Zakládám takový menší průzkum na téma - chodíte s dětmi do restaurací? 🤔
Jedná se mi hlavně o ty malé děti, neškolkové až školkové.
My chodíme poměrně často, já jsem na vše sama, peníze nijak zvlášť neřešíme, žijeme na vesnici, takže hodně času zabírá i dojíždění úplně všude a pro mě je to prostě obrovská pomoc a úleva, jak časová, tak fyzická, dokonce i psychická. Zajdu si jak sama s dětma, tak chodíme i jako rodina, někdy se třeba sejdeme s manželem někde na oběd, on pak pokračuje zpátky do práce a my někam na výlet. Děti máme živelné, nepatří mezi klidné děti, ale zas žádný extrém taky ne. Prostě děti, někdy jsou ukázkové a hodné, jindy odcházíme a ostudou. 🤷 Přijde mi, že i co se týče personálu, tak ti, kdo mají doma děti, nás nikdy neodsuzují, ani nekomentují "nevhodné dětské chování". Odporné pohledy zásadně hází ti bezdětní. 🧐 Ale už jsem se i setkala s názorem, že děti vůbec do kaváren ani do restaurací nepatří. Oběd si má každá ženská uvařit doma a děti patří na hřiště, ne do kavárny. Matka má být doma, když jsou děti malé a ne obtěžovat všechny, kdo si chtějí v klidu sníst jídlo nebo vypít kafe.... Docela drsný ortel pro všechny matky. 🙃
@orchidis a ono fakt ve světě je dítě prostě normální vývojová fáze člověka a nikdo není na mrtvici, když se někde nahlas zasměje. Zas na druhou stranu, ano, snažím se svoje dítě korigovat, zabavovat, ale že si občas výskne/zařehtá se/popláče fakt neovlivním a nevím, jestli je mojí schopností zatvářit se fakt hodně “bitch” nebo tím, že jsem měla kliku, ale nikdy na mě nikdo blbě nečučel, natož aby mě korigoval. Naše dítě je společenský (nevím po kom), takže vždycky jásá, když jdeme na oběd do restaurace nebo na víkend do hotelu.
@jana_zofie tak to jo, ja to fakt pochopila jinak a rikam si WTF 😀 😀
Zazila jsem jak v dubaji na sebe jedno maly nevychováně shodilo testoviny (nastesti ne omajdu ) ze servirovaciho pultu a arabsti rodice tam rvali na kuchare a cisniky , tak jsem si to za tim prispevkem vybavila, ze jako tohle je chyba rodicu a ne personalu
Máme dvě děti, dcerce bude za měsíc 8, synovi bude v únoru 6 let. Dcerka se mnou po kavárnách chodí od 6 týdnů věku, syn od 1 týdne, chodíme i do restaurací. I když jsou živější tak jsme nikde neměli problém,vždy jsme je zabavili tak,že nikde nelítali než nám donesli jídlo, jídlo se snědlo,zaplatili jsme a odcházeli. Párkrát jsme zažili i situaci,že i když se někteří spolustolovníci z řad starších občanů netvářili na to,že máme s sebou dvě děti v restauraci,tak byli unešeni jak se v ní chovají. Nemluvím o tom jak se chovají doma a venku. Naučili se to, že pokud chtějí jíst v restauraci,tak se musí chovat tak aby nikoho nerušili,jinak nikam příště nejdeme.
Ano chodíme děti poslouchají jsou hodné, smějeme se v klidu se bavíme. Je rozdíl když tam je veselé dítě vs uřvané. Taky mi vadí uřvaný děti. Ano sama mám dvě, ale ví, že se v restauraci neřve.
Moje děti jsou nejedlíci, takže návštěva restaurace je pro mě fakt stres. Ten starší prostě maximálně nejí, ale ta mladší je fakt náročná. Dokud nedonesou jídlo je to v pohodě, ale jakmile je jídlo na stole a měla by začít jíst, tak začne (někdy) v lepším případě protestovat a v horším řvát. Snažíme se ji zklidnit anebo ji prostě odnést pryč, dokud se neuklidní. Takže raději nikam moc nechodíme a když už, tak jen do restaurací, který dobře známe a víme, že tam dětskej řízek s bramborama bude fakt řízek s bramborama, nebude plavat v žádné podivné omáčce, nebude posypanej rozmarýnem ani dvěma hrstma petrželové natí a brambory budou vypadat jako brambory a ne jako hnědá hmota s česnekem a cibulí.
Řvoucí děti mi v restauraci nevadí, mám pochopení a jsem vlastně docela ráda, když řvou cizí děti a ne ty moje.
Co mi vadí je, když jednou za sto let mám hodinu pro sebe a chci si dát v klidu kávu a dezert, ale jakmile mi to donesou, tak se vynoří cizí batole, které mi začne plácat ručičkama po stole, snaží se na sebe vylít moje kafe a sežrat můj zákusek. Když přilítne máma a odnese si ho, jsem jí fakt vděčná. Minule takhle ale přilítla máma, ale nad batole si jen stoupla a začala: “No jo, Pepíčku, to ty ještě nemůžeš.” Když mu to takhle zopakovala asi 10x, ale chlapeček stàle vypadal, že by si opravdu moc rád dal něco z mého talířku, doporučila jsem jí, že by si ho třeba mohla odnést, že její slovní poučení úplně nezabralo… Tak ho sice odnesla, ale do krve uražená ( a to jsem na ni byla fakt milá). Určitě si navíc myslela, že jsem bezdětná nána, co tráví život po kavárnách…1
Moc ne. Se starším synem, když byl malý, tak ano, ale on je pohodář, vydržel v klidu… s mladším synem to nejde. Párkrát jsme byli, ale on je děsné torpédo, nevydrží sedět, lítá po restauraci, nebo byl řev. Já na nerva, všichni na nerva, nestojí mi to za to. Vždy rychle sníst jídlo a pryč. Takže, já se tomu vyhýbám. Max v létě na zahrádce s hřištěm.
Jasně že chodíme. Nejen do restaurací. Taky do kaváren a lítáme na dovolené letadlem 🤷🏻♀️
Ono je taky restaurace a restaurace. Jsou místa kam je brát nechci. Kvůli sobě - chci si to užít. A pak jsou podniky kam je klidně vezmu
Když jsme na výletě nebo dovolené do restaurace zajdeme,jinak se snažíme s nimi nechodit do restaurace/ kavárny ,jedině kdybych šla s nimi do kavárny by bylo,kdyby tam byla hernička,třeba jsme si domů radši objednali husu,než s nimi jít do restaurace,jakmile se budí tak zlobí
Děti normálně do restaurace můžou, sama mám děti a chodím s nimi do restaurací i kaváren, ale děti sedí u stolů, tak jako doma u jídla, mluví tiše a jsou klidné. Jakmile vyjdeme z restaurace či kavárny jsou to opět ďáblové. Takže ani do kaváren a restaurací patří. Ale pouze děti co jsou vychované. Opravdu nemám zájem i já jako matka poslouchat ujecene cítí děti....
@pampelina18 takže (někteří) autisté, děti se silným ADHD a mentálně zaostalí mají zákaz a jejich rodiče také? 🤔
@jerrabina mám dítě s AdHD,poruchou pozornosti atd a úplně v pohodě zvládne sedět u stolu. I autisté i děti s Adhd musejí dodržovat základní pravidla. Znám maminky co chodí do restaurací i s autisickymi dětmi a jsou naprosto v klidu. Obvykle jsou v restauracich a kavárnách akorát ukřičený rozmazleni děti. Nikoliv děti s Adhd apod. Ale rozmazleni smradi, kterým rodiče dovolí vše a nestačí na výchovu svého dítěte.
@pampelina18 aha takže my asi nestačíme na výchovu,když naše děti v klidu sedět neumí, protože se nudí a to i v restauraci dostali na zadek,podle mě děti musí k tomu dozrát,když je někde hernička nebo dětské hřiště jsou hodní, protože se zabaví a to čekání na jídlo jim uteče,takže když nemusíme jít do restaurace kde není herna nebo dětské hřiště,tak radši nejdeme a počkáme až k tomu dítě dozraje a bude trpělivě čekat na jídlo
@martinka0209 Taky si myslim,ze deti do toho musi vyzrat a pochopit. Navic kazde dite je povahove jine a nekdo ma stesti na "hodne" deti,i presto,ze maji nejakou poruchu. A pak se chlubi,jak ma vychovane deti. Ta vychovanost se pozna pozdeji podle me,ve skolnim vrku,v puberte v dospelosti. Tohle je zatim poslusnost. Mam dve deti,stejnou vychovu a kazde se chova jinak. Dcera je od miminka klidna,necha si vse vysvetlit. Syn? I kdybych se stavela na hlavu,tak byl vzdy hlucnejsi,temperamentnejsi. Proto,jsem s nim v urcitem oobdobi nikam nechodila. Ale nenazvala bych ho nevychovanym nebo rozmazlenym. Ted je mu 7 let a je to uz nekde jinde...Cca od tech 5 let to zvlada taky. V klidu se najist apod...No a autiste. Pardon,tam nejde pausalizovat,ze autiste se nauci chovat v restauraci tak,aby nikoho nerusili. To ziram,ze nekdo toto vypusti s pusy. Dost zalezi na typu a mire autismu.
@pampelina18 proto jsem psala někteří. Moje ADHD to zvladala taky, pokud nebyla moc unavená. Pak přišel stresor v podobě mého těhotenství a narození brášky a výběr bytu a stěhování (plus dlouhodobý tím že s tatínkem nejsme spolu a to na ní padá bohužel dost, je hodně citlivá a pro rodinu) a jíst u stolu jsem ji horko těžko dotlacila alespoň v té restauraci (a ve školce), ale stojí ji to opravdu hodně úsilí a když dojí, začne se prostě hýbat. Snažím se jí nacpat bráchu a sama dojíst, protože to je jediné, co zabere. Ale většinou je po tom sezení už tak pretazena, že už je to boj o to odejít rychle. Ale ze začátku sedí způsobně a fakt se snaží. A já vím, že na oběd někam můžeme kolem jedenácté, ale po 12 hodině už neriskovat. A to mám ještě to štěstí, že se ta moje holka fakt snaží. Ale ne vždy se podaří. A paradoxně podniky s dětským koutkem jsou pro mě mnohem horší, protože tam se vůbec nenají, radši si dá 2 sousta a řekne že nemá hlad. Protože běhat je pro ni přirozené a zmírňuje jí to napětí. Občas zajdeme do obou typů podniku, a musím říct, že je to tak 50:50,jestli na ni nakonec budu nepříjemná a ona začne být neriditelna a pretazena, nebo jestli si návštěvu podniku užijeme a okolí o ní neví. A to existují i hůře korigovatelní jedinci (ona se mi v takového jen občas mění vlivem únavy).
Věřím, že nebýt covid, bylo by to s ní obecně o dost jednodušší, ale to dítě prostě ztratilo ten cvik a získat ho může jediné znovu v té restauraci. Protože doma je úplně jiné prostředí než v restauraci a ta moje na změnu prostředí prostě reaguje změnou chování. A proto vybírám časy kdy to bude nejspíš v pohodě a modlím se. Protože jak jinak do dospělosti ty návyky získat?
Odbornice na ADHD Markéta Závěrková říkala v jedné přednášce větu, která mi utkvela v paměti (i proto, že k něčemu podobnému jsem si došla taky). Děti s ADHD potřebují pravidla a řád. Ale ta pravidla musí být taková, jaká jsou schopni zvládnout a učit se to musí postupně po malých kruccich. A jako příklad dávala zrovna to sezení u stolu - i proto to na mě tak silně zapůsobilo.
A ano, mám relativně vychované dítě, jen prostě sedět někde zvládá dost těžko. Já měla taky ADHD a sedět u stolu jsem zvladala celkem v pohodě i po jídle, jen mi občas rodiče museli připomenout a já musela mít něco s čím si hrát (prstýnek, vidličku, nebo pozorovat kostky na ubrusu babiccina stolu) - prostě to puzení k aktivitě u mě bylo psychické. U mé dcery je hodně fyzické.
A ano, pak jsou rodiče co dětem dovolí všechno a když po restauraci běhají, ani se je nesnaží lovit, okrikovat, dokonce ani jim domlouvat, nebo něco. A to pak je pohroma, s tím naprosto souhlasím.
Zírala jsem, když na návštěvě u známých synovi jiných známých od ruky padaly brambůrky se kterými běžel a rodiče nic. A když pak si děti vzaly ty brambůrky nahoru do pokoje, řekla jsem, že ten svinčík se musí uklidit, ať to nedělá (starší) dcera hostitele, která se ani nepořádku nezúčastnila, jen měla tu smůlu, že pokoj byl její. Moje pětiletá se okamžitě chopila koštěte, ostatní na ni hleděli jak to uklízí, i sedmiletý (u tříletých jsem to ještě chápala). Tak jsem si vzala do pucu i je a bylo vidět, že jsou překvapení, že po nich někdo něco takového chce. Ale zapojili se. A já s nimi, aby viděli že to není nic hrozného to udělat. Nevím, jak to mají s restauracemi, ale od té doby tvrdím, jak mám krásně vychované dítě 😄 A v zásadě to tak daleko od pravdy není, protože i když je běhací a občas neřiditelná (klasický focus a ani nevnímá že jí někdo něco říká a žene se za tím co zrovna vidí) tak se snaží a i si k tomu stolu znovu zpátky sedne (to že jí to v těch nejhorších chvílích nevydrží je věc jiná).
Chodili jsme od novorozenců, stejně jako jezdíme na výlety a na dovolené. Nešla bych s dětmi tam, kde je to opravdu jen pro dospělé, nějaká spešl kavárna, restaurace snobská kde je extrémní klid. Jinak pokud je to živý podnik, kde si lidi povídají, smějí se, tak jsem šla a chodíme stále.
Mne deti v restauraci nevadi vubec. Vadi mi nekteri dospeli. Zlate deti