17měsíční syn nerespektuje zákazy
ahoj, předem říkám, že vím že jsem někde selhala. Ale já už fakt nevím co dělat.
Máme 17m syna a absolutně nerespektuje jakýkoli zákaz ne, nedělej to přestože ví co to znamená.
Zkoušeli jsme plácnutí přes ručičku - bez úspěchu. zkoušeli jsme na zadek - bez úspěchu a to dnes už dostal opravdu si myslím dost (lezl na židli a pak stůl). Nejsem pro až takovéto mlácení. Říkala jsem si dostane jednou dvakrát na zadek a pochopí, ale on ne zakřičí, něčím hodí a vzápětí tam leze znovu. Ve vzteku i ubližuje - hlavně kouše. Já už vážně netuším, je to moje první dítě a i manžel pro kterého je to třetí dítě je bezradný, tchýně i moje máma jsou proti bití (i plácnutí po ručičce), ale jiný postup mi neporadí. Už takhle si vyčítám, že jsem špatná matka (v čemž ěm utvrzuje moje vlastní máma neustálými pochybnostmi), ale tohle bití tomu nepřidává. Někdo nějaký typ?
křupku výměnou za něco ze země nechce hodí tim na zem....
@pajounek nesešplhá prostě skočí naposled jsem ho z toho pultu chytila těsně předtim než se pustil....nemůžu čekat až usne když musim třeba k doktorovi to je neslučitelný protože i v poledne usíná někdy ve dvanáct někdy v jednu někdy v jedenáct a k tokrovoi jsem objednaná třeba na desátou.....on je prostě uplně jinej...když s nim jdu k doktorce připadám si strašně protože je jedna modřina vedle druhý protože furt se někde bouchá jednou neskrčí hlavu pod sůl bum hrča na čele po druhé mu ujede noha a má modřinu na stejně rotože pod nim byla kostka a to je furt
Nevim jestli to tu uz padlo ale... nemuze si treba timhle chovanim vynucovat pozornost? Nemuze byt tohle chovani proste jen formou volani o pomoc, mami vsimej si me? Nebo nereaguje na to,ze ma prijit miminko, novy clen rodiny, pro nej vetrelec? Vim, ze je pro matku velmi tezke si tohle priznat, protoze kazda ma pocit, ze se diteti venuje na maximum. Ale treba u moji dcery, kdyz zacina vlcet a sekat se, vim, ze ji odbyvam a nevenuju ji tolik casu jen pro ni. Denne fakt staci pulhodina dopoledne u knizek, odpoledne taky nejaka hra, ale to co ONA chce.
@hankaros nevim jestli má pocit že si ho nevšímám, pokud třeba zametám nechám ho u toho asistovat bez toho že by měl něco provést má vlastní kšotátko s lopatkou a taky zametá jenže já mu nepučim to velký koště tak začne házet věcma, nevim jestli reaguje na miminko ale od začátku mě po břiše hladí (i v době kdy jsem ani netušila že vůbec těhotná jsem - brala jsem HA) když si všímá břicha tak mu povídám, že tam je bráška že to bude josífek a budou si hrát....ani nejsem vytlemená na počítači pokud je vzhuru ten běží jen jako kulisa kde hrajou písničky, ale jeho činnosti se mnou nebaví, spadnul několikrát řízeně i neřízeně a nikdy to nepomohlo vždycky to do minuty udělal znova a znova a znova
@geilinka nectu prispevky, ale mam po trech dcerach syna, podobne veku toho Tveho a taky je divocak. jinak je ale milovany, usmevavy, pohodar... jen proste aktivni. ja to pricitam pohlavi 🙂 chlap chce proste od prirody lezt, zkoumat, zjistovat, chce byt svobodny, neomezeny... ja ho zatim koriguju na prdel, kdyz vyleze na parapet, ale nedochazi mu to prilis. zatim me jeho svoboda nevadi, ale mantinely urcite davat budu. u Tebe je situace ztizena tehotenstvim, nechtela bych byt u tohoto divocaka tehotna... drzim palce, at zvladas... nemyslim, ze jsi neco zanedbala, ale ctu jen uvodni prispevek 🙂
@verusky děkuju on je malej celkově taky jinak velkej pohodář, na cizí lidi se culí všem mává se všema by nejradši hned odešel....snažim se ignorovat připomínky rodiny a okolí, ale je to hrozně těžký pořád vyvracet, že hyperaktivní neni, zaostalej neni, podvyživenej neni (podle doktorů kde jsem se na to ptala)....já jsem neplánovala být ted těhotná, ale když selhala antikoncepce a potrat jsem nezvládla tak mi nic jiného nezbývá jsem aktuálně 32tt a myslím, že porodím dřív a hrozně se děsim toho jak to tady zvládne manžel se synem kterej je na prášky po dvou hodinách kdy je doma....i u našich sotba malej vstane už poslouchám kdy pujde spát, u tchýně je to zase o tom že má furt v puse flašku a že přes poledne neusíná sám, ale s flaškou na ruce s rukou na prsu (nějak ho to uklidnuje a zatim nemám potřebu mu v tom bránit, ale prostě je to taky špatně)
@geilinka z tady toho posledniho prispevku mam pocit, ze mnohem vic "na nervy" jsi ze vsech tech blbych pripominek okoli a neplanovaneho tehu a divokost syna je jen zastupny problem. Na pindy okoli se vykasli, nebo jim to naferovku zakaz, na mimco se tes a neboj, chovani prcka je uplne normalni a patri to k tomuhle veku 😉
@mary.jane ano ono to bude asi vše dohromady, snažím se to přecházet ale moc to nejde - když absolutně všichni říkaj skoro totéž asi na tom něco bude, snažím se ,,uklidnit" u psychologa zakázání nepomáhá u nikoho v ničem já jsem jenom 23 káča bez zkušeností všichni včetně manžela zkušenosti mají (manžel má dvě děti s předchozími ženami....a ikdyž je den kdy jsem v klidu (nikdo neryje a neřeším ani insolvenční řízení ani nic, jen se věnuji synovi, včetně toho že mám navařeno takže ani s tím není práce) malý zlobí, vzteká se křičí na mě háže věcma uplně stejně jako když jsem jiné dny na prášky at už z toho nebo toho důvodu, na malého se těším, chtěla jsem druhé dítě (ikdyž až později, ale nevadí) ale nevim jak zvládnout psa,domácnost,péči o dítě,péči o druhé dítě které bude a ještě nějakou výchovu toho prvního kterej mě má na háku a vyloženě ze mě má prču
@geilinka Taky mám pocit, že Tě hodně trápí to okolí. Mamka říká, že je hyperaktivní? Na a co, tak je. Prostě je akční dítko a nikdo jeho povahu nezmění. Pokud je to ve smyslu poruchy ADHD, tak na to je strašně brzy, aby se to vědělo a aby ho mohla takto onálepkovat. . A pokud by se časem ukázalo, že ano, o to víc je potřeba citlivý přístup. Silou se nic nevyřeší, právě naopak, víc ho utvrdíš v opozičním vzdoru. Mohla bych na to téma psát romány, protože ADHD má manžel a možná i dítko (u něho zatím nevím, protože to zvládáme my i paní učitelky ve školce s tím, že obojí respektujeme, že je prostě akční a nemáme s ním výchovné problémy). Normální doktorka by modřiny řešit neměla, obzvlášť když vidí, že je dítě živější a mrštné.....ale chápu, že řeči okolí dávají zabrat....Co se mi ještě hodně osvědčilo, tak v porovnání s jinými dětmi bych řekla, že dáváme širší hranice, ale jakmile jsou stanovené, jsem důsledná, nedovolím překročení...Např. s tím nožem - nabídnu nůž, který uznám za vhodný (jiný rodič by takový nůž možná ani nedovolil) a pokud odmítne a chce jiný, prostě smůla a může se vztekat, jak chce. Pokud bych se nechala zdolat vztekem, jsem v pasti. Ale za vztek netrestám, ať se vzteká. Přijde mi totiž, že tyto děti prožívají velmi intenzivně své emoce - jak negativní, tak pozitivní a musí se naučit s nimi pracovat.
@jancip ano myslí ve smyslu ADHD, já si to nemyslim, že je živej ano a hodně. Ale nemyslim si, že je ADHD, snažim se mu dát prostor tam kde to jde at už venku nebo doma, pokud nepospíchám nebo jsem doma záchvat vzteku nijak neřešim, jen se ho zeptám jestli si pomohl....ale cesta k doktoru na nákupy apod je horor, lezení všude mu taky nemůžu dovolit protože pády by byly už nebezpečné, když začal lést na sedačku a neuměl lést dolů vždycky jsem ho jistila a otáčela zadkem napřed a asi po ěmsíci už uměl nahoru i dolu, ale třeba z pultu on nepozná že se nespustí na židli nebo na postel neví že ta hloubka je větší na té jedné straně.....
v kočárku pokud si jen stoupne tak ho nechám, aby měl rozhled, ale pokud začne skákat , vylézat apod ukurtuju ho a následuje řev a házení bot čepic rukavic....sám se dokáže zahrát s hrochem na provázku kterého strká do rohu a dává mu povel ,,zůstaň" jako já čubě (gesto a jeho ,,slovo") když chce pití donese si flašku, ale nemluví maximálně táta je jediný srozumitelný slovo jinak má svojí hatmatilku....doktorka modřiny nekomentuje, ale já si připadám hrozně blbě, že jich tolik má to co mu nastavím se snažim dodržovat, ale občas je rychlejší nemyslím si, že by měl nějaké těsné hranice nebo jak to říct, právě díky tomu co všechno mu dovoluju a zůstávám v klidu působí na tchýni i manžela rozmazleně, u mojí mámy je to zase o tom, že je zaostalej,podvyživenej,pořád hladovej, vstává moc brzo v poledne spí moc krátce, na noc nedostává kaši).....ikdyž se proti čemukoli ohradim je to k ničemu a o to víc do mě rejou svojí pravdu stejně jako když se snažim to přejít mlčením....je pravdou, že chování syna je už jen takovou třešničkou na dortu všech problémů (finance,insolvence,máma,tchýně, manžel,domácnost) prostě všechno dohromady no, podle psychologa se jedná o syndrom vyhoření nebo tak nějak tomu nadává, ale mě nejvíc trápí právě to, že nezvládám synovu výchovu
Ahoj, v první řadě napíšu to, co ostatní, nejsi špatná matka a na kecy ostatních se vyprdni!
A k tomu dalšímu...myslím, že bít za vztek je blbost, já na vztekací scény reuguju tím, že buď odcházím nebo si ho dám na klín a nabízím alternativy na zabavení a zapomenutí na řev, zatím se mi venku po zemi neválí a vzteká se jen doma (má 2R). Jinak u zákazu se řídím pravidlem třikrát a dost. Pokud po třetí neposlechne, dostane přes ruku/zadek. Pokud něco provede, musí to odčinit. Např. vysype těstoviny- uklidí, Jak ne, bráním mu v další činnosti. Nejsem úplně striktní, ale snažím se.
Usíná mi s dudlem - přes šílené kecy tchýně, nemám to srdce mu ho vzít :-/
Jinak dle tchýně mají synové vše dobré po muži, stejně tak dovednosti, vše co už umí je zásluhou genofondu manžela 😀 Vše špatné musí být ze mě "tohle František nikdy nedělal!" 😀
Takže kliiid, srovná se to 😉 moji kluci jsou 15M od sebe věkem a starší se s miminek sklidnil ve vztahu k okolí a ke mně, ale vůči bráchovi se dost vymezuje 😉
@lexikorka já až tak neřeším vztek ale to že mu něco zakážu zamezím opakovaně třeba dvacetkrát lést na stůl nebo běžet do silnice nebo tahat sa za hubu....vysypané těstoviny zatim uklidit neumí, mě usíná s flaškou, dudlíka jako takovej od narození silně odmítá....já teda budu mít syny od sebe 19m tak doufám, že to pujde říkám si že nebude tolik vnímat časový rozdíl že se mu něvěnuju hodinu ale jen půl
@babanci No 😀 bavila jsem se se zubařkou a do tří let to z hlediska zubů nevadí, má to omezené jen na spaní, ale kolikrát vidím i starší děti s dudlem...
Ono to opravdu není moc příjemné, taky bych ráda, aby ho neměl, ale tchýně s ním trpět týden nebude, když bude plakat po dudlíku a v noci nespat...
@geilinka Víš, co by jsi potřebovala? Více si věřit. Je Ti 23, staráš se o dítko, domácnost, máš manžela, řešíš insolvenci. To je na Tvůj věk až až. Spoustu holek si v tomto věku užívá a o mateřství nemá ani potuchy. A o mateřství nic nevěděly ani Tvá máma, ani tchyně....nikdo to nevěděl, každý se to učí. Navíc nepsala jsi o Tvém bratrovi, že se Ti nelíbí, jak se chová? Pak to nedělá dokonale ani Tvá mamka. Nikdo to totiž nedělá dokonale, všichni děláme chyby. A ty se zajímáš, hledáš řešení...a to je správně. Proto si sice vyslechni, co říká mamka i tchyně, ale nedej se, nepochybuj o sobě, stůj si za svým, věř si...a z modřin si fakt nic nedělej, buď ráda, že máš zvídavé dítě. Je to sice náročné, ale možná méně náročnější, než kdyby jen sedělo, a Ty by jsi ho musela pořád k něčemu vybízet a stimulovat. Akční dítko se pak ve světě v budoucnu určitě neztratí🙂
@lexikorka Naší dračici je 19 měsíců,na noc dobrý,to bych neřešila,ale najednou ho má i přes den. Vyžaduje ho ale jen po dceři,se mnou ho nechce. Nebo možná chce,ale já si toho nevšímám. Dokonce,když přijdu,hned ho vyndá a podá mi ho. Už ty moje řeči,taková velká holka a ona dudlá, asi nechce poslouchat.😀
@jancip Přesně to jsem chtěla napsat. Měla jsem takovou dceru. Hlídat jí bylo šíleně náročné,byla rychlá a zvídavá,hyperaktivní. Dneska je to dospělá,šikovná ženská,co studuje vysokou školu,pracuje, do toho zvládá vlastní domácnost a má milion koníčků. Od 18 let je úplně sobêstačná.
@geilinka ahoj, opravdu nejsi špatná matka 😉 je to těžké, ale vydrž, všichni ti tu drží palce...ještě zkusím poradit s tím kočárkem (já si nedovedu představit jít se synem v tomhle věku bez něj k doktorovi, nakoupit, atd., pěšky jen na procházku, stejné důvody jako tvoje). Nenechávej ho si v něm ani stoupnout, on tu situaci nerozlišuje...prostě kočárek je tvá pomoc a bude v něm sedět, třeba nějak přešít přezky, aby je neuměl rozepnout...syn byl připoutaný, že ani na boty nedošáhl, bude se vztekat, ale časem ten vztek bude kratší, zvykne si...až půjdete od doktora a bude čas, můžeš ho vyndat, ať jde pěšky, když bude dělat vylomeniny, vbíhat do silnice, znovu posadit, přivázat a nazdar. Ono mu to opravdu časem secvakne. Troubu neřeš, některé děti mají tu hranici bolesti jinde, než my si myslíme, přijde na to sám. Hlídat vroucí vodu. A s tím lezením je to složité...kde je to nepřípustné nedovolit, sundávat, ale nechat mu místa, kde může a hlídat, časem bude šikovnější a hlavně bude mít i jiné zájmy...je to na palici, ještě to mám v živé paměti. Modřiny všude a do dvou let měl jednou šité obočí (to jsem s ním byla sama doma) a jednou čelo (byli jsme doma všichni - 5lidí)...nejsem na to pyšná, ale také nejsme supermani, chci ti říct, že nejsi sama, kdo to zažívá. Kdo nás zná to pochopil, kdo nás nezná...je mi jedno co si mysleli. A jídlo si navař večer dopředu nebo i do mrazáku, s miminkem je to pak hodně praktické. Pošli tatínka s kočárkem na 2 hodiny ven a v klidu si navař, nebo ať jsou doma, ale hlídá tatínek. Se synem sama pak uděláš jen těstoviny, rýži, brambory, příp. pečené maso, kuře, věci co se "dělají sami". Pejskaři nejsme, neporadím, z toho bych měla asi největší strach, napadá mě jen nějaký odborník na psy, se zkušenostmi.
Hlavně to neber jako poučování, jen píši mou zkušenost. Také jsem hledala rady.
Drž se!
@plachetnicka děkuju neberu to jako rýpání, co se týká psa zkušenosti s výcvikem mám i vím co a jak jde spíš o to jak synovi yvsvětlit co tomu psovi dělat a nedělat (snažim se aby ji nechal když chce mít svuj klid, když zavrčí, nekradl jí jídlo prostě aby neměla důvod přejít k útoku, převádět jeho činnost na malá,malá pokud to jde) co se týká kočárku vymotal se z pevně utažených kšírů které jsem ještě prováskem svázala v urovni prsou aby je nemohl odtáhnout od sebe, ale on je jak had a dostal se z toho. Proto dokud klidně stojí tak ho nechávám....má dovoleno lést na sedačku, ale třeba včera byl zase nahoře na skříni protože si vytahal šuplíky ze kterých urval pojistky....lést může po sedačce, i po židli ho nechám...tatínek hlídat nemůže vrací se kolem sedmé hodiny a to už malého koupu atd...večer vařit fakt nedávám protože usínám cca půl hodiny po tom co usíná syn, takže musim vařit přes den....že je ,,jiný" akčnější mi je jasné i co se týká bolesti protože opravdu neřeší to co jiné děti, pády jsou v klidu jen když je unavený tak začne knourat a dělat hysterku, ale jinak to neřeší ted zase začal lést do tříkolky která se s ním včera třikrát převrátila a leze tam stále takže ani ,,bezpečné" pády nejsou řešením
@geilinka Jestli je takto akční a pády jsou na denním pořádku, jediná možnost je se s tím smířit a věřit v jeho schopnosti. Nemáš šanci ho uchránit a zabránit mu v tom. Mám takového syna a muže, jsou neskutečně obratní a "umí" padat. Jiné děti by řvaly, syn se zvedne a jde to dělat znovu. S popálením to stejné. Jediné tabu je vařící voda, to je prostě nezvratné. Takže pokud vařila voda, ke sporáku nesměl, jinak běžně u sporáku restoval apod. (v podstatě od jednoho roku). Ohledně pádů jsem to měla nastaveno tak, že "bezpečná" výška je jeho výška, takže pády z výšek jako je on jsem neřešila. Nyní (5 let) už tedy leze na stromy dost vysoko, což není bezpečné, vím, ale vím, že mu v tom nezabráním. Když nepoleze přede mnou, poleze za mýma zády..... Při tom všem musím zaťukat, měl zatím jen jednou zlomenou ruku (a to zakopl doma na rovině v kuchyni, když jsme byli v podstatě u něho, a špatně na tu ruku spadl).
@jancip děkuju za uklidnění, je akční hodně, ale nemyslím si narozdíl od většiny lidí z rodiny, že by za tím byla ADHD nebo jiná pitomost. Bude to si myslím dáno povahou - cílevědomej,akční, takovej šašek pro všechno (tak trošku jako tatínek, ikdyž ten si to nepřizná,že by bylů šašek) nechávám ho lést jen do urovni židle jakmile leze výš snažím se v tom zabránit, ale fakt to nejde klidně urve pojistky ze šuplíku jen aby se dostal nahoru kam chce, pokud se mu v něčem brání má záchvat vzteku.....doma to neřešim tolik jako venku, venku když neposlechne kam má jít je to problém, protože auta jezdí všude a jako hovada a on čeká právě na to, že se za nim rozběhnu abych ho chytla a má s toho srandu. Chvíli se zadařilo praktikovat takovéto, že ho tam nechám a začít odcházet opačným směrem se slovy, tak si běž sám já jdu tudy ahoj.....to se za mnou rozběhl, ted mě má na salámu a jde si o svém a ještě zrychlý a já se musim rozběhnout abych ho vubec chytla, protože nechápu jak to dělá ale je prostě rychlejší....vím že není řešení ho bít a snažím se to minimalizovat občas ale tzv rupnou nervy viz lezení po stole kdy mu to dvacetkrát zakážu, zabránim a on si tam leze dál a je mu jedno jestli mu nabídnu hraní s kostkama nebo něco jiného a pod dozorem na stůl lést nemůže kvůli pc, a pod......
@geilinka psala jsem uz driv a dnes pridam vcerejsi zazitek. ten muj klucina je nekonfliktni, chytry, zivy. ale vcera si usmyslel bouchat do hlavy o rok starsi sestricku. delal to uz par dni, ma z toho samozrejme hru a libi se mu au, jenze vcera uz to nebyla legrace. takze jsem ho placla po ruce, zopakoval, tak jeste jednou, pak ji dal pekne velkou po hlave, mozna i nejakym autickem, co ja uz vim, takze dostal plnou parou moji silnou pres ruku. brecel, ze to boli a pak uz byl na cely den klid... vycitil, ze tohle uz je pres hranici a opakovat to nemuze. takze bud dusledna, pokud uz mas neceho dost, tak on musi pochopit, ze uz ne.
@bayt kdyz jsme doma zeptam se ho jestli si pomohl...kdyz jsme venku a hlavne pospichame tak ho poponesu postavim a zeptam se jestli jde nebo mam jit sama kdyz se znova vali pripadne utika dam mu pres zadek jedno placnuti a nesu ho mlati me u toho krici krouti se a ja ho musim postavit protoze ho neudrzim
@geilinka Někdy mi přijde, že mají rodiče z toho vzteku u dítěte strach, nebo to berou jako něco nežádoucího - někdy to i bagatelizují, jako "prosím tě, co zase vyvádíš, nic se nestalo" apod. Jenže v tu chvíli má to dítě pocit, že mu nikdo na světe nerozumí, protože ono má fakt šílenej vztek nebo smutek a není to pro něj kravina. Takže si myslím, že je dobrý i o tom vzteku mluvit. Třeba ve chvíli klidu, co to je za pocit, jak se projevuje, že je vlastně normální a jak ho zvládat. Jak si on sám třeba ten vztek představuje, uměl by ho nakreslit? Jak si myslí, že by se dal zkrotit? Třeba na něco přijdete. Znáš knihu Emušáci? To je taky super.
@geilinka Chce nůž? Tak mu dej nějaký méně ostrý, a ať krájí s tebou. Chce někam lézt? Nechej ho a nech ho pod "dohledem řízeně" spadnout, A pak buď jak kolovrátek a ukaž mu, kde lézt může, a kde ne. Počítej s tím, že za ním prostě budeš běhat, abys mu bránila pořád dokola, co je nepřístupné (vběhnutí do silnice, jezení vajglů)...Prostě žádné sezení, o kterém jsem psala. On je zvídavý a chce poznávat svět. A ta zvídavost je větší, než respektování tvých zákazů. Zkus vždy přemýšlet, proč to chce, co ho zajímá.