• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@sabuse1 ja jsem vzdy strucne a jasne rekla, ze v jidlo se papa a kdyz se v nem chce matlat at uz rukama nebo lzickou(kdyz ji sama) tak , ze uz asi nema hlad a jist uz nebudeme. Ale kazde dite je jine a mozna zrovna nasi to az tak nelakalo:slight_smile:, ze tohle stacilo:slight_smile:
31. bře 2011 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek: no to už jsem taky zkoušela, poslední dobou to řeším tak, že jakmile se v tom začne patlat tak jí to odnesu, jenže jí je to úplně jedno, měla období kdy už jedla hezky sama, co nacintala kolem omylem to neřeším to k tomu patří, ale tak poslední týden to zase dělá vyloženě schválně, skoro všechno podle rabru na ní funguje, ale s tímhle už si fakt nevím rady:frowning2:
31. bře 2011 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sabuse1 - možná bych zkusila naprosto to přestat komentovat, udělat z toho možná i srandu...a dávat ji nějaký čas jídlo, ve kterém se pokud možno nedá patlat...brambory na kousky, zeleninu na kousky, chleba na kostky...co přesně myslíš tím, že se v jídle patlá?
31. bře 2011 v 19:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sabuse1 - jak si to čtu, tak bych se asi snažila malé ukázat, že když už nemá hlad, může jídlo ukončit....asi bych ji řekla, že pokud už nechce jíst, tak že ti může podat talířek - jasný konec jídla..pokud řekne, že ještě jíst bude, tak bych ji nechala se v tom patlat po svém a řekla ji zase za chvilku, že jestli už nemá hlad, může ti podat talířek, že to může dojíst třeba tatínek, jestli se s ním rozdělí nebo s tebou...nějak jakoby to převést na ten konec jídla, ale tak, aby tam nedošlo k té represi - "patláš se v tom, pak to vypadá nechutně", podle mě, jestli už hezky jedla, tak se k tomu zase vrátí...nenutili jste ji někdy k jídlu? Že začala se v tom patlat? Je taky možné, že se ji líbí, co to jídlo na talíři dělá, že se dá vrstvit, kupit...možná bych zkusila ji třeba dát sýr a vykrajovátko /na cukroví/, aŤ si vykrojí ze sýra, chleba, šunky něco...nebo ji dala snídani na špíz - protožit sýr, chleba na špejli - něco nového, co přetrhá ten bludní kruh patlání

Nedávno jsem na malého trošku zatalčila, proptože nechtěl jít příborem, vůbec, všechno rukama...a říkala jsem mu, že malé miminka krmí rodiče, pak se pomalu začnou děti učit jíst příborem, jen jako příběh a výsledek byl,že pár dní prohlašoval, že je miminko a jedl rukama furt...ignorovala jsem to, přestal...
31. bře 2011 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik: ignorace moc nezabírala taky radši bude jíst rukama:slight_smile:)) do jídla jí nenutíme, je to celkem kyselina a jedla by pořád, ale měla teď nějákou střevní virozu a byla na dietě tak možná je to i následek toho, těžko říct. Každopádně moc díky za tip s těma špízama, hned zítra to vyzkouším:slight_smile:
Jinak matlá se prostě ve všem , řekla bych, že daleko líp jí ty řidší věci jako jogurt, polévky, atd...jakmile jí dám právě chleba ať nakrájenej nebo vcelku, brambory, apod...vysype si to z misky na stolek a rozmazává to po stolku, to bych asi ještě něják rozdýchala, jenže pak to postupně začne odhazovat na zem. Takže zítra jí zkusím obalamutit jiným vzhledem jídla a dám vědět jestli to mělo úspěch:slight_smile:
31. bře 2011 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sabuse1 - ještě mě napadá, co takhle prstové barvy. Řekla bych možná něco, že když to jídlo nechce už jíst, tak že to můžeš sníst ty nebo táta a že takhle to je škoda, že jídlo slouží pouze k jezení a patří do bříška...a že jestli má chuť ručičkama něco roztírat, že máš prima barvy, dáš ji papír a že budete spolu malovat...jakoby to říct naprosto klidně, prostě jako mimozenšťanovi na návštěvě na planetě zemi:o) Ta střevní chřipka uřčitě udělala svoje, podle mě potřebuje něčím patlat, jen to chce ji dát tu jinou alternativu, a zasadit semínko, že s jídlo takto upravené na stolečku se pak už nedá jíst, protože jíme z talíře a ne ze stolu, na stole můžou být nějaké nečistoty, chloupky, vlásky a to by nám mohlo vadit v puse...ale i tak to bude chtít čas :wink:
31. bře 2011 ve 23:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
@sabuse1 to co pipisuje ted posledni blandik urcite musi zabrat. Rikat ji to v klidu, ale nenchat ji to patlat....a i treba to, ze kdyz to hazi na zem tak to pak spolu musite jit uklidit....proste porad dokola, ze rukama neji ani miminka, ze zeme papaji jenom zviratka....je to asi nadlouho...ale ja bych jito patlat nenechala! Jsou proste veci co se podleme proste nedelaji a presto nejede vlak(ale nekomu to treba nevadi a vadi mu zase neco jineho, co ja ji necham). Ve chvili kdy to zacne patlat bych ji to s tim klidnym proslovem zacala pomalu uklizet a rikala, ze uz nema hlad ......tak ze.....a ze ji das treba ty barvicky nebo modelinu....
Rikas , ze ji dobre, takze kdyz se jednou nenaji vubec nic se nestane:slight_smile:.
1. dub 2011 v 07:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - po zvážení se mi zdá asi nejvhodnější ji říct, jak začne patlat, že jé, ty bys asi chtěla ručičkama něco hňácat, tak to mám takové supr barvy a těma se dá malovat rukama a už ji to ukazovat...aby se odvedla pozornost od toho patlání jídlem...a jak by ji to zaujalo, tak bych jen dodala, že jídlo patří do bříška, tak by mělo zůstat na talířku, aby ho někdo ještě mohl sníst...u mě právě nejvíce zabírá, když na něj negativně nevyjedu, ale rovnou nabídnu alternativu...Taky třeba, když si malý vezme ke stolu hračky, což mu přímo nezakazuji, že nesmí, ale určitě ho v tom nepodporuji a když si je tam dá, tak mu je posunu až za podložku pod talíř s tím, že teď budeme jíst a hračky se teda můžou koukat a jak ho pak zlákají, že už je chce do ruky, tak mu odsunu talíř s tím, jestli už dojedl...a když řekne, že nedojedl, tak mu řeknu, že má ručičky od "něčeho, co jedl" a že se to pak dostane na ty hračky...jakoby se mi u něj vyplácí nepředjímat a neřešit věci předem, co vymyslí, to mu jakoby nechat, ale v podstatě mu říct jen informaci, jak se věci mají....samozeřejmě ho kolikrát vidím, jak si nese hračku, jak se špinavýma rukama od jídla odchází od stolu, protože mi něco musí okamžitě ukázat /on hodně ukazuje tak, že předvádí, takže na nic nesahá, ale třeba pobíhá po bytě, první reakce ve mě je taková---už už ho zarazit, pak si všimnu, jak drží ručičky v pěst, aby mu nic nespadlo, aby nic neumazal...a tak ho nechám to předvést, vždy se pak vrátí ke stolu a dál jí...prostě oni žijou pouze a pouze přítomností a většinou není potřeba je brzdit)... :grinning:
1. dub 2011 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, potřebovala bych poradit. Malý se teď začal strašně vztekat a to tak, že si to vybíjí na mně a chce kousat příp. do mě plácat. Snažím se mu v klidu vysvětlit proč mu něco nedovolím a nebo si něco nesmí půjčit nebo že už musíme jít z hřiště a on se na mě vrhne a chce mě zato kousnout. Nevím moc jak to řešit, nejsem si jistá, jestli vysvětlování v jeho věku pomáhá, jestli na to není ještě moc malý aby pochopil. NA druhou stranu na něj nechci křičet nebo ho plácat, podle mě pak musí být zmatený, proč ho ta maminka, se kterou se mazlí, najednou bije. ale trochu se bojím,aby se nějak nestupňovala agresivita, příp. jestli pak nemůže být agresivní v budoucnu.

Další věc je,že teď odmítá tátu. Jakmile ho chce manžel pohladit nebo se s ním pomazlit, tak se vzteká. Přitom když si spolu hrajeme, tak říká "tati", takže ho chce.
Poslední dobou se na mě začal víc upínat, nemůžu jít ani na záchod aby neudělal scénu,ale něhy a pozornosti ode mě má myslím dostatek, tak nechápu jeho momentální vztekání a kousání.
Tak jestli byste mi mohli poradit a říct svůj názor. Díky :slight_smile:
3. dub 2011 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@judith.von - ahoj, kolem tohoto věku tuším vrcholí separační úzkost (a pak opět ve 2,5 letech), takže to by vysvětlovalo to navázání na tebe...určitě má i normální vztah k tatínkovi, jen prostě kolem tohoto věku začíná dítě více volit, co se s ním bude nebo nebude dělat...(u nás si malý zase ve 20ti měísících vybral tátu, že táta bude všechno a trvalo mu to pět mísíců, že když byl táta doma, tak táta musel všechno dělat a na mě ječel, odstrkával mě, že mě nechce...a když doma nebyl, tak pohoda...určitě to není důkazem nějakého negativního vztahu dítěte vůči jednomu z rodičů...)...

Vysvětlování v tom věku určitě už začíná fungovat, ale nedá se očekávat, že dítě (které pomalu začíná být ve vzdoru), poslechne vždy...dítěti můžeme 100x říkat respektujícím způsobem, že je něco tak a tak, kdž je pokušení silné, dítě neodolá, tohle se pomalu učí...já bych ti horzně moc doporučila rabr, protože to je přesně ono - máma, která normálně miluje, nemůže přeci najednou začít trestat nebo jinak podmi'novat svou lásku...a jak z toho...jsou tam komunikační techniky, které ulehčují komunikaci s dítětem a zakládají vztah na respektu, úctě, bezpodmínečné lásce...Jen tak pro zmínku - nemá se dítěti říkat, co nemá dělat /tedy zákaz/, ale má se říkat, co dělat může - dítě si nedokáže představit, co má dělat, když se mu jen řekne, co dělat nemá...má se snažít o pozitivní (tedy kladné) věty, protože zápor děti neslyší - "nedělej" - dítě slyší dělej a tak dělá...takže když mu řeknu - neskákej, dítě ve skutečnosti skáče...ale pokud vidím ,že dítě skáče a bojím se...tak mu řeknu, můžeme spolu skákat tady na balöně, já tě budu držet...jakoby nastavuji rovnou, co dělat může a upravuji podmínky na bezpečné..Malé děti se prostě vztekají, ale když se vztekají, tka k tomu mají své důležité důvody a rodiče by měli jejich důvody uznávat - ty se zlobíš, jsi naštvaný, protože to a to...a nechat je ve své blizkosti vyvztekat, jen opakovat to, jak se asi cítí...a až se dítě uklidní, tak teprve pak vysvětlit, proč je to tak a tak...dítě když je v emocích, tak nevnímá důvody, není toho scohpné...až se uklidní, tak teprve může nastoupit rácio. Když si něco nemůže půjčit - tak řeknu - ty by jsi chtěl to, co má te'd chlapeček. On si s tím te'd hraje. Můžeme si te'd najít něco jiného a pak, až si s tím dohraje, tak si to půjčíme: Já bych vůbec nevysvětlovala, proč mu něco nedovolím, ale rovnou bych řekla, že se to má tak a tak...že tohle je vysoko, uděláme to spolu...jakoby rovnou nastavuji, jak to může být aniž bych negovala...A to kousání, to je nejspíše výsledek zákazů a příkazů, toho negování...možná pomůže ten změněný přístup, a já jsem v té době používala to, že jsem mu řekla, že chci pusinku ...chtěl mě jít kousnout (ale u nás to bylo z legrace) a já jsem v okamžiku než přiložil rty , řekla, že chci pusinku...Pokud to dělá z agrese, tak bych asi zkusila se postavit, zabránit v tom kousnutí a opakovala tu empatii, že ty se zlobíš, že už musíme jít z hřiště...jinak mi hrozně pomáhá se s malým doumouvat předem na tom, jak to bude...při aktivitě ho nerušit a vystihnout okamžik, kdy si dohraje a pak mu říct, že pomalu už půjdem a dát mu ještě chvilku na dohrání a pak už na tom trvat...tvůj malý je ještě na ty dohody trošku malý, ale může si pomalu zvykat...jde o ten celkový přístup, nastavení se na respekt. Doporučuji montessori přístup a Respektovat a být respektován...

4. dub 2011 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik RAbr ctu, ale jsem terpve u treti kapitoly, dostanu se k tomu fakt jen po chvilkach, tak jsem se chtela zeptat tady. JA mam pocit, ze on si tim kousanim nebo bouchanim nejak ventiluje, protoze kdyz si treba s necim hraje a nejde mu neco, tak jsem si koliktrat vsimla, ze ve vzteku se zakouslnul i do neceho jinyho nez do me.
4. dub 2011 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@judith.von určitě to je jak píšeš. prostě ještě neumí vyjádřit emoce jakkoliv jinak, tak prostě má svůj způsob. fajn, že jsi na to přišla. pokaždé, když budeš chtít něco zakázat, když mu nebudeš chtít něco dovolit, když si něco nebude smět půjčit - zastav se na chvilku a vymysli větu, kde nebude NE. nabídni mu variantu, jak ANO. Neskutečně to funguje.
Petr se ted vzteká, když mu něco nejde, zkouší věci, na které ještě motoricky nemá. Stačí mu říct, že vidím, že mu to nejde a kdyby chtěl, pomohla bych mu. Tečka.
4. dub 2011 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@judith.von jeste jsem nedocetla, co pisou holky na to kousani. Jen jsem chtela napsat, ze dcerka presne v tomhle veku take zacala byt zase vazana na me a nechtela se ode mne ani hnout. Tatka nesmel krmit, obleknout a kdyz s nim mela jit ven na hriste tak bulela tak, ze jsme nakonec sla s nima:slight_smile:. asi po 2-3 tydnech to preslo a uz je to zase dobre. I kdyz mala je hodne "mamanek" porad (treba babicky, ktere nevidi casto...nemaji moc sanci:slight_smile:).
5. dub 2011 v 08:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, musím vám říct, jak je to bezva!!! Téda já jsem unešená, jak to fakt funguje (jistě, že jsou situace a chvíle, kdy toho člověk má dost...) Zrovna včera i dnes mi dcera ukázala, jak to stojí za to mluvit a mluvit, vysvětlovat a ukazovat...
Byly jsme na hřišti a přišel chlapeček, co E. nechtěl nic půjčit, když už si něco půjčila-i se zeptala- tak jí to vytrhl z ruky, křičel nene nedám...kopal do všech bábovek atd...šly jsem odpol do sol.jeskyně a já tam udělala E bábovku,ona jí stejným způsobem rozkopala a říkala, že jako kluk...klidným hlasem jsem jí říkala, jaký to bylo na hřišti, jeslti se jí líbilo, jak se kluk choval...koukala bylo vidět jak přemýšlí a pak sama udělala bábovku, odstou pila a říkala nene dupy dup ne ..téda já jihnu fakt :slight_smile:))
A dneska na hřišti, tak moc tam chtěla jít a už bylo dost pozdě. Zastavily jsem se a říkám, že tam půjdem, ale jen na chviličku, že se na všem zhoupne a zklouzne a půjdem, jeslti s tím souhlasí ona že jo. Tak jsem byla zvědavá a fakt :-O říkám, že už půjdem, E se sbalila zamávala všem houpačkám a šla...
Tak jsem se vyventilovala :slight_smile:))) a jdu vás dočíst. Nějak nestíhám...
8. dub 2011 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a RABR už je taky doma, jsem na něj mooc zvědavá. Musím si nějak ukrást čas a začít!
8. dub 2011 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petreva - to se tak krásně čte. Je to tak, já jsem si přišla na to, že všechno, co se kolem nás děje i negativního nebo co malý udělá negativného se dá obrátit v něco pozitivního - jak píšeš s tou bábovkou, stačí jen dítěti dát prostor dodělat to, co chce ukázat a šikovně se o tom začít bavit a nechat je vyjádřít svůj názor. A po tom druhém roce nám taky začaly dobře fungovat dohody, když už chceme jít, tak se dohodnem, že ještě tolikrát udělá to a to a že pak už půjdem, on je rád, že to není hned a já mám vyhlídku toho, že snad někdy dorazíme domů...U nás je takový příklad autíčko v potravinách na mince, malý ho miluje, já v podstatě nesnáším...a tak se předem vždy domlouváme, že jeslti půljde na auto před nebo po nákupu, on chce před a jsme domluveni na tom, že po nákupu už ne a on fakt pak to autíčko míjí a nechce tam, ale i kdyby chtěl, tak se dá na tu dohodu pak odkázat a trvat na splnění. Přišla jsem na to, že prostě jen nejde mít přehnaná očekávání vzhledem k věku, že hodně věcí se upraví věkem...mě třeba poslední dobou vytáčí, když něco malý rozlije a já na to - tak co s tím uděláme, tak mi řekne, že utřít, ale že maminka sama...a já si v sobě nesu takový ten strach, aby dítě jednou doma se podílelo na pracích a už mi to šrotuje v hlavě, ale uvědomila jsem si, že je ještě brzy to od něj vyžadovat, podle mě to příjde později, dohody budou fungovat i na tyto věci...Prostě ten klidný a civilzovaný přístup, kdy se zdaleka dětem nedovolí kde co, ale namísto křiku, ignorace se s něma probírá to, co se stalo, jestli to bylo správné, dobré...dá dítěti nestkutečně moc a navíc se učí, že v životě jsou důležité kompromisy, že on je důležitý pro ostatní, že když není po mém, tek se nemusím urážet, ignorovat, kříčet, zakazovat, abych dosáhl svého...taky si to nemůžu vynachválit..
8. dub 2011 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pěkný večer,
naše malá se začala bát větru... Už si říkám, co u nás ještě přijde. Bohužel jsme byly svědky rozbití skleněných dveří u babičky průvanem. Od té doby má panickou hrůzu z průvanu a větru.
Vysvětlujeme, že vítr nic neudělá, že je kamarád-ochlazuje nás, aby nebylo horko. Už jsme i dokonce koukali na pohádku o Včelích medvídcích,kde jim vítr pomohl.
A nevím, co dál vymyslet, aby se dcerka přestala bát.
Ono je to docela vyčerpávající,když venku fouká vítr skoro pořád a při každé procházce je pláč, že se bojí.
Malá je hodně citlivá, hodně věcí vnímá a pamatuje si. Až někdy koukám, co všechno si pamatuje.
Budu ráda za vaše postřehy.
27. dub 2011 v 00:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky, dost jsem vás ze začátku četla, potom jsem se přihlásila do kurzu, kde se s metodou Respektovat a být respektován pracuje, takže jsem některé rady ke spokojenosti aplikovala. Nevím si ale rady se vztekáním. Malý má 2 roky a 4 měsíce. Uvedu příklad. V úterý jsme byli ve městě - asi 3 hodiny, přišli jsme kolem jedné. Vše proběhlo v pohodě. Po zaklapnutí dveří, ale začal říkat, že chce jít na klouzačku. Takže jsem mu říkala, že na klouzačku půjdeme, teď se ale najíme, protože jsem byli ve městě a už máme hlad. Malý na to, že hlad nemá, tak jsem mu říkala, ale já mám hlad a já se proto napapám. A začal se vztekat. Já na to stále opakovala něco ve stylu - když Ty nechceš, tak dobře, ale já musím jíst. Začal šílený řev, neustále mě tahal, do předsíně. Když jsem šla zpátky do kuchyně, úplně nepříčetně vřískal a vztekle letěl za mnou, aby mě odtáhl. To trvalo třičtvrtě hodiny. Já se mezitím najedla a stále říkala, že ven půjdem. Nakonec pomohlo když jsem se ho ptala zda se mu ve městě líbilo, a zda se mu líbilo jak jedl u kašny tatranku a jakou jsme jeli tramvaj. Na takovéto otázky ale je schopen reagovat až ke konci takovéhoto třičtvrtěhodinového maratonu. Dřív, i když to zkouším, tak ho to přivádí do nepříčetnosti. Nakonec jsme si lehli do postele a usnul. Tyto scény trvávají tak třičtvrtěhodiny a bývají někdy 2x do týdne, někdy jednou za týden. Určitě v tom hraje velkou roli to, že nechodí po obědě spát i když by to potřeboval. Po obědě si pravidelně leháme, ale usnout nechce, i když je hodně unavený a pak stačí maličkost, kdy se mu nevyhoví nebo něco nelíbí a on takto vyvádí. Bude vděčná za vaše rady, podněty apod. Díky. Pavlína
30. dub 2011 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal ani nevím, jestli ti nějak poradím, jen ti chci napsat, že podle mě jednáš celkem správně, při takovém záchvatu vzteku se nic moc nedá dělat, než dítěti vysvětlovat - chápu, že jsi naštvaný, že nejdeme te´d hned na klouzačku, ale te´d je doba oběda, tak se najíme, když ty nechceš, tak já ano atd. případně zkusit vyprávěním odvádět pozornost a když to nejde, tak nechat vyvztekat. Ten spánek po obědě by určitě pomohl, aby k takovým záchvatům nedocházelo, protože jak píšeš, je to většinou v té době, kdy je unavený, ale prostě neusne, no aspoň to odpočívání bych zachovala - při pohádce, při hudbě atd. Rozhodně bych neustupuvala v tom smyslu, že při náznaku vztekání bys mu hned vyhověla a na tu kloužačku byste hned šli, to ne, je to te´d bohužel těžké období, kdy dítě ještě nedokáže zvládnout to, že nemůže mít vždycky to co chce... Takže rada asi jen vydržet a zkoušet předcházet té únavě, odpočinek nemusí být vždycky spánek
30. dub 2011 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pamal - ahojky, já bych jen natáhla tu fázi, kdy se začně vztekat, aby jsi tam poskytovala pouze pochopení a neříkala mu svoje důvody...jen já vím, že je to pro tebe těžké, chceš jít na houpačku, já tě chápu...a ty rozumové důvody - já mám ale hlad, byli jsme už venku atd - to si nechat na fázi, až jak se uklidní, sama píšeš, že povídat si o něčem je schopen, až jak se uklidní...to je přesně ono - když se vzteká, tak ho chápat, ale nevysvětlovat. To vysvětlování v emocích ho jen více čertí, vysvětlení až jak se uklidní - je důležité to probrat následně, ale až po uklidnění (hned po uklidnění) - však mrkni do rabru, je to tam v emocích...A souhlasím s @reruna , že určitě už pak neustoupit, protože už jste se na tom dohodli...a určitě hraje roli i že je unavený. Znám to dobře, malý nespal cca od 20M do 27M, bylo to peklo. Doma neusnul, musela jsem to řešit kočárkem nebo autem, ale bylo dost dní, kdy prostě nespal...asi jsem si tím i pohnojila, protože pak už vůbec to doma nešlo. Ale pak byl v těch 27měsících nemocný, chřipka, byli jsme u babi a začal zase spát, a od té doby chodí spát dobrovolně, spíme spolu.

@kopretinka84 - vážně nevím. TO obdbobí strachu máme taky, že bojím se toho, onoho, mami hlídej autíčko, aby chlapeček nevzal...a bojí se nechat si ostříhat nehty u nohou...Možná by pomohl doma fen? Těžko říct.
1. kvě 2011 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Musím říct, že to bylo fakt těžkých 14 dní...Strach z větru se dostal tak daleko, že leontýnka nechtěla jít ani ven a ani se nechtěla přiblížit k zavřenému oknu. Což moc dlouho vydržet nejde. Celé dny jsme vysvětlovali a dodávali odvahu, že je statečná a zvládne to.
Každá procházka ven se neobešla bez brečení, takový ten panický pláč ze strachu, až mi jí bylo líto. Jen jsem ukázala kalhoty, že se oblečeme, hned začala brečet. Venku trochu fouklo a Týnka brečela, že chce domů. No ten děs v očích jsem u ní ještě neviděla. Takže jsme pořád vysvětlovali a vysvělovali a říkali, jak vítr vzniká a proč fouká atd.
Po 14 dnech už je to lepší-jdeme ven bez pláče, venku běhá sama (v období strachu se chtěla jen nosit nebo za ruku).
Jen doma nechce, abych otevírala okno, což vysvětlím a je to dobré.
Nikdy by mě nenapadlo, co z jednoho takového zážitku může vzniknout za fóbii.
A dřív jsem říkala, jak je hrozné, když se vzteká, že nechce domů z písku. Teď jsem ráda, že si normálně na hřišti hraje a hned neutíká domů kvůli větru.
Naše malá je hodně citlivá, asi po mě, tak jsem zvědavá, co ještě u nás přijde.
Ale jsem na ní hrdá, že to zvládla a překonali jsme to spolu-i manžel nám hodně pomohl.
6. kvě 2011 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kopretinka84 tak dobře jste to zvládli, ale teda nikdy bych nevěřila, že se dítě může bát větru
6. kvě 2011 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna Mě to přijde docela pochopitelné. Třeba i plno dospělých se bojí bouřky. A děti se hlavně bojí neznámého a naše malá nikdy před tím nezařila takovou hroznou vichřici, co jsme zažili před 14dny. A bohužel jsme byly právě venku. Dále rozbití skleněných dveří průvanem je pro dítě také silný zážitek.
Četla jsem diskuze na internetu a strach z počasí i z větru je u dětí hodně častá, až mě to překvapilo. A jiné maminy popisovaly úplně stejné chování, jako měla naše dcera.
Je to stejné, jako když se děti bojí tmy nebo si představují skřítky a bubáky pod postelí atd. Prostě mají velkou fantazii, což je u dětí úžasné a my dospělí o fantazii často přicházíme. A Leontýnka má opravdu velkou fantazii-na tom je zase pozitivní to, že ráda maluje, modeluje, tancuje a třeba zpívá...A někdy se bohužel bojí různých svých představ.
6. kvě 2011 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kopretinka84 no jo, fakt nevíme, co se jim v těch hlavinkách může vylíhnout za strachy, zvláš´t když ještě moc neumí mluvit...
7. kvě 2011 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ráda si to tu pročtu.
Zatím mám jeden expresní dotaz:
Mám cca roční holčičku, vzdorovitá ještě není, ale občas máme konflikt (obvykle když se chce na chodbě domu pohrabat v kočičím wc a podobné závažné věci) a pak mě silou kousne. Co mám v tu chvíli dělat? Většinou zařvu, ale dneska jsem se neudržela a plácla ji přes zadeček, aby mě pustila. Sama před sebou se za to stydím, protože já si ze svého dětství nepamatuju, že bych dostala jednou přes zadek (ale taky si nepamatuju, jestli jsem takhle malá kousala :sweat_smile: )
Blbý je, když mě kousne "z lásky" večer před spaním při mazlení. Vím, že to nemyslela zle, ale jakoukoliv razantnější reakcí ji v tu chvíli rozbrečím, protože už je unavená, nebo to bere jako hru a se smíchem mě kousne znova.
Jak jí mám vysvětlit, že kousání bolí a nedělá se to?
7. kvě 2011 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila no já si teda asi do 3 let z dětství nepamatuju skoro nic, to skoro nikdo... ale k tomu kousání - L. to dělal taky kolem toho roku, reakce moje byla dost podobná tvojí - ono to totiž docela hodně bolí, takže zařvání se prostě neubráníš, že jo :sweat_smile: a i to plácnutí chápu, určitě to nebyla nějaká velká rána a malá si to v dospělosti pamatovat nebude, potom bych počkala, až přestane brečet a vysvětlila, že kousání ne....a příště už bych se ji snažila zarazit před tím, než kousne - důrazné ne, nedovolit kousnout a myslím, že @blandik tady radila místo kousnutí říct - chci pusinku, nebo udělej malá a tím odvést pozornost, u nás to naštěstí potom přešlo...
8. kvě 2011 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna
@blandik
Holky moc děkuji za odpovědi, za rady. Už jsem zkusila prodloužit tu chápavou fázi a musím říct, že takový vztekací záchvat už neměl. Tak třeba to půjde. Ještě jednou díky.

@cervena_vila s tím kousáním při mazlení to teď máme také. Tak jsem mu začala říkat, že se při mazlení koušou jenom pejsci, ale lidi si dávají pusinky a hladí se. A když mě kousne tak mu řeknu, pojď mi dát pusinku a pohlaď mě a já mu taky dám pusinku a pohlazení. Zlepšilo se to, ale úplně nevymizelo, ale jsem ráda, že jsem pochopila, že je to mazlení, že to není agrese.
8. kvě 2011 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
zdravím vás všechny :slight_smile:
V poslední době mám nervy na pochodu a začínají se u mě z únavy projevovat stavy úzkosti :stuck_out_tongue_closed_eyes: Naše velice chápavá a hodná holčička má období, že se všech bojí (a jsem ráda, že čtu, že není divná :grinning:), což bych přežila, ale evidentně se jí spojilo období vzdoru s žárlením na malého brášku. Na štěstí si to nijak nevybíjí na něm, ale každý den se vzteká téměř bez přestávky! Jediné, kdy je klid je, když jí :grinning:
Pak má vždy tak 5 minut, kdy si hraje a najednou švih sebou o zem a záchvaty vzteku, řevu atd. A ačkoli jsem doteď taky vysvětlovala, už došlo i na ledovou sprchu :confounded: No radost jsem z toho neměla, ale přece jen je to pro mě děsný nápor a už jsem nevěděla kudy kam :frowning2:

Hrozně ráda bych ve vysvětlování pokračovala, ale s prckem prostě někdy není čas na vysvětlování... Např. když Jáchym řve, že nemůže usnout, prostě mu musím jít podávat dudlík, což Amélii rozzuří a ječí - tzn. tím víc ječí i její bratr a máme tu kolotoč... No a nakonec řveme všichni :stuck_out_tongue_closed_eyes:
A do toho, v čemž taky zjevně nejsem sama, odmítá teď po přesunu do postele, spát po obědě... Takže ani já toho odpočinku moc nemám, podepisuje se to na mé psychice a schopnosti jednat s ní v klidu :stuck_out_tongue_closed_eyes:
No už jsem dnes usoudila, že do spánku nemá cenu ji nutit! Vydrží sama v pokojíčku, sice slyším, že tam štrachá s hračkami, ale ven se nedere... Takže to prdím. :grinning: Horší je, že už nevím, jak na ni s těmi jejími vzteky - jsem z toho fakt vyšťavená. .. Třeba něco vyžaduje, řeknu, že bych jí hrozně ráda dala to co požaduje, např. keks,, ale že jí můžu nabídnout jen např. banán... Což ji vytočí a je zle... No a pak už se to veze celý zbytek dne... Kdybych to spočítala, tak hodná je z celého dne tak 3 hodiny čistého času :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:

Tak jsem se tady vypsala a jdu si dát relaxační sprchu :wink:))))
10. kvě 2011 v 18:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@andu Ahoj. Vůbec nic si z toho nedělej!!! :sunglasses: Náš mlaďas byl super kluk - vše si nechal vysvětlit, minimálně se rozčílil (snad ani netušil, jak se to dělá), byl hodný, slušný...atd. Úderem druhého roku začalo období vzdoru... S jedním dítkem se dá pracovat a vysvětlovat, chovat se "relativně" mírumilovně k jeho nevhodnému (z našeho pohledu) a nepříčetnému chování, ale s příchodem sourozence je to mnohem náročnější!?!
Sprcha ověřena asi dvakrát (ne studená, ale už jen zkropení i přes oblečení dítko zarazí) - sám už moc dobře ví, že je třeba se srovnat! Křik a řev musí v mnohých případech přijít taky - nenechám si ho přejet autem, opařit, padnout někam, přizabít "omylem" sourozence...atd.!?! A že mu někdy jedna přiletí?!? Dobře mířená "rána" v pravý čas je také výchovný prostředek - nepřehánět, ale zvažovat!!! :sunglasses:
Hezky se čtou řeči některých maminek, jak jsou vlídné a milé, vše rozchodí a vysvětlí... Nechci nikoho přechvalovat ani kritizovat!?! Každé dítě je jiné, každý rodič má jiný charakter a temperament a skloubit to dá práci!?! Takže bych doporučovala držet se vlastního smýšlení a zkušenosti a občas třeba doplnit názor jiných - může třeba uspět a pomoci!!!
13. kvě 2011 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já cca 2 dny praktikuju metody pana Karpa a zdá se, že u nás fungují... U nás ta sprcha nezabrala, křik taky ne a na nervy jsme byli všichni :frowning2: doufám, že Karp budu ještě nějakou dobu fungovat! Je to sice náročné, ale řekla bych, že né víc než neustálý jekot všech :grinning:
13. kvě 2011 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek