• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
@blandik díky,dnes jsme spolu varili- dala jsem mu na plech dve misky a trochu nevarenych testovin a moc ho to bavilo a ja v klidu postavila na obed. Jen tak si hrat, kdyz neco delam, mu nevydrzi a hned se po mne sápe. Ma ted zas zavislacký období, porad chce byt se mnou a vsimla jsme si, ze kdyz k nám prijde segra na navstevu, tak na ni nastvane krici. Pritom bydlíme v jednom dome jen v jinym byte a tak ji vida skoro kazdy den a je na ni zvykly.Ale ted ma asi potrebu si branit svuj domov, nebo se mu to zrovna nehodi, ze mame navstevu, nebo nevim. Nejsem z toho chovani nadsena,ale urcite to prejde.
8. bře 2011 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@judith.von - přejde to, určitě, taky to máme občas. Měli jsme ten křík na mě, když byl táta doma, že může všechno jen táta...malý občas takhle dá najevo nesouhlas, když táta za náma příjde do pokojíčku a malý je zabraný do zábavy, že te'd ho tam nechce...nevidím nic špatného na tom, že dítě dá najevo, co si přeje, po svém...možná pomůže uznat emoce - že ty máš strach, že když je tady teta, tak že se ti nebudu moct tolik věnovat...a na začátku se mu trošku více věnovat a pak mu dát nějakou tu mistu na překládání...tipy na motnessori aktivity jsou na montessori-doma.sk a další na rodině.cz, jsou tam videa. Téměř vše, co dítě dělá (že pouští věci na zem, hází, skáče, leze někam, stoupá na obrubní.....) se dají pochopit jako senzitivní období, kdy dítě se potřebuje něco naučit, a je dobré jim to dopřát. Jen je někdy nesnadné to identifikovat...náš mě začal te'd bít před poledním spaním, plácá mě, skáče po mě ...trvá to asi týden, nevím si s tím rady..zatím jsem to řešila jen tím, že jsem říkala, že se mi to nelíbí, že mě to bolí, že se zlobím...i jsem plácla, sám to chtěl, že to chce...nemůžu odejít z místnosti, protože tím bych vytvořila vzorec, že by to pak chtěl (jakoukoliv pitomost, kterou bych zavedla, by pak chtěl)..dneska to zkusím převést do srandy, snad to pomůže
9. bře 2011 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik s tim "placanim" to mala zacala delat taky protoze to videla u synovce, ze kazdemu dela "bam". Tak jsem ji rekla, ze me to boli a nelibi se mi to, ze to dela Stepanek a neni to hezke(ze je to tytyty:slight_smile:). Ze to muze zkouset , ale jen "mala"(vi, ze to znamena jen trosicku) a jen na stehna nebo ze si muze placat do kresla nebo postele, ze nikdo(mamka tatka, deti, zviratka...se nebije). Pak kdyz jeste chtela zacit tak jsem durazne rekla jmenem a hned prestala.
A proc myslis, ze bys nemohla odejit? Ze by to pak delal jeste vic a bral jako hru, ze kdyz placne tak jdes pryc? Po me mala leze kdyz usina asi od 9 mesicu , vzdy se chvilku prituli a pritiskne pak zase preleze. Nekdy to dela vic nekdy min, ale me to teda az tak nevadi, kdyz uz ji neuspavam hodine:slight_smile:
9. bře 2011 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - ahoj, díky. Malý třeba dříve trošku kousal, měl takové období, tak jsem mu říkala, že chci pusinku a on to zmírnil a dal mi pusinku, to fungovalo. Běžně, když měl nějaké plácací období, tak jsem řekla, že mě to bolí a že si to nepřeju. Dost. A když to nezabralo, tak jsem se postavila, někdy se to převedlo do srandy. On není plácací typ, ani děti neuhodil...ale te'd s tím spaním je to problém...On nám přes půl roku nespal po obědě doma a te'd spí opět asi dva měsíce, mám z toho velikou radost. Před spaním normálně sklidí hračky z gauče, pak ho rozložíme a spolu si lehneme, dělá to dobrovolně...ale jak si lehnem, tak poslední týden začne hned po mě skákat, lézt, dělá všechno, co se mi nelíbí...dneska jsem to pojala jako hru, protože z minulých dní mi bylo jasné, že asi to chce brát jako hru, chce vidět, že mě to jako bolí a že se mi pak může omluvit a pak to dělá zase a zase dokola...jak s ním nehraju, tak přitvrdí, jak jsem dneska hrála, jakože brečím a on mi to pak vždycky šel pofoukat...tak se mu to líbilo...jenže problém je přestat, aby si nakonec lehl a usnul...on prostě v té posteli lozí a dělá kde co, pak najednou (třeba i po hodině) si lehne a spí...Nemá cenu nějak řešit, že mě to bolí a že můžeme spát každý sám, protože to zruším de fakto celý spánek, začneme se jen přesouvat po bytě...jakákoliv jiná věc, než že tam budu ležet se mi zdá, že povede akorát k natahování toho usínání..po dnešku mám plán, že mu na to přistoupím a budu hrát komedii, že mě to jako bolí a že on mě utěšuje...snad ho to brzy přestane bavit...Podle mě mu chybí uvolnění, nedokáže jen tak lehnout a spát, ale povídat pohádky mu nechci, zatím by to vedlo jen k tomu, že bych mluvila pohádku a až bych domluvila, tak by začal skákat, zatím to je moc žívé, moc aktuální pro něj...byly s tím spojené negativní emoce a tak se toho drží, a pokouší to...
9. bře 2011 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Chtěla bych reagovat na odpolední spánek. Naše malá nespí po obědě už od roka a půl. Ze dne na den přestala chtít spát a souviselo to hlavně s tím, že si nemohla před spaním cucat paleček(měla zánět a musel být paleček zalepený).
A já jsem jí ke spánku nepřemlouvala. Vždy jsme si po obědě lehly a když jsem viděla, že si není ochotná ani lehnout, tak jsem chvilku odpočívala a nechala na ní, co bude dělat.
Můžu se zeptat, jestli u malého trváš na spánku po obědě?
A taky jsem u nás vypozorovala, když náhodou usnula po obědě, tak večer se jí hodně těžko usínalo a chodila podstatně déle. Zase musím říct, že od 5 měsíců spí celou noc, cca 12hodin vkuse, takže si myslím, že je opravdu dost vyspalá a proto neřeším, že nespí přes den.
A když jsme nějakou dobu zkoušeli usnout po obědě, taky dělala to, že po mě lezla, skákala po posteli a vymýšlela různé srandičky...Usoudila jsem, že není dost unavená a má potřebu vybít přebytek energie, když viděla, že po ní chci, aby odpočívala.
Mě se hodně nelíbí, když mě dcerka plácne, i když je to třeba ze srandy. V téhle věci jsem hodně důsledná a vždy dám důrazně najevo, že se mi to vůbec nelíbí a že jsem z toho smutná. Její reakce je vždy to, že mě začne hladit a dá mi pusu, jako by se mi omlouvala. V poslední době se mi osvědčilo i být občas přísnější-nemyslím fyzické tresty nebo křik, to samozřejmě ne. Ale důrazně něco vysvětlit a že se mi třeba nelíbí, jak se chová. A že třeba místo vztekání mi to může zkusit vysvětlit. A občas to i zabere a i mi řekne "aha" a zkouší to popsat, co jí zrovna vadí. Teď malá začala na mě zvyšovat hlas-třeba hned jí na něco neodpovím nebo nereaguji a ona zvýší hlas...na což jí taky upozorňuji že mi z toho bolí uši a že ji slyším. A samozřejmě že to musím říkat klidně a potichu. Protože když taky zvýším hlas, začne křičet ještě víc.

9. bře 2011 ve 23:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - ahoj, děkuji za zkušenost. U nás to bylo tak, že malý přestal spát po obědě ve 22měsících, bylo léto a manžel byl hodně doma a narušil se nám totálně režim, který předtím byl. Do té doby spával sám ve své postýlce v poledne...přes léto jsme byli hodně pryč, spal různě v aute a v kočárku a já to brala tak, že prostě je se spánkem konec, našla jsem, že některé děti nespí od 1,5 roku přes den vůbec a tak jsem to přestala řešit. Pravda je, že on jakoby nemohl usnout kolem poledne a pak málem usínal v sedě kolem třetí, pak kolem páté...postupně se to posouvalo (nešel spát, ale měl krizi) a celkově byl podrážděný odpoledne, bylo vidět, že mu to chybí...)..na podzim jsem to zkoušela řešit, ale změnili jsme i postýlku na velkou a já zkoušela kde co, jak ho přimět doma znova spát, být u jeho postýlky, pak v naší ložnici, že si lehnu, pohádku, nic neříkat...nechat ho v jeho posýlce a lehnout si v lonžnici (pořád za mnou chodil...)..musela jsem vždy dělat pauzy v tom zkoušení, protože se vdždy po pár dnech dostal do stavu, že nechtěl vůbec jít spát...a tak jsme vozili kočárkem, autem...hrůza, celý režim včetně oběda narušený...Problém byl v tom, že on to sice vydržel bez poledního spánku, šel pak trošku dříve spát večer, ale v noci spával jen asi 9,5 -10,5 hodiny, takže mu to nestačilo vůbec, odpol jsme nemohli nikam, jen tak na procházku kolem baráku, protože kolem třetí usínal v kočáře, v autě...dokonce nám pak usínal i na rukou tak kolem páté venku...ale doma to prostě nešlo...Te'd v lednu (28M) jsme byli u babi, onemocněl tam a současně odmítl spát v cestovní postýlce a spal se mnou v posteli, tedy usínal, já pak šla na zem...a to i v poledne...doma v tom pokračoval, začali jsme spát v poledne spolu a šlo to, i díky té chřipce si na to znova zvykl, občas usne do 10min, a někdy to trvá i 1,5 hodiny...chodí sám, dobrovolně, uklidí hračky...Na začátku spával jen 1,5 hodiny, když ležím s ním, tak spí i 2,5-3 hodiny..Celkem to večerní spaní neovliv'nuje, je schopný se probudit v 15:30 a přesto jde spát po večerníčku, jen usne pak trošku později, kolem 19:45-20:00 a ráno se budí mezi 4:30-6:20, ale nejčastěji tak v 5:00 ráno...
Já jsem taky byla dost důsledná v tom plácání (ale je fakt, že nidky neplácl žádné dítě, ani babi...), ani není celkově plácací nebo agresivní...bohužel u toho usínání se chová naprosto nestandardně, večerní usínání takové vůbec není, to je v klidu, a paradox je, že si v poledne říká o plácnutí, ukazuje na zadek a že chce dostat...jsem z toho zmatená, včera, když jsem to převedla do srandy, že jakože pláču, tak z toho měl hroznou radost a jakoby si potřeboval trénova omluvu, jen není schopný moc ubrat na těch bouchancích...a jak čas plyne, tak asi je i trošku frustrovaný už při tom "usínání" a pak už to přerůstá...zatím to skončilo na mé straně většinou dost důrazně, ale podle mě na tu reakci čeká a chce ji vyvolat, abych se rozčílila...pak ubere a lehne a spí...ale to já nechci, hrozně mě to pak mrzí...jenže když to nechávám jen v té rovině hraní a srrandy, tak jakoby nemůže přestat...Když zavedu nějaké radikální - že jestli mě bude dál plácat, tak že budeme spát každý sám /což jsem mu už jendou řekla/., tak mi řekl, že jo, že bude spát sám...nechci dojít do té fáze, že bude odcházet z postele, že budem korzovat po bytě, že bude spát sám a pak zase ne...a řev, nechci tomu dát negativní náboj...zatím to zkusím s tou srandou a korigovat intenzitu "bití", je na něm vidět, že to je to, co chce a snad tak brzy zapomene, včera bylo vidět, že jak jsem mu šla na ruku, tak ho to bavilo na začátku, ale nedostal se do takového "šíleného" stavu jako ty dny před tím...Včera jsme se i o tom bavili, protože jsem ho nakonec plácla, on brečel, pak jsme se objímali a pak lehl a byl úplně klidný a nakonec z toho vylozlo, že to nemůže zastavit, že plácnutí mu pomůže a že to chce../šok pro mě/, tak jsem mu říkala ,že tohle já nehci, ale že mě to nakonec tak rozčílí a neudržím se...a tak jsme vymysleli, že ho zkusím zklidnit objetím, že ho nepustím dokud se nezklidní...zkusím to dneska...

A jak tvoje malá? Je v pohodě celý den? Není přetažená?
10. bře 2011 v 07:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
@blandik yslim si, ze to psala
@kopretinka84 bude trochu pravda. Me mala uz 3 tydny nespi po obede a nikdy v postylce neusla. Vzdy kdyz spala pres den tak u vecerniho usinani delala co popisujes a usinala i hodinu a pul.
Nikdy nebyla spavec. Kdyz nespi pres den tak usne mezi 7-7.20 a vstava mezi 6 pul 7 takze 11 hodin a kdyz spi tak tak 1-1,5hodiny a vnoci od 9 do 6 pul 7 takze 10- 11 hodin. A take ji to asi staci. A rozhodne mi neprijde vecer pretazena:slight_smile:.
10. bře 2011 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - já myslím, že je pro něj těžké najednou v to poledne vypnout, lehnout...ale zatím nevidím, že i když se vyspí v poledne, tak že by večer měl problém, večer je právě v pohodě a tyhle útoky vůbec neprovádí, je jako beránek...Ono právě to polední zklidnění je pro děti od určitého věku (cca těch dvou let) hodně těžké, je světlo a kolem je spousta věcí, které ho lákají...Dneska to bylo o poznání lepší...Ale zjištuji, že asi na něj leze pomalu nějaký vzdor, slyšela jsem jendou od kamarádky, že děti kolem 2,5 let se hrozně změní a začnou jim být rodiče více fuk...a vidím na našem, že opět vyložene pokouší moje reakce, dobře ví, že se něco dělá a proč a schválně nejde, co já na to...a zejména kolem toho oběda, přitom vůbec neprotestuje proti tomu polednímu spánku, uklidí hračky, dojde si pro peřinu, naběhne tam celý šťastný a pak to začne...Uvidíme, jak se to bude vyvéjet...A co u vás?
10. bře 2011 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik koukam, ze to moje psani je hrozne:slight_smile: nejen ze chybi pismenka, ale i cela slova:slight_smile:.
Myslela jsem to tak, ze kdyz v poledne nespi uhne za deset minut u piti sunaru, kdyz spi je to uspavani na dlouho. Ale tys to urcite pochopila:slight_smile:.

No s tim polednem mas asi pravdu, ze je svetlo...nam se vzdy posunuje i spani vecer , kdyz je leto. Narodila se v cervence a uz jako takhle male mimino usinala az v deset:frowning2:.

Jinak u nas je fakt hrozne videt jak mala reaguje na moje nalady. Mame dost manzelske neschody a tak me to nejak vsechno stve a pak mam takovou naladu, ze jsem na vse nastvana a proste bych chtela mit aspon chvilku klid a hrozne me vytaci treba uz odpoledne to, ze porad chce neco delat sama a trosku se u toho vztekli, protze ji to nejde....ze u vseho musim vymyslet nejake blbosti a vytacky , abych ji nalakala na to, ze se ma jen oblect....proste v tu chvili bych chtela, abych rekla , ze jdeme ven a ona se vklidu oblekla:frowning2::frowning2:...a tim se vse zhorsuje ...ona to citi a pak blbne o to vic. Vcera a predevcirem jsem si s ni hodne povidala, rikala ji co budeme delat...a hlavne sama v sobe si rekla, ze je mala, ze potrebuje si hrat, potrebuje ten kontakt, to uceni a zkouseni vseho a ze "na ni nemohu takova byt" a byla krome drobnosti(jako prebalovani) hrozne zlata. Ve mne jen porad bojuje pocit, jestli nebude rozmazlena, kdyz neumi udelat nikdy v danou chvili co je potreba, ale pak mi zase dojde, ze kdyz na to jdu dobre vetsinou to udela.

Na te zmene v 2,5 mozna take neco je. Synovec je take podobne stary a treba uplne prestal chtit ke vsemu maminku:slight_smile:, staci mu bracha nebo tatka a urcite se muze menit ta potreba spanku. Je na to zvykly, je to pro nej ritual, ale uz se mu proste nechce tak spat, aby se uklidnil...


Jeste jsem se chtela poradit. Pred 3 tydnama jsem ji nechala 2 dny bez plinky...pocuravala se a na nocnik nechodila, ale tyden na to zacala uplne sama. Vzdy prisla rekla "eee" a sla k nocniku a vycurala se. Ne vzdy ale treba 5-6x za den. Prisla i z hovinkem, ale to uz tam vzdy mela:slight_smile:. Takhle to bylo cely tyden a pak najednou nic a od te doby si rekne tak jednou za 3 dny a spis kdyz ji reknu ja. co myslite. Mam ji zase nechat bez plinek a dele a casteji ji pobizet na nocnik...nebo ji nechat byt az bude teplo?? Rikam si, ze kdyz uz takhle chodila sama uz vi kdy cura...a abych to nejak nezarazila:slight_smile: nebo nepropasla spravnou dobu...? Dik za rady.
10. bře 2011 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik U nás je to s únavou přes den pokaždé jiné. Hlavně ani nevím, v kolik se přesně vzbudí, protože malá ráno čeká v postýlce, až za ní přijdu. Ona má svůj pokojíček už od 6 měsíců, kde spí ve své postýlce a nikdy s tím nebyl problém, spí celou noc a za námi do ložnice nechodí, ani jednou nepřišla. Takže když ráno přijdu do jejího pokoje, buď leží a odpočívá nebo si prohlíží knížku nebo si třeba hraje s plyšáčkama. Vždycky jí řeknu, že mě může přijít vzbudit a ona mi řekne, že chce ležet :slight_smile: .
Takže záleží, kdy se ráno vzbudí, podle toho je přes den unavená. A hodně taky záleží na tom, co přes den podnikáme. Když máme nějaký větší výlet nebo zařizování ve městě, je večer opravdu přetažená a brečí už skoro kvůli všemu. Ale některý den je úplně v pohodě a večer lítá po bytě a má dost energie... Když náhodou usnula v autě třeba v pět z nákupu, tak pak nemůže usnout ani v devět večer.
Uvažuji o tom, že zase zkusím chodit si alespoň lehnout po obědě, maminka by si taky potřebovala odpočinout přes den :wink: .Ale když prostě malá ani nechce jít do postele, těžko to změním a nebudu jí nutit.

A ještě takový poznatek z posledních dní-Chvílemi už začínám pochybovat, že vše se vyřeší v klidu a vysvětlováním. Někdy opravdu na Týnku zabere jen důrazná odpověď a vůbec nezabírá milé vysvětlování.
Ty nemáš nikdy takový pocit?
Dnes jsem si zase ověřila, jak jinak se chová s členy naší rodiny-byli jsme na návštěvě prababičky. Týnka si začala vymýšlet, že něco chce tak a tak a jinak že to nebude. A že třeba jídlo jí má připravit babička ne maminka atd. A když jsem to šla udělat já, samozřejmě se začala čertit.
Takové situace mi přijdou hrozně malicherné a štve mě, že ostatní skákají podle malé, jen proto, aby náhodou nezačala brečet. Se mnou se chová úplně jinak, protože už ví že tohle na mě neplatí.
10. bře 2011 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - měli jsme to taky tak, jak nespal v poledne, tak usínal večer u mlíka a v postýlce pak usínal hrozně rychle...Teď, když spí v poledne, tak večer usíná tak za cca 30 - 40 minut včetně uložení ke spaní, pohádky, písníčky, ale to ještě chce jít čůrat, pak volává, že chce přikrýt peřinou, jsem ráda, že neutíká z postele a že nakonec usne sám..

Ono je to těžké, když člověk není v pohodě, má pocit, že má právo na trošku klidu a čeká od dítěte nějaké ohledy...to asi zná každá z nás, něco nás bolí a dítě to ne a ne pochopit a nedá pokoj...a když to jsou už pak fakt vypjaté situace, jak píšeš, tak je to určitě těžké pro tebe hodně...Určitě je pro tebe fajn vidět, že jak se snažíš být v pohodě, tak i malá je úplně jiná...oni jsou jako radary, taky máme občas neshody s manželem, hlavně proto, že bývá občas častěji doma a pak to přechází v ponorku a s dítětem potřebuji spíše ten klasický režim..a malý je jako barometr...

S tou plenkou, těžko říct, můžeš zkusit ji dát ráno na výběr jestli plenku chce nebo ne...a hlavně, pokud bojuje s přebalením, že nechce, tak bych ji pak nechala bez plínky, že vidím, že nechceš si nechat nasadit plínku, tak to můžeme zkusit bez...možná si tak říká, že plenku už nechce...stejně tak si řekl i náš malý....a uvidíš, asi bych se ji neptala, jestli chce čůrat (aspon náš reagoval velmi negativně, když jsem se ptala, nechala bych to na ní...a první dny bych chodila s nočníkem po bytě, jak by jste si hrály a hodně ji pozorovala...asi nejde to nechat na léto, dítě si řekne samo, kdy je čas...jen to chce využít toho, že si nechce nechat nasadit plínku...aspo'n tak naše zkušenost...
10. bře 2011 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek Přidám naší zkušenost s učením na nočník.
Já jsem to nechala plně na dcerce. Zkoušeli jsme to i dřív, sami se ptát, jestli chce čůrat, ale většinou nereagovala.
A pak ve 20měsících si sama vzala nočník a začala si říkat, když se jí chtělo čůrat a zvykla si rychle. Pár nehod bylo, že zapomněla při hraní, ale teď se to stane výjimečně. Spíš jsme měli problém s kakáním na nočník, ale to se taky poddalo (taky na to musela přijít sama a zvyknout si). Teď už si sama vezme nočník, sundá kalhoty a sedne a pak spolu i splachujeme.
Jo a oblékání to je u nás kapitola sama pro sebe. Domluvíme se že jdeme ven, třeba potřebuji nakoupit nebo jedeme do města. Odkýve mi, že jdeme ven, ale hned uteče a nechce se oblíct. Odmítám ji s kalhoty honit po bytě, takže se jdu obléknout já a řeknu, že jdu ven sama. A máš vidět, jak hned běží za mnou, že "taky mami taky". Pomáhá i říkat, na co se může venku těšit -půjdeme na její oblíbený kolotoč, koupíme oblíbený tvaroh atd.
10. bře 2011 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - to máte nádherné rána, že si leží, čte a čeká až příjdeš...to je úžasné...u nás se ani nezavrtí a volá táta, táta, táta...jakoby první myšlenka je volám tátu...asi jsme si s ním málo hráli v postýlce, a možná se to změní přes léto, protože jak se budí v pět ráno, je všude tma jako v pytli :grinning: , ale má to tak pořád...tak se to asi moc měnit nebude...S tím lehnutím v poledne, přesně tak jsem to zkoušela, že si budem říkat pohádku nebo že si jen tak odpočinem, ale přesně tak, ani si nechtěl jít lehnout, ani slyšet, max sedět a na chvilku poslouchat...a strašně rychle začal být alergický na větu, že si může lehnout, pak si nechtěl lehnout nikdy po bytě ani v dobu, kdy se nechodí spát...možná později se k tomu zase vrátí, u nás jsem viděla, že to ještě hodně potřeboval, ani jeden den, kdy nespal, neměl energie večer na zbyt, ale byl jako výbušnina...

taky mám ten pocit, že někdy to musí jít důrazně...a mívám důrazný hlas...u nás ohrozmě zabírá výběr (tak jak před časem ještě vůbec ne, tak te'd je v kurzu...), a zdá se mi, že pokud možno se vůbec neptat na to, co chceme, aby dítě udělalo -nepstat se, jestli půjdeme ven, neptat se, jestli se umyje...jakoby se neptat na věci, které se očekávají od něj, ale oznámit mu to ...povídat si s ním a říct, že po snídani půjdeme ven. Je večer a potřebujeme dát hračky na místo...chceš je sám naložit do auta nebo to uděláme spolu? Ale neptat se, jestli to chce udělat...na to slyším zásadně ne...ale u nás asi startuje další vzdor, protože si opět trénuje svoje ne, ne, ne ...To s tím, co můtě dělat máma a co táta, to máme taky. Většinou to akceptujeme, možná to je chyba, nevím...
10. bře 2011 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - na to mě ještě něco napadá k tomu - já jde ven sama - nepoužívám to a nedávno Michal přišel na to, že on bude doma a máma půjde pryč...tak jsem mu řekla - ty by jsi chtěl být sám doma? a on, že ano...a tak jsem mu řekla, že si to zkusíme, že půjdu ven na chodbu a zavřu za sebou dveřej, jestli se mu to bude líbit, protože až půjdu do obchůdku, tak pak bude doma déle sám, tak a't ví...a řekla jsem mu to klidně, no měl v tom hned jasno...já mu právě říkám, že jsme dva a že se musíme domluvit, že nemůže ještě zůstat sám doma a že musíme spolupracovat...Ale jinak to je stejné, nechce se oblíkat, nechce se ráno svklíkat z pyžama, nechce jít ven, ačkoliv u snídaně mi to odkýval, že ano, půjdeme a před snídaní se dožadoval jít ven okamžitě...prostě potřebuje mí opačný názor...ale dost hledím, jak pomalu začínají fungovat dohody - že obleču jeho a pak sebe, on si pak hraje, než já se nachystám a když už pak chci jít, ta se s ním domluvím, že ještě si zajdu na záchod a pak už půjdeme spolu ven, že má čas si dohrát a vybrat si sebou autíčko ven...a pak to jde o něco lépe, aspo'n můžu na něčem bazírovat, že jsme se dohodli (a chci to od něj odkývat, jestli souhlasí...)..
10. bře 2011 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Pokaždé když někomu řeknu, že malá čeká v posteli, až přijdu, tak nevěřícně kroutí hlavou. Ale já jsem na to pyšná, že je tak spokojená a nemyslím si že je to divný, jak mi už pár lidí řeklo. Třeba i do půl deváté je v posteli a odpočívá.A zase si říkám, proč jí nenechat odpočívat, když přes den už nespí. Ani na mě ráno nezavolá, takže vlastně ani nevím, kdy se vzbudila. Samozřejmě když byla nemocná, tak to bylo jinak, ale to jdou výjimečné situace.
Jinak kolem sebe všude slyším, jak se děti budí v noci a chodí za mámou do postele, to fakt neznám. A jsem za to ráda, že se všichni v klidu vyspíme ve své posteli.
A s tím spaním po "O"-další problém je v tom, že malá je ochotná si jít lehnout až ve 2 nebo ve 3 hodiny odpoledne. A když usne, tak se budí třeba v pět a to je fakt pozdě. Protože pak večer spát nechce.
No uvidíme, třeba se to ještě upraví.
S tím odchodem ven. U nás zatím spíš funguje dát vybrat ze dvou věcí-vezmeš si tyhle kalhoty nebo tyhle. Ale určitě se neptám, jestli chce jít ven. Protože na tyhle otázky většinou říká NE. Dohody zatím moc nejdou. I když říkám, víš na čem jsme se dohodly, tak to nefunguje. Třeba to přijde. Malá je přece jen mladší než tvůj synek, třeba je ten půl rok znát.
Mě nejvíc vyvádí z míry taková ta nálada-"kňourám kvůli všemu". I když něco udělám tak i tak, stejně je malá proti a kňourá a fňuká. To mě štve, snažím se jí vyhovět a výsledek je stejně negativní.
Taky máme dlouho období, kdy neguje vše co řeknu. Třeba řeknu, tohle je pejsek a ona řekne, ne není. I když vím, že zvířátka zná. Nebo jdeme uvařit, protože budeš mít hlad-ne nebudu. Nebo jdeme si odpočinout, maminka je unavená a ty určitě taky- ne nejsem.
A musím uznat, že když celý den poslouchám samé negace, hodně to ovlivní mou náladu. Obě jsme jak houby-vsákneme do sebe náladu té druhé.
A jak to máte s jídlem?
Týnka sama od sebe se začala krmit sama. Řeším hlavně obědy, aby měla nějaký teplý základ. Když jíme samy doma, tak malá krásně papá sama a není problém. Ale když je u nás návštěva, vymýšlí si, kde bude jíst a že tohle nechce a tohle nechce. To samé je, když jdeme my na oběd k rodině-vezme si dvakrát a odchází od stolu, že nechce. Mám pocit, že má potřebu se před ostatními předvádět, nevím.

10. bře 2011 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kopretinka84 ja teda kdyz malou nedam spat pres den tak proste zadne takove vylety, aby usnula v aute neplanuju...protoze jinak by sla spat o pulnoci:slight_smile:.
S tim duraznym reknutim a vysvetlovanim mas myslim pravdu..nejtessi je poznat, kdy bude platit vysvetleni a kdy je potreba durazne reseni:slight_smile:. A s tou rodinou to je u nas take to same. Ale myslim, ze pomuze to co tady nekde zpatky psala blandik, proste trosku rozvolnit mantinely apravidla a vykaslat se na ne:slight_smile:. Ale u nas se pak musim pripravit na to, ze budu od mamky poslouchat, ze ji nic neucim a vsechno muze. Ale ono je to jedno, protoze kdyz trvam na svem mala "dela sceny", ktere doma nikdy neudela a take jsem spatna, takze je to uplne fuk a me vic zalezi na to ,aby byla mala vpohode:slight_smile:.
@blandik diky, zkusime to bez plinky
@kopretinka84 tak to melo u vas podbny prubeh...jen mala ted prestala tak ji zkusim zase nechat bez plinek a jak pise blandik budu vic pozorovat...ono se to vetsinou da poznat, ze chce curat:slight_smile:
S tim oblekanim...mela obdobi, kdy chtela po zime na houpacky a to bylo v pohode...ale ted rekne, ze chce houpi, ale jde a jen se necha svleknout(ted se chce vetsinou slikat sama) a pak si vsimne nejake hracky a zase pul hodiny nic. Stejne tak s nakupem, rikam, ze potrebujeme nakoupit ,abychom meli ham....ze koupime rohlicky a brumika...kyve, ale oblect nic..casto je to tak na skoro hodinu nez vyjdeme :slight_smile:. To, ze jdu a ona zustane sama jsem takeparkrat zkusila, ale ona ma ted zase obdobi, ze bez maminky ani ranu a vsech se boji, tak ji nechci nejak takhle strasit a hlavne si myslim, ze by mi mohla za chvili rict, ze teda jo a to nemuzu udelat, takze o radsi nerikam:slight_smile:.
U nas to vypada tak, ze jsem s ni spala od malicka v pokojicku a asi ve 13 mesicich jsem se prestehovala zpet do loznice a ona dostala velkou postel(to uz misto 6x-10x za noc vstavala jen asi 2x -3x takze to slo). Kdyz se vzbudi nekdy hned nekdy po chvilce prevalovani vola mama a tak 1x za 14 dni nevola a prijde za nama do loznice. Taky jsem si rikala, ze kdyz nespi lehnu si s ni do postele a precteme pohadku. Ona to ma rada , kdyz s ni lezim treba i na zemi:slight_smile:. A kdyz vecer usina tak brzo moc knizky nestihneme tak si to vynahradime o polednim klidu:slight_smile:.
@kopretinka84 tak s tim knouranim to jsme na tom stejne:slight_smile: to me take vytaci. I ty domluvy u nas zatim nejsou mozne. Obcas to zkusim, ale je videt, ze to jeste nechape. A ani vyber u nas moc nejde, protoze toho jeste moc nenamluvi. Takze jen musim rict, ze si muze vybrat to a to a pak to jednotlive zopakovat, jestli odkyve jedno nebo druhe:slight_smile:.
Jidlo je v urcitem smeru take problem u nas . Uz asi ve 14 mesicich zacala jist sama, ale ted se zase vetsinou necha krmit. v Tech 14 mesich krasne taky sedela me na kline a papala, ale pred tim a ted sni par lzicek a hraje si ...takze buid jime u televize Krtecka nebo krmime vsechny medvedy:slight_smile:, coz je samozrejme na navsteve taky problem. Ale uz jsem se nad tim povznesla...postupne a pomalu to zkousim menit a na navstevach na to kaslu. Je akorat a kdyz se jedn den nenaobedva tak se ji nic nestane:slight_smile:.

S tou potrebou predvadet se mas urcite pravdu a myslim, ze tady dost zalezi na nasem rozpolozeni. Kdyz z toho mam blbou naladu a jen premyslim co si kdo rekne a ze me mamka bude zase "buzerovat" apod tak je to jen horsi. Kdyz si renu a hlavne v sobe dokazu mit pocit, ze je to vlastne jedno, ze vim, ze je sikovna a ze spousta veci nam funguje je to vzdy lepsi a s mene problemy.
11. bře 2011 v 08:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky maminy,
už vím pár dní o této diskusi, ale není moc času si v klidu sednout k PC.

@blandik moc dobrý nápad s touto diskusí...škoda, že nemůžu chytat rozumy častěji. Co se nám narodila druhá dcera, tak je docela nad lidské možnosti zvládat dobře vzdorující dvouleté dítě. Někdy jsem jak jak šlená a dělám samé kopance :frowning2:.
Je tady nějaká mamina, která má dvě malé děti a snaží se vychovávat v duchu Rabr? Je to vůbec reálné??? Snažím se dost, ale není s mimčem moc prostoru...:confounded:


@blandik ještě by mě moc zajímalo, jak jsi na tom teď s tchyní - před pár měsíci jsi popisovala svůj rozhovor s ní..... je tedy i nadále vše OK a tchyně se snaží chápat vaši výchovu???
11. bře 2011 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina ahoj, taky mám dva raubíře, a fakt je to velmi, velmi těžké. Starší má teď znovu zase období, kdy má jak já říkám "samonasírací" dny - od rána do večera kňourá, nic se mu nelíbí, ničím se mu nezavděčím, nic se mu nechce, jen vymýšlí blbosti, na jednu stranu se mu nedívím, protože se pořád dokola střídají různý choroby, růst zubů, hnusný počasí atd. ale trvá to prostě už hrozně dlouho a na mojí náladě to teda vůbec nepřidá...hned jak ráno vstane, tak začne tím ukňouraným hlasem skučet, že nechce vstávat, nechce snídat, nechce se oblíkat, nechce to a to nebo naopak - on chce být nemocný, on si chce zlomit ruku, on chce mít horečku, on chce rozbít autíčko atd. někdy si fakt už ráno říkám - proboha, jak s ním přežiju další den, kdy nemůže ani jít ve, protože jsme nemocní... na to jeho kňourání už někdy ani nemám sílu reagovat, jindy mě to už tak vytočí, že na něho křičím, ať už je proboha zticha...
mladší je zatím celkem v pohodě, až na to že pořád leze někam do výšek....
11. bře 2011 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna Právě jsem tě oslovila i v jiné diskusi :slight_smile:.
Něco podobného znám v bledě modrém. Musím jí pořád vymýšlet nějakou spešl aktivity abych tomu nejhoršímu předešla. No udržet si chladnou hlavu je někdy nad lidské možnosti. Si říkám jaká pohoda by to byla s jedním prckem, byť by byl extra zlobivý.....no ale to bych nikdy nemohla posoudit, kdybych právě neměla dvě děti :slight_smile:.
11. bře 2011 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina -- a může být i matka tří malých dětí? :grinning: :grinning: U nás se občas zaseknou obě starší a to jsem pak z toho úplně šílená. V poslední době hrozně bojujeme, když máme jít někam na čas. Jsem pak nervní a samozřejmě jak spěchám, tak moje předpřipravené věty se rázem mění v pokřiky :confounded: Ale snažím se teď vždycky včas s holkama sednout, shrnout si, že se všichni chceme vypravit v klidu a bez křiku a co by mně i jim pomohlo se dobře nachystat. A pokud se povede, tak si pak cestou notujeme, jak je fajn jít na tramvaj pomalu a moct si všímat pátčka, pejska, atd. :slight_smile:

@reruna -- tak kňourání je u nás taky na denním pořádku. A spouštěč je prostě cokoliv. Někdy je jasné odkud vítr vane -- jsou unavenené, není jim dobře, atd., ale někdy kňourají pořád a já vůbec nevím co s tím. Snažím se projevit empatii, ale někdy sama nevím, proč vlastně kňourá a co tedy může prožívat za emoce.
11. bře 2011 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,

kde se prosim da sehnat ta kniha RABR? :slight_smile:

Potrebuji radu, maly je uzasny a velmi vnimavy, s mladsim sourozencem pomaha a krasne s nim komunikuje. V tomhletom jsem moc stastna, co mne trapi je, ze si zniceho nic umini, ze ho boli nozicky anebo venku spadne na rovnem chodniku z motorky, neco se mu nepovede, zacne se vztekat, vim ze se zlobi sam na sebe, snazim se mu to vysvetlit, ale on je pak hodne litostivy a rika maminko, to nezvladnu...anebo dam mu letak ze schranky a rekne mi maminko, je to moc tezke ja to nezvladnu....a ja musim ten letak vzit, anebo vzit ho na ruky....na skejtik nechce, protoze ho z nej boli nozicky, tak ho posadim do korbicky a vezu je oba....jak docilit toho, jak vic ho motivovat, ze to zvladne??? Povzbuzuji ho, chvalim ho, ale on mi treba 4x za sebou rekne ze to opravdu nezvladne poradite mi prosim?
11. bře 2011 v 18:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna a jak zvladas, kdyz tech "samonasiracich dnu" uz je moc v rade za sebou? Staci 3 takove dny, ze jo :grinning:
@helabella 3 deti, to muze byt velmi zajimave.... :grinning: muzes mi prosim odepsat na muj dotaz viz vyse? Diky :wink:
11. bře 2011 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helabella tak to máš asi na hlavě svatozář :slight_smile:. Sousedka má také 3 děti cca po 1,5 roce, ještě k tomu 3 kluky, ale chodí jí pomáhat nějaká paní...ji budu muset jednou vyzpovídat, i u nás je totiž možnost tří dětí :sweat_smile:.

@prcekpet zkoušela jsi třeba, že to tedy zvládnete spolu...jako že mu s tím pomůžeš a třeba říct....krásně jsi to s mamkou zvládl, příště můžeš zkusit sám...., nebo " vždyť jsi to zvládl skoro sám., maminka jen trochu pomohla" ale určitě zkušenější poradí něco lepšího.
Rabr jsem cca před 2-3 roky kupovala přes net, ale v knihkupectví ho určtě také seženeš, nebo ti ho objednají....
11. bře 2011 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prcekpet nemuze to byt soucast zarlivosti? Mladsi se jen vozi nosi, nic "nemusi"..... Ja bych mu asi pripomnela neco co zvladl arict at zkusim sam, ze kdyz to nepujde zkusis to paks nim....nebo, ze kdyz uz ho budou nozicky bolet sedne si...
12. bře 2011 v 06:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prcekpet no když je takových dnů více a poslední dobou mám pocit, že už ani jiné nejsou.... tak to právěže moc nezvládám, zvlášť když jsem i sama nemocná, děti nemocné, mm nemocný... pak hodně křičím, v tu chvíli si ulevím, ale z dlouhodobého hlediska to nepomáhá. A tvůj starší určitě žárlí, brisalek to vystihla, aspoń myslím, děáš to dobře, povzbuzuj ho, pomáhej mu a hodně mu povídej o tom, co on už narozdíl od miminka dokáže.
@helabella no máš můj obdiv se 3 dětmi.
je fakt, že někdy to kňourání chápu, ale někdy fakt tu příčinu nevím a prostě čeho je moc, toho je příliš. Rabr je o respektování sebe navzájem, jenže u malých dětí je to bohužel strašně jednostranné - já se snažím respektovat, ale oni vůbec a já pak už mám prostě pocit typu- já se pořád snažím a kdo bude aspoň chvilku respektovat mě? - moje pocity, moje potřeby. Já vím, že to od malých dětí nemůžu chtít a proto je to tak těžké, jsem s nimi skoro celý den sama, a pořád dávat prostě není možné. Proto hledám aspoń když to jde malé odreagování na netu, začalo mě bavit pečení, zkuším najít chvilku času na čtení, nic jiného moc nejde, protože jsme pořád nemocní nebo naši známí jsou nemocní, nebo je hnusné počasí nebo všechno naráz...
12. bře 2011 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky tak mame zase novinku. Male se budi kolem 1-2hodiny a vymysli, ze chce sunar, ze chce za tatkou(spi sama v pokojicku, ja mam zapnutou chuvicku a kdyz zavola jdu za ni)...a nejak se to stupnuje. Nevim co s tim? Vzdy ji nakonec nejak nalakam zpet do postylky, ale bez brekotu se neobejde:frowning2:.
15. bře 2011 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina jasne, ze jsem to zkousela, on je tvrdohlavy a zasekne se a konecna :frowning2:
@reruna vzdyt ja mu porad dokola vykladam, jake to bylo, kdyz se on narodil, a vypada, ze ho to zajima. Dokonce jsem se nechala jim premluvit a dala jsem mu po kojeni brasky prso, ze on chce taky mlicko....vzal si bradavku a nevedel co s ni, tak se smal a ja taky a rikam mu, Ty uz jsi zapomnel jak se pije mlicko od maminky? A on se usmival a pak utekl, jeste se to opakovalo nekolikrat a jednou mne i trosku kousl, tak rikam bacha, maminku to boli....a on, ze neboli, tak jsem se mu to snazila vysvetlit, ze kdyz bych mu ja kousla do "Lulanka", tak ho to taky bude moc bolet. :grinning:

myslite vazne, ze je to zarlivost? On je k malemu velmi pozorny, moc pomaha, s braskou se chodi mazlikovat. Kdyz se bracha vzteka, ze se nemuze otocit, tak maly mu to parkrat ukazal jak se to dela :grinning: a mladsi se na nej smeje a maly hlasi bjacha se usmiva a je stastny, protoze mu vzdycky rikam, jasne, ze se bracha na Tebe smeje, on Te miluje a maminka Te taky moc miluje....a u techto vet se snazim mit s nim telesny kontakt (pusinku anebo objeti, nejlepe vsak pusinka a objeti, ktere vyusti do mazlikovani) :grinning:
15. bře 2011 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek tak si vem prcka k sobe do postele, treba je to jeste pro ni moc brzo, ze je sama v pokojicku, treba ma moc zive sny, z predesleho dne moc zazitku a nedokaze se s tim vyrovnat jinak nez tim, ze si Te zavola. Anebo pokud nechces, aby s Tebou / vama byla v posteli, tak si s ni lehni k ni do postele do doby nez usne. Bude to chvilku trvat, ale neboj to bude dobre...nam se to parkrat taky stalo a trvalo to max. tyden :wink: potom spaval sam

a taky se stalo i to, ze jsem v noci u kojeni usnula a pak se probudila, mela v obliceji nohu starsiho syna a vedle maly s prsem v puse :grinning:
deti budou chodit k rodicum do postele, aniz bysme o tom vedeli, proste se rano probudime a ony jsou mezi nama, ale nebude to trvat vecne, tak alespon ja si to uzivam :slight_smile:
15. bře 2011 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prcekpet ja jsem s ni od narozeni spala v pokojicku a samozrejme , ze kolikrat usnula u kojeni u me...a koupili jsme ji asi ve 14 mesicich velkou postel(90x200cm se zabranou),protoze prendavat ji po usnuti do postylky bylo tak na 3x a nase hodinka a vic uspavani se tim jeste o treba pul hodiny prodluzovalo:frowning2:. Usina tak, ze jsem s ni v posteli a co jsme prestali kojit i vecer a v noci(v 16 mesicich kuli dalsimu tehu) tak precteme knizku nebo reknu pohadku a ona si vypije sunar a bud usne u toho piti nebo se pak krouti a vali a za chvili usne. Jakmile zavola mam jdu za ni a jsem tam s ni dokud zase neusne.Rano vzdy prijdu za ni a povidame nebo se ke mne tuli nebo jdem za tatkou a tulime se v nasi posteli...a tim to asi vzniklo, ze jde rano do nasi postele, takze ted tam chce i v noci:slight_smile:. Proste ji ted prestalo stacit, ze jsem tam s ni a chce pryc z postele a vymysli:slight_smile:.
Ale vcera jsem ji dala odpo spat, spala pres 2 hodiny, usnula v 9 a spala bez probuzeni do 6.30. Asi ji ten odpoledni spanek chybi. Maji nam prijit tenhle tyden golfky tak snad bude jednodussi ji premluvit do kocarku ajeste ji necham pres den spat.
16. bře 2011 v 07:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - ahojky, u nás dohody jdou nejlépe venku a hlavně se domlouvat předem a několikrát...ale jak dítě vidí pokušení, tka prostě nevidí, neslyší...může svatosvatě slíbit předem, že si nevezme př. bonbon a jak se dá před něj, tak ho bude chtít (to je u dětí tuším do 4 let normální)..takže jak něco nedá, že ho to naláká a chce to, tak se odvolávám na dohodu nebo pozměnit pravidla, jakoby ale, že šel jsi na to autíčko už teĎ, asi tě to moc lákalo, tak se ale domluvíme, že po zaplacení už na autíčko nepůjdem (a tohle začíná fungovat). Podle mě jde o to, aby se dítě naučilo, že jsme dva a musíme se dohodnout, najít kompromis a současně se necítilo provinile...

K tomu jídlu - taky mám pocit, že se malý začíná více předvádět před lidmi a není mi to vždy příjemné, nedávno jsem utady měla kamarádku s miminkem a malý odmítl jíst polívku, kteoru normálně miluje a skákal místo toho na gauči..jinak jídlo neřeším, jak nemá hlad nejí, jen řeším to, že nemůže něco jíst kdykoliv, že třeba sladkosti (typu musli tyčka) se jí jen na svačinky, na oběd se jí něco teplého a ne chleba...na tom trvám, ale kolik toho sní nebo co vyjí z talíře, to je jeho věc. VIdím na malém, že se mu hodně mění chutě, dávám si bacha, abych neprudila se zdravou zeleninou a vidím,že ji v podstatě má rád a že po cca 4měsíčním období, kdy ji vůbec nejedl, ji už zase v pohodě jí...nebo například od podzimu nejí maso (od doby co jsem zavedla vajíčka a jogurty) a začíná ho jíst až poslední dobou, já vím, že to není o tom, že mu nechutná, prostě ho nechce...neřeším, nepřemlouvám na ještě jednu lžičku...to je v jeho režii, v moji režii je, co předložím na stůl,ale snažím se, aby tam měl něco,co si určitě dá...
18. bře 2011 ve 13:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek