• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
autor
@brisalek - kl tomu že stojí pod linkou a chce ochutnat, já malému dám ochutnat, že malý kousek dám, a rovnou mu řeknu, že dám jeden malý kousek a zbytek až u stolu...tedy když je to doba těsně před jídlem...a pokud je to mimo jídlo, tak mu říkám, že bude svačinka...
1. bře 2011 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Pěkný večer, zdravím :slight_smile: .
S načasováním školky je to těžké. Když bude potřeba, aby dcerka šla ve 3 letech do školky, jelikož budu muset do práce, tak asi jiné řešení nenajdu. A nevím, jestli je nejlepší volit alternativní školku. Nemůže být přece dítě stále chráněné před ostatními dětmi, které jsou vychovány klasickou výchovou. Samozřejmě bych vybrala školku, kde vím, jaké jsou učitelky a jak přistupují k dětem. U nás stejně žádné alternativní školky nejsou, takže nebudu mít na výběr. A potom stejně půjde dítě do školy, kde se setká také s ostatními dětmi a bude se muset nějak vypořádat s jejich chováním.
Každým dnem se mi osvědčuje vše Leontýnce vysvětlovat a pochopit, že se zlobí a uznat to, že má na to právo. Akorát mě vždy vyvede z míry, když se snažím vysvětlovat a poradit a dcerka se stejně vzteká a protestuje. A teď máme období, kdy celý den říká "NE, NECHCI". A to i v případě, když hned po svém NE si tu věc stejně vezme nebo mi něco odsouhlasí, ale přesto si stejně musí říct na začátku své NE. Přiznám se, že když to poslouchám celý den, nejsem moc nadšená. Někdy je s ní těžká domluva, když si nechce nechat něco vysvětlit.
Ale v situaci, kdy se zlobí na hračku, když jí něco nejde, tak se mi osvědčilo nepoučovat, že se rozbije. Jen jsem uznala, že se zlobí, že to chápu a že to zkusíme znovu a půjde to. A světe div se, žádné vztekání se nekonalo :wink: .
A jak by ses zachovala, když třeba nechce odejít z dětského hřiště? Pokoušela jsem se na to upozornit dopředu, že za chvilku musíme jít, že už je zima. Ale stejně následoval pláč a vztek, že chce zůstat. Vysvětlovala jsem, ale nic mi to nebylo platné.
1. bře 2011 ve 22:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik diky, ale tohle jsou veci jako treba nevarene brambory, nevarene testoviny....:, maso syrove...-) ja ji je dam do ruky s vysvetlenim, ze je to nevarene, ze se to musi uvarit, aby se to mohlo papat, aby vedela, ze to nejde jist....ale stalo se mi i to, ze do bramboru kousala:slight_smile:, maso ji ani do ruky dat nemuzu:slight_smile:.
Blandik hezky to popisujes a mas pravdu predstavit si navstevu, co bych ji rekla, ale to mi prave v tehle pripadech moc nejde predstavit si, co bych rekla dospelemu, protoze ten by to nikdy neudelal, tak jsem to myslela:slight_smile:.
S tou vodou je to dobry napad, to me nenapadlo. Potrebovala bych takoveho radce aspon na 14 dni doma:slight_smile:.
Doufam, ze to bude fungovat..zkousela jsem ji totiz nekolikrat dat hrnec, hrnicek, cednik a testoviny....aby varila jako se mnou, ale samozrejme chtela radsi sedet na lince a delat vse co ja:slight_smile:.
2. bře 2011 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
BLANIK , taky díky za odpověď s nočníkem...u nás je to takové prapodivné...úplně klidně si na nočník sedá, krásně se vyčůrá...ale sama si neřekne. Venku to nevychytám, to ani necekne a téměř zásadně kaká venku do plíny....ale tak nechám to být....ona na to přijde. Jen mě to už někdy unavuje..připadá mi, že tomu rozumí, všechno si sama řekne, když se zeptám, posazuje miminka ap. Ale sama ne a ne to nějak "uzavřít" a odplenkovat se. Ono to přijde....

Holky, jsem tak ráda, že takhle smýšlíme....dneska jsme byly u doktorky a co se v čekárně dělo to mě přecházely mrákoty....maminky na děti fakt jen křičí, přikazují, že budou sedět, ať nechodí sem a tam, neberou to či ono...jedna holčička povídá skoro s pláčem, že se bojí a maminka na ní,že když zlobí a neposlouchá, tak se má proč bát, rpotože ji Dr píchne :fearful: :confounded: :frowning2: No to už mi teda nervy startovali.......je pravda, a asi jsem si toho nikdy tak nevšimla, že téměř všude slyším ne, nesmíš, ne...

KOPRETINKA, viď, taky mi přijde, že když s Elenkou mluvím, vysvětluju a domlouvám se, tak je to takové jiné, krásnější a plný vzájemného pochopení. Neříkám, že to jde vždycky, taky jsem netrpělivý typ a zejm. teď máme nějaké problémy,t ak se snažím držet...s tím hřištěm...taky upozorňuju a když fakt nechce jít, tak se snažím říct, co budeme dělat, co bude následovat a na něco upoutat.(jakože např. se půjdem podívat do výlohy na miminka nebo koupíme jablka...) Nevím, jeslti je to správné, ale docela se to daří :wink:
2. bře 2011 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monaberuska1 -- tak jsem dneska byla u té psycholožky a mám z toho dobrý pocit. Hned na začátku se mě ptala, jestli náhodou Kačenka není nedonošená! Což ona je a já si už kolikrát říkala, jestli se na ní "nepodepsalo", že byla v inkubátoru, čili bez kontaktu se mnou. A ta doktorka mi to jen potvrdila, že takové děti fakt mívají problém, a to ikdyž vypadá, že všechno dohnaly. Taky mi říkala, že některé děti bývají i citlivější na hluk, že jim vadí, jak okolo děti řádí. A to je přesně Kačenka. Měla fakt pár hodně dobrých postřehů, řešily jsme případný odklad školy a nakonec mi poradila, že by bylo nejlepší si Kačenku nechat ještě doma, najít jí nějaké kroužky, které jí budou fakt bavit a kde bude beze mne a pak třeba na podzim nebo v zimě příštího roku znovu školku. Teď prostě potřebuje jistotu a bezpečí. Tak jsem ráda, že potvrdila můj názor, že to takhle nemá moc cenu, že nové básničky nebo aktivity nestojí za to, aby se trápila.

@brisalek -- u nás je voda hodně velký hit. Dělám to přesně jak píše blandík -- holky mají každá svůj podnos, různé kelímky a nádobky a "vaří" :slight_smile: Samozřejmě už to párkrát odnesl koberec, ale je naštěstí už docela letitý, takže mi to nevadí.

Jsem moc ráda, že se tady můžeme navzájem povzbuzovat, moc ráda si čtu vaše různé tipy co a jak se dá říct a udělat :slight_smile:

2. bře 2011 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helabella tak jsem ty hratky s vodou vyzkousela:slight_smile:, ale dcera je mnohem mensi nez ty tvoje takze mnozstvi vylite vody je o to vetsi. Prvne jsem ji dala pytel na zem na to vanu a do toho hrnec a ruzne kyblicky a naberacku...na koberec do obyvaku...ale porad se ji ten igelit pod ni shrnoval....tak jsme to dali do kuchyne, ale tam ji to zase klouze, kdyz je mokro...nosila to i do oyvaku v misce...no docela ji to bavilo, ale rozhodne to neni ono jako kdyz tece voda z vodovodu a ona to ruzne muze roztrikovat:slight_smile:, ale bylo by to tak na leto na balkon, kdy u toho bude moc byt nahata:slight_smile:.
2. bře 2011 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - taky přeji příjmený večer :slight_smile: K tomu odchodu z hřiště nebo jinému ukončení činnosti mi pomáhá, když se s ním domluvím, že třeba ještě uvidí jednoho krtka a pak už to vypneme a půjdeme do obchodu (dělat něco jiného...), ale chci po něm, aby mi to odkýval - tedy pokud možno navázat kontakt, aby mi řekl, že ano...a pak už na tom stavím, většinou to teď už vezme bez breku, a kdyby nechtěl, tak se odkážu na naší dohodu a že do toho obchůdku už potřebujeme jít...Tak něco podobného je třeba vymyslet i na ven - že ještě obejdeme blok a pak už půjdeme domů - nebo jestli chce jít předním nebo zadním vchodem...jakoby nabídnout bu'd kvantitativně, že něco se udělá ještě 1x napr nebo pomocí výběru navodit situaci, že se jde domů...Když se dostává do silného vzdoru - u nás bývají období klidu (to máme te'd) a pak příjde období, kdy se s ním nedá domluvit (celé Vánoce) a pak se snažím hodně ustupovat, hodně empatie, nechceš, ok..ale to jsou fakt stavy, kdy vidím,že si sám se sebou neví rady...

2. bře 2011 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva Myslím, že vše co se dělá intuitivně, tak je správné. A nemusí to být zrovna věty z knížky, aby to bylo správně :wink:. U nás taky zabírá říkat, na co se může těšit, co bude následovat, říkáme to tak skoro celý den. Akorát u toho případu odchodu z hřiště mě to zrovna nenapadlo. Byly jsme na hřišti po dlouhém zimním období, takže si to malá asi chtěla pořádně užít. Jindy se při odchodu domů vůbec nevzteká. Ve spoustě případů se s dcerkou v klidu domluvíme a už většinu věcí chápe. Ale pak přijde den, kdy opravdu za každou větou říká "NE" a to už mi z toho jde hlava kolem. A večer už začínám pochybovat, jestli tenhle výchovný přístup funguje.....Ale pak zase přijde další den, který je veselejší a jsem taky ráda, že máme den plný pohody a porozumění a ne abychom na sebe celý den křičely a hádaly se.
U nás to bylo s nočníkem ze dne na den asi ve 20 měsících. Sama si nejednou řekla, že chce na nočník a hned se to povedlo. Od té doby si akorát zvykala říkat si sama, což trvalo pár dní a pár nehod bylo, kdy to nestihla. Ale řekla bych do týdne to bylo bez plen přes den. Dlouho jsme řešili kakání, ale zase jsme jí důvěřovali a nechali to na jejím rozhodnutí. Takže asi ještě 2měsíce kakala do plenky, až si sama zvykla a teď už jen nočník.
Všude kolem taky slyším samé příkazy a zákazy od rodičů a i víc si toho všímám než dřív. Ale co s tím, každý si na to musí přijít sám, že je potřeba něco změnit.
Taky máme dny, kdy se mi respektovat moc nedaří. Hlavně když mi není dobře, jsem nevyspalá nebo v nějaké jiné nepohodě. Ono stačí, když se malá špatně vyspí...Ale začneme dělat třeba legraci a je zase dobře :slight_smile:
2. bře 2011 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - tak trošku ti tiše závidím, náš téměř neprojevuje zájem o domácí práce - měl období vysavač, pak období dělám si mlíko sám, dneska poprvé tedy chtěl míchat něco na rozpálené pánvičce (myslím, že se i trošku spálil, dotkl...ale nebolelo ho to...)...To, co jsem ti psala s tou vodou, se dá aplikovat na cokoliv - když vaříš těstoviiny, tak ji můžeš dát na tácek vedle tebe balík s těstovinama, aby ti nabrala do misky, že se budou vařit...nebo, co děti dost bere, je že ji dáš dvě misky na tácek, pak lžičku a a't si to překládá..a tak může překládat různé věci - čočku, fazole, pohanku, rýži, krupici...může to přendávat lžičkou, přesypávat...Mě se akorát osvědčilo prostě říkat pravdu - když mám v ruce maso, tak mu řeknu, že mám ruce od masa a že si na maso může šáhnout, ale pak si půjdeme hned umýt ruce...Nebo, že neuvařené maso může člověku způsobit bolení bříška, musí se uvařit a ruce se musí dobře umýt, když se šahá na syrové maso...prostě pořád pravdu, krátce, výstižně a klidným t'onem - asi tak, jak by jsi slušně odmítla nebo sdělila podmínky návštěvě dospělé...Tak je to myšleno, že neřekneš návštěvě - te'd nemůžu, dej mi pokoj, běž si hrát...až dovařím, tak na tebe budu mít čas...ale že člověk jedná jakoby velmi slušně i s tím dítětem + vše, co dítě chce dělat jakoby je potřeba vnímat zhlediska toho, co se asi chce naučit (respektive, co mu asi vadí, chybí...) a v zájmu rozvoje jeho kompetencí mu nabídnout podmínky, za jakých tu činnost může dělat (na tácku, stříhat jen u stolu, krájet jen s mámou u stolu...mě na ty pro mě nebezpečné činnosti (u nás šroubouvání) pomáhalo říct, že aha chceš to a to, tak to můžeme dělat SPOLU u stolu..on se pak i rychle naučil říkat spolu a používal to často...)
2. bře 2011 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helabella Tak to jsou užitečné informace i pro mě :slight_smile: Já pořád váhám, jestli syna do školky dát nebo ne, pokud se teda stane ten zázrak a bude volné místo....si trochu i přeju aby nebylo, bych neměla dilema :slight_smile:
On nedonošený nebyl, zas byl teda kleštěma, ale to na to asi vliv mít nemusí. Je pravda, že on od malička nesnáší jakýkoliv hluk, pláč a hromada dětí naráz je na něj asi moc.
Tady školku ještě rozšířili a v jedné třídě je 28 dětí ! a možná se bude rozšiřovat i dál, tak to by pro něj bylo asi docela náročný. Jen si říkám, že kdyby šel až v 5 letech, tak přijde mezi děti, co se už většinou znají, mají kamarády a on je takový neprůbojný trumbera, co si všechno nechá líbit a zatím moc neví, jak se v některých situacích chovat. Tak mám trochu obavu, aby to pak v tomhle směru nebylo pro něj ještě těžší...

A co se týče inkubátoru, tak mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, sama jsem si tam pobyla :slight_smile: narozdíl od sestry jednovaječného dvojčete a ten rozdíl mezi náma byl v tomhle směru vidět...

Vodní hrátky máme doma skoro každý den, syn dostane svoji výbavičku a hadr, přelejvá si na podlaze a co rozleje, to si utře....
2. bře 2011 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petreva taky mi hrozně vadí, jak se s dětmi jedná...když byl mikuláš, tak jsem od jednoho příbuzného slyšela, jak byli za čertem a mikulášem a jak malý kluk (ani ne 4 roky) slíbil úplně všechno, jak viděl čerta, který mu hrozil, že si ho odnese...příbuzný se děsně bavil, jak to líčil....

Myslím, že ve věku tvé malé je naprosto v pohodě říct, co uvidíte, budete dělat, aby jsi ji dostala v klidu z hřiště....mě ale třeba vadí, když malý brečí kvůli něčemu (má už téměř 2,5 roku) a babička začně okamžitě odvádět pozornost, že hele, co je to támhle a tohle auto má vééélikééé kola...to mi vadí, protože malý už je na tohle velký, je na něm vidět, že mu vadí ,že se odvádí pozornost jinam, jakoby se říkalo - moje potřeby nejsou důležité, já tady ječím kvůli něčemu a babi najednou zajímá auto...Někde jsem to i četla, že u malinkých dětí je dobré tu pozornost odvést a postupně tohle odvádění s věkem redukovat...takže pokud už pláče, že nechce jít pryč, tak bych ji asi nechala si tu emoci prožít, uznala, že vidím, že se ti vůbec nechce jít...a až by se uklidnila, tak bych ji zkusila povykládat, co vás všechno báječného po cestě čeká...
2. bře 2011 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, na konika moc nechodim, protoze nestiham :grinning:
jsem rada, ze jsem dnes po velmi dlouhe dobe zasedla k notasu a nasla vas. I mne zajima vychova ditete jinak nez delali nasi rodice.
U nas je to tak, ze starsi miluje cisla, takze kdyz cokoliv potrebuji zjistila jsem, ze kdyz mu dat casovy udaj, priklad musime odejit k pani dr. v 10.30, aby zkontrolovala braskovo bolave brisko, tak se musime zacit oblekat v 10.15 a teda funguje to skvele. Nekdy me to "stve", ze maly umi poznavat cisla a hodiny, protoze me pak vola a rika mami, delej je tolik a tolik hodin :grinning:
A kdyz neco potrebujeme udelat, vzdycky mu to reknu 2 dny dopredu - prvni zminka, den predem mu reknu, jejda zitra mame ctvrtek a to jdeme za pani dr., musime odejit v tolik a tolik....a on kdyz nechce, tak mu vysvetlim duvody proc, on se pak rozhodne jestli jo anebo nee. Ale zatim vzdycky dosel k nazoru, ze by bylo dobre tam jit...
No a jak tady nektera z vas psala, ze musime jit do obchodu a kdyz tam nepujdeme nebude jogurtik, tak nam to kazi tata...maly vi, ze zavolame tatinka a ten to vzdycky donese
Potrebuji radu, maly je uzasny a velmi vnimavy, s mladsim sourozencem pomaha a krasne s nim komunikuje. V tomhletom jsem moc stastna, co mne trapi je, ze si zniceho nic umini, ze ho boli nozicky anebo venku spadne na rovnem chodniku z motorky, neco se mu nepovede, zacne se vztekat, vim ze se zlobi sam na sebe, snazim se mu to vysvetlit, ale on je pak hodne litostivy a rika maminko, to nezvladnu...anebo dam mu letak ze schranky a rekne mi maminko, je to moc tezke ja to nezvladnu....a ja musim ten letak vzit, anebo vzit ho na ruky....na skejtik nechce, protoze ho z nej boli nozicky, tak ho posadim do korbicky a vezu je oba....jak docilit toho, jak vic ho motivovat, ze to zvladne??? Povzbuzuji ho, chvalim ho, ale on mi treba 4x za sebou rekne ze to opravdu nezvladne :frowning2: poradite mi prosim?
S nocnikem problem uz nemame, jeste nez se narodil mladsi, byl bez plin, po prijezdu z porodnice jsme na ne presli, to je pochopitelne....ale pak jsem dostala tip, ze kdyz dite zavola tak dostane odmenu = nalepku. V papirnictvi si vybere nalepky, ktere se mu libi a za kakani ma smajliky a za curani berusky aj... :grinning:
2. bře 2011 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helabella moc děkuji, jsi teda moc hodná, no mi teda nedonošený nejsme, právě naopak, ale myslím si že třeba jinak asi vnímá ten hluk jak píšeš, jelikož jakmile si děti hrají je to dobrý, ale jak začnou skákat do přein nebo tqaak něco odtáhne se a konec. No tak nebudu si dělat hlavu když mi jí do nevezmou budu to brát tak že prostě ještě nemá do školky jít..děkuji moc a myslím že zkusím tip jako nějaký kroužek, :slight_smile::hearts:moc moc děkuji
2. bře 2011 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, díky za reakci s nočníčkem....máte pravdu...ono to přijde :wink:
BLANIK, takhle jsem to myslela...s tím hřištěm např nebo jakým kolik sporem...nechat prožít a pak se domluvit, co bude následovat, co uvidí jiného ap. Asi jsem to blbě vyjádřila, ale díky za reakci.
Zrovna dneska jsem byly na maškarním...tolik autority pohromadě :unamused: , myslím od maminek...a víš, že by mě ještě před pár měsíci ani nějak nenapadlo, že je na tom zas tolik špatného?! Samo mi to nějak šrotovalo, jak Elenku vést, jak ji dodat sebevědomí a hlavně mi šlo o to komunikovat (to mě osobně doma vždycky chybělo...) a jsem moc ráda za tuhle diskuzi a za možnost řešit věci jinak :dizzy_face: Asi dostanu rabr k narozeninám :sunglasses:
KOPRETINKA, taky sis začala více všíma okolních "instrukcí" patřící dětem? A že jich je, viď...já jsem přesvědčená, že úcta funguje, je pravda, že někdy je den blbec (u nás je věčný "boj" skákání na posteli a taky mi už občas dochází trpělivost), ale pak je den, kdy se tak krásně s dítětem mluví, fakt je to komunikace mezi rovnými, je to až hřejivý pocit, jak si s tím svým dítkem člověk rozumí :slight_smile:
3. bře 2011 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik jo tak to me mala chce delat uplne vsechno:slight_smile:. Uz ani jinak testoviny nevarim, ze ji dam do drezu hrnec...ona napusti vodu, pak prinesu sul ona da sul...ja postavim na varic a zapnu apak sundam z varice a ona z misky sype srouby do vody atd., atd.,ale nekdy ji ty nahrazky(jako miska s ryzi..kdybych ji treba dala sul to by bylo neco jineho:slight_smile:)fakt neba a chce se aspon divat jak ja micham....pri jejich 12kg me to dlouho nebavi drzet ji na ruce a druhou varit:slight_smile:. V tehle chvilich to pak trochu s trpelivosti nezvladam:slight_smile:kor kdyz se mi neco nedari. Sunar si zasadne delala sama a je fakt, ze kdyz ji to clovek necha za chvili uz to ztraci to kouzlo a pomalu ji to prestava bavit:slight_smile:. Takze mozna , abych nakonec nemusela delat vse za ni:slight_smile:.
Ale jsem moc rada za napady a rady tady je to fajn a tvuj pohled a popis mi vzdy dalsi veci vyjasni nebo me to konecne trkne jak, ze to vlastne je:slight_smile:.
Ale musim priznat, ze kdyz leze do mycky, kde je rozlity bordel a voda, tak vzdy zacnu ne to nemuzes a pak teprve vysvetlim co proc a jak. Ale ja jsem zastance zdraveho selskeho rozumu, takze si myslim, ze nic se nema prehanet ani jednim smerem a ze se tu komunikaci teprve ucim..casem se to urcite zlepsi:slight_smile:. Ona hlavne se zatim moc nevzteka ted(nejak se to trochu uklidnilo) asi protoze, ze je jeste mala a pravy vzdor teprve prijde:slight_smile:.

Jeste jsem se chtela vratit k rabru. Jsem nekde u konce treti kapitoli. A me treba prijde, ze kdyby mi nekdo neustale opakoval "Vidim, ze jsou na podlaze hracky. Slysim, ze kricite"...prislo by mi to jako ironizovani a hlavne bych na ta slova " vidim, slysim..." byla asi za chvili alergicka :slight_smile:. Ale kdyz si na to deti zvyknou od mala tak je to asi jine.
4. bře 2011 v 08:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petreva - na to skákání na posteli (taky to má snad každé dítě), nabídnou altermativu - takový ten mega nafukovací balón...aha, ty chceš skákat, můžeme to udělat na balöně...
@brisalek - to vidím, slyším - záleží hodně na tónu, ale pořád je to asi lepší než máš tady binec, ukli'd to...to vidím, slyším je dobrá pomůcka, jak si na ty větné konstrukce zvyknout...je fvakt, že za vidím tě nepustí nic jiného než , že jsou na zemi hračky...posuptně pak člověk vynechá to vidím nebo si ho řekne jen v duchu a pak říká - na zemi jsou hračky, co s tím uděláme Rabr je dobrý v tom, že opravdu se to tam pořád opakuje těch tuším šest stylů, co se dá říct a jejich kombinace, takže nakonec po přečtení knížky to člověk už má zažité, pořád dokola...Četla jsem ho cca před rokem a te'd jsem se k němu vrátila, cítím, že bych mohal více využívat jeho samostatnosti, pořád mi příjde, že na něj tlačím, dávám málo prosotoru pro jeho projev a rozhodování, spíše oznamuje své opr. požadavky než že bych se ho ptala, tak co s tím...vylije se voda a já na to - na stole je voda, je potřeba to utřít - ta dráhá část mi tam pořád autom. skáče, a raději bych se ho ptala - co s tím uděláme a dala mu čas si to promyslet...asi je to běh na dlouho tra't...
Jinak u nás pořád vládnou auta, fakt bych asi byla ráda, kdyby se mnou vařil, chtěl stlát, věšet prádlo...dělat se mnou věci, ale malý žije autama. Te'd se snažím o prvky montessori, na přesypávání zrní ze sklenice do sklenice je už asi starý...tak hledám něco, co by ho bavilo...
4. bře 2011 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik áno...to mě napadlo jako první, když byla neodbytná a neustále tam lezla...pokaždé i několikrát za den tam vleze a pokaždé ji to řeknu...ráda hopsá na míči :slight_smile: ale na postel leze neustále. Včera už jsem nevěděla, tak jsem ji řekla, že jsme si to už vysvětlily, teda nejdřív jsem ji to opět zopakovala ... a povídám, že teda zavřemem do ložnice, že se o ní bojím. Slezla a ani necekla...a dnes už dvakrát tam zas byla :sweat_smile: No není to velký problém, nějak zvlášť ho neřeším...
Jo a co začala E dělat....chodíme do MC a řada dětí jí bere hračky z rukou...povídám jí, že jeslti si ještě chce s tou hračkou hrát, tak ať řekne dítku, že mu ji pak půjčí...dneska mě dostala...byly jsem cvičit a holčička ji vzala termostu s čajem E.jí to vytrhla z rukou a kříčí na ní NENENE :confused:
4. bře 2011 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,nějak vás vůbec nestíhám. Willík přestal spát přes den, teda pořád doufám, že se ke spaní ještě vrátí, ale je to masakr. Je unavenej a přetaženej a nedá se s ním moc domluvit. Do toho je doma manžel (mají málo práce) a ten nemá trpělivost a není moc tvořivej, takže je u nás často slyšet brek, vztekání, manžel naštvanej :rolling_eyes:
Musím vám moc poděkovat, rady jsou fakt super. Teď nevím, od koho, ale použila jsem, když se nechtěl oblíkat ven, že teda může jít bez bundy, když nemá pocit, že ji potřebuje, ale že mu bude zima. A riskla jsem to a děsila se, že mi venku v -5 zmrzne. A byla jsem dost překvapená, když už přede dveřma na chodbě volal, že je zima a že se chce oblíct a hlásil i bambuli (čepici) a rukavice :dizzy_face: Teď to používám pravidelně a funguje to parádně. Manžel mi to teda kazí. Protože on lpí na tom, že zrovna on má čas a chce ho teď oblíct a nedá Willovi prostor. A zbytečně lpí na blbostech.
Bohužel mám zase pár problémů, a to, že ať vysvětluju, jak chci, tak stejně dělá to, co je nebezpečný. Našel si teď oblibu v mlácení dveřma, jenže my je máme prosklený a on s nima fakt tříská. Vysvětluju v klidu, že je to nebezpečný, že bude mít bebí (jednou jsem dokonce popisovala detailně, jak bude krvácet a skončí v nemocnici), on to chápe, odkývá, ukáže bebí na ruce a za chvilku mlátí zase. Takže nepomohlo ani po zlém, ani po dobrém. Jediná možnost je odvést pozornost, jenže to bych nemohla ani uvařit. Ale jako vše, to přejde a přestane ho to bavit :slight_smile:
Myčku už jsem přestala řešit, on je prostě fascinovanej tlačítkama a není šance, aby odolal. Teď ho začaly dost zajímat čísla, tak aspoň mačká tlačítko na odložený start a říká 1,2,3,.... Takže jsem to vzala jako učební pomůcku :grinning:
Ale na druhou stranu je opravdu šikovný a dost často ho úkoluju, aby něco přinesl, odnesl, uklidil. Když vylije vodu, tak to moc rád utírá.
Byli jsme na hřišti a cizí chlapeček si chtěl hrát s Willem, on nemá děti rád, tk mu pořád ujížděl. Jenže chlapeček měl v ruce klacíky a nechtěně se dost přiblížil k jeho očím.Moje máma začala ječet (ona je přehnaně opatrná) a přiběhla maminka toho chlapečka, omlouvala se, a pak mu řekla - ty jsi zlobivý kluk. A mně to tak trhalo uši :frowning2: Ten chlapeček neudělal nic špatnýho a i kdyby, tak to neznamená, že je zlobivý pořád. Jen v tu chvíli zlobil. Neměla by ho hodnotit a strkat do škatulky. On jednou řekne, že co od něho čeká, když je přece zlobivý. Nebo aspoň říct, že teď zlobíš. Ale pak ho za chvilku za něco pochválit. Já třeba hodně chválím. A když zlobí, tak ho třeba pochválím, že to ale potom hezky uklidil a že je šikulka :slight_smile:
Jak tady píšete o tom, že pořád ne. Tak to právě dělá manžel - neběhej, neskákej, nemlať dveřma.... Já se mu to snažím vysvětlit, že W je dítě a je normální, že běhá a že když spadne, tak prostě spadne a poběží zase dál atd., ale manžel stále jede tu svou. Já se snažím nechat W v mezích možností nechat dělat si, co chce. Přemýšlím nad přednáškama RaBR, že to třeba manžel vezme víc, než ode mě. Protože je pravda, že dost často manžela usměrňuju a do výchovy mu kecám a to taky není dobře :confounded:
4. bře 2011 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva já jsem s malým v MC vždycky tyhle věci řešila za něho. Aby viděl, že nemá právo mu nikdo brát něco, s čím si hraje. Takže jsem tu hračku těm dětem vzala zpátky s tím, že si s tím hraje W a že až si dograjeme, tak si to pak může vzít. A zafungovala to a teď už to umí a byla jsem na něho fakt hrdá, když jsem ho slyšela řvát nenene a odstrkoval to dítě pryč.
W je totiž dost nekamarádský a nemá rád děti a i se jich bojí a vždycky se nechal převálcovat, i když je o hlavu větší, než stejně staré děti. Je důležité dětem ukázat správné řešení problému :wink:
4. bře 2011 v 15:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@verbalinka - ahoj, taky manžela často upozorňuji a taky už začíná být háklivý,je fakt, že se snaží co může, ale ono je dost těžké odolat, když vidím, že to jde i jinak (a on už dělá věci hodně jinak - když mrknem na tak rok stará videa, tak fakt čučíme, co jsme to malému říkali, samý povel a nepochopení pro to, co potřeboval zkoušet...)..možná by tvému manželovi pomohlo, že je potřeba dítěti říkat, co má dělat a ne to, co dělat nemá...že ani dospělí lidé často neví, co mají dělat, když se jim jen řekne, co dělat nemají...a že právě děti začnou dělat to, co se jim řekne, že dělat nemají a není to schválně...ale nejspíše jsi mu to už říkala, viď? Taky si připadám, že na každém kroku jen slyším hrůzy, trhá mi to uši a je mi těch dětiček i rodičů moc líto..Dneska jsem měla nějaký unavený den a nebyla jsem moc v náladě na malého a cítila jsem, jak se mi šíleně nechce a hned to bylo znát na mých reakcích a dost mě překvapovaly moje vlastní pocity, myslím, že lidi, co děti pořád někam tlačí to nemají vůbec jednoduché - musí to produkovat velký stres a tlak na ty rodiče i děti...

K tomu třískání dveřma...marně dumám, čím by se to dalo nahradit...asi se mu líbí, že jak do toho dá ránu, tak ty dveře letí a zavřou se...Narazila jsem jednou na to, že dítě neustále shazovalo fascinovaně hračky z polic - všecny najednou, nic nepomáhala a Starková, co školí montessori, na to poradila, že vzít dítě na most a dát mu kamínky, dítě vydrželo házet kamínky z mostu hodinu - mělo na to senzitivní období...u vás to bude možná něco podobného, jen přijít na to, čím ty dveře nahradit...a možná to je i tím, že je manžel doma...Můj manžel bývá doma taky více poslední dobou a právě jak začal být doma, tak malý přestal spát (měl 20M), byl to horor, nakonec jsme to řešili autem a kočárem, trvalo od začátku léta až te'd do ledna, než malý začal zase doma usínat...byla jsem za to strašně vděčná, on to nějak vydržel, když nespal, ale byl jak výbušná sopka, rozmrzelý...nechápu, že to najednou jde. Vstane ráno v pět a kolem dvanácté už většinou spíme oba...

Jsem ráda za tu bundu, že to u vás funguje, stejně jako u nás a nedochází pak k zacyklení, dítě se učí o sobě samo rozhodovat, u nás taky nikdy nedošlo na to, aby šel na mráz bez bundy...podle mě hodně i záleží na tónu, nesmí to být takový ten bojovný tön, ale klidný, aby se dítě neseklo, že just si tu bundu na sebe nevezme...
4. bře 2011 v 19:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@verbalinka - jen jsem chtěla ještě napsat, co tak vím z montessori, jak dítě začne něco dělat, třeba i nebezpečného, tak je potřeba se zamyslet, jako asi to má senzitivní období a využít toho konstruktivně -viz ty kamínky z mostu, dítě prostě nedokáže přestat dělat to, co potřebuje, musela by to být silná represe z naší strany a to v přístupu rabr jaksi nejde..
4. bře 2011 v 19:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky!!! Musím se s Vámi podělit o náš úspěch, kterému přispěly hlavně Vaše rady! Někde na prvních stránkách této diskuze jsem si stěžovala, že Lukáš nechce usínat sám, že je to katastrofa...
Hurá, hurá, hurá, povedlo se nemožné. Zkusili jsme to dle Vašich rad. Manža první dny pěkně zuřil, páč jej Luky volal co chvilinku, ale za 2 dny to bylo lepší, za 3 ještě lepší a výsledek je, že od pondělka chodí spinkat sám, dva večery po sobě nás dokonce od uložení až po usnutí nezavolal ani jednou...
Ví, že může zavolat, že přijdeme, že jsme vedle a není sám... Jsem moooc ráda!
Pomohlo i to, že se jej snažíme odpoledne velmi utahat, aby rychleji usnul, ale prostě výsledek super. Žádný řev, žádné scény s násilným dovlečením do postele. Manžel nejdříve postupu dobra nevěřil, měl toho upřímně plné zuby, za ním chodit, ale dneska je moc rád...
Metodou násilného zavlečení do lůžka a řvaní po něm ať maže spát bychom toho možná docílili časem také, ale my máme klidné a spokojené dítě! :slight_smile: A od té doby je to vše lepší, přijde mi, že i já jsem odpočatější a pak mi neujedou nervy když zlobí :slight_smile:.
Knihu RABR pořád ještě čtu (snad se někdy doberu konce :grinning: ), ale mohu jen doporučit + Vaše rady! :dizzy_face:

Takže děkujiiiii mockrát :slight_smile:....
4. bře 2011 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Ahoj, můžu se zeptat, z čeho čerpáš prvky montessori? Začala jsem se zajímat a nevím, kde se chytit začátku... Děkuji!

Jsem ráda, že jsem na tuhle diskuzi narazila - docela mi to padlo do noty, takže jdu pročíst - díky holky!
5. bře 2011 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@andyalukasek2008 To se hezky čte :slight_smile: Krásně jste to zvládli!! Jen tak dál :dizzy_face: Je to paráda, viď...my kdysi taky tak "bojovali" a přesně takhle jsme to vybojovali. Chodila jsem k Elence téměř po dvou minutách, snad, a časy se fakt prodlužovali...vždycky jsem ji zašeptala, že jsem tu blízko a přijdu kdykoli zavolá a fakt to funguje!!! Ten klid po uložení...nemohli jsem se nasytit :wink:
6. bře 2011 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@andyalukasek2008 - to jsem strašně moc ráda, že vám to taky zafungovalo. Úžasné na tom je to, že když to dlouhodobě bude fungovat, tak nebudete mít problém u něj zůstat, když to bude Lukášek potřebovat - třeba na něj něco poleze a ještě to nebude vidět nebo bude nějak vykolejený a bude vás potřebovat...což u přístupu na příkaz nejde, protože člověk předpokládá, že jednou zůstane a bude muset zůstávat pořád...u tohoto je to dobrovolné...Nechci napsat, že k našemu nechodíme vůbec, občas volá i 20x a někdy nezavolá vůbec, je to dost o tom, jak moc je utahaný, kdy se odpol probudil...občas u něj i manžel musí zůstat, prostě ho nepustí....Ale z tak 98% usíná sám, což je důležité, aby byl u toho usnutí sám a ne s někým...A u nás to je taky tak, že jak je manžel doma, "musí" chodit on - malý volá jen jeho...
6. bře 2011 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@takyja - chodíme do montessori jednou týdně, takovy začínají "klub" v rámci jednoho MC...tam jsem viděla poprvé tácky, koberečky, poslední dobou mě to chytlo, byla jsem na aritmetice I - přednášející - Eva Štarková, byla jsem uchvácena....tak zatím plánuju zakomponovat nějaké tácky doma...hodně tipů je na www.montessori-doma.sk a pak když zadáš do googlu montessori - tak ti vyjede plno odkazů...motem je - pomož mi, abych to dokázal sám...a jde o to, že dítě prochází senzitivníma fázema, kdy je připravné se naučit určité věci a když se mu to v daném období neumožní, tak pak už se to hůře učí...může se jednat o pití z hrnečku nebo o to, že věci padají na zem...cokoliv. Na
http://alfamilia.sk/www/KURZYmontessori.htm - jsou krásné maily jedné maminky, která tam popisuje, jak ji montessori pomohlo pochopit své děti...Dneska u nás u snídaně jsme měli vajíčka a měli jsme na stole docela velkou nádobku se solí a malý si zkoušel nabírat špetičku soli a solil si vajíčko a pak si s tou solí začal hrát, začal tam bořit a opětovně lovit lžičku, bylo to úchvatné, prosíval si sůl a byl úplně ponořený do svého světa, vydrželo mu to tuším 40minut...Jinak toho moc ještě nevím, chystám se na semináře od Starkové, zabrousila jsem na tu aritmetiku, ale nemám předcházející dva semináře...
6. bře 2011 v 19:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik To máme stějné, jakmile je tatínek doma, je jen tatínek a nikdo jiný :slight_smile:... JJ, také někdy volá a jindy vůbec, ale fakt super!

@petreva Jo, klid je úžasný! I já jsem odpočatější a stíhám večer toho více uklidit a tak všechno :slight_smile:... A dokonce vím, co dávají v TV :slight_smile:...
6. bře 2011 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,to se krásně čte,jak se dokážete s dětma domluvit a jak víte, jak na ně:slight_smile:
Já mám 18měs. chalpečka a úposlední 3 dny je takový uvztekaný, tak bych potřebovala poradit, jak mu třeba vysvětlit, že si s určitou věcí hrát nemůže- když řeknu že je to nebezpečný, tak nevím, jestli ví,co to slovo znamená. Jak mu vysvětlit, že musí vrátit půjčenou hračku. Nebo poslední story - když se vzteká, že chce o půl sedmé brumíka,když se v sedm večeří kaše- snažila jsem se vysvětlit, že brumík je ke svačině,ale že ted je čas na večeří a to se jí kaše, ale moc to nezabraol.POtom co se vyvztekal jsme si v knížce četli, že janek jedl brambory maštěný, tak chtěl zase brambory. Opět vysvětlení, že my maáme brambory jen syrový, tak je nemůže mít,ale že zítra budou k obědu. Ale vztekal se i tak asi 10 min. i když jsem mu to opakovala dal. Kdy mu to mám říct? Vnímá mě vůbec, když se zlobí? Taky mě trápí, že vzek si někdy vybíjí tak, že mě chce kousnout. Jak mám na to reagovat? Už mi teda jednou ujely nervy a plácla jsem ho přes ruku, že se maminka nebije. Pak mi to bylo líto.

Před týdnem jsme obyvák, který byl současně i jeho místem na hraní přestěhovaly do jiné místnosti s tím, že z toho starého obyváku mu uděláme pokojíček. Vysvětlovala jsme mu, ž eteď bude obyvák jinde a ta místnost ted budejenom na hraní,ale teď mě napadlo, jestli to jeho mrzutý rozpoložení nesouvisí s tím stěhováním, že je teď něco jinak, než byl zvyklý. Co myslíte? Jak mu pomoct,aby to pochopil?
7. bře 2011 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky před par dny jsem psala, ze se zatim moc nevztekame, ale asi jsem to zakrikla. To co popisuje
@judith.von s jidlem je u nas stale. Dalsi problem zase s oblekanim i kdyz chce jit na houpacky tak se proste nechce obleknout. Kazdy dil obleceni nam trva pul hodiny vysvetlovani a premlouvani. A ja na to uz nemam nervy:frowning2::.-(. Mala uz pres den nespi prave kuli tomu,ze neni mozne ji obleknout, kdyz jsme dopo venku pak obed a pka zase za asi hodinu znovu oblect , aby usnula v kocare proste odmita(i kdyz ji lakam na nakupu treba brumika a rohlicku...vzdy jsem s ni jela kocarem nakoupila a ona usla).Nejmin 50x za den se chce tulit(coz mi samozrejme nevadi) a porad je u me. Cokoli delam chce to delat taky takze furt musim premyslet jak co udelat, aby to mohla delat taky a nic si neprovedla a pritom jsem u toho tu praci mohla udelat ne jen ji hlidat. Navic pri jakekoli prilezitosti knoura avyzaduje , aby bylo po jejim. Napr. nesmim mit rozpustene vlasy jinak knuci a knoura a ukazuje abych si to dala do culiku zadne vysvetleni nepomaha kdyz to neudelam zacne brecet...stejne je to s mojm koupanim, posledni asi mesich nesmim do vany stoji u dveri a breci atd. atd. Vse musim delat ja , manza ji nesmi nakrmit, nesmi ji prebalit, kdyz uz ho vola,a by ji oblekl, tak si necha dat puncochace a uz zase vola me. Nechce se nechat umyt(do vany chce,a le myt ne...)pak zase nechce ven. Ja uz fakt nemuzu...12 hodin denne vymyslet kraviny jak ji nalakat na to aby se oblekla, jak ji nalakat, aby se umyla... Nema za cely den (usina mezi 7.10-.7.20 a vstava mezi 6-pul 7) chvilku klid. Sama si hraje tak 2x 10 minut za den , ale musim sedet u ni(takze jedine sedim na internetui a jsem z toho jen unavena, televizi pred ni poustet nechci). Ted co nespi tak uz neni ani cas , aby si s ni chvili manza hral, protoze prijde v pul 6 -6 a to ji jen rozblbne pred spanim...V postylce neusne...i kdyz si s ni lehnu..lezi 2 minuty a pak zase uz vymysli(ma uz velkou postel, ale stejne bych ji nenechala v male za spruslema plakat:slight_smile:).
Doufam, ze je to jen obdobi. Mozna je to i tim , ze je nevspala??? Ale jak ji mam upsat, kdyz ji nedostanu(jedine po zlem, ze ji nasilim oblecu a poasim nasilim do kocaru) do kocaru???

@blandik s tou soli to mala dela porad , teda chtela by, ale to pak mame sul i v posteli:slight_smile:.

@andyalukasek2008 s tim s panim je to fajn. Me mala usinala u prsa a uspavani trvalo vzdy okolo hodiny nekdy dve. Kdyz jsem v 16 mesich prestala kojit zacali jsme cist jednu pohadku a pak zhasnout a spat, ale take usinani trvalo i hodinu. Ted ji spat nedavam a spi tak za 10-20 minut(bohuzel se mi zda, ze se to zase prodluzuje). Ale na ten zpusob se mi zda jeste mala...asi to necham tak po 2 roce a doufam, ze to vyjde jako u vas nebo blandik:slight_smile:.
8. bře 2011 v 09:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@judith.von - ahoj, kolem 1,5 roka přichází většinou takové první vztekací období. Když se vzteká, tak tě opravdu moc nevnímá a určitě není schopný vnímat, proč něco ano něco ne...když se vzteká, tak pomáhá si uvědomit, že to pro něj není snadné - něco chce a nejde to třeba, pak přemýšlet, proč se vzteká ( jakou má potřebu a pokud to jde zrealizovat, což jde velmi často - stačí vymyselt jiné podmínky, vyměnit předmět, se kterým něco dělá, dělat to s ním...třeba dělat více nebezpečené věci u stolu, spolu..u nás fakt fungovalo, že jsme dělali věci u stolu spolu (šroubování, přesypávání, stříhání - tak dítě sedělo a nestálo s nůžkama, šroubovákem...a tady už trvat pozitivně na tom, ano, ty chceš stříhat, můžeme to dělat spolu u stolu...), pak si při jeho vzteku představit - jen v duchu, že ho plácneš, zakřičích a jeho oči, výraz a jestli to povede k řešení - většinou to pomůže zastavit ten nápor vlastních emocí - mě tedy nejvíce na ty vlastní emoce pomáhá si uvědomit, že velmi často, když něco chce, tak vlastně má nějakou potřebu a že je na mě vymyslet podmínky, za jakých to jde dělat...). V těch emocích, když se vzteká, tak je dobré mít pochopení, že se vzteká, pro nás to může být malicherný důvod, pro dítě veledůležité, žije jen přítomností, takže nabídnout mu pochopení...až se uklidní, tak si to teprve probrat, vysvětlit. Jednoduše, pravdivě, jednu, dvě věty...až když se uklidní, je schopný pochopit smysluplnost toho, co říkáš a sám ji posoudit...K tomu - nebezpečné - děti nepřestanou dělat něco z vlastní vůle, když se jim řekne, že je to nebezpečné...asi bych se snažila používat pozitivní formulace - když dělá něco nebezpečné, tak rovnou říct - skákat můžeme na baloně (nezačínat vůbec negací - že na gauči se neskáče, ale rovnou bych řekla, kde se skáče...) a moc bych nemalovala nějaké negativní scénaře - že můžeš spadnout, udělat si bebi...ale řekla bych, že opatrně, je to výška. Můžeme to udělat spolu...Dítě je většinou vemli vděčné, když se mu nabídne součnnost a umožní se mu něco udělat, i když za jiných podmínek...S tím obývákem...chce to čas, více ho vodit do toho staronového pokoje si tam spolu hrát a pak bych mu udělala i v novém obýváku nějakou poličku, kdy by měl věci, aby tam taky měl svůj koutek...
8. bře 2011 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek