• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
autor
@brisalek - určijtě je to hodně subjektivní. Malý se doktora nebojí vůbec, před druhým rokem proběhlo očkování stejně, řekla jsem mu den předem, co bude, že tam pojedem...a ani slza, držel, ale věnovala jsem se mu, mluvila jen s ním před tím zákrokem, měla ho na klíně...a te'dkom to samé...a taky měl potřebu o tom pak doma mluvit, opakoval to, co jsem mu říkala a říkal, že to nebolelo...do cca 26M se mě držel všude jako klíště, byl hodně citlivý, na chodníku se zastavoval, když někdo šel, až jsem měla občas pocit, že všechny děti v okolí i mladší jsou více odvážné... že bych ho měla více "otužovat", ale nějak jsem mu vždy vyhověla, když chtěl ke mě, jen ho občas zkuskla pobídnout, že se může jít na něco podívat, v centru se držel u mě (začali jsme až ve dvou letech, po negativní zkušenosti cca v 1,5 roce) a až po třech měsících se uvolnil, pustil mezi děti, došel k "tetě" a od té doby mě neustále v tomto překvapuje, myslela jsem, že to bude silný introvert, stažený do sebe, ale přestává takový být, v prostředí se začal pohybovat nezávisle...až hledím..

K těm vlasům, náš zase nechtěl, abych je měla v gumičce a bylo dost dlouhé období, kdy mi taky sundával gumičku z vlasů..já bych malé vyhověla se slovy, ty si asi chceš s mými vlásky pohrát, pohladit a poslechla bych ji, ale pak bych si ji zase nasadila, až by to přestala řešit..oni dost často potřebují něco mít podle svého, začínají v této době být strážci řádu (nedá se přímo říct pořádku, ale řádu, tak jak věci jsou a hlídají to) a za chvilku je jim to už šumák...

ano, oni vůbec nechápou, co děláme, a potíž je v tom, že na to mají jasný názor a nechtějí ani vědět, protože jakékoliv diskuze na tohle téma nakonec působí, jakože se každý předhání, kdo to dělá lépe...zejména pokud jsou přístupy naprosto odlišné, tam už nejde o to, si dělit při podobném přístupu, jak na to a to, ale když to každý dělá jinak, tak je to vlastně pro tu druhou stranu nepoužitelné...a je pravda, že to na okolí může působit dost volnostářsky, mě jen v podstatě uspokojuje to, že opravdu nemám u našeho dítěte pocit, že nás zneužívá, jsem moc ráda, že nemám takový negativní názor na vlastní dítě, síce si hodně věcí musím přebrat po svém, když mi vadí /viz situace gumička a klasická prvotní reakce - přeci aspon někdy musí být po mém a o gumičce si rozhoduji sama.../..
25. bře 2011 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
teda chtěla jsem napsta, že nechtěl, abych je měla v gumičce, tak mi ji sundával :wink:
25. bře 2011 v 17:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek Já tohle vyhodnocuju podle situace. Petr je přesně jak píše @blandik milovník řádu. Ne pořádku, to ne, ale některé věc chce mít podle sebe a pořád stejně. večer bačkůrky na stejném místě, pití na noc na stejném místě, nevečeří před koupáním, prostě zasahuju jen v nejnutnějších případech, kdyby trval na tom, že si každé ráno pošťourá v zásuvce šroubovákem...víš jak to myslím...když to jen trochu jde, nechám ho "rozhodnout". Nebude pak takový ten poslušný chlapec, který všechno dělá jen proto, že máma řekla...tedy doufám. Staršího syna jsem měla (aniž bych tušila, co je rabr, ale proto, že jsme byli spolu sami) za partáka, od malinka, a moc mu to prospělo. Nemá komplexy, je sebevědomý, ale přitom ohleduplný - to samé čeká i od ostatních a nechává lidi žít.
25. bře 2011 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@berenika39 - u nás taky - táta dává mlíko, myje a ukládá večer, když je doma. Já mlíko dělám, já malému asistuji u jídla...malý se nikdy nejde mýt před mlíkem, nikdy...prostě některé věci už má tak zařazené a vyžaduje je...Mě se na tom líbí, že malý opravdu nemá problém se rozhodnout při volbě, nemá problém vědět, co chce...taky doufám, že to nebude takové u'táplé dítě, co se bojí odpovědět jinak než holou větou a že tím, že se od mala nepotlačuje přirozená schopnost se rozhodovat, znát své pocity a nepotlačovat je, tak že bude mít větší jasno s sobě a v tom, co chce..
25. bře 2011 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tak nějak jsem to myslela. občas narazím, když okolí (babičky,brácha) káží: ježiš vždyt je to jedno, který bagr si vezmeš na písek, řekla jsem tenhle a hotovo...a je brekot. stačí říct: který auto si chceš vzít na písek a je pohoda. Najde si to, které chce a jdem. Mě moc nejde to okolí vysvětlovat. Nerozumí tomu. Netlačím na pilu. Ale pochopením rabru by bylo o pár problémů míň....je to pořád dokola, stačí respektovat dítě jako člověka, komplet. Neumím si představit, že by manžel prudil ráno u mojí skříně a radil mi, co si mám vzít. Taky mu neříkám, aby si vzal teplou bundu, že je tam zima...mě to připadá ponižující.
25. bře 2011 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@berenika39 - to je přesně to slovo - přístup dospělých k dítěti je často ponižující...taky si nedovedu představit, že bych dědu nutila dojíst jídlo, aby viděl obrázek anebo mu po tom, co by mi řekl, kolik mu je let, že bych ho znova asi 3x opětovně nutila říct, jak je starý...nechápu to, nechápu...očekává se od dítěte pokud možno dospělé chování, aby se omluvillo, pozdravilo, slušně se chovalo, ale současně se s nima komunikuje jako s mentálně, resp. spíše momentálně zaostalýma, jakoby vývoj řeči a obratnosti byl přímoúměrný s inteligencí a slušné chování a respektování druhého bylo možné až od dospělosti, reps. puberty, kdy si to puboš vynucuje...Já na malém vidím, jak je schopný se na svůj věk chovat velmi vyspěle a pak slyším okolí, jak se snaží mu organizovat život, jak mu radí, jak má rozbalit dárek, jak má uklidit autíčka...To je přesné, stačí si pod dítětem představit dítě a snažit se chovat jako na návštěvě u potenciální tchýně, tedy slušně, s ohledy a respektem a dítě jen vzkvétá :dizzy_face:
25. bře 2011 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik já ted používám u příbuzenstva takovou hlášku. když prudí, když se mi to nelíbí, jak s ním manipulují, jen tak jakoby ze srandy říkám: nech brouka žít....oni z toho většinou pochopí, o co mi jde - nechte to dítě dýchat.
25. bře 2011 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@berenika39 - to je dobrý nápad. Je to neutrální. Já jsem v podstatě ráda, když si to tak přeberu, že jsme jim trošku objasnili, že děláme věci jinak, protože vidím, že se snaží a že hodně pozorují, jak to děláme a naštěstí se setkali s jedním divokým příbuzným podobného věku jako Miška a ten jim za návštěvu napáchal několikeré škody, že se tchán nakonec sebral a šel raději venčit psa a pak si to přebrali přes Mišku, že ho nemusí hlídat, když je u nich, nešplá jim po nábytku...(sice hloupé srovnání, temperament je temperament), ale čím více budou mít pocit, že to funguje, tím více nás nechají dýchat a hlavně Mišku nechají na pokoji...Někdy mám pocit,že kdyby lidi vynechali všechny své rady a přestali říkat, co má kdo dělat (zejména ve vztahu k dětem), tak by neměli co říkat...
25. bře 2011 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik me ale zase prijde, ze nejde se k nim chovat uplne jako k dopselym a hlavne ne jako k navstve. Vzdyt navsteva ti muze byt i protovna a ahlavne je ti ukradena a proto nic nereknes, protoze za chvili odejde a uvidis je zase treba za 2 roky. Takhle ja se k diteti teda chovat nechci:slight_smile: Je to napsane trochu nadnesene. Ale take si myslim, ze proste dite neni dospely. Kdyby byl nepotrebovalo by nasi asistenci skoro 24 hodin a mohlo by samo vyrazit do sveta:slight_smile:. jak se budes chovat treba k nemocnemu 80 ti letemu dedeckovi, ktery bude chtit jit v tricku ven na nakup, kdyz vis, ze muze zabloudit a prejet ho auto? Tim nechci popirat respespkt a toleranci ,ale nemyslim si, ze jeto to same jako dospely a jeste cizi dospely. Ja kdybych to mela nejak vysvetlit tak bych spis rekla, ze chovat se treba jako k priteli(myslim partnerovi), ktery je cizinec- uplne jina kultura. Zalezi vam na nem, ale v necem mu musite trochu pomoc , aby pochopil nas(cesky) svet s jeho historii, zvyky, povahou....nevim, jestli jsem to dobre vyjadrila a jestli z toho jde pochopit jak to myslim:slight_smile:.

Ale treba me hrozne nici, kdyz malou chci nacancat a ona si chce vzit k memu krasnemu oblecku zelenou cepicku, ktera se k tomu vubec nehodi:slight_smile::slight_smile::slight_smile:. KLuci vam to v tomhle veku asi nedelali, ale nase uz vymysli, ktere si vezme ponozky, ktere rukavice, ktere tricko...Je to fakt narocne nekdy ji vysvetlit, ze tyhle termo ponozky na puncochacky do goretexovych zimnich boticek v 5 stupni nad nulou budou moc teple:slight_smile:. Ale funguje docela dat ji na vybranou ze dvou jinych dalsich variant, ze vezmu slabe ruzove a bile a ona si jedny vybere.

No a me za zase trochu vadi takove ty predcasne vyspele, premoudrele deti, co se s kazdym chytre bavi:slight_smile: avadi mi i ta absence respektu k autirite(ucitel-skolka, skola....), ktera se u nas ted rozmaha. A samozrejme nekdy mam strach , ze sklouznu k moc velke benevolentnosti....ale zase mam pocit, ze to zatim jde dobre. Ikdyz si nekdy myslim, ze ten vliv vychovy precenuje. Genetika je genetika a ja to vidim na starsim synovci, ktery nevyrustal s biologickym tatou a videl ho minimalne, ale v nekterem jednani proste cely on, protoze vrozena povaha se nezmeni.

Ja to mam s pribuzenstvem jednodusi. Babicky nas vidi tak 1x za 2-3 mesice. Jedna (moje)bude prudit porad a t by se delo co by se delo, takze je to jedno. A druha(manzelova maminka) zase nebude rikat nic. Ale je fakt, ze manzelova maminka je naopak ta, ktera take male porad neco rika jak to budou delat a ze me to take rozciluje....navic na ni je videt, ze nepochopi vubec co dcera mysli a co chce udelat. Moje mamka spis komentuje me(proc ji nechas tohle, proc to nedelas tak...) a male rika jen co by se melo a nmelo(jako ze kosticky se maji uklidit...) ale kdyz si hraje tak se ji do toho neplete.
26. bře 2011 v 06:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zase jsem mela vcera situaci, kterou nevim, jestli jsem resila spravne. Byli jsme na trochu vzdalenejsim hristi asli domu. Mala nechtela po nejake chvili jit po svych a natahovala se na me abych ji vzala do naruce. Ja jsem vezla golfky s babovickama taskou a motorkou na boude. Tak jsem ji rekla, ze si muze sednou na kocarek, jestli ji boleji nozicky a ze ji povezu. Kdyz zacala knourat, ze nosit tak jsem ji to ukazala, ze nemuzu vizt kocar a nosit ji..a ze si muze hacnout....Ale samozrejme nechtela do kocaru a nosit. vim, ze byla unavena...pres den uz nespi, ale podle me ji to trochu chybi a samozrejme, ze bych to zvladla nest ji a tlacit kocar, ale dost blbe. Proste ji nechci ucit, ze se muze nosit, kdyz vezem kocar.....ale taky jsem vedela , ze je unavena a ze to vztekani bude o to horsi. Co v takovych chvilich delate?
No a nakonec jsem udelala tu chybu, ze nam sel naproti manzel a jajsem mu rekla, ze knoura a breci, protoze se chce nosit anechce si sednout a to zacala jeste vic!! Vim, ze jsem to nemela komentovat asi vubec nebo pozitivne. Ale kdyz se ji manza zepta proc place...nevim jak to rict, abych neprilivala do ohne. Myslite,, ze by bylo spravne rict...hele tatka, ted muze vzit tatka kocarek a ja te vezmu?
26. bře 2011 v 06:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek no taky nevím, jestli to řešíme správně, ale když jde s náma v tu chvíli mm, tak malého prostě vezme a nese ho a já tlačím kočár, nebo ho prostě dám do kočáru - když jsem sama, jakmile se rozjedeme, tak přestane řvát
26. bře 2011 v 08:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a jeste jsem chtela, ze kdyz mi navsteva nebo budouci tchyne budoustat u linky, kdyz pro ne delam obed a budou kricet, ze chteji ten suchy knedlik co chystam na ohrati, take jim reknu, ze to nejde a kdyby se zacali vztekat tak asi taky nebudu mila. Stejne tak jako kdyz budou chtit sedet na lince a solit uz 5x osolene brambory nebo se pul hodiny snazut rozlit sklenicku s vodou...proste podle mne je to spatne srovnavani. Normalni dospely je normalni dospely a nektere veci proste nedela a kdyz je udela tak omylem a sam se omluvi a poprosi treba o hadr, protoze uz to proste vi...kdezto dite to nevi a tak je potreba mu to rict , ukazat, naucit nechat ho to poznat....Kdyz prijde takova navsteva, ktera si u nas bude treba chtit zkouset co vydrzi setrici zarovka , kterou doma nema a bude porad zhasinat a rozsvicet tak ho take nenecham a reknu mu to. Nebo kdyz prijde navsteva, ktera doma huli jak fabrika a u nas se nekouri...take mu asi vynadam, kdyz si u nas zapali.....A to je mozna to co na tom ostatnim, co si knizky neprecetli, vadi...protoze nechteji prijmout, ze se k detem maji chovat jako k dospelym, coz podle me fakt nejde. Jde o ten respekt a prizpusobeni veku a to je podle me rozdil.
Prijde mi to podobne jako chovani se lekaru nebo ITiku k laikum...kdyby to rekli laicky a srozumitelne kazdy normalne inteligentni a trochu vzdelany clovek to pochopi i kdyz nema medicinu nebo CVUT. Ale oni radsi pouzivaji cizi slova a predvadi se a delaji z vas hotentoty a hloupe blondyny. Jenomze ono je to narocne a musi tomu clovek dost rozumet a zamyslet se a trochu se v citit do toho laika, aby to umel podat tak, ze to pochopi.
26. bře 2011 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek souhlasím stím, co píšeš
26. bře 2011 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek, já taky chápu jak to myslíš. zkusím se vymáčknout, ale nevím,jestli to umím napsat tak, jak to myslím, tak to ber s rezervou:slight_smile:))
Já se k petrovi chovám jako k dítěti, vím, že se musí všechno naučit, že nemůže dělat, co si usmyslí a taky mi rozhodně neskáče po hlavě. To "jako dospělý" je myšleno výhradně o té komunikaci, ne o těch praktických věcech. Když přijde návštěva a chtěli by u nás kouřit (jakože nekouříme, nenechala bych je), tak jim slušně řeknu, jestli by si nazapálili na balkoně nebo před domem, protože kouření neakceptuji. Nevynadala bych jim, respektuji jejich kouření, jejich věc, ale u nás prostě je to jinak. Kdyby chtěli ničit žárovku, nekřikla bych na ně pětkrát "nedělejte to", ale slušně bych jim vysvětlila, že je to moje žárovka, že se ničí a že když praskne, bude to stát dost peněz koupit novou.
prostě - dětem i dospělým je nepříjemné zakazování, bezdůvodné "nedělej to, nesmíš, nebudeš". Tak jim to servíruji jinak. Ano, klidně, ale za určitých podmínek, na kterých se SPOLU dohodneme. Tam není rozdíl dítě, dospělý.
Děti hranice stoprocentně potřebují o tom žádná, děti je mají dokonce rády a pomáhá jim to najít jistotu v jejich vývoji, jsou prospěšné, ale moc neradi je berou z toho našeho direktivního přístupu, jen z toho titulu já jsem rodič a co řeknu, tak to bude. Když se s prckem dohodneš, jak by to mohlo být jinak, nebude dělat tu původní lumpárnu a s chutí se pustí do objevování toho, co jsi mu nabídla.
Blbě se to píše, mám to v hlavě, ale možná to nepíšu úplně přesně.
26. bře 2011 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 jo, jo ja tomu rozumim a je mi to jasne. Jen jsem chtela naznacit, ze dospely neni dite (nikdy neudela a nechova se tak jak dite vetsinou:slight_smile:) a dite neni dospely natoz nejaky cizi dospely. Ja teda bych moc mila na nekoho, kdo vi, ze se u nas nekouri a stejne si zapali nebyla:slight_smile:...to, ze kouri je samozrejme jeho vec a at si dela co chce, ale to, ze si zapali iu me doma, kdyz vi, ze si to nepreju je drzost a bezohlednost, takze moje reakce by sice byla v mezich slusnosti, ale trochu drsnejsi:slight_smile:.
26. bře 2011 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek tak jasně, každý jsme jiný, a to je dobře, jinak by byla nuda....neboj, já jsem "držka proříznutá" - pardon , a co potřebuji, to sdělím, někdy možná i bez okolků, s tím bojuji celý život - všechno hrrr - dřív konám než myslím :grinning: :grinning: :grinning: ....

My ted trochu řešíme odcházení, odněkud...i z bytu, i z jiného místa domů. Je to děsná fuška, ale funguje to - stokrát předem vysvětluju, jak to bude probíhat, v průběhu akce taky, uzavíráme dohody, tak ak píše blandik - nechám ho ještě vybrat si, co chce ještě před odchodem dělat, až to dodělá, tak že jdeme. Zase ta paralela s dospělým - taky si dám ještě kafe, pustím myčku a pak jdeme. Taky manža dořeší maily v pc a pak jdeme. Nehejkám na něj - dělej, ty nejsi oblečenej, jak to že nemáš ještě džíny :grinning: :grinning: :grinning:
26. bře 2011 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ja jsem to taky nemyslela to co popisuju, ze bych byla proti zpusobum rabru....nebo jak to napsat...jen tak nad tim premyslim a napadlo me to z pohledu toho cloveka(vlastne i sebe) co rabr a i jine podobne pristupy necetl....Ale moje vyjadrovaci schopnosti nejsou v tohle ohledu ty nejlepsi:slight_smile:. Jo prozrizlou pusu to mam bojhuzel taky dost:slight_smile: presne jak pises:slight_smile: A hlavne podle me jde take o to, ze ty"konfliktni" situace jsou s dospelymi jednou za cas, ale s detmi je 10x za den oblekani, myti, jidlo, odchod ven, nakupovani....porad neco co "potrebujeme nebo bychom meli a malemu se do toho zrovna nechce"...je to proste boj moji pohodlnosti, pocitu, ze bych si chvilku chtela udelat neco sveho a obrovske trpelivosti a tolerance....A take uz ted vidim, ze je to opravdu i o tom veku. Ze kazdy tyden vice vnima, da se s ni mnohem lepe domluvit...i kdyz se zase samozrejme objevuje vice ne , vlastni vule....pak zase obdobi vzdoru...ale ta komunikace uz je lepsi a lepsi

No a k tomu, ze ji necham dodelat co dela...cetla jsem to mnohokrat i treba v Matejckovi, ze mame dite nechat si dohrat a pak teprve jit...ale ona souhlasi, ze jdeme ven...chce jit na houpacky, "domluvime se", ze ja uklidim nadobi ona da papat zviratkum z lega a jdeme se oblect...ona i jde , ale v pokojicku uvidi medvidka, nafouknuty balonek...a zacne si hrat zase s tim ...pak si vezme treba ponozky kalhoty , ale zase utece do loznice a jezdi tam s autickem..nebo z oblekani dela hru a stahuje si ponozky schvalne , abych ji je zase oblekla.....atd. atd..jak reagovat v takovehle situaci, aby z toho nebylo vztekani....
26. bře 2011 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek tak to mi taky pověz:slight_smile:))). já fakt nemám patent na rozum, moje dítě je stejný jako všechny ostatní, mě ten přístup pomáhá jen v určitým procentu, to je jasný, že to není stopro...prostě miluje řízek. dal bych si řízek. na, tady máš. neci řízek. tak ho nemusíš jíst, až budeš chtít. už chci. tak na. neci.....a už je to..... :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
26. bře 2011 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
26. bře 2011 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Pěkný večer,
zaujalo mě tvoje řešení odchodů z venku domů... My to poslední dobou také řešíme a zatím ne moc úspěšně.
Situace vypadá takhle-jsme na hřišti se skluzavkou, kterou malá miluje. Dopředu jí řeknu, že se ještě sklouzne a vyrazíme domů, protože je už třeba zima nebo nás doma čeká tatínek...atd. Ještě přidám motivaci,aby se mohla na něco těšit-třeba že budou dávat její oblíbenou Kouzelnou školku nebo půjdeme domů na dobrou sváču.
Ve většině případů to skončí vztekáním dcerky, že domů nechce, že se chce klouzat. Znovu vysvětlím a čekám, že půjde a nic. V menším množství případů se dočkám a dobrovolně jde. Ve většině případů odcházíme se vzteknutím a brekem.
I doma se o tom pak bavíme a souhlasí, že se takhle zlobit na sebe nemusíme a že to příště půjde jinak a líp.
Co bys mi poradila? A já mám taky problém s tím, že ostatní lidé venku tyhle situace sledují a moc příjemné mi to není.
26. bře 2011 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kopretinka84 ahoj, kdybych já vždycky věděla, co poradit:slight_smile:))).
Někdy stojí za to i ten vztek a pláč a zklamání přijmout. Mě je to někdy i líto, že musíme domů zrovna když se naučil lézt bez držení na klouzačku, zrovna když mu někdo půjčil bagr....a já na něj, že jdeme domů...fakt i chápu to naprdnutí, mě by taky štvalo, kdyby mě někdo odvelel z kina uprostřed filmu. Zkus se nějak vžít do jejího pocitu...pověz jí, že víš, že by si chtěla ještě hrát, že
26. bře 2011 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
že rozumíš tomu, že je naštvaná...někdy stačí to porozumění namísto snahy jí přesvědčit. A už jsme to tu psaly asi někde, fajn je tzv time out. Když vidím, že to na petra leze:slight_smile:))), tak ho zavčas vezmu na ruku někam stranou od všeho dění, nebo si k němu sednu na bobek, prostě z očí do očí tak, aby nás nikdo nerušil a celé mu to znovu vysvětlím....když se soustředí na mě a ne na klouzačku, nějak se mu to v té hlavě srovná a dohodnem postup:slight_smile:)).
Každý prcek je jiný, univerzální rady nejsou a nebudou. Ale mě celkem funguje klid a nervy na uzdě, trpělivost. Však to za rok bude zase jiný:slight_smile:)))

Omlouvám se za rozdělený příspěvek, nějak jsem to poslala omylem brzo.
26. bře 2011 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kopretinka84 jestli se muzu pridat:slight_smile: tak bychzkusila vyprdnout se na lidi okolo(ale moc dobre vim jak je to tezke) a nebat se co zase bude...verit, ze to delas spravne a ono to pujde...myslim, ze nektere deti jsou fakt citlive a vi, ze je v tobe ta nejistota, ze zase bude boj a vsichni se budou divat....Ja to mam podobne kdyz jsem u nasich nebo znamych a mala se vzteka a nespolupracuje, prestoze doma to jde celkem v klidu.
A pak to co pise berenika39 , rict , ze vis , ze by tam jeste chtela byt, ale treba ze tatka bude smutny, kdyz neprijdete a on uz na vas ceka nebo cokoli....U nas chozeni domu zatim jde vetsinou bez problemu(spis ven se ji nechce, ale to spis oddaluje nez se vzteka), ale myslim, ze je to spis vekem a ze to prave vztekani jeste muze prijit:slight_smile:.
26. bře 2011 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek pod to přidávám podpis. pokud se já předem bojím, že bude hukot, tak taky bude. ani mě to není příjemné, to asi nikomu, když lidi koukají, co že je to za hejkala.....naštěstí petr netropí až tak šílené veřejné scény, jen si paličatě prosazuje svou...ale fakt do toho nikomu nic není a ta tvoje obava se nesporně na dítě přenáší. všechno vnímají....
26. bře 2011 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek Máš pravdu v tom, že se asi podvědomě obávám,jak to zase venku dopadne a bojím se scény.
Já malou v podstatě chápu, že nechce jít z místa, kde je spokojená. Ale na druhou stranu nemůžeme být na hřišti celý den z mnoha praktických důvodů, které samozřejmě že dcerka asi moc nebere.
Doma dohody nějak zvládáme,ale venku je to těžší právě kvůli publiku.Já navíc ještě přemýšlím,co si ostatní přihlížející asi říkají, i když by mi to mělo být jedno.
Leontýnka tyhle reakce venku taky donedávna neměla, ale jak si oblíbila hřiště a skluzavku, je to těžší.
26. bře 2011 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - malý se taky někdy domáhá nošení, i když vezeme kočárek. Když jsem sama, tak jde do kočárku, protože mu přesně jako ty řeknu, že tlačím kočár a že jestli ho bolí nožičky, tak se může svést...ovšem občas, když vidím, že je malý hodně už unavený, nedá se s ním pořádně mluvit, tak si k němu dřepnu a obejmu ho, tohle mu většinou stačí a pak jde do kočárku...někdy ho i vezmu, a jak ho mám na rukou, tak mu řeknu, že už ho nedokážu tak daleko nést a že ho zanesu k té a té lampě ...jakoby mu vyhovím na chvilku a současně to hned omezím časově, že kousíček, on většinou pak "zapomene", že do kočárku nechtěl a pak už tam jde...ale je to různé, většinou se to snažím uhrát na to, že máme sebou kočárek a jestli chce si odpočinout, tak může tam...
30. bře 2011 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - když byl malý menší, tak to byl taky velký problém, až to bylo schválně, že nechtěl odejít z domu a zronva si našel nějakou další hračku...dneska ho upozorním, že budeme odcházet, že už jsem hotová a většijou se snažím nastavit nějaký limit, že když začne protestotvat, že ven néééé (akočliv před chívlí to bylo ven anoooo), tak mu řeknu, že jsme už ublečení a že nemusí hned přestat si hrát, že se s ním jdu jen domluvit, že ještě si nachystám tašku a že pak půjdem...to většinou pomáhá...k té skluzavce, čím dál více u nás začíná fungovat to, že mu řeknu, že ještě 5x se může sklouznout a že pak půjdem, protože už je čas oběda...a pak mu to počítám, upozorňuji, že tohle už je naposled...a poslední dobou to dost funguje, až jsem z toho unešená...tak to píšu jako takové povzbuzení, že bude líp a že ty dohody začínají obstojně fungovat...a dávám si pozor, aby opravdu souhlasil s tou dohodu, aby řekl, že souhlasí, že ano...pak už na to jen dám odkaz, když nechce a otočm se a jdu pryč, že jsme se dohodli, tak docházíme...

na to publikum nám asi nejvíce zabírá malého odnést bokem i přes protest se slovy, že si najdeme klidné místo a tam se domluvíme a tam se domluvit, dělám to i na návštěvách, ne jen venku a dost to funguje. Žádné zlobení se z mé strany, ale vysvětlení, co a jak...Bude jen líp, i když to, co píše Berenika, to u nás ještě nebylo a tak se taky těším, jak to příjde nechcííí, zatím to jen tak trénuje při poledním spaní, kdy se mu nelíbí žádné položení peřiny, žádný směr není ten správný
30. bře 2011 v 16:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - jinak mě v těch situacích, kdy mám pocit, že ostatní si musí myslet, že máme totálně volnou výchovu, tak si vzpomenu na to, že v 90% to jde báječně a že mi to okolí za to nestojí ...včera jsem bala s malým u babi a dědy a byla pohoda, až pak nechtřěl jít domů, začal dost zlostně a hlasitě říkat ne, neee, neee, potoooom...tak pomohlo ho odnést do vedlejšího pokoje a tam jsme se do minuty domluvili...oni někdy potřebují odpojit od toho okolí. Když jsme sami doma, nidky ho neodnáším jinam, protože si myslím, že je pro ně i důležité si tu emoci prožít napolno...ale při vícero lidech to nejde, to nikam nevede...
30. bře 2011 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@reruna- taky tak, když je manžel s náma, tak malého prostě vezme a podle mě to někdy je i o tom, že když jsou unavení, tak potřebují naši blízkost, tak když jsem sama, tak k němu dřepnu k němu, obejmu ho, ale když tam jsme oba, tak manžel prostě nese..
30. bře 2011 v 16:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky jdu k vám zase na radu, od malička bojujeme u Nelči s jídlem - neustále se v tom matlá, háže ho na zem, většinou i s miskou a nezabírá absolutně nic aby to přestala dělat, nejdřív jsem to zkoušela zakazovat - to nemá smysl:slight_smile:, pak jsem jí nechala v tom matlat v naději, že jí to časem přestane bavit, nepřestalo...zkoušela jsem vysvětlovat, že k jídlu se takhle chovat nemůžeme, všechno marný, nemáte někdo zkušenosti nebo nějáký fígl jak jí v tom nenásilně zabránit?
31. bře 2011 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek