• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
Holky, moc se toto netýká výchovy, ale přece se zeptám, snad mi pomůžete...furt se nemůžeme sehrát... :unamused: Tedík mi vstává kolem 9.hodiny ráno. DOpoledne nespí, unavený je většinou až tak kolem 15. - 16. hodiny, kdy začne usínat, ale když usne, tak vstane tak mezi 17. a 18. hodinou a jde spát pak o půlnoci. Vzhledem, že mám práci na doma a pracuju po večerech, tak to neni moc ideální. Když ho ale nedám spát a vyrazíme třeba ven, abych ho zabavila, je hrozně protivný a dělá pak venku naschvály, jde na jinou stranu, než chci, vzteká se, že chce jet busem, a jak řeknu, že ne, že se jdeme projít a nakoupit, tak začne brečet...já už nevim, jak tohle řešit...bud ho nechat vyspat a sama pak pracovat a chodit spát ve 3 ráno, nebo ho zkusit udržet vzhůru, aby šel spát normálně mezi 19. - 20.hodinou, ale za cenu toho, že je protivný...zkoušeli jsme vstávat dřív, ale to nic moc nevyřešilo... :unamused:
25. únor 2011 v 00:02  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojky holky,ja mam takovy problem s nasim chlapeckem,za mesic bude mit dva roky a vzteka se snad kvuli vsemu,nejhorsi je,ze kdyz mu reknu ze neco nesmi,nebo ze na neco nesmi sahat nebo ze proste neco NE tak se vzteka,krici a dokonce se zacne bouchat rucickou do hlavy,nevim proc to dela,budu se muset zeptat ted pani doktorky jak pujdeme na 2letou prohlidku,a kdyz mu reknu at se do te hlavicky neboucha tak se do ni jeste vzteky ze sem mu rekla at se NEboucha tak se placne jeste jednou,jenze co s tim velice pani doktorka udela,zadny psycholog ve 2 letech z ditete nic nedostane,a ja sem bezradna,kdyz jdeme po venku,ja ho vythnu z kocarku tak sice chvilku jde vedle me,ale pak si zacne delat co chce,.dokonce mi utika a kdyz uz se nastvu ze ho dam zpet do kocarku tak mi ztropi hysterickou scenu na cele sidliste,uz nevim jak dal,opravdu,prosim poradte mi,dekuji
25. únor 2011 v 07:43  • Odpověz  • To se mi líbí
@moncicak.as tak ho zkus normalne rano kolem 7 treba vzbudit a pak ti po obidku spinkat treba pujde,my uz tak maleho smerujeme ptz jak nastane vztavani do skolky tak kolem 9 by to jaksi neslo,nas chlapecek vstava kolem 6 a spat chodi 6:30 vecer,po obede spi,ale treba jen pul hodiny,a bojim se se za chvilku spat nebude vubec,smeruju ho pomalu na zvyky ve skolce,a bojim se ze kdyz mi prestane spavat uplne tak mi pak nebude chtit spat ve skolce,nebude na to zvykly.no uvidime.
25. únor 2011 v 07:47  • Odpověz  • To se mi líbí
@moncicak.as myslím, že máš celkem asi tři možnosti, bu´d to necháš tak jak to je, což ti ale nevyhovuje,takže to asi nechceš.... nebo budeš malého budit kolem té 7 h ráno, pak po obědě spát a večer normálně spát mezi tou 19-20 hodinou, může to trvat tak 2-4 týdny, než si na to zvykne. Nebo nechej ráno spát, jak dlouho chce, ale nedávej kolem té 17 h spát, zkuste to nějak vydržet a dejte večer spát t´dřív, klidně v 18 h ...
@susan87 určitě jsi už slyšela o období vzdoru, které je nejsilnější právě mezi 2-3 rokem a to NE a vztekání se je pro toto období naprosto přirozené a prochází tím všechny zdravé děti, takže každý psycholog by ti řekl, že to je naprosto typické a normální chování pro děti v tomto věku a rodiče to musí prostě vydržet, říct třeba - ano te´d se vztekáš, protože ti nejde to a to.... a nechat to dítě, ať se vzteká.... bouchání do hlavy rukama můžeš zarazit asi jedině tak, že jí chytíš ručičky, obejmeš ji, aby to v tom záchvatu vzteku nedělala a budeš jí klidným hlasem opakovat, ano teď se zlobíš, ale do hlavičky se nebouchá., bouchej si tady třeba do toho polštáře a bouchat třeba s ní, ať si vybiješ i ty ten vztek na ni, že se vzteká... starší syn si ve vzteku klekl a vší silou mlátil hlavou o zem, to byl jinačí adrenalin.... samozřemě jsem se mu v tom snažila vždycky zabránit, ale trvalo celkem dlouho, než ho to přešlo. Takže trpělivost!
25. únor 2011 v 09:20  • Odpověz  • To se mi líbí
tuto variantu v klidu rict ze se do hlavicky nesmi bouchat sem zkousela,nepomohlo,asi to opravdu chce cas a TREBA prestane sam a pak uz bude jen celkem hodne ditko.
25. únor 2011 v 10:16  • Odpověz  • To se mi líbí
@susan87 mi dělal malý něco podobného i když asi horší-kleknul si a mlátil hlavou o zem nebo nábytek, i venku do chodníku prostě co bylo zrovna po ruce ale přešlo ho to a ted mi to začíná dělat mladší :frowning2:, pomůže když ho pevně chytnu a obejmu,tak se uklidní a je to dobré, u toho staršího ho tohle ještě víc rozzlobilo, to jsem jen dala mezi něj a zem ruku-jak to dělal venku o beton at si neublíží

mám jeden dotaz jak řešítě situaci-dotaz pro maminky více dětí,kdy starší mladšího schválně bouchne aby spadnul? u nás je to někdy jak mu mladší bere hračky tak do něj Tom schválně žduchne aby spadnul a dal mu pokoj
25. únor 2011 v 11:22  • Odpověz  • To se mi líbí
@smardik ano, strkání a bouchání u nás taky je, starší mladšího i naopak... většinou v tu chvíli nejde nic jiného, než je od sebe odtrhnout, ať si neubližují, protože oba šíleně začnou řvát a ječet. Až je klid, tak se jim to oběma snažím vysvětlovat, starší už to celkem chápe, ale madší ještě moc ne...
25. únor 2011 ve 12:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@smardik u nas to bylo taky,ze strarsi zduchala a bila mladsiho,nekolikrat sem ji to vysvetlovala ze to nesmi proste nedelat a kdyz uz nepomohlo ani to tak proste dostala na zadek nebo se zakazala televize atak.vzhledem k tomu ze starsi ma vetsi silu,muzu mladsimu ublizit.i kdyz u nas je to kolikrat hlavne naopak ze mladsi bije starsiho,a to uz mu nevysvetlim nijak,nepomaha vysvetleni take zbyva placanec po zadku.a kdyz ani to nezabere tak jsou kazdy v jedne mistnosti a nesmi za sebou dokud se neuklidni.
25. únor 2011 ve 13:27  • Odpověz  • To se mi líbí
@susan87 já je právě plácat pozadku moc nechci - jak bych jim pak vysvětlila, že oni se mszi sebou bít nesmí, ale já je bít můžu, to je podle mě právě dost kontraproduktivní, takže zbývá jen to vysvětlování...
25. únor 2011 ve 13:34  • Odpověz  • To se mi líbí
@reruna jenze co kdyz nezabira ani vysvetlovani??co pak??
25. únor 2011 ve 13:42  • Odpověz  • To se mi líbí
@susan87 no já pořád doufám, že to jednou pochopí oba dva. Ale asi nesmíš čekat, že to zabere okamžitě, moji kluci taky poslechnou hned, když na ně zařvu, ale do budoucna to v nich spíš zanechá negativní pocity a když se nebudu dívat, tak na just se budou rvát... chci,aby to pochopili, že nesmí druhým uližovat, aby to nedělali ani když se nedívám nebo ze strachu, že je za to taky zbiju nebo jim vynadám...
25. únor 2011 ve 13:51  • Odpověz  • To se mi líbí
@susan87 ale to rozdělení dětí, když si ubližujou, to taky dělám, to určitě, to nejde vysvětlovat, prostě je odtrhnout a rozdělit, vysvětlovat teprve, až jsou v klidu, nejlíp nějaké pohádky o dvou bratříčkách, jak se ají rádi a jak si spolu hrajou ...
25. únor 2011 ve 13:53  • Odpověz  • To se mi líbí
@susan87 tak mě tohle malý dělá taky a to je mu teprve rok :sweat_smile: ale on se do ní nebije..to můžeš být ještě ráda...on si stoupne ke stěně a začne do ní tou hlavou bít nebo se rozeběhne proti skříni a schválně do ní narazí a nebo si klekne na zem a bije hlavou o podlahu..dělá to jen když je naštvaný..no mě by teda ani nenapadlo jít s ním k psychologovi, já počítám, že ho to přejde, je to jen období i když u nás začalo teda dost brzy :unamused: ale jak píše smardik, malého vezmu do náruče, obejmu ho, jdeme se podívat třeba z okna jak jezdí auta a hned se směje a jakoby se ta scéna před tím ani nestala...mě se malý vzteká už od deseti měsíců, to chodil kolem nábytku a když se mu něco nelíbilo, tak sebou šlehnul o zem, navíc když ho vezmu do náruče a on je rozčilený občas se stane že mi rve vlasy a kouše mě, je to docela náročné a občas mi haprujou nervy...říkám si jestli je to vůbec normální takhle brzo :confused: ale asi ano :grinning: ono je dobrý jak tu píšou holky-mimochodem na tuto diskuzi chodím koukat a mám jí v oblíbených a hodně se tu inspiruji takže děkuji za založení :slight_smile: děti hodně reagují na to slovo NE, všimla jsem si i u malého, že když ho o to požádám a řeknu mu aby raději to udělal jinak, že tak bude mít třeba bebí nebo tak, on mě opravdu poslechne..ne vždycky, ale je to rozhodně lepší než ne to nesmíš, nedělej to-tak vždycky mi to na just udělal...a já už taky z toho NE NE NE, byla na konci dne dost znegovaná :stuck_out_tongue_closed_eyes: :slight_smile:
25. únor 2011 ve 14:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@smardik z toho musí taky vyrůst a můžu říct že moji puberťáci to ještě pořád dělají,jen ty jejich žabomyší války sleduju a až je toho už moc tak je okřiknu a rozpustím sněm-pošlu každého něco jiného dělat a oni se zklidní

a s tím boucháním hlavičkou do čehokoliv s malým taky bojujeme-už takhle vysklil dvě okna,než jsem se otočila a odtáhla ho tak už to bylo,když bouchá do sedačky nebo do židle tak se moc nevzrušuju stejně to udělá jednou dvakrát a když vidí že nereaguju tak toho nechá a tam si neublíží,jinak ho odtáhnu,vysvětlovat,že se to nedělá mělo ten účinek,že šel o kousek dál,tak se snažím spíš ho přivést na jinou činnost a snad ho to školkového období přejde,kamarádčin malý to prý dělal takovým způsobem,že měl hlavu samou bouli taže čas ukáže :slight_smile:
25. únor 2011 v 15:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@k.jolanka -- u nás to s mladší dcerou bylo stejný -- taky se začala vztekat už před dosažením roku. Už od té doby má skoro jen dvě polohy -- buď je OK a vysmátá nebo se vzteká. A s hlavičkou to dělala tak, že když seděla, tak sebou vzteky třískla dozadu. To jsem občas měla strach, protože sebou třískla fakt až do lehu. Tak jsem se učila hlídat u čeho sedí, případně jí dozadu nenápadně dát něco měkkýho :sweat_smile:

@smardik -- boje jsou u nás taky na denním pořádku ...Snažím se je učit, že se mají domluvit a ne si ubližovat, ale stejně ne vždy to funguje. A chápu, že u vás je mladší ještě malinký. Ale zjistila jsem, že když holky dostanou každá svůj prostor a mají možnost si hrát nějakou dobu každá sama, tak to potom lépe zvládají spolu. Co se týče hraček,tak když byly holky menší a nemohly se dohodnout, tak jsme měli systém "minutky". Natáhla jsem minutku na pár minut a po zazvonění se hračka půjčovala té druhé. Teď už to nedělám, chtěla bych, aby se naučily spolupracovat i bez mých zásahů. Ale minutka byla dobrá i na jiné věci...třeba když jsem musela něco dovařit, tak jsem ji natáhla s tím, že až zazvoní, tak si s nimi půjdu hrát.
25. únor 2011 v 17:10  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - podle mě se Týnka vzteká více kvůli tomu nepochopení, když hodí hračkou a ty ji vysvětluješ, že se hračkou neháže...jsem zvědavá na změnu v jejím chování, když nejprve dostane empatii, že se zlobí a až po uklidnění se můžete spolu podívat na tu hračku, jestli je v pořádku, jestli se nerozbila a jestli je v pořádku podlaha...tím se podle mě naučí respekt k věcem...určitě se i stane, že se hračka porouchá a to je podle mě nejlepší škola pro dítě, že vidí, že se to tak skutečně může stát...K tomu chování před někým jiným ...asi je to vždy vypjatější, i děti se chovají jinak...možná ti pomůže, až si zvykneš, příjmeš nějaký ten postup pro případ jejího vztekání - že na prvním místě je pochopení jejich potřeb, tedy emaptii a že je potřeba dát dítěti čas, aby se samo dle svého tempa uklidnilo a že až po uklidnění může příjit vysvětlění a nějaká dohoda...a že často pomáhá dítě, které se vzteká odnést do vedlejší místnosti a tam si to s ním probrat - tedy pouze v případě,že tam, kde se vztekal jsou další lidé...Já si myslím, že právě když je dítě ve společnosti více lidí a stane se, že se začne vztekat, je mimo sebe, tak právě není dobré lpět na všech těch pravidlech a správném chování, právě proto, že pro to dítě je ta situace náročnější než když jste jen spolu vy dvě, respektivy vy tři s manželem...jakože že v té situaci je lepší schovívavost...To se poddá, mě hodně pomohlo to, že jsem měla v hlavě jasný postup, jak se zachovat, když se takhle začne vztekat a věděla jsem, že nám to běžně funguje a to mi pomohlo se zbavit toho pocitu, že osatní čekají od mě, že ho umravním...že na jeho vztek použiji svou sílu...a časem se to lepší...Mě se zdálo dříve, že malý býval plačtivější, když u nás někdo byl a stejně si chtěl hrát hlavně s náma...teď už to je dobré, jakoby nabyl jistotu...protože on byl hodně pozorovací, dost dlouho vyžadovat vzetí na ruce, když k nám někdo přišel - choval se tak, jak se běžně označuje, že se styděl...Někde jsem vyčetla, že dětem se má dávat hlavně bezpečí a že až se budou cítít jisté v kramflecích, tak se samy odváží...Právě máme taky negativní zkušenost s jednou sousedkou s baráku, cca stejně stará holčička, asi podobnou jako máty vy s bratrankem...holčička hodně strká, vyškubává hračky, dříve Mišku hodně objímala, chtěla ho chytat za ruku a chtěla si z něho dělat miminko a Miška není kontaktní příliš, vadil mu ten dotyk, pak samozřejmě i to, že ho strkala, pro něj to byl úplný šok, že najednou k němu přišla a strkla, Miška spadnul...Když přišla na pískoviště, tak všeho nechal a pozoroval....Je mi to dost nepříjemné, protože on i dneska celý ztuhne, když je potkáme, začne najednou padat (byli jsme na kole odrážedle venku) a drandil na tom jako drak než jsme je potkali a jak ji uviděl, tak ztuhnul a tři krát spadnul na místě...je vidět, že se necítí dobře v její společnosti...takže jsem už od jara zrušila styk, protože nechci, aby si odvozoval svou zkušenost s dětmi podle této holčičky...

Školka- velké téma. Mám z toho obavu, pomalu je potřeba dávat přihlášky...mám jednu vybranou, je alternativní, ve městě, kde pracuji (tedy kam se budu vracet doufejme)..Klasická školka mě děsí...Ale budu muset podat i jednu přihlášku někam k nám a to netuším kam....právě protože jsem na něm viděla, že v kontaktu s dětmi má problém a že nemá zájem o klasickou kolektivní hru - ve smyslu pohybové říkánky, společné cvičení...tak jsem našla montessori klub, kam chodíme 1x týdně od podzimu a malému dlouho trvalo než se ode mě osmělil, nechtěl už utíkat pryč, ale držel se u mě, ale moc se mu tam líbílo a je fakt, že tam děti do sebe nežduchají, aktivity jsou spíše ve dvojcích - dítě+máma a tak mi i nějak vypadlo, že děti se vlastně žduchají a vyrvávají si hračky - my pak chodíme i do herny se stejnýma dětma a tam občas k něčemu dojde, ale i tak si myslím, že ty děti už jsou trošku zvyklé se respektovat...
Ale myslím, že v čase se to hodně mění u dětí, že moje pocity ze školky jsou jiné dnes a jiné před půl rokem, jde to ruku v ruce s tím, jak se malý mění a tak jen doufám, že v těch třech letech bude na školku zralý...spíše jsem slyšela názor, že dítě má jít do školky až si skutečně potřebuje hrát s ostatními dětmi a ne dříve.
26. únor 2011 v 17:23  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik K té školce, já jsem si dřív tak jak většina myslela, že prostě v těch 3 letech má jít dítě do školky, ale změnila jsem názor. Každé dítě může na školku dozrát jindy a já bych tu kolektivní výchovu zas nepřeceňovala. Je určitě důležitá a přínosná, ale pro každé dítě jindy.
Sestřiny kluci šli jeden ve 3,5, což bylo na něj nakonec brzo a ona říká, že klidně mohli počkat a mladší syn ve třech letech jít nechtěl, tak rok počkala a ve čtyřech vplul do školky bez nejměnších problémů. Nekonal se žádný pláč a podobně. Tohle samozřejmě platí jen tehdy, když máma nemusí do práce......
Můj syn má 3,5, je takový svéráz, děti moc nevyhledává, radši si hraje sám. V mateřském centru ho to extra nebaví, kolektivní aktivity ho většinou nudí. Na zápis jdeme, ale na školce netrvám. Pokud by nechtěl, půjde až v pěti letech. Nejlepší by bylo chodit jen pár dní v týdnu, ale vzhledem k tomu, že je školka plná, tak to asi nedopadne ani na plný úvazek.
Přístup ve školkách je asi dost různý, mně by nejvíc vyhovovala školka s přístupem podobným rabr, (popř. montesorri) četla jsem i o takové, ale to je asi jediná široko daleko. Zažila jsem v létě u rybníka školkovou třídu se dvěma postaršíma učitelkama a jim bych nesvěřila ani křečka :slight_smile:, Na děti furt hudraly, měly ironické poznámky, ten styl byl dost autoritativní. Vedle byly jiné třídy a tam vládla pohoda.
26. únor 2011 ve 21:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@myscha , @blandik -- tak školka je u nás žhavé téma. Kačenka začala chodit do školky loni v září, měla čerstvě 4 roky. Chodila jen na 3 dny, lépe řečeno dopoledne. Po pár týdnech zvykání jsme si mysleli, že je to OK. Ale pak začala ráno trošku plakat (ale až při předávání učitelce) a já se začala vyptávat, jak to pak vypadá během dopoledne. A je to tak, že Kačenka vůbec nevyhledává ostatní děti, je spokojená, když si něco vyrábějí, malují, prostě se věnuje sama nějaké aktivitě. Když jdou ven, tak se drží u paní učitelky, dokonce i na hřišti si moc nehraje. Příští týden mám schůzku s psycholožkou z pedagogicko psychologický poradny, která ji uvidí přímo ve školce. Zatím jsme jí zkrátili pobyt ve školce na 2 dny a pomaličku si občas začíná hrát s jednou holčičkou. Ale i mimo školku ostatní děti nevyhledává, ve společnosti je hodně introvertní. Přitom doma se Štěpi nevydrží chvilku sedět nebo mít zavřenou pusu. A hrají si spolu pěkně...ale to je ségra. Takže právě řešíme různé scénáře -- vzít jí ze školky, zkusit přihlásit příští rok i Štěpánku, nechat ji doma i příští rok a dát jí odklad do školy...Pořád jsem si říkala, že by si měla zvykat na kolektiv, do školy už bude muset. Ale teď mám pocit, že by bylo nejlepší neřešit co bude v budoucnu a reagovat na její současnou potřebu, a tou je být doma s náma. Asi v tom taky hraje roli nový člen rodiny a že ví, že ostatní děti jsou doma se mnou. Ale zároveň doma nikdy nejsou ohledně školky scény, odchází do ní v pohodě a s učitelkou se loučí s tím, že zase přijde...
Ale mají úplně skvělou učitelku... hodně se snaží vyjít vstříc zvláštnostem/potřebám jednotlivých dětí (je jich ve třídě 12, takže to jde), zkouší různé metody. Bez ní by Kačenka možná školku vůbec nebrala.
26. únor 2011 ve 21:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky pečlivě vás tady všechny čtu, jelikož po narození mladší dcerky jsem měla obavy o starší dcerku, byla strašně citlivá(přecitlivělá) a strašně se mi toto téma líbí :slight_smile: a moc mě překvapilo že tady jsi ty @helabella :slight_smile:
budu číst dál,, Co se týče školky u nás je to taky žhavé téma :slight_smile:

tak budu číst i dál :slight_smile:
26. únor 2011 ve 21:46  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@myscha - myslela jsem to s tím kolektivismem přesně jak píšeš ty...asi to vyznělo jinak...vadí mi právě ten pokus sjednotit děti ve školkách, přístup - hodný, zlobivý chlapeček, veřejné pochvaly a soutěže, aby si to učitelky ulehčily...do toho monti klubu jsem s malým šla právě proto, že tam jsme mezi dětmi a přesto to je aktivita pouze pro dítě a matku - všechny dvojičky zvláš't...omezený počet dětí, malému se tam moc líbí...ale je právě taky takový individualista, jak píšeš...a taky cítím, že v těch třech letech asi ještě na školku nebude zralý ve smyslu potřeby si ostatním dětmi hrát osm hodin denně, měsíc za měsícem. POkud budu mít volbu, budu raději, pokud by šel až ve čtyřech letech...Montessori miluji, ten princip mě nadchl...ale školku v okolí žádnou nemáme (leda 80km daleko, utopie).
26. únor 2011 ve 22:11  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
U nás je to problematické ještě i kvůli tomu, že malý reaguje na potraviny ekzémkem, poslední 1,5 roku ho nemá, ale občas při něčem novém se mu vyhodí, bohužel jí tak 30% potravin, takže ve školce by narážal na novoty každý den...tyhle alergie vyhasínají kolem třetího roku a tak bych byla opravdu ráda, kdyby tam musel až tak po čtvrtém roce...no, uvidíme...
26. únor 2011 ve 22:16  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik Alergie nezávidím :frowning2: mi s nima bojujeme pořád :frowning2: děsný u té starší teda , u mladší zatím dobrý ťuk ťuk teda,:slight_smile: Teď ale máme ty výrobky od Linola( teď nevím jak se to píše) a celkem se to polepšilo, ale stejně to bude nej.. až v létě :slight_smile: a zas na zimu nás to potrápí, prostě pořád dokola:frowning2:tak to etdy nezávidím :slight_smile:


@helabella ty Helí ale ty jsi mě teď fakt dost vyděsila s tou školkou, jelikož Markétka kdyby jí tedy vzali nastoupí vzáří do školky a to bude vlastně skoro 4 letá bez třech měsíců, a máme děsný problém aby si hrála právě v kolektivu, začala sem kvůli tomuhle dělat hodně různé srazíky, ale ona se nepřipojí k dětem právě vůbec :confused: vezme si něco a jde si najít nějaký místečko kde si bude nerušeně hrát, jako např, kreslit, stavět, puzzle, stavebnice různé hlavolamy ty dětské a nebo má moc ráda knížky takže ráda si čte, a nepřipojí se vůbec do kolektivu právě :confounded: A ani tehdy když se začnou dělat různé takové ty kravinky co nesmějí, tak ani tehdy se nepřipojí, na hřišti to samé spíše za mnou přijde že děti zlobí jestli půjdeme pryč...No jsem samozřejmě na jednu stránku ráda že nedělá nějaké věci co opravdu někdy ty děti přehánějí nakonec stejně to dopadne tak že vidím jak je tam maminky potrestají....... ale právě spíše sem myslela, že pokud půjde do školky tak se vše spraví, ale asi ne že??? Dala by jsi mi vědět jak vy jste dopadli s tou psycholožkou???
26. únor 2011 ve 22:26  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@monaberuska1 - my jsme měli s těmi alergiemi štěstí, že jsem narazila na jednu chytrou maminku, která nám poradila...a u malého ten ekzémek je spojený jen s potravinami zatím, ale přeci jen zatím vůbec nejí luštěniny, půlku zeleniny, koření, některé ovoce...a to nemluvím třeba o čokoládě, tatrankách, kubících, pribi'nácích, rybách, rajské..Jak si vás čtu, tak dostávám pocit, že ani ve čtyřech letech děti nemusí potřebovat kolektiv...potíž je v tom, že jak vidím, jak montessori prostředí dokáže děti uklidnit, jak se tam v pohodě snesou...tak mě točí, že u nás nic takového není...podle mě v takovém prostředí by klidně od těch tří let vydržel a líbilo by se mu to...
26. únor 2011 ve 22:39  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik tak jak popisujes maleho, ze mu vadila sousedova holcicka tak jsem to ted zazila cely tyden u nasich. Sestra ma 11 leteho a 2,5 syna. Mensi je trenovany od starsiho a jsou to hrozni divocaci. Porad samy krik, porad vsim mlati, vse maji rozbite....i kdyz starsi je hrozne moc chytry a sikovny(chodil v8 mesicích, mluvil uz od 9 , v 18 mesicich uz ve vetach atd....vse delal mnohem driv nez je prumer), mladsi spis naopak hlavne s tim mluvenim. Navic si poridili loveckeho psa, ktery je take dost rapl, porad skace a lita a mlati ocasem...:slight_smile:. Ja jsem s malou porad sama (moji rodice u nas byli 3x, sestar taky a tchanovci asi 4x za tech 19 mesicu co je male). Chodime sice ven a i obcas na nejake tanecky...ale nehraje u nas ani televize(jen obcas krtecek) ani radio...Mala je od malicka hodne citlivka, byla hooodne uplakana porad chtela nosit a byt u prsa....Ted mame zase takove horsi obdobi, kdy se boji vsech kdo jdou okolo...i kdyz uz se takhle davno nebala. A je takova jak popises vaseho maleho. I kdyz z deti na hristi nespusti zrak, tak spis pozoruje dlouho stoji a kouka a chce po mne at ji podam hracku...jakmile se k ni nekdo hrne trochu prudceji uz se boji.. No a ted u nas to byl des. Maly synovec ji porad neco bral, pes porad skakal a ja jsem se od ni nemohla hnout ani na krok porad jen plakala a plakala...po tak 4 dnech se to trochu zlepsilo...snazila jsem se ji vysvetlit, ze hracky jsou Stepanka a ze si je pujci a zase nam je da a uz druhy den to pomahalo, ze se nedostala do takoveho srdcerivneho place:slight_smile:. On je taky nastesti uz vetsi a kdyz jsem to rikala po dobrem tak ji vetsinu i zase pujcil. Ale nejde jen o to, ze ji je bral z ruky...ale plakala i kdyz si pul dne hracky nevsimala a on prisel a vzal si ji(podotykam, ze ty hracky nejsou jeji, jsou u nasich po starsim synovci nebo kdyz jsme byli u sestry tak byli i jeho). Kdyz ji polozil a vzal si jinou zase hned chtela tu co mel on. Kdyz mu ji sebrali a dali ji male, tak zas rval synovec:slight_smile:...no des. Opravdu pomahalo to vysvetlit, ze nejsou nase a ze si vezmem jine auto nebo, ze nam ji za chvilku zase vrati, ale pak zase pribehl z venku pes a vytrhl ji rohlik, ktery drzela:slight_smile: a rev znova. No mam z toho dost spatny pocit.
Navic moje mamka je ten typ, ktery nepomuze jen kritizuje a poucuje....takze i ja jsem tam po par dnech nervozni a hlavne prestavam si byt jista tim jak nam to funguje doma.
Ale my jsme se segrou dvojcata a i kdyz se mi na jeji vychove spoustu veci nelibi(i na strave deti) nedokazu si predstavit, ze bychom se nevidali:frowning2:. No z jsem rada, ze jsme doma.
Ale vidim, ze mala je hrozny citlivka. Je na me hrozne vazana. A to vic se bojim, jestli vse delam jak mam:slight_smile:. Jak resit takove situaci, kdyz nechci za rodicema a sestrou prestat jezdit? Zlepsi se tohle obdobi? Je to zase separacni uzkost?, ktera k 2 roku prejde?


No navic jste me pekne vydesili tou skolkou. Ja sama si dobre pamatuju jak se mi tam libilo:slight_smile: A to nas tam nasi davali na 7 a domu brali ve 4. Ale ja jsem tam byla spokojena. Vzdy jsem byla asi sama v sobe takova ta poslusna(jak tady nekdo psal, kdyz delala sestra blbiny ja jsem mamce sla ric, ze zase zlobi misto abych se pridala:slight_smile:)a i kdyz myslim, ze introvert tak mi delalo dobre, kdyz se kolem neco delo. Byla jsem ve 3 a v 6 letech v nemocnici a vim, ze i tam se mi libilo:slight_smile:. A i proto jsem byla zastance skolky, ze v tech 3 letech uz deti kolektiv potrebuji a potrebuji i to ucit se reagovat a prizpusbovat se ostatnim detem. A navic popravde si nedokazu predstavit, ze budu doma az do jejich 4 let. Mala si skoro sama nehraje a ty dny s ni jsou pro mne nekdy vic narocne nez jsem kdy dovedla predstavit, kor ted v zime:slight_smile:.

A vite nekdo o dobre skolce v Praze. Ted jsem hledala ty motesorri a nic mi to nenaslo i kdyz tady urcite jsou. Musim hledat jinym zpusobem asi.
27. únor 2011 v 16:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@helabella jo jo to dělal malý taky, seděl a najednou sebou šlehnul dozadu :sweat_smile: tak vidím, že je to normální i takhle brzo :wink:
27. únor 2011 v 19:01  • Odpověz  • To se mi líbí
@helabella @brisalek @blandik Ono je to asi těžké poznat a rozhodnout se správně, jestli to dítě potřebuje jen překonat některé věci a chození do školky třeba už ve 3 letech mu nakonec prospěje a nebo jestli je lepší třeba rok počkat a pak to zkusit znovu.Asi jsou děti, co si školku protrpí a nesnáší ji, takových zkušeností jsem četla už dost od současných dospělých. Školku nenáviděli, nelíbilo se jim tam a dodnes na to nevzpomínají rádi. Opravdu pochybuji, že pro takové děti je kolektiv nějakým přínosem, spíš naopak. Jsou děti, co do školky nechodí vůbec a neublíží jim to. Je to velmi individuální.
Navíc to otrkávání mezi dětmi, učení se spolupracovat a vycházet s dětma, na to není třeba chodit do školky. Kolektiv najdou v mateřských centrech, někde mají i dopolední miniškolky, mezi příbuznýma, v místě bydliště atak. Pro předškoláky už je nejspíš dobré si zvykat na nějaký režim, každodenní chození, větší skupinu dětí.

A k těm neprůbojným introvertům, kamarádka má prvorozeného syna, který byl extrémně citlivý, plachý a na ní hodně závislý, u něj se jednalo až skoro o sociální fobii. Na hřiště mohli chodit teprve až když odešly všechny děti. Trochu ho otrkala mladší sestra, která je jeho naprostý opak. I on nakonec školku zvládl, nevím teda přesně v kolika letech, ale zvykl si a pak mu i pomohlo, když tam nastoupila sestra, která mu dělá bodyguarda a rve se za něj s dětma :slight_smile: Takže i takové děti můžou školku zvládnout.
Syn není takový extrém, ale je neprůbojný, citlivý a mezi některými agresivnějšími dětmi se necítí moc dobře. Bude to nejspíš plachý introvert, no doufala jsem, že bude extrovertní rváč :slight_smile:, protože takoví to mají v životě jednodušší, ale nestalo se. S dospělými problém nemá vůbec, hned se s každým skamarádí, ale s dětma je to jiné.
27. únor 2011 ve 20:32  • Odpověz  • To se mi líbí
Jeste jsem chtela pripsat, ze nedavno jsem tady psala o uspavani a spani vubec. Tak poprve a asi na dlouho naposled jsem zazila jake to je kdyz date dite do postylky a ono behem 10 minut spi. Malou jsem nedala odpoledne spinkat a koupala ji o pul 7 v 6.50 jsme byli v postylce u babicky ma klasickou detskou 140x60 po nas , vzala sunar vycucla a spala:slight_smile:. Ale dalsi 3 noci uz stejne zase chtela po cghvilce za mnou, ale take usnula do 10 minut. Proste je to nespavec a kdyz spi tu svoji hodinku odpoledne tak driv jak v pul 9 proste neusne. Takze ji holt budu koupat dele, protpze to uspavani hodinu a vic je fakt bes:slight_smile:.
27. únor 2011 ve 20:51  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@brisalek - možná tě potěší, co napíšu - náš syn byl podobný jako tvoje malá - ječel, jak se mu někdo přiblížil k nějaké hračce, na chodníku se zastavil, když šel někdo kolem, když k nám někdo přišel, tak chtěl na ruce, mezi dětma se ještě kolem toho druhého roku držel u mě (ale je pravda, že předtím jsme do MC nechodili, až na jedno fiasko v cca 15M)..v tom centru mu trvalo cca dva měsíce než se více otrkal, postil se více ode mě, přestal si mě hlídat...i osatní maminy si toho všimyl, že se Miška změnil..a poslední měsíc si povícá na potkání s cizím pánem, který nás na úřadě jen tak ze slušnosti pozdravil, když pozdravím souseda, zdraví taky (lidi jsou z toho dost v šoku), povídá jim, že autobus počkal, že jsme byli v zoo, že jsme koupili tyčinku...vidím na něm obrovský nárůst sebevědomí...asi to nebude jednou extrovert, tkerý se bude bezhlavě vrhat do víru událostí (ani nevím, jestli bych takového chtěla ...ale o tom to není), ale asi se mi vyplatitlo mu dát ten pocit bezpečí, vzít ho do náručí, když potřeboval, bez nějakého pokoušení, nucení...podle mě si našel svou cestu a začíná dělat věci, tkeré mě překvapují...Našla jsem to i ve vícero knížkách - že dítěti se má dát pocit jistoty, že čím jistěji se bude cítit, tím více odvahy sebere na vzdalování se od mámy (ale samozřejmě je třeba vzít v potaz povahu a temperament dítěte)...Já bych se tedy asi malé snažila nabídnout bezpečnou náruč pokaždé, věci ji vysvětlovala...už jen to, že ji budeš věnovat pozornost nade vše - před hovorem se sestrou...prostě v tom cizím prostředí ji budeš průvodcem, to ji moc pomůže...možná bych zvážila, jestli týdenní návštěvy v tom hektickém prostředí jsou vhodné...časem se to určitě zlepší, ale potřebuje cítit jistotu v tobě...že jak se ji tam nebude líbit, že spolu třeba odejdete do jiného pokoje...
28. únor 2011 ve 20:08  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik no tos mi udelala radost:slight_smile:.
Jo mas pravdu asi bude lepsi vzdy jen na vikend. doted to bylo celkem v pohode, psa se sice bala, ale nebylo to takove jako ted. Snazim se ji opravdu co nejvic podporovat , aby se nebala a byt s nia venovat pozornost i kdyz nekdy uz je to fakt tezke:slight_smile:, ale urcite to prejde.

Zacala jsem cist RABR:slight_smile:. No a kazdou chvili mam spoustu otazek:slight_smile:. Treba si neumim predstavit jak radi na zacatku, aby si clovek rekl, co by rekl dospelemu?? Jenze dospely nebude stat pod linkou a knucet mnam, mnam, mnam i kdyz ji dokolo rikam, ze ji to chystam a ze se to musi ohrat...nebo nebude chtit sedet na lince a poustet porad dokola vodu. Snazim se , aby mi mohla se vsim pomahat, takze ji dam na linku a sype cukr do caje, sul do jidla...i "myt" nadobi jsem ji nechala, ale ona porad dokola pousti vodu a vubec nevnima:slight_smile:, ze neco rikam. Tak jsem ji sundala a zabavila konickem, ale je to tak spravne. Nemam vzdy tolik trpelivosti a nekdy se zacne vztekat. Co byste delali?

A prijde mi ta knizka plna navodu pro deti okolo 8-13 let, ale ne uplne malicke...i kdyz se toho da spoustu pouzit, ale je to podle mne tezsi.
1. bře 2011 ve 13:59  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@brisalek - to chování se k dětem jako k dospělým je ve smyslu úcty a respektu...že volit takový slovník a takový styl, takové pochopení, když díět něco provede, tak to nehodnotit ani to dítě, ale místo toho reagovat jakoby se to stalo nějaké návštěvě, jinému dospělému....jedině takhle asi dítě pochytí opravdu slušné chování ke všem a všemu, ne jen vynucené autoritou a tímto se mu vybuduje sebeúcta, pokud ho zpéruji, že něco vylilo nebo se mu něco nepodařilo, tak jeho sebeúctě to nepřidá, bude si připadat malé a nešikovné, a to přeci nehcceme, naše děti jsou neskutečně šikovné, jen mají cca dva roky a umí prostě jen to, co takové cca dvouleté děti umět můžou a taky to, co jsem jim dosud dovolili se naučit (bohužel dovolili)...Takže s tou vodou, vypadá to, že má malá senzitivní období na vodu, to je supr...doporučila bych ti ji nachystat hodně příležitostí, kdy by si mohla s vodou hrát...takže bych ji dala tácek, na ten tácek třeba dvě sklenice a nálevku nebo lžičku a ukázala bych ji, že si může lžkou vodu přendávat z jedne sklenice do druhé..nebo že může vodu přelívat ze sklenice do druhé pomocí nálevky...prostě ji vymyslet aktivity s vodou...nebo ji dát mišku a do nějaké předměty- korek, křevo, pěnu a pak kamínek a něco dalšího těžkého, fazoli třeba ...aby si mohla do vody házet, jeslti to bude plavat...K té vodě, co těče - možná zkusit říct, že voda je vzácná, šetří se s ní - pouštíme jen, když se umývá nádobí...nebo ji napustit do umyvadla vodu a nechat ji třeba prát kapesník...já nevím, aby si vodu užila jinak než pouštěním kohoutků...Rabr je pro jakýkoliv věk, dokonce si myslím, že je to nejlepší recept na vzdor u dětí, aneb jak ho zbytečně nespouštět...U mě to bylo tak, že jsem nejprve aplikovala tak nějak formálně, zkoušela jsem ty konstrukce, a ono to postupně přinese ten skutečný respekt, který děti potřbují..
1. bře 2011 ve 20:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek