• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
autor
@dagina - ahoj, jak se daří ? Se dvěma dětma to musí být náročné, jak to zvládáš? A co tvoje tchýně? Naše tchýně - no, tchán si myslím hodně pochopil a vidím na něm, že nás pozoruje, co říkáme, co dělá Miška. V rodině máme i starší děti, které jsou tradině vychováváné, tak je vidět, že srovnává a jelikož se MIška na návštěvách chová hodně kultivovaně, nemusíme ho pořád sledovat, kam se vrtne, povídá, hraje si...prostě pohoda a ty ostatní děti jsou trošku takové neřízené střely, tak nám asi za to dává kredit...nevím, jestli oprávněně. já si spíše všímám toho, že ty druhé děti hodně visí na tom, co řekne táta, jeslti si můžou proboha vzít bonbon, jestli nedostatnou...to podle mě tchán nevidí, takový určitý způsob uvažování těch dětí, který mě osobně se nelíbí, mám raději, když dítě dá jasně najevo, že tohle a tohle se mu nelíbí a nebojí se, co já na to...tchán spíše vidí to, že náš malý si staví autíčka do řady a hezky se k nim chová, neshazuje mu hodiny ze zdi (jako jako stejně starý vzdálený bratranec nebo nedělá v koupelně potopu). Tchýně se chudát hodně snaží, je mi ji až líto, musí to být pro ni těžké, ale ona podle mě vůbec nechápe, o co jde...začne obdivovat malého fantazjii a že si moc hezky hraje, ale jak si k němu sedne, tak ho v jednom kuse do něčeho nutí - ty mi budeš podávat autíčka a já je budu skládat do krabice, malý ji ignoruje, a ona opět - ty mi budeš podávat autíčka a já je budu skládat do krabice, přitom staší jen více pozorovat a viděla by, že malý si začal dělat rampu, že auta budou najíždět do té krabice...ale ona to musí organizovat a tak je to se vším. Snažím se na to dívat tak, že prostě i tohle potřebuje malý zažít, ale neposlouchá se mi to dobře, když tam jsem..a občas něco i řeknu..A co u vás?
18. bře 2011 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@prcekpet - mě to taky příjde jako reakce na mladšího sourozence, možná říkáš občas, že mladší je ještě malý na to a na to a že by to jetšě nezvládl (ještě neumí sedět, chodit, ještě ti nepodá hračku...) a starší si to převzal na sebe..Já bych se asi snažila striktně vyhnout všem těm - ty jsi už velký kluk, ty to zvládneš...ale asi bych uzanala jeho obavy - že, vidím ,že se bojíš, že bys to nezvládl..možná to můžeme zkusit spolu napoprvé (a pomáhat mu oravdu jen minimálně, ale dřepnotu si k němu a jakoby to začít komentovat...to co má udělat, ale ruku v podstatě nepřiložit a pak mu říct, že supr, asi to potěší, když to člověk dokáže a bál se, že ne...). Myslím ale že to zvládáte moc dobře, staršího to nejspíše brzy přejde to "nezvládnu to" a jestli se chová k malému hezky, tak je to paráda...
18. bře 2011 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, výborná diskuze. Ráda si v ní čtu a beru si vaše rady k srdci. Máme 2,5 letého chlapečka, který je dost živý. Bohužel posledních pár měsíců mě trápí jeho chování vůči mladším dětem. Stále řešíme plácání, štípání, strkání atd. vím, že v tomhle věku je to určitá forma vyjadřování, ale opravdu nevím jak mu mám vysvětlit, že se to nesmí dělat. Pokaždé se snažím domlouvat v klidu, ale někdy prostě ujedu a pak je mi to líto. Vím, že to chce trpělivost, že výsledek se určitě dostaví. V červenci máme mít další miminko a tak se právě bojím jak se bude chovat po tom. Ráda bych ho do té doby naučila, že to není správné. Můžete mi prosím poradit z vašich zkušeností? Díky moc.
18. bře 2011 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lulinad ahoj, to chce právě obráceně - ne se snažit vysvětlit, že se to nesmí dělat, ale snažit se mu vysvětli, jak se to dělat má...oni na to nesmíš, nedělej, to se nesmí, nedělá, reagují v rámci období vzdoru přesně opačně - o to víc to dělají a zkoušejí.
Zkus mu třeba mezi dětmi - spolu s ním - vytvořit situaci, kdy bude někomu s něčím pomáhat, kdy o něco poprosí a dostane to, kdy někoho pohladí, kdy si bude s někým hrát v klidu a v pohodě a na to ho upozorni. Aby pochopil, že příjemnější je to tak a ne s plácáním a štípáním, že z toho je pak pláč a tak. Ale můžu tě ubezpečit, že je to naprosto běžné a projde si tím asi každé dítě...hlavní je vypusti negaci, nezakazovat, ale navést na správnou variantu - dobře to funguje. Petr měl období "plácnu každého kolemjdoucího" někdy před druhým rokem a docela jsme to zvládli.
18. bře 2011 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
teď jsme bojovali s různými nemocemi, tak nebyl moc čas.

@prcekpet -- souhlasím s holkama, že je to reakce na sourozence. U nás něco takového teď proběhlo taky, ačkoliv holky Františka mají hrozně rády, perou se o to, která se mu budou věnovat, chtějí pomáhat...ale přesto cítí, že je doma někdo další kdo je "ochudil" o pozornost. Prostřední se začala víc vztekat (už jsem doufala, že to nejhorší je za náma) a nejstarší to začala přebírat po mladší :unamused: Navíc samozřejmě vidí, že reaguju na Fanouškův pláč, tak to obě zkouší taky.
Asi bych to řešila tak, že bych mu pomohla (i když víš, že určité věci zvládne sám), a zároveň se snažila najít nějaké speciální aktivity, které s tebou může dělat jen "velký" kluk. Aby viděl, že má tvoji pozornost a že nemusí být výhodné být jako miminko :slight_smile:

Co se týče spaní, tak holky měly přístup k nám do té doby než se narodil Fanoušek, protože mi přišlo nebezpečné, aby byly v posteli s náma i miminkem. Ale viděla jsem, že je to pro ně těžké, tak jsme zavedli "rodinnou postel", kdy v pátek večer už jdou spát k nám a pak u nás smí zůstat i přes noc. Holky to hrozně baví, už od neděle se ptají, kdy už bude pátek :grinning: :grinning:
18. bře 2011 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky dlouho jsem tu nebyla, něják není čas:frowning2: jen hlásím, že jsem zkusila vaše rady ohledně oblékání ven a funguje to:slight_smile: Změnila jsem postup - nejdřív obleču Nelču, pak Vítka, ona většinou stojí u kočárku než se obleču já takže tím pádem ani on neřve protože jí pozoruje. A další úspěch jsme měly s Nelčou včera - stála na chodníku před louží tak jsem jí zkusila říct větu z Rabr: "louže se dá obejít" a tak něják jsem spíš čekala, že si do ní půjde ťápnou a ona jí k mému velkému úžasu fakt obešla !:slight_smile: Takže mám obrovskou radost, že tenhle přístup opravdu funguje:slight_smile: A musím říct, že si daleko víc všímám těch maminek co na svoje děti pokřikujou nesmíš, nedělej to, atd...a trhá mi to uši...
18. bře 2011 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabuse1 to jsou skvělý zorávy:slight_smile:). je to jedno s druhým, jakmile se ti začne tím "jiným přístuoem" dařit, začne tě to bavit, plno věcí jde snáz a v klidu a ubude nervozita a stres - tím pádem nenastanou další kritické situace:slight_smile:).
Tak at se daří.
18. bře 2011 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravim, holky. Tak jsme zase tam, kde jsme byli. Vasik opet kouse deti ve velkem. To jsem mela takovou radost, ze uz s tim prestal. Omyl. Jen dneska kousnul v hernicce 2 deti a dost. Poprve jsem si s nim promluvila, po druhem kousnuti jsme se balili. Ja nevim. Stale se mu snazim vysvetlovat, ze kousani deti boli, ze misto toho by se mel umet s detmi domluvit - jako "ted si s tou hrackou hraju ja, neber mi ji", snazime se hrat modelove situace, ale s dospelymi to ma jinak! Nebo mu vysvetlit, ze kdyz chce na houpacku, ze musi pockat, az bude volna, ze ke kuchynce se vejde i vic deti... Ale v jeho detskem svete to nejak nefunguje!!! Ma opravdu silny vlastnicky pocit. Uz jsem z toho opravdu zoufala! Tak nevim, ma smysl s nim do hernicky chodit? Nebo je lepsi to vzdat a na nejaky cas nechodit? Je mi lito pokousanych deti, druhe dcery, ktera musi opoustet cvicenicko a taky koneckoncu Vasika, ze mu neumim pomoct a poradit!
21. bře 2011 v 15:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lulinad to je podobne, jako u nas!
@berenika39 co kdyz se to i bez te negace dlouhodobe nedari? Ted jsme meli chvili obdobi klidu a zase to zacalo! Ostatni maminky uz rikaji - zlobivy Vasik. Je mi z toho tak smutno!
21. bře 2011 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, občas do této diskuze nahlížím, snažím se vychovávat syna tak jak uvádí zakladatelka, protože je mi to hodně sympatické...sice je mu teprve 14měsíců, ale vztekání, válení po zemi, venku utíkání atd..je na denním pořádku a já jsem se tu inspirovala, snažím se syna nenegovat a neustále mu něco nezakazovat, nepřikazovat, spíš ho o to žádat atd ale nervy občas ujedou :unamused: ..ale chtěla jsem vás poprosit, můžete mi doporučit nějakou dobrou literaturu, chtěla bych něco do budoucna načíst o způsobu výchovy která se uvádí v této diskuzi...určitě je to tu asi uvedené, bohužel nemám čas to celé přečíst...slyšela jsem o knihách Jak žít a nezbláznit se a pak Respektovat a být respektován..nebo je nějaká ještě jiná, kterou by jste mi doporučily? a která z těhle dvou je lepší? děkuju :slight_smile:
22. bře 2011 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@k.jolanka Ahoj, máme dvouletého rošťáka a na základě této diskuse jsem koupila knihu Respektovat... atd., zatím jsem přečetla přes 40 stran a připadá mi, že je to spíš pro starší děti. jako příklady jsou tam uváděny komunikace s cca 10letými dětmi apod. Možná ti ale někdo poradí jinou knihu, za což bych taky byla vděčná. Myslím, že takhle malým dětem bohužel ještě nelze všechno vysvětlit tak, aby to pochopily. Takže pár let se ještě vztekání nevyhneme :wink:
22. bře 2011 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
@terezt, ráda b ych ti poradila, ale nemám zkušenost. Musí to být zoufalý na jednu stranu a k tomu je přítomná ještě Klárka, která se "veze".

Já bych měla taky dotaz...měli jsem teď s dcerou nějaké zdrav.potíže a museli ji odebírat krev. Průběh byl dost běsnej a navíc jsem nevěděla, že jí ji budou brát tak jsem ji nemohla dost připravit nebo ji o toma lepsoň říci. Mrzí mě to ještě dnes, ale co se dá dělat...Dále jsme byli na alergologii a dělali jí testy, do tel.mi sestřička říkala, že jí dá kapičky na ruku tak to povídám E.jak to bude vypadat, ale to jsem nevěděla, že pak ty kapičky Dr ještě propíchne! No horko mě omylo a E. začala strašně plakat, jasně že se lekla.Cpu jí do hlavy, že jí Dr kápne kapku na ruku a hotovo :frowning2: měla jich osm tak ji osmx ďobnul. No chtělo se mi brečet taky....Nic...k otázce, jak připravujete děti k DR?? Dá se napravit i zpětně zrada, kterou jsem asi vyvolala?? Sotva řeknu o Dr má slzy v očích a volá bebííí...
24. bře 2011 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Blanik, jak vy a spaní poobědě?? Jsem si na vás kolikrát vzpomněla...
24. bře 2011 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva ahoj. my ted už pár měsíců i obcházíme zdravotní středisko ve městě velkým obloukem, stačí jít kolem a je povyk...taky udělal špatnou zkušenost, a od té doby se bojí. děsně, po očkování jsme odcházeli jak z bitvy a od té doby nula. koupili jsme si takovou tu sadu "doktor", hračku....s tím doma hrajem na doktora. Já nebo někdo je pacient, peta nás ošetřuje, i píchá injekce, poslouchá srdíčko, dává mastičky a prášky..pak si to vyměníme. A musím říct, že to možná trochu funguje. Byli jsme ted pro razítko na přihlášku, nemusel do ordinace, ale přesně věděl, kam jdeme a byl celkem v klidu, čekal v čekárně, zajímal se, ptal se. Tak nevím, jestli to trochu polevilo samo nebo zabralo to hraní si na doktora, ale za vyzkoušení to stojí a je to fajn zábava:slight_smile:.
Je škoda, že je u doktora tak málo prosotru na to, aby se prcek s lékařem pár minut poznal, rozkoukal se....je to vždycky fofr, vlítnout tam, svlíkat, prohlídnout....u petra vím, že v cizím prostředí potřebuje čas na rozkoukání, a když není, je vyplašený a reaguje zbytečně plný strachu. Ale to asi nezměníme.
24. bře 2011 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@k.jolanka - ahojky, tu první knížku neznám, inspirovala mě - Respektovat a být respektován (ten je úžasný, silně doporučuji, koncepčně se dá použít i na malé děti, ale nejde čekat zázraky, je to o změně komunikace a pohlížení na děti...z toho bych vycházela, a konkrétní rady na malé děti bych hledala v montessori, př. POmoz mi, abych to dokázal sám - Olga Zelinková, pak taky Vychováváme děti a rosteme s nimi anebo Secrets of the baby whisperer for toddlers (ta je přísnější). .
@kamila297 - Kopřivovi nám právě říkali, že rabr je třeba aplikovat co nejdříve, ale nedá se 100% předpokládat, že děti se budou řídit informacemi, popisy, ale zvyknou si na tento způsob komunikace a nastaví se na něj...stejně tak ani u tradiční výchovy nejde předpokládat, že děti budou 100% poslouchat...takže sice ty dialogy jsou pro starší děti, ale dá se i u malých dětí /my jsme začali od cca 16M, do té doby jsme hodně vysvětlovali, přirozeně se chovali s respektem k tělu malého - ve smyslu, že jsme ho nepřebalili anži bychom mu řekli...ale používali jsme klasicky, ne, ne, to nedělej...když se vidím dneska na videu, když byl malému tak rok, tak se fakt musím smát a docela vděčně pak mrknu na rabr :wink: ) K malým dětem - batolátkům je velmi vhodné montessori, vychází ze senzitivních období u dětí, hlásá svobodu v aktivitě, ale ne libovůli dítěte, říká, že dítě má mít možnost dělat cokoliv, pokud to není v rozporu se slušností a morálkou (a rodič má pouze vytvářet podmínky pro realizaci, být oporou...).
24. bře 2011 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@terezt - k tomu Vašíkovi mě akorát napadá, co takhle se na to podívat z jeho stránky....monžá má prostě větší bublinu kolem své osoby, možná mu vadi děti, které se přiblíží k jeho hračkám, i těm, co kolem něj leží - možná to je důsledek toho, že má mladšího sourozence...šla bych na to možná empatií, že tobě se nelíbí, když je kolem tebe někdo, máš možná strach, že by ti mohl chtít vzít hračku a ty se nechceš rozdlělit...možná mu ukazovat, že nemusí půjčit něco, co nechce půjčit...jakoby mu dát nástroje na obranu...a když to udělá, tak s ním jít pryč, tam si to vyříkat, někde, kde je klid...a s tím, že chápeš, bál se o hračky, nepřál si přítomnost toho druhého dítěte...a pak taky, že to se ale dá říct jinak, že mu v tom můžeš pomoci, jestli chce ...a že to to druhé dítě asi dost bolelo. Že by to chtělo nějak napravit, že se mu můžete jít spolu omluvit, jestli chce...a le tohle až na konec, až bude úplně klidný, a tím možná ten bludný kruh zlomíte..
24. bře 2011 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petreva - to je moc smutné, ten dr by mě hodně tímto naštval...co můžeš zpětně udělat je, že si s malou promluvíš, že jsi to nevěděla, že ji dr píchne, že tě to taky moc překvapilo...a že ji to určitě moc překvapilo, protože to nečekala. Že jste překlvapené byly obě a že příště se zeptáte doktora předem, co všechno bude dělat, aby k tomu už nedošlo...že některé věci prostě musí být, že dr musí píchnout, ale my o tom musíme vědět a být na to připraveni...Malá by to určitě zvládla, kdyby o tom věděla. U lékaře je důležité si nechat na dítě klid, být u něj, mluvit na něj, komentovat, co doktor dělá a nenechat se vlanařit do řečí lékaře, oni většinou při tom zákroku mluví s mámou a dítě se může cítít samo...zrovna dneska jsme byli na očkování a přesně jako minule, dr mluvila a mluvila, ale podle minulé zkušenosti se mi vyplatilo prostě dr neodpovídat a mluvit na malého, že tohle je ta jehla a že to možná bude bolet (dr -alé néééé, tak jehla ani není vidět, to nemůže bolet :angry: ).... Oni většinou ti lékaři pak i změní přístup...a malé bych ten zážite vícekrát opakovala, aby viděla, že to spolu řešíte...
24. bře 2011 v 15:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,
chci vám jen napsat, jak u nás funguje Rabr z té úsměvné stránky, to jsme jednou přišli domů z procházky a já jsem si sedla na gauč a dala nohy nahoru :wink: a do toho přišel ještě nepřevlečený 3letý Filip, podíval se na mne a řekl:"Vidím, že jsi ještě nebyla čůrat."...ale musím uznat, že od té doby, co necháváme čůrání na něm, a ne striktně před odchodem a po příchodu je to lepší, teda stává se, že utíká na záchod jen co dostane večeři na stůl, ale je svým pánem a to mu asi vyhovuje :wink:
24. bře 2011 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik diky za radu! Zkusim!!! Zkousim uz vsechno. :wink:
24. bře 2011 v 15:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
24. bře 2011 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 zdravím! To je dobrý nápad! Díky moc...přeju ať se Péťa brzy ozdraví ze zrady a je to v pohodě :slight_smile:

@blandik Ano naštvalo mě to moc a abych řekla pravdu úplně dostalo...chtěla jsem vysvětlit E. co se bude dít. Dokud jí Dr kapak kapky byla v klidu, ale pak...Po té krvi jsem s ní mluvila a máš pravdu že i několikrát a postupně o tom sama smýšlela líp a líp. Teď když jsme říkali taťkovi, kde jsme byly a co se dělo tak pověděla vše a píchanečky neřekla :-O to jsem se divila...díky moc za tipy!!

Vždycky si uvědomím, jak je paráda, že můžem a jsme ochotné smýšlet jinak! :dizzy_face:
24. bře 2011 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
24. bře 2011 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky. víte co jsem se vás chtěla zeptat? ... trochu bojuju s tím pojmenováváním emocí. teda spíš sama se sebou. nějak mám občas obavy, abych malé nepodsouvala emoce, které ona třeba vůbec necítí. asi jsem divná matka, ale velmi často si totiž vůbec nejsem jistá, co zrovna prožívá, např. jestli je rozzlobená nebo spíš zklamaná, že se jí něco nedaří. nebo se třeba jedná o situace, kdy se probudí a pofňukává a já netuším proč, nevím, co říct. vy vždycky poznáte, co prcka trápí?
25. bře 2011 v 10:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hroznatko upřímně? používám občas formulaci: lásko, já vím, že je to na pytel :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: , a tonem a pohledem a tak mu dám najevo, že vím, že se něco děje. fakt taky někdy nevím.....
25. bře 2011 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
holky s tim doktorem teda nevim. Ano hodne chvataji, kdyby si nechali vic casu tak by vse pak slo lip a mozna by to slo i rychleji. My jsme byli ted na vysetreni na ocnim. Sestricka ji rozkapavala ocicka a pak uz se nechtela nechat vubec zmerit. Dopredu jsem ji rikala, ze se pani dokttorka podiva na ocicka...a pak nam i sestricka dost hezky/(mala se od ni i nechala pohladit) vysvetlila, ze ted uz se jen koukne do pristroje na obrazek...ale nakonec jsem ji stejne musela drzet nasilim, aby vubec neco zmerili, stejne nakonec dost spatne:slight_smile:. U nasi dr je to lepsi...chvili povidame a ona se naopak tim jak si s dr.. povidam uklidni a kouka okolo pak si s ni sednu na zidlicku a ona kouka co sestricka dela a vubec nebreci jen chvilicku u toho pichance. Ale rekla bych , ze je to tim, ze to tam zna a ji taky. Ne vubec tim, ze vi co bude.
Ale odpocila jsem od toho hlavniho , myslim, ze tohle je zrovna ten pripad kdy zadne vysvetlovani u tak malych jako my nepomuze...(mozna pomuze az tak u 3 a vice letych) nekdy naopak muze i uskodit. Stejne jako dospely, kdyz vi, ze mu budou vrtat 4 zuby nebude se prece bat mene. Proste nase mala nechce, aby se s ni vubec neco delalo a sahal na ni nekdo cizi...takze je jednodussi sice na ni mluvit, ale pak spis rychle bez upozornovani udelat co je potreba:slight_smile:.
25. bře 2011 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
A kdyz uz zacne kricet tak uz vubec nemluvit...to vse jen zhorsuje a proste jen pevne drzet(myslim pevne laskyplne:slight_smile:) a kdyz tak jen nejake "psss":slight_smile:.
25. bře 2011 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik děkuji za radu ohledně knížek :wink:
25. bře 2011 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petreva - taky jsem za objevení jiné cesty moc ráda, čím dál více jsem přesvědčená, že není potřeba autoritativní korekce, aby dítě postupně "plnilo" věci, které se od něj očekávají...Jen musím říct, že mi dost chybí v okolí podobně smýšlející rodiče, se kterými by bylo možné občas probrat svoje postupy. Myslím, že je to normální, že rodiče svoje výchovné postupy rozebírají mezi sebou, jenže s tou naší výchovou to vůbec nejde...všude jen slyšíme, jací jsou rodiče dobří, že se sebou nenechají své dítě orat...jako nedávno jsme se bavili o spaní v rodině a dozvěděli jsme se tak akorát, že jak založit usínání na tom, že nás může zavolat, že se prostě jde spát, zavřou se dveře a je to...že přeci s naším přístupem nás dítě bude akorát zneužívat, protože děti okamžitě příjdou na to, že můžou dostat něco navíc, když se jim to nezatrhne...nějaké naše vysvětlení o důvěře a pocitu bezpečí byly naprosto smeteny, já vím, že není potřeba se ani obhajovat ani vysvětlovat...jen mi to chybí, nějaký přímý pokec o tomhle...
25. bře 2011 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - no, u nás to funguje moc dobře, když mu řeknu, co bude, že to může bolet (neříkam, že to bude bolet), ale že to je důležité, protože některé nemoci jsou moc těžké a tohle mu pomůže, aby je nedostal...podle mě potřebuje vědět, že se něco bude dít, je to o důvěře...pokud nechce, stejně by se to muselo udát, ale nebude to brát, že se děje něco, co nevím, jak dlouho bude trvat, co ještě příjde...to je jako když půjdu k zubaři a on něco začne dělat a já vůbec nebudu vědět, co to je a proč to je a proč to musí být...a jak dlouho to bude trvat...ale možná, že každé dítě je jiné..
25. bře 2011 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik urcite je jine kazde dite stejne jako dospeli. Me terba kdyz odbocim nikdy nepomahalo byt ve skupine lepsich (treba v anglickem kurzu) abych se snazila je doathnout naopak jsem tam nechtela pak chodit, protoze jsem si pripadala jak blb. Ja jsem sla radsi do trochu slabsich a tam me to bavilo protoze jsem mela pocit, ze to zvladam:slight_smile:, ale kazdy mi vzdy tvrdil opak a ze je lepsi jit k tem co jsou napred, ze te potahnout dal.....
Mas pravdu v tom, ze je dobre vedet , kdy to skonci...a take nerikam, ze nerikat nic...treba , ze ji sestricka dobne reknu az tesne predtim....Ale myslim, ze jde hlavne o vek ne o povahu. Neznam dite, ktere by se k doktorovi nebalo. A pokud se boji cizich lidi jako nase tak nejde ani o dr. , ale o to, ze nekdo cizi na ni chce sahat aneco s ni delat. Nechce se treba ani chytit jine maminky na tanecka, kdyz se chodi do kolecka....

Jak pises o tom, ze s nama muzou deti cloumat a tak. Myslim, ze jen ti rodice nepochopili o co jde. Ono to tim z dalky opravdu zavani, ze jim hodne povolis, ale chce si to precist rabr nebo neco podobneho....
Ale tim jsem si vzpomnela, ze jsem se chtela na neco zeptat.
Mala nechce , abych mela rozpustene vlasy. Mela jsem je od jejiho narozeni samozrejme hodne v culiku. A ted , kdyz me vidi v rospustenich knuci a knoura a tahne me do koupelny a dava mi gumicku a kdyz se ji snazim vysvetlit, ze to tak chci a podobne(ruzne zpusoby:slight_smile:), tak jen zvysusuje a zesiluje krik a knourani. A ja si take rikam obcas"tak sakra prece nebudu delat od ted co chce ona"...vzdyt prece treba prijde navsteva a ja budu chtit byt hezka:slight_smile:...ale zase vim, ze je to vlastne kravina a ze na ni musim pomalu...ale jak ? Poradite? Diky
25. bře 2011 v 17:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek