Nemám sílu na boj s kojením
Ahoj všem, obracím se na vás s žádostí o názory, zkušenosti, rady - máme 3,5 týdenní holčičku a bojuju s kojením. Rodila jsem císařem, nosili mi malou jen na kojení (cca každé tři hodiny), byla jsem na tom po porodu fyzicky i psychicky dost špatně, malá už v porodnici asi pila málo, dokrmovali ji docela často stříkačkou (byla hodně neklidná a podle sestřiček měla furt hlad), po odchodu z porodnice jsem kojila cca 15-20 minut po cca 2-3 hodinách (prsy jsem střídala vždy jedno kojení jeden prs - tak mi to bylo řečeno v porodnici), malá pořád plakala a jak nám bylo po týdnu řečeno v nemocnici, bylo to hlady. Za týden, co jsme byly doma, nenabrala ani gram a naopak dalších 150g zhubla. Doporučili nutrilon, tak jsem kojila a dokrmovala, malá začala přibírat, ale podle váhy si stejně z prsu vytáhne pořád jen cca 40-60ml za jedno kojení, jen výjimečně (tak jednou za den) vysaje tak 90ml. Občas u kojení usíná, občas ne, ale když přestane sát (po cca 15-20 minutách), začne většinou plakat a když jí zkusím dát prst do pusy, začne zuřivě sát - v tom případě dáváme trochu nutrilonu, aby se dokrmila, to se pak uklidní a když zkusím dát prst do pusy, tak už vůbec nesaje. Kamarádka LP doporučila zkusit odsávat - nevysaju ze sebe elektrickou odsávačkou téměř nic (po půl hodině tak 20ml), zkoušela jsem to opakovaně, taky radila kojit pořád a pořád, ale mě se věčné kojení ani trochu nezamlouvá a nemůžu být celé dny zalezlá nahatá v posteli, mazlit se (byť chovám ráda, často, spíme spolu v posteli a lásky se jí snažíme dávat co nejvíc) atd..
Vím, že první týdny jsou náročné a je potřeba zatnout zuby, ale já už nemám sílu na ten věčný boj - vážení, kojení, odříhávání, vážení, pak zkusit odsávat, dokrmit, do toho vše vysterilizovat a do toho samozřejmě chovat, uspávat a taky se občas najíst, dojít si na záchod, umýt se... atd. atd. atd. Prostě na to nemám sílu, nervy, chuť, jsem z toho vyřízená, nevím, co vlastně dělat, mám ze všeho hlavu jak balón, nervy na pochodu a mám sto chutí ten boj o plné kojení vzdát. zkoušela jsem kojit i třeba hodinu, to bylo k ničemu, stejně si vysála jen to málo, co vždycky a akorát u toho usínala. vydrží svých 15-20 minut a pak už z prsu sát nechce. asi jsem divná a slaboch a vzdávám to, ale já na ten boj nemám sílu. vím, že kojení je úžasná věc, pro miminko ve spoustě věcí prospěšná, ale když si malá nevezme tolik, co potřebuje, tak co s tím? nemám sílu bojovat s tím vším a zkoušet dalších x týdnů všechno možný, jestli se to rozjede nebo ne, kojit hodinu v kuse nebo každou hodinu nebo strávit dva dny v posteli jen kojením nebo věčně odsávat (když ze mě nic neteče a když něco málo odsaju, tak když chce pak malá kojit, nemám co). pro mě je důležitý, aby malá přibírala a vypadala, že je v klidu (ne že po kojení hystericky pláče a zuřivě saje prst a není k uklidnění - když dokrmím, uklidní se a v klidu spinká cca 2-3 hodiny, někdy déle, hlavně v noci).
máte někdo podobnou zkušenost? zkoušely jste se rozkojit, ale nešlo to? vzdaly jste to? dokrmujete nebo jste plně na umělým mlíku už od mala? já jsem psychicky i fyzicky tak vyřízená, že si myslím, že tenhle můj stav zhorší všechno daleko víc než rozhodnutí zkusit trochu kojit a trochu dokrmovat, co myslíte? asi si za to můžu sama, už od začátku bylo v kojení asi spousta chyb, já prostě fakt nevím a už nemůžu... moje mamka bráchu nekojila vůbec, mě prý zkoušela 6 týdnů, ale pořád jsem pila málo a nestačilo mi to, takže pak taky musela přejít na umělý mlíko... mockrát děkuju za všechny názory a zkušenosti.
Vyzkouším co se dá, už tak jsem ráda, že je to tak, jak to je, jelikož krizovkama jsem si kolem kojení prošla a pořád jen brečela ☹ odsávačkou to řeším proto, že malá už od porodnice se špatně přisává a pak kojení bolí, i po porodu mi úplně zrušila jednu bradavku a i přes klobouček to bylo bolestivé ☹ začala jsem nesnášet kojení z prsu, teď se k tomu po malých krůčcích vracím, protože pro ní chci udělat maximum, jsem ráda, že dávám mateřské mléko, i kdyby to mělo být odsáváním 🙂
Začátek byl těžký i u nás! Taky sekce a nosili ho po 3 hod. Přišli jsme domů a nechtěl se prsa vůbec pustit. Opravdu jsem prvních 14 v podstatě kojila NONSTOP. Viděla jsem u toho snad všechny dokumenty od Sommerový 🙂 Neměla jsem čas se ani najíst, vařil manžel. Teď je mu rok a pořád kojím. Za ty těžké začátky to stojí, moc držím palce. Jo a kojila jsem z obou prsů pořád na střídačku! Obě prsa při každém kojení, tak se to má dělat, když se potřebuješ rozkojit. No a kojit samozřejmě častěji než jednou za 3 hodiny!
Mám podobnou zkušenost, porod neplánovaně císařem, laktace se rozjela až 2. den po porodu, už v nemocnici jsme museli dokrmovat Nutrilonem, malá řvala hlady, i když se narodila čtyřkilová, nikdo nevěřil, že budu kojit, krmila jsem stříkačkou, vážila, bylo to únavný, a když mi na konci šestinedělí doktor řek, ať už se na to kojení vyprdnu, tak se ve mě něco zlomilo a já nakonec kojila do roka a 4 měsíců. S občasnými příkrmy Nutrilonu, podle potřeby, některej den nic, někdy trochu někdy víc. Nic jsem neřešila, jen aby malá neměla hlad. Kojení nám oběma dělalo dobře, užily jsme si ho 🙂 Nechtěla jsem to vzdát, ale ani jsem netlačila na pilu. Začala jsem ale už v pěti měsících s příkrmy a tím se to vyřešilo, krmení a kojení a už to bylo fajn. Držím palce!!!
Kojení je pro miminko to nejlepší co může mít, ale jen za předpokladu, že je při kojení všechno v pořádku. Jestli pije málo a je nešťastná a ty jsi z toho v depce, unavená a zoufalá, tak to určitě to nejlepší není. Všeho moc škodí. Umělé mlíčko není jedovaté a nic strašného se nestane když kojit nebudeš. Dokonce se může stát, že se v pohodě rozkojíte potom co naplno nasadíš umělé mléko. Rady LP jsou super a samozřejmě fungují, jenže na kojení má veliký vliv psychika. Takže jestli tě vyčerpává a štve dělat pořád dokola to přikládání, jen aby se udělalo více mléka, tak to stejně efekt mít nebude. Nejdůležitější je, aby jste byly obě šťastné. Na ničem jiným nezáleží. Vím jak krásně zní, tak si spolu lehněte s miminkem do postele nahatý a zkoušejte každou půl hodinu dát prso. Ale kdo ti udělá jídlo? Kdo tě bude krmit? Kdo za tebe dojde na záchod? No, to už tak pěkně nezní, co? Takže se řiď hlavně tím, co chceš ty. On ten mateřský instinkt pro to co bychom měly dělat vážně funguje. Tvoje tělo ti dává všemi možnými prostředky najevo, že tudy cesta nevede. Zkus co si myslíš ty, ne co ti poradí LP, nebo doktorka. Sama víš nejlépe co je pro vás dvě nejlepší, protože jsi máma. Přeju hodně radosti a usměvavé miminko 😉
@aqeris krásně napsáno...doposud jsem o tom nic nevěděla, a le teď můžu jedině souhlasit..v porodnici jsem se setkala vysloveně s "laktačními fanatičkami" LP i lékařkou na odd, co nás měla na starosti, nechtěli mě pustit že to není možné aby se malá nepřisála..nedovolily mi krmit jinak než přikládat a když ne tak odstříkat a krmit stříkačkou..dopadlo to tak že jsme za 4 dny zhubli skoro 500g, malá pořád uřvaná a nešťastná, z hladu, já jsem z toho byla na prášky taky, když jsem se rozbrečela, po clém odd. na mě koukali jako na hysterku. Nakonec jsem si trochu vynutila propuštění, že potřebuju být v klidu a že to budu zkoušet..mám špatné bradavky, malá malinkou pusu, navíc se efektivně přisála asi 3x celkem a nést ji k prsu už vyvolává pláč a strkání rukama, prostě se to nenaučila. Tak jsem se na to vykašlala, odstřikávám, mlíčka je méně ale co je to jí dám, dokrmuji, flašku přijala, nají se a prospívá, pomalu doháníme deficit..ale hlavně v klidu a bez stresu..je to fakt to nejdůležitější a je neskutečné jak mimino vycítí psychické rozpoložení matky..nenech se manipulovat a poslouchej sama sebe a svoje mimčo.. 🙂
Já bych to nehrotila,když to nejde,tak to nejde.Mě dcera špatně přibírala někdy kolem 2. měsíce.Taky jsme věčně chodily na převažování a pediatr pořád chtěl,ať dám UM,ale já to nechtěla vzdát a kojila jsem dál.
Kolem 3 měsíce ale malá začala hubnout,tak jsem radši přidala UM.Ovšem ona si zvykla na flašku a už se nechtěla kojit.Do týdne jsem měla už mléko neměla.Obrečela jsem to, že ji nekojím atd..ale pak jsem si řekla,že to už řešit nebudu.
A musím teda podotknout že od 6 týdnů spala celou noc,takže nebyla žádnej uřvánek hladovej..jen prostě nepřibírala..
A u syna úplná pohoda,žádný problémy,přibíral ukázkově-hodně nad ty jejich tabulky.A kojili jsme v pohodě do roka-syn by chtěl i dál,ale já už to stopla..
Takže v klidu.. 😉 nepůjde to teďka,tak třeba příště..o nic nejde 😎
Pořádně kojim až to čtvrté...a to dosud
Koupila jsem si odsavacku na dvě prsa
Obstarala paní na hlídání a prakticky prvních 6 měsíců jen kojila a odsavala pořad dokola....netrvalo by to tak dlouho...ale aby se mi to zprijemnilo dvakrát jsem o mliko totálně přišla a měsíc trvalo rozkojeni
Ale dali jsme to...bylo to silene
Po tomto maratonu nevěřím že jsou ženy co nedokážou kojit...jen ne to pro některé větší makacka
A těch preparátu a pilulek co jsem zkusila☹
@lajla souhlas, kojit může kde kdo, i chlap 🙂..ale né každej na to má nervy 🙂 na druhou stranu není se asi za co stydět, když to někdo vzdá...já sice kojila dva roky, ale zase jsem neměla nervy spát s dítětem v jedný posteli...je to vše jen v našich hlavách a o tom, co všechno pro to chceme nebo dokažeme udělat, aniž bychom se nezbláznily
Jasně, a každej, kdo se snaží, uběhne stovku pod deset sekund..
@elu
@japona
Popravdě po tom co jsem teď zkusila opravdu nevěřím že existuje žena co nedokáže kojit...až na ty 2??? Mizivá procenta..já si to u těch prvních třech myslela taky..a to jsem také odsavala a kojila atd...ale asi ne dost...ano je to hodně o tom co chce a nechce žena obětovat... A je to hodně o pohodlí...jsem ráda že jsem vydržela a dokázala si že to opravdu jde i když za cenu velkého odříkání
@japona a nemyslela jsem to zlé narozdil od tebe...a když se budeš hoooodne snažit a nebudeš mít Chrome nohy tak to ubehnes
@lajla tak s tou stovkou si uplne mimo, protoze stovku pod 10 dokaze jenom opravdu vyjimecny clovek, musi mit dobre stavene telo, napriklad ja jsme mala a mam kratke nohy takze i kdybych trenovala 23hodin denne tak proste tohle neni mozne..ale to je mimo tema... prominte nechci se vas dotknout ale me prijde silene ze nekdo si ke 2 a 3,5 letym detem najme pani na hlidani aby si dokazala ze zvladne za kazdou cenu kojit a 6 mesicu jenom koji a odsava a to na ukor tech dalsich deti, prominte ale podle me je tohle sobeckost. zakazdou cenu budu kojit i kdyz tim bude rodina trpet. jo asi sem taky mohla druhe dite kojit dele, ale to by bylo za cenu ze se vubec nebudu venovat rok a pul staremu synovi a pro me bylo teda dulezitejsi venovat se synovi nez to ze budu kojit. sorry ale pro me je to jenom mliko, laska se budu jinak nez pres jidlo.
já jsem to taky nemyslela jízlivě, vzdyt, to že muže kojit skoro každý je dokazaný fakt, né muj nazor a navíc říkám, že chápu mamky, co na to nemají nervy, protože nervy to opravdu jsou...stejně jako mít prostě děti, já jsem celkově nervní typ a nesnesu od dětí, to co třeba jiné trpělivější maminky..takže myslím, že se naopak shoduji s vámi, že říkám, že hlavně matka jako velitelka pluku musí být v pohodě..a jestlí jí k tomu pomůže dát děcku flašku, tak proč ne
@tulikiss děkuji za názor ale každý to vnímá jinak...mi se to nakonec velmi vyplatilo protože díky tomu že kojim mohu brát léky které jdou k malému a dokážou mu pomocí..bohužel v 10 měsících mu zjistili vadu která se díky bohu snad zvládne!!!! Taky mimo téma....takže každá věc má svoje pro a proti... A neřekla bych že jsem se dětem nevěnovala ba naopak...když jsem potřebovala kojit a odsavat byla paní na hlídání po ruce a ja pak byla více v klidu...prostě jsem chtěla kojit nevidím na tom nic špatného...každé miminko je náročné a vím jak hodně náročné je krmit UM...bolesti bříška,nadýmání,vyvarování...a nemluvim o tom jak chemické to UM je a jak špatná je laktóza...ale zase každého je to věc...6 měsíců je prostě jen spetka času
Mejte se všechny moc krásne a ať každý kojí jak chce...chtěla jsem příspěvkem.pouze podotknout že kojit opravdu jde když se chce..ale zvrhlo se to prakticky zase úplně někam jinam jako 99% diskuzi
Kojila jsem měsíc!Pro někoho to nejhezčí pro mě věc, kterou už nikdy nechci zazit a nestxdim se za to!
tak přesně to, co tu popisujete, to si ted zažívám i já, jediný rozdíl je, že já mám chlapečka...ale jinak prakticky do puntíku stejné...já teda ještě držím, ale je to skutečně náročné - psychicky a fyzicky...do toho mě chytla poporodní deprese, no parádička...ted už se zase vracím do "normálu", ale kojení prostě pomalu vzdávám, i když ještě se snažím bojovat...držím vám pěsti...a nejen vám, myslím si, že takových žen je více
Holky narovinu, kdyby mi neslo kojit, spojila bych se s laktační poradkyní...a pokud by mi to neslo, prostě bych přešla na um. Nemá smysl se stresovat, být na nervy ....já bych to nehrotila. Možná mě tady odsoudí, ale to zda kojim nebo ne nevypovídá nic o tom zda mám svoje dítě rada. Mě kouření přijde pohodlne než chystat lahvičky a teplotu atd maminky mají daleko víc práce....
Takže pokud vám to nejde, svět se nezbori. Ten čas tak letí,začnou prikrmy, klasické jídlo....ani nebudete vědět jak. A nevycitejte si to. Drzte se.
@idiska naprosto vám rozumím a soucítím - já kojení vzdala po poradě s dětskopu doktorkou, když jsem se jítam složila, že ten kolotoč (kojení, vážení, dokrmován, odříhávání, zvracení, pláč atd. atd. atd. ) nezvládám, konstatovala, že to málo, co si ode mě malá vezme ji už v jejím věku (5 týdn§) nevytrhne a stejně by dostávala 90% UM, takže prý přejdeme na UM. Neskutečně se mi ulevilo, že mě dál nenutila do kojení a zkoušet vše možné i nemožné bůhví jak dlouho, Sama řekla, že je pro ní důležitější spokojená, vyrovnaná a klidná máma než to, že bude dítě 100% kojeno a že mi nikdo nikdy nezaručí, že se mlíko rozjede a že se to povede. Ano, pak jsem bojovali zase s jinýio věcmi, mimi si musí na UM zvyknout, nemusí mu sedět, zkouší se různý druhy, ono pořád pláče, kroutí se, člověk si vyčítá, co že to udělal, že přestal kojit, že tohle je ještě horší než to kojení, který se nedařilo, někdy je to ještě větší boj než s tím kojením, do toho furt mít převařenou vodu, čistý lahvičky, zásobu nutrilonu, nemluvě o tom, když chcete někam jít (prostě nevytáhnete prso kdykoliv je potřeba). ale já myslím, že přes všechny trable a výčitky to u mě bylo správný rozhodnutí, protože poté se mi v plné síle (a možná o to víc) rozjela poporodní deprese (všechno se semlelo a zamotalo dohromady, až to vygradovalo v tenhle fakt problém, je to začarovanej kruh, všechno souvisí se vším a všechno ovlivňuje to další), nejdřív jsem byla u psycholožky, ta mě poslala pro jistotu k psychiatrovi a odcházela jsem s diagnózou středně těžká deprese, receptem na léky a konstatováním "proč jste nepřišla dřív!". A řeknu vám, to je teprve síla, když se opravdu rozjede deprese, já se nepoznávám, děsí mě to, ty pocity a myšlenky a extrémní výkyvy nálad, názorů a vůbec celýho života a nazírání na současnou situaci jsou fakt strašný, no škoda mluvit, to by bylo na dlouho a fakt to nikomu nepřeju. když není hlava v pohodě (a člověk to fakt neovlivní, i kdyby se na tu hlavu stavěl 24hodin denně), tak se nepodaří nic, natož kojení... tak přeju, ať je brzy lépe a ať se daří ;) a kdybyste chtěla, můžem si sdělit své pocity třeba i přes soukromou zprávu...
@hromka35 přesně tak , hlavně v klidu a bez stresu miminko to vycítí a je pak mnohem hůř, jemu i mamince a dává jí to najevo hysterickým pláčem, nechce spát, nechce se uklidnit... já jsem si to bohužel částečně zpackala asi sama, částečně pod dojmem a tíhou jiných problémů, starostí, nezkkušeností, stresu a strachu a jak to dopadlo - kojit jsem přestala (ano, vzdala jsem to) a skončila u psychiatra, prostě jsem se z toho složila a byla jsem už tak mimo, že jsem se odmítala o miminko starat a bylo mi všechno jedno, dokázala jsem si miminka celý den nevšímat, ani se na něj nepodívat, nepochovat, nenakrmit, pláč mi byl naprosto lhostejný, jen jsem tupě civěla před sebe v posteli, brečela a emoce lítaly od zdi ke zdi, fakt hrůza! a to mám milujícího a starostlivého manžela, který se stará jak může a ani to nepomohlo. prostě mě to pod tíhou toho všeho, co se dělo a co se děje uvnitř hlavy, semlelo a já "vyhořela". teď jen doufám, že brzy bude líp... takže ještě jednou - klid a pohoda je to nejdůležitější, jinak nepomůže nic, ani snaha, ani vůle, ani výdrž, ani kojení od nevidím do nevidím, ani LP, ani bylinky, ani woo-doo nebo já nevím co... je to boj a každá ho holt máme sílu bojovat jinak, někdo tak, jiný jinak, důležitý je zdraví a hlavně to psychický. ono není radno s tím riskovat a bagatelizovat to.. radši přestat kojit a přejít na UM než skončit hospitalizovaná na psychiatrii. (a ono i tak se popor. deprese může rozjet až poté, co přejdete na UM, řeknete si, že teď už bude líp a najednou se vám to rozjede - viz můj případ; nejdřív jsem furt řešila kojení, váhu, dokrmování, jídelníček, pitný režim a vůbec miminko a sžívání se s ním a až po x týdnech mi došlo, že JÁ jsem asi příčinou toho všeho a JÁ hlavně mám dost velký problém, který když nebudu řešit, stane se něco, co nikdo nechce a co bude nevratné, je to hrozný, že to člověk dokáže napsat a že nad tím dokáže přemýšlet, ale je to tak)
@hma na mě toho bylo moc...na prcka jsme čekali 7 let, když se už stal zázrak, tak jsem málem potratila, pak celé těhotenství problémy s tlakem, proto měl prcek jen 2420g porodní váhu, sama jsem měla komplikovaný porod...to všechno mohlo znamenat ztrátu mlíka...pak jsme skončili s prckem na dětské jipce, kde jsme se složila, že jsem špatná matka...jenže já jsem taková urputná v té snaze (díky té urputnosti ale zase máme prcka, nevzdala jsem to) kojit, ale jelikož nemám mlíko, tak moc nevyčaruju ☹
@idiska hlavně že je miminko na světě, prospívá, roste, přibírá a děláte vše pro to, aby bylo v pořádku. nejdůležitější je, abyste mimi i ty a partner byli v pořádku! kojení, ač to může znít někomu bláznivě, není alfa a omega světa. to si člověk uvědomí až když přijdou jinačí závažnější problémy...
@domcaz moc jsem nepochopila, jak to děláte? To odsajete a pak to mléko dáte lahvičkou? Není to škoda? Když odsávačkou ze sebe dostanete 60-100ml, tak máte celkově mléka na rozdávání. Já když začala kojit dceru, tak jsem odsávačkou ze sebe nedostala nikdy skoro nic, přesto jsem měla mléka dost a kojením si dcera vždycky vytáhla tolik mléka, kolik přesně potřebovala. Než kontrolovat odsáváním, kolik toho malá vypije, je lepší ji zvážit před a po kojení a hned uvidíte, kolik toho vypila. Váha se nemusí nutně kupovat, já jsem ji měla půjčenou na pár týdnů za malý peníz od našeho pediatra, dá se taky vypůjčit od některé z laktačních poradkyň. Kloboučky bych vyhodila, ty kojení nepodpoří,když se přisává a pije, tak bych malou nechala, ať se napije, kdykoli bude chtít, zvážila bych ji pak, ať máte objektivní jistotu, že toho vypila dost, když chcete, tak ještě po kojení zkusit odsát a mlíčko si popř. schovat na horší časy do mrazáku. Za chvíli vás čeká období růstového spurtu, je možné, že mimčo začne dělat kolem kojení větší alotria, tak ať to máte co nejjednodušší, když vám to jde tak dobře. Jak si budete ještě víc věřit, tak už nebudete ani potřebovat váhu a odsávačku a bude to pohoda.