminko, vykašlat se na to, jestli je doma uklizeno, navařeno apod., zapojit chlapa a opravdu si jen zalézt s miminkem do postele a kojit. Protože čím víc kojíš, tím víc mlíčka se Ti vytvoří. Když budeš dokrmovat UM, tak se laktace sníží a navíc se dostáváš do toho kolotoče "odstříkávání, sterilování, uspávání". Nech malou usnout u prsa, když si nekrkne, tak se taky nic nestane - určitě ji kvůli tomu nebuď. A hygienu apod. odlož na chvíle, kdy spí. A vykašli se na vážení, to je akorát další stres. Když nebude přibývat, tak to zjistíš u doktorky nebo jestli máš opravdu strach, aby nebyla o hladu, tak ji zvaž třeba večer a pak ji případně dokrm, ale určitě ne před a po každém kojení. Stres totiž kojení taky škodí, tak se zkus uklidnit a odpočívat. Když to nepůjde, tak to UM jistí a není to žádná katastrofa, na druhou stranu by bylo škoda to vzdávat - kojení je ve finále určitě mnohem snazší, lepší a levnější. Určitě se nemusíš bát, že když teď budeš pořád zalezlá s miminkem v posteli a bude Ti usínat u prsa, že to tak bude pořád - ono se to časem srovná, ale ty začátky jsou náročné, než si miminko zvykne, že je na světě a máma na miminko 😉
Moc držím palce, ať to zvládnete!
@japona Souhlasím, už začínám mít pocit, že se nejedná o laktační ligu, ale laktační sektu. Neustálé zdůrazňování kojit může každý je opravdu neúnosné. Posiluje to v matkách pocit méněcennosti. UM není heroin Ano kojení je lepší, ale prvotně dítě potřebuje mámu v pohodě. Pokud bude mít mámu vystresovanou a na zhroucení je to dle mého škodlivější než UM.
@suzanna123 Ahoj, máš pravdu, takhle strašné to přece být nemusí. Zpětně si vybavuju, že to těch pár týdnů (asi tak 2 až 3, už fakt nevím) fakt strašný bylo a bohužel se to tak podepsalo na mým stavu a na mý psychice, že jsem kojit úplně přestala, ze všeho jsem se sesypala (doslova a několikrát), skončila u doktora, odcházela s diagnózou středně těžká deprese a samozřejmě s receptem na antidepresiva v kapse a větou "proč jste nepřišla dřív!" (a doporučením, ať mě manžel nenechává doma samotnou, protože jsem se odmítala o malou starat,. nemluvila jsem, nejedla, nepila, pořád jen brečela, vztekala se, dokonce i vzteky mlátila různými věcmi, všechno si vyčítala, obviňovala se, že jsem všechno pokazila, že za všechno můžu já, že malou trápím, že jí ubližuju, že se o ní ani neumím postarat, ani nakrmit z flašky, když už ne nakojit, protože ona se z flašky strašně naloká vzduchu a pka jí z toho bolí bříško a i urt řešili, jestli je to z jednoho mlíka nebo z jinýho nebo z čeho vlastně a ono to může být tím, jak blbě pije nebo že pila z blbý lahvičky - ona pořád plakala a nebyla k utišení, nevěděla jsem už ani jak pochovat, pohoupat, uklidnit, utišit nebo dokonce uspat, všichni a všechno mě štvalo, byla a jsem protivná, podrážděná, všechno mi vadí, "nevím co chci", pohybuju se co se emocí týče tzv. od zdi ke zdi, vadí mi jeden i druhý extrém - když mám s někým mluvit i když s nikým nemluvím, když jsem tu sama i když má přijet návštěva, když mi někdo chce pomoct i když mi nikdo nepomáhá a mám si vše dělat po svým, kdyý mám jít ven i když ven nejdu a jde na procházku někdo jiný - to i žárlím, ž ten někdo jde s kočárkem ven a jám mám být doma a odpočinout si; ty pocity fakt stojí za tarou belu). no a z toho začarovanýho kruhu, kdy já byla mimo a ona mimo ze mě - a proto možná i byla tak moc neklidná a uplakaná - se mi to v tý hlavě tak zamotalo a tak přepnulo jinam, až mě to ještě teď děsí - a to už jsem byla schopná si uvědomit, že se něco děje, že není radno nad tím mávnout rukou a že to musím řešit, a díky naší dětské doktorce, která se stará i o maminky, protože maminka v nepohodě = dítě v nepohodě, jsem neskončila v nemocnici nebo neprovedla něco, čeho bych pak litovala. Takže jsem na začátku léčby a začínám vlastně s péčí o miminko a vůbec vším, co s mateřstvím souvisí, znova. Z těch prvních 6 týdnů (dnes je nám 6 týdnů a 4 dny) si vlastně nic nepamatuju (jen pláč, beznaděj, strach, stres, napětí, třes, psychické vyčerpání, bolest, výčitky, obviňování, že jsem selhala, že jsem to nezvládla, že vše vzdávám, že se všeho bojím, že od toho všeho chci utéct, že to takhle nechci a vztek a hrůzu z pocitů a myšlenek, které mě přepadaly a z vět, co jsem byla schopná vypustit z pusy). Takže opravdu - nejdůležitější je psychika, klid, podpora a pomoc okolí, hlavně ta psychická a zdravý rozum a čistá hlava, bez toho nejde nic!
@hanka8013 jestli máš sílu bojovat a zkoušet různé možnosti a metody, tak bojuj a zkoušej a nevzdávej to, ono kromě jiných faktorů (jestli opravdu mlíko je a jestli je výživné atd.) hodně záleží na vůli, na trpělivosti, na síle to vydržet. já třeba nevydržela, nemám moc pevnou vůli a rychle vše vzdávám, když mi to nejde, zvlášť s vidinou, že úspěch mi nikdo nezaručí a bůhví jak dlouho bych bojovala, jak by to probíhalo a s jakým výsledkem (já byla naprosto vyčerpaná, hlavně psychicky). já to zkusila a tak jsem se do všeho zamotala, až jsem se z toho zhroutila a skončila u doktora a vyčítám si, že jsem to celý podělala a neřešila to pořádně dřív. takže vydržet a zkoušet, pokud chceš a máš sílu, tak proč ne, ale hlavně si zachovej zdravý rozum a nejdi "přes mrtvoly", nevede to k ničemu dobrýmu!!! ;) držím palce, ať to jde tak, jak si přeješ!!
@hma dekuju moc, zatim se drzim, tak uvidime jak dlouho... Kdyz se jednou nakoji bez vzteku, tak mi to doda silu jit do toho dal.. Zas ale pokud by mel byt nervozni a nespokojenej, tal radsi dam Mm zlahvicky kdyz mam, mas pravdu ze snazit se udrzet neco pres prilis nema smysl! Dulezitejsi je spokojena mama, pak bude spokojene i miminko.
@hma to je mi moc líto, ale snad už teď bude dobře. Moc držím palce!
@hanka8013 nechci to zakřiknout, bojím se, že se to zase zlomí, ale u nás to teď pár dní (asi tak 3 dny) vypadá, že se to snad trochu lepší. malá se možná konečně "dožrala" a přestala mít tak strašnej hlad jako předtím,kdy nedostavala dost a bylo z toho všeho, co se dělo (s ní i se mnou) dost vystresovaná, neklidná, rozhozená. možná si taky po 2 týdnech trochu zvykla na umělý mlíko, možná taky trochu povyrostla a zklidnila se, prostě nevím, může to být čímkoliv, ale zdá se mi, že je to malilinko lepší. ale tím, jak mám tu hlavu "mimo", tak se mi tomu nějak nechce věřit, nevidím to a pořád si říkám, že je to zase jen takový ten klid před bouří atd. ale tak snad ne ;) tak držím palce, ať je i u vás brzy klid, pohoda a vše tak, jak si přeješ! chce to pevný nervy, čistou hlavu a pohodu a nenechat se stáhnout různými problémy, myšlenkami a neúspěchy a tím šíleným kolotočem někam, odkud se těžko hrabe zpět. člověk pak zapomene používat mozek a akorát si to tím zhoršuje - třeba tím, že je schopný chtít něco lámat přes koleno a neuvědomuje si úplně základní věci a to, co je opravdu důležité a co je oprvadu důvodem toho všeho - třeba usilovného dětského pláče (člověk furt jen řeší důsledky něčeho, navíc většinou ještě špatně, takže se nedobere žádnýho zlepšení, místo aby hledal a zkusil řešit příčinu). je to těžký, ženská se musí naučit strašně moc věcí za extrémně krátkou dobu (v podstatě by to mělo umět ihned, co jí mimi přinesou), je to strašný zlom a "šok", do toho bolest, hormony, strach z nového, člověk si neví rady vlastně s ničím... a kdo tvrdí, že to těžký není a všechno je v pohodě a všechno zvládá, ten buď lže, nebo se to stydí přiznat sobě i okolí, nebo si něco namlouvá nebo má miminko z jiný planety :D...
@suzanna123 děkuju za podporu, snad bude brzy aspoň o trošku líp, miminku i mně... půjde to pomalu, ale snad to půjde. teď se mi tomu ještě nejde věřit, ale prý bude líp a budu si to všechno užívat a i starosti s miminkem zvládnu. i když se mi to teď zdá nemožný a nic si neužívám a ani nemám sílu a chuť nad něčím přemýšlet, něco se sebou dělat, začít zase bojovat a překonat to... prý to chce nějaký čas, aby se to zlepšilo a taky než léky začnou adekvátně zabírat. holt jsem si to trochu zpackala sama a hlavně celý se to pak nějak "vymklo kontrole", aniž bych k tomu přispěla. prostě už se to pak rozjelo a nešlo to zastavit (i když už jsem věděla, že takhle nee a že se něco děje).
@hma tak hlavně klid a nic neřeš. My měli obě mimina náročné, uřvané, pořád vyžadující nošení atd. Naštěstí s kojením jsem problém neměla - respektive udělala jsem přesně to, co jsem radila Tobě, tj. většinu času trávila s Julinkou v posteli (protože když jsem ji kojila, tak neřvala a nemusela jsem ji nosit). Úklid jsem nechávala na víkend a nijak ho nehrotila a pořádné jídlo jsem uvařila snad po měsíci 😉 S Danečkem už jsem si to dovolit nemohla, ale ten už nebyl takový šok, jako to první dítě. Určitě to zvládnete a bude dobře, jen nikam nespěchej a užívejte se a sžívejte se spolu 😉
@suzanna123 děkuju!!! ;)
@hma tak jen jeden postřeh z posledních dnů - moje malá krmená flaškou od 3.dne odstříkaným mlékem a UM v kombinaci, na prso se nepřisála ani náhodou, zkoušely jsme všechno, se předevčírem přisála uplně jakoby to dělala denně, a to jí jsou 4 týdny, prostě jsem ji občas prso nabídla, když nechtěla vazila jsem flašku a hotovo...a ona prostě ted na to přišla sama...mám radost a můj názor je že LP a všichni odborníci prostě na ní byli moc hrr a ona prostě potřebovala trochu narůsta zesílet, byla velmi malinká když se narodila a moje bradavky byli moc velké pro její pusinku, to je můj názor..takže vše se může ještě otočit ale když se to neděje, máme nahradní možnostia tak můžeme zůstat v klidu 🙂 hodně zdaru !!
@hma Díky za tenhle příspěvek, potýkám se s něčím podobným - malá má 4 týdny, já po plánovaném SC, přibírá přímo ukázkově, průměrem 280g týdně. Od začátku se přisává velmi dobře, jak k prsu, dudlíku, tak k lahvičce (avent, naprosto vyhovující, kvůli odstříkanému mléku). Jejímu apetitu a tempu stačit, to je opravdu často nad mé síly. Když jí nakrmím a stále brečí, že by ještě jedla, prostě jí nelze vysvětlit, že může sát, jak chce, ale už není 🙂 a podotýkám, že opravdu není, přes všechnu snahu. Do to trpí kolikami, cokoli sním kromě starého pečiva s máslem, a mléčných výrobků, se zlou se potáže, odskáču si to po dalším kojení pěkným řevem, případně slušnou vyrážkou po těle. Takový jídelníček je pro mě ale dlouhodobě neudržitelný, fyzicky to jednoduše nedávám, jsem vyšťavená, protože neustále buď krmím, nebo poponáším, konejším a nic jiného nestíhám (ne, že bych se chtěla vrhat do mega úklidu 😀 ale přeci jen, sprcha bodne, nádobí uklizené v myčce taky vypadá lépe, a na záchod si ráda taky dojdu 🙂 ). plně chápu, že se některé z nás obětují a leží celý den s mimčem v posteli, já to ale nedokážu, protože to by mi hráblo a vezli by mě rovnou 🙂 zkusíme tedy jedno krmení nahradit um, uvidíme, jak se s tím popere, myslím, že i kvůli její výživě a bříšku by to mohlo mít dobrý efekt. já budu víc v klidu, pokud to bude ok, krmit může i manžel, nebo babička, já se vyspat, případně věnovat dvě hodinky V KLIDU a bez breku práci, abych na to UM a plíny vydělala 😀 myslím, že každá potřebujeme ventil a důležité je si trochu odfouknout, co bude platné, když se obětujete pro dítě a bude z vás troska? prošla jsem si moc pěkným baby blues, které mě dost zaskočilo a pocity, které jsem měla, bych nepřála nikomu, takže vím o čem mluvím. a to nejsem jinak žádná padavka, leč hormony si dělají co chtějí, zřejmě jediná věc, která nelze naplánovat 🙂 a ano, mám toho nejúžasnějšího manžela na světě, ale poslední tři týdny byl služebně pryč a jsem v podstatě na převážnou část péče sama, v blízkosti babičky nemám, i ony chodí ale do práce 🙂 jak už se tu píše, spokojená máma = spokojené dítě. platí beze zbytku. a ano, kojení je super, a pokud to jde bez potíží, proč ne, ale pokud by z toho ženská měla být v nervu, nechápu, proč už tak dost rozhozenou psychiku dlouhodobě trápit kolotočem krmení, odříhnutí (mimochodem, ta naše to ještě moc neumí, tak to z ní kolikrát páčím hodinu, protože jinak kvílí, a to už se blíží čas dalšího krmení), vážení, odstříkávání... kvůli tomu, abychom si jednou řekly - krmila jsem o týden déle mm, jsem fakt dobrá, za zničené zdraví to stálo?? a proč místo toho nevyužít varianty um, když jsou dnes na skvělé úrovni? současná propaganda kojení začíná být neúnosná, i ve mně to vzbuzuje ve skrytu duše výčitku typu jsem špatná matka, když dávám dítěti flašku... ale to je blbost. lásku to tomu dítěti nevynahradí, a lásku mu můžete řádně dokázat, když budete odpočinutá a v pohodě. pak toho jednoduše zvládnete víc. a víte co? řiďme se vlastním zdravým rozumem a instinktem, to dítě jsme nosily devět měsíců v břiše a je to naše dítě, tak víme, co je pro něj nejlepší. a nejdůležitější - hlavně se z toho nepo---- 🙂
@lk89 přesně moje řeč... tak doufám, že bude brzy lépe ;) u vás i u nás... mně teď s odstupem pár týdnů přijde, že malá se zaprvé potřebovala tzv. "dožrat" (holt předtím měla málo a máma to nepoznala) a taky si pak na to UM musí bříško trochu zvyknout. ne že bysme teď nebrečely, řve jak pavián každou chvíli, ale snad už je to o malinko lepší. taky jak roste a přibírá a začíná se zajímat o okolí, je to lepší a je trochu klidnější. a taky jak já konečně začala řešit (léčit) tu svojí psychiku, tak to taky pomohlo. ono když se mámě ty hormony rozjedou moc, je to všechno na prd a všechno jde do háje.. já se divím, že manžel (též téměř nejúžasnější tvor pod sluncem) ještě neutekl. jo a jen tak pro pobavení -na ten záchod si pořád sotva dojdu, o sprše radši pomlčím, z chování mám vytahaný ruce a bolavá záda a krk (teď na jedný ruce chovám a druhou píšu-úžasný!) a domácnost katastrofa :D jen občas něco zvládnu, když malá usne. příští týden chci pořídit pro malou nosítko. zkoušeli jsme manducu a šátek a v obojím se krásně zklidnila (v šátku víc, ale já se toho vázání bojím) a ty volné ruce a možnost dělat cokoliv, to byla pohoda :D nošení fakt má něco do sebe!
@hromka35 všichni se to musí nejdřív naučit a zvyknout si a najít si "to svoje" - maminky, miminka i všichni ostatní. a všechny rady, i když dobře míněné, nemusí platit u všech a je třeba to brát s rezervou. ty začátky jsou prostě boj a nikdo dopředu neví, co bude a u každýho je to jiný! tak hlavě, že si miminko našlo, co mu vyhovuje, zvyklo si a vypadá to, že to bude dobrý 🙂 u nás to snad vypadá, že jsme si zvykly na nutrilon, tak snad to bude taky brzo zase o něco lepší. občas (včera trochu víc) tedy trochu zvrací, ale to nemusí být asi jen nutrilonem, zrovna má moučnivku, tak možná je to i tím. ach jo, prostě pořád něco!!!
@hma mám dojem že to máme tak trochu podobné...moje jásání nad tím že malá s enaučila sát z prsu brzy vyprchalo...když je už trochu hladovější a nervnější tak se u prsu vzteká, olizuje ho ale nesaje, asi je to moc práce a to se jí nechce...navíc po kojení jsem neměla pocit že by byla nasycená, stejně jsem dokrmovala nebo krmila už třeba za hodinu protože řvala a v prsou já už nic neměla..a také chytla moučnivku..tak si říkám že u nás kojení fakt nic moc, nechytlo malou ani mě..tak pro změnu za s odstříkávám a krmím kombinací, pak mezi krmeními malou mučím vytíráním pusinky dezinfekcí, navíc má nějakou vyrážku...a předešlá noc pláč až do 3hod., pak na chvilku usla..taky padám na hubu, nemít muže co to na chvíli veme za mě, nedám to... prosím tě, odkud kupuješ to nosítko? Moje dítě taky je hodně uplakané, také bych to zkusila, ale do šátku se mi moc nechce, raději bych nosítko, ale nechci kupovat z netu, ráda bych si to vyzkoušela než to koupím, kde se to dá sehnat?
@hma jsou to prostě sluníčka 🙂 jednou denně dávám nutrilon comfort pro lepší trávení, bála jsem se, jak to zvládne. . . Nezavahala ani vteřinu, vrhla se na flašku, vycucla decku a byla spokojená 😀 takže výčitky žádné fakt nemám.s tím vztekanim to znám, odtahuje se, pestickama buší, křičí, a tváří se tak nestastne, že by ji člověk dal korunu, jak říkal manžel 🙂 celkově je ale lepší, pomáhají hodně masáže bříška před kojenim, občasné nošení v nositku - na takhle malou mám caboo a jsem moc spokojená, připomíná šátek, ale nemusi se vázat.a můžu s tím jít i na ten záchod 😀 časem se to bude víc a víc zlepšovat, určitě i u vás, držím pěsti! U nás zlepšení po malých kruccich přichází, ovšem dnes rýma, teplot, takže brečí pořád a jsme tam, kde jsme byli 🙂
@hromka35 myslím, že na bazos.cz nabízí maminky i možnost zapůjčení. zkus zadat do googlu a uvidíš... nebo zkus i tady na koníkovi... a na facebooku je spousta skupi ohledně nošení dětí, šátkování, nosítzek atd. my asi pojedeme pro rady a na vyzkoušení do jednoho kamenného obchodu v Budějovicích. jinak jserm to asi zakřikla - u nás od včerejška pláč, vztek, kroucení, já opět nervy v kýblu... pořád něco!!!
Nedávno jsem sem psala, že odsávám a dávám MM....no moc dlouho to netrvalo a už jsme začali kombinovat, protože mléka bylo čím dál míň a když jsem malou dala k prsu, tak zachvíli chtěla znovu, asi jí to nestačilo, byla jsem s ní furt jen doma, protože buď kojení nebo odsávání, místo užívání si malé, jsem přemýšlela, jestli budu mít dost mléka a jestli nebude mít hlad, byl to hrozný kolotoč....od té doby, co kombinujem jsme spokojené, pomalu, ale jistě dlouho mléko mít nebudu ☹ ale což, hlavně, že je malá spokojená a o to mi jde 🙂 jsou horší věci na světě, když vidím, co se kolem děje těm malým drobečkům, kteří neměli to štěstí na rodiče a skončili někde ( ani se mi to nechce psát, jak je to ošklivé) tak si říkám, že špatnou mámu ze mě UM rozhodně nedělá.