• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
@myscha -- my reakce slýcháme od rodiny, ale z hlídacího koutku je to fakt zajímavý, když si vezmu kolik času asi paní měla na pozorování :wink:


@blandik -- máš pravdu, že v emocích nemá smysl nic řešit. Já asi reaguju přecitlivěle, protože s tím tak dlouho bojujeme u mladší a děsí mě, že do toho spadává ta starší a přitom jsem ještě nenašla způsob jak to vyřešit. Nechci jim upírat emoce, já sama mám taky sklon ke vzteku, ale nějak se mi nedaří jim vysvětlit, že chápu co cítí, ale že se to může vyjádřit nějakým přijatelnějším způsobem. Je zajímavý, co píšeš o těch hranicích, tedy spíš o jejich neexistenci. Taky mám pořád pocit, že bychom měli mít víc pravidel, ale možná stačí líp a jasněji vysvětlit dítěti co a jak je správné. Máš pravdu i s tou tvrdší výchovou, ale když jsem unavená nebo řeším víc věcí najednou, tak je strašně těžký nepoužít nad dítětem nadřazenost...přesně jak jste psaly, je to běh na dlouhou trať.

@smardik -- to s tím čajem je úžasný, úplně je vidím, jaký měli záchvaty smíchu :slight_smile:
U nás je to s jídlem podobně -- holky jsou navyklé, že když odejdou od stolu nenajezené, tak další jídlo je až to další za 2-3 hodiny. Přiznám se, že jídlo pro mě osobně není takový problém, Kačenka nejí vpodstatě od narození, takže už jsem si zvykla.
24. únor 2011 v 08:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik moc díky, já to tak zkusím, ale jsem dost výbušný typ, bohužel :wink:
24. únor 2011 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helabella jo oni jsou úžasní pořád spolu vymýšlí blbiny a fakt mám někdy co dělat at zachovám vážnou tvář a nevybuchnu smíchy :grinning: :grinning: :grinning: ale čaj jsme vyřešili v pohodě,vysvětlila jsem že nesmí lít bráchovi čaj na hlavu ani po zemi jinak že nebude mít co pít,zašel pro hadr a vytřel to, Honzulovi jsem večer umyla vlasy a vyřešeno :slight_smile:
24. únor 2011 v 08:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 máme to dost podobné, od té doby, co malý začal lézt se jen tahají o hračky, Míša jen křičí ne, to je moje, já jsem si s tím hrál atd. naučila jsem ho, že kdo si vezme prvnní hračku, tak si s ní chvíli pohraje a pak půjčí, ale problém je, že on i když to někdy chápe a chce podle toho jednat, tak mladší to bohužel nechápe a na vysvětlování ještě je malej, tak Míša už někdy preventivně brečí, jen se na něj Luki podívá... taky jsem mu říkala, ať mu rychle dá do ruky něco jiného ,ale on se oblbnout nedá, když něco chce, tak to chce a když mu to Míša nedá, tak ho kouše a tak paradoxně se starší toho mladšího bojí :frowning2: tak se to snažím řešit i já, že Lukimu odvedu pozornost k něčemu jinému, zabráním mu v kousání, ale je to dot náročné... většinu hraček mají společnou, ale medvídka na spaní mají každý svého a to si nesmí brát, to vždycky zasáhnu já, a některé hračky má starší jen když mladší spí, puzzle, plastelínu, tiskátka, karty, pexeso, vodové barvy atd. protože by to malý rozházel... musíme vydržet a doufat, že až Luki trošku povyroste, tak bude méně bořit a více si hrát - kostky, dráha pro auta atd. to se zatím neobejde bez křiku, protože Míša staví a Luki boří, ale Luki se učí a už začíná taky stavět, tak tomu musíme prostě dát čas...
24. únor 2011 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@smardik koukám, že máš doma taky experty :grinning: to s tím čajem je fakt dobré :slight_smile:
24. únor 2011 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna to je jako kdybych četla o Filipovi a Davidovi, mám doma to stejné v bleděmodrém :wink: , je to náročné, jak to vymyslet...také doufám, že to přejde, až budou větší :slight_smile:
24. únor 2011 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@helabella - s těmi hranicemi, mě vždy nakonec příjdou nějaké hranice stupidní, spíše se mi zdá, že raději věci vysvětlit a pak už nemusí být hranice...respektive ty hranice jsou, ale jsou tvořené pozitivně a ne negativně až v okamžiku problému formou zákazu...JInak klobouk dolů se třemi dětmi, myslím, že je jasné, že občas to ujede (jako každému...). Podle mě je to o tom nastavení člověka...můžu ujet, co by ne, jsem člověk, nevidím ale potom problém se malému omluvit za svou reakci...Jinak to vztekání - je normální a přirozené, že člověk cítí hněv (jednu z emocí) nebo bezmoc...a prý to, že nám od mala vsugerovávali ,že tyto negativní emoce jsou špatně a že je máme potlačit - přeci nebudeš plakat, to přeci nebolí, nevztekej se...= nesmís še cítít tak, jak se cítíš...tak si neumíme včas naše emoce připustit, pracovat s nima...někde jsem četla, že děti mají své emoce prožívat do konce...postupně se nemá u dětí (jak stárnou) odvádět pozornost, když pláčou...ale má se jim dát pochopení (skutečně to tak cítít) a nechat je prožít svůj vztek do konce (úplně mřu, když slyším - dám ti to, ale okamžitě přesta'n řvát...nemáš proč brečet...)...prý když si nemůžou své emoce prožít do konce, tak to jen zakládá na větší, delší a silnější výlevy do budoucna...ale určitě je potřeba dítěti ukazovat, jak pracovat se svými emocemi, jak se s nimi vyrovnat - a opět jsme u té empatie, dítě se podle mě postupně naučí, že místo vztekání, může říct verbálně co cítí...ale to příjde s věkem...
24. únor 2011 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@janula28 - jsem taky výbušná po otci, ale tohle mi hodně pomohlo...nejde o to se násilím přemáhat...mě právě pomohlo hodně pochopit, oč dítěti jde...přenastavit se...tak ještě doufám, že se mi podaří začít chápat okolí, abych se mohla zklidnit i tímto směrem.. :sunglasses:
24. únor 2011 v 10:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky super téma !!! zatím jsem přečetla knížku Jak mluvit aby nás děti poslouchaly a mám rozečtenou Respektovat a být respektován, snažím se tím řídit, ale občas jsou situace kdy si prostě absolutně nevím rady tak jdu na radu sem:slight_smile:
Nelča je hodně temperamentní a výbušná, vzteká se kvůli všemu, je pravda, že od chvíle kdy se řídím touhle knížkou se to hodně zlepšilo, ale i tak je to někdy dost těžký udržet nervy na uzdě.
Potřebovala bych poradit hlavně v situacích jako např.: chystáme se ven, řeknu jí to dopředu, odkýve mi to, řeknu jí, že se jdu převléct, pak obleču mimi a půjdeme se oblékat taky, když pak dojde na její oblékání tak se šprajcne a oblékat se za žádnou cenu nechce, zkouším řeči typu: "já vím, že se ti to nelíbí, je to protivný, jenže venku je velká zima, atd...nezabírá nic, jakmile se šprajcne prohne se do oblouku a nic moc s tím nenadělám, mezitím mi řve Vítek v kočárku takže nemám ani moc času to s ní půl hodiny řešit::frowning2:
a další situace proběhla např.dneska ráno - svlékne si pyžámko, ale oblékat se v žádném případě nebude, zkoušela jsem jí vysvětlit, že jí bude zima, bude mít rýmu a že vím, že se oblékat nechce, jenže je to prostě nutné, nakonec jsem jí tu nechala asi půl hodiny pobíhat nahatou než jsem jí přesvědčila, ale i tak se u toho vztekala. Jak to třeba řešíte vy?
Česání které taky nesnáší jsme vyřešili tím, že jí mezitím dám mističku se sponkama a gumičkama a zatímco se v tom přehrabuje jí v pohodě učešu, k umyvadlu jsme pořídili stupátko takže i čištění zubů je pohoda, naopak se vždycky už těší, ale co se týče oblékání jsem zatím na žádný fígl nepřišla jak jí nenuceně přimět....
24. únor 2011 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
teda holky, já nechápu, jak to stíháte...už máme 6. stranu. já se k pc dostanu jenom když malá spí, jinak se kolem mě pořád motá a mačká klávesnici.
k těm emocím a ovládání a úletům... taky jsem jednou totálně vybouchla, malá byla přetažená, nechtěla obědvat, nemohla usnout. já jsem celá vytočená přiletěla do pokoje, dala jsem jí první plácanec na zadek a to jste měly vidět, ty její oči. a to nebylo to nejhorší. nejhorší přišlo za 2 dny, když se situace opakovala-nejedla, nemohla spát, já jsem zase rázně vešla do pokoje a ona se na mě celá uplakaná podívala a řekla maminko nebacej mě. to si neumíte představit, co to se mnou udělalo, nezmohla jsem se na nic, jenom jsem půl hodiny brečela a modlila se, abych už měla vždacky dost sil se vzpamatovat dřív než bude pozdě...
24. únor 2011 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabuse1 ahojky, s tím oblékáním to dělám přesně naopak, nejdříve obleču velkého, ale třeba mu nechám rozeplou mikinu nebo kombinézu, aby se neupekl a když je Filip už skoro nachystaný, teprve potom chytám Davídka a oblékám něj, vyhnu se totiž tomu, že bych musela říkat Filipovi, že Davídek řve a on se loudá, tak to zkus...nám to pomohlo
...a k tomu rannímu oblékání, zrovna dnes se Filip nechtěl převléct z pyžama, tak jsem ho chvilku tak nechala, ale potom jsem mu řekla, že jestli se chce dívat na Kouzelnou školku, může se dívat, ale je potřeba aby byl převlečený, Rabr to nebyl stoprocentně, ale pomohlo to :wink:
24. únor 2011 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28: díky za tip, zkusím, sice teda asi riskuju, že mi bude lítat v botech po bytě, ale jestli to pomůže...já jí mám vždycky oblečenou právě tak napůl - kalhoty, mikina, pak už jí dávám jen bundu a čepici a boty - s tím je největší problém
no a dnes ráno se chtěla dívat na Dádu, ale ani tohle nepomohlo když jsem jí řekla, že se nejdřív oblékneme - začalo to tím, že v pyžámku vykřikovala, že chce Dádu tak sem jí řekla, že ano, nejdřív si dojdem vyčistit zoubky, převlečem se a pustíme Dádu, odkývala to, zoubky v pohodě, svlékla se a zdrhla takže tahle metoda u nás něják nefunguje,ale možná je na to ještě malá, nevím...
24. únor 2011 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabuse1 tak to já to mám jednodušší, že Filip respektuje, že se prostě v bytě v botách nechodí a sedí na místě, ale je to s nima boj, já sama nejvíc bojuji s tou výchovou, mně prostě nějak nejde přes pusu uznávat ty emoce, protože sama vím, že mně je nikdo nikdy neuznával, to bylo samé, nebreč, nemáš důvod atp., je to opravdu běh na dlouhou trať, ale jsem hrozně ráda, když vidím, že se nás Filip nebojí, třeba rozleje čaj, řekne, to nevadí, to uschne a jde si pro hadr atp. :wink:
24. únor 2011 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabuse1 a ještě mě napadlo, to je zase z knížky Nejšťastnější batole v okolí od Harvey Karp ( tu mám na prodej, kdybys měla zájem :wink: , uznat jim emoce při vztekání jejich batoletštinou :wink: , já jsem to dělala tak, že když se Filip začal v tomhle věku vztekat u oblékání, tak jsem si k němu sedla a stejnou intenzitou hlasu jsem jen opakovala, ty mi říkáš: nechci, nechci, nechci se oblékat , prostě jsem mu dala najevo, že mu rozumím a to mu stačilo, aby se uklidnil, je to o tom, aby děti věděly, že jim rozumíme
24. únor 2011 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna jo občas je tady sranda, oni se mají moc rádi ale dohromady jsou divočáci, jak jeden spí tak si hezky hrají ale jinak tu vymýšlí blbiny :slight_smile:ale fakt se mají rádi, TOm bráchu hladí,pusinky mu dává
s těma hračkama taky občas trošku bojujem, ne se všema ale s Tomovýma oblíbenýma uatíčkama ano, snažím se nepoužívat nech to bráchovi jsi starší,máš mít rozum vím jak často jsem to slýchavala já protože mámo 6let mladšího bráchu a strašně mě to štvalo, spíš se snažím odvést pozornost nebo pokud to jde at si hrají spolu, dělí se, někdy to jde v pohodě, někdy blbě ale jde a někdy je z toho pláč na obou stranách jak kdy no ale celkem se to dá

@sabuse1 s tím oblíkáním jsme to měli podobně, ze začátku jsem první oblíkala menšího a ten mi tu pak řval,malý utíkal že se nechce obléct ale pak jsme to začli dělat jinak a ted je to tak že první obleču staršího-ted v zimě prostě kalkoty,mikinu,nákrčník a zbytek si nachystám do chodby-takže čepice,rukavice a bundu a pošlu Tomáška pro botičky a než pro ně dojdu obleču Honzíčka takže to je bez řevu mladšího že mu je teplo,jak se starší oblíkat nechce chvíli počkám a někdy i ven nejdem,pokud fakt něco nepotřebuju nutně respektuju že ven nechce jít. no jak mám oblečeného Honzíčka tak dám TOmáškovi boty a jdeme dolů kde dám do kočárku Honzíka a obleču Tomovi zbytek (nemá cenu mu dávat bundu protože se mi svleče takže to dělám takhle a je to bez problémů)

jinak někdy se mi taky nechce oblíkat tak lítá nahatý ale pak přijde že se chce obléct tak ho obleču, někdy pomáhá že jdem spolu do skříně a jen mu ukážu hromádku kde má bodyčka,tepláčky a on si vybere sám které si chce obléct
24. únor 2011 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik -- větu nemáš proč brečet taky znám ze svýho dětství. A docela mi trvalo se toho zbavit, když jsem pochopila, že dítě ten důvod má, jen já ho neznám nebo nechápu.

@sabuse1 -- u nás se holky většinou oblékají samy a v pohodě, ale když ne, tak zůstávají nahaté. Naštěstí jim je dřív nebo později zima, tak nejsou nahé celý den :slight_smile: Ale jednou se Kačenka fakt nechtěla oblíkat, když jsme šly ven. Ven jít chtěla, ale šlo o kalhoty,které si odmítala vzít. Takže jsme šly bez nich. Bylo to na podzim, měla normálně svetr a bundu a dole jen kalhotky a boty. No, čekala jsem, že na mě někdo zavolá sociálku, jak lidi zírali. Možná i přemýšleli, jestli jsem jí ty kalhoty nezapomněla dát :slight_smile: Ale šly jsme jenom do obchodu, takže ne na dlouho, tak jsem to zkusila a od tý doby Kačí nemá problém se ven oblékat :slight_smile:
Ale při odchodu ven se holky pravidelně poperou, která si kam sedne, abych jim mohla zavázat boty. Zkusila jsem to vyřešit tím, že by každá měla svoje místo, ale perou se jen o to jedno, které chtějí obě. Takže jedeme na střídačku, ale stejně je to vždycky s křikem.
A ještě mě napadlo s tím oblékáním, že my řešili zuby a převlékání večer. Tak jsem nachystala takový "rozvrh" -- obrázky zubů, oblečení, knížky (pohádka) a nočníku a nalepila jsem to holkám na papíře do pokoje. Tak večer vědí co je čeká a samy si to už hlídají, když bych na něco zapomněla :slight_smile:
24. únor 2011 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28: ty bláho no vidíš, Karpa mám doma, měla bych ho oprášit, hlavně, že jsem si ho nastudovala když byl malej cca rok:slight_smile:)) takže máš vyzkoušeno, že to opravdu funguje? A mluvila si takhle někde mezi lidma? Mě se totiž nedávno stalo, že Nelča dostala hroznej hysterák v obchoďáku, chtěla jít do jednoho krámku a já potřebovala jít na druhou stranu, navic sem nechtěla nechávat kočárek s Vítkem bez dozoru a vyloženě nás sledovala prodavačka a čekala co jako budu dělat:slight_smile:)) nedovedu si představit,že bych v tu chvíli spustila batoletštinu:slight_smile:)) ale asi je to jen o zvyku že?
@helabella: ty bláho tak to jsi fakt dobrá, že si jí nechala jít bez kalhot:slight_smile: taky mě to včera napadlo, ale do toho mrazu jsem si fakt netroufla jí pustit bez bundy...ale např.rukavice už takhle řeším, když je nechce nedávám jí je a ona pak sama začne fňukat a natahovat ručičky:slight_smile: Ale při dalším oblékání si je stejně většinou nenechá nandat hned, prostě to zkouší:slight_smile:
24. únor 2011 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabuse1 -- naštěstí máme obchod cca 10 min dětskou chůzí a nebyla taková zima :slight_smile: Teď by to bylo horší a musela bych to řešit nějak jinak ... :wink:
Hysteráky v obchodě máme taky už nějaké za sebou, dokonce i válení na ulici :stuck_out_tongue_closed_eyes: V obchodě snaživá paní pokladní nabízela jahody, bonbónek... samozřejmě Štěpi v takové hysterii nereaguje na mě, natož na pokladní... a než stihla pokladní vytasit obvyklé věty typu "taková pěkná holčička a tak pláče", tak se přidala nějaká další maminka, že to zná, že v takovém afektu její XY taky nevnímá, atd... přišlo mi v tu chvíli hrozně sympatický, že i jí dělá dítě hysteráky :sweat_smile: :grinning:
24. únor 2011 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, pročetla jsem vaší diskuzi a jdu si k vám pro radu. Naše malá se začíná čím dál víc vztekat :frowning2: Někdy už se fakt neudržím a plácnu jí přes zadek. Ale protože to dělat nechci, hledala jsem nějaku jinou alternativu jak na výchovu vzdorujícího batolete. Pořídila jsem si knížku Respektovat a být respektován. Jsem teprve na prvních stránkách, takže informací jsem ještě moc nenačerpala. A teď k tomu problému. To, že se malá vzteká, že nechce na wc, nechce se oblíkat, nechce jíst, nechce jít domů ze hřiště atd. to je u nás normální a vždycky jsem jí nakonec nějak umluvila a situaci zvládla. Ale to co mi dneska dopoledne předvedla, to jsem ještě nezažila. Byly jsme na cvičení a vždy po té hodině si ještě chvilku hraje v herničce, dáme sváču a jdeme domů. Vždycky odmítá jít, ale nakonec se nechá přemluvit a jde. Dnes sebou mrskla o zem a začala šíleně řvát, že nepůjde. Řvala tak, že se z toho málem pozvracela. Nechala jsem jí chvíli, ať se válí po zemi a zkusila jsem ji vše vysvětlit a nic. Nezabíralo vůbec nic, po dobrém, po zlém, znovu podobrém, prosby, sliby, přemlouvání prostě nic. Dovlekla jsem jí do šatny a potřebovala jsem jí oblíknout. No další problém. Normálně bych to neřešila, ale dětské centrum kam chodíme zavírá ve 12,30 hod. a zbývalo už jen 15 min. do zavření. V jednu chvíli se mi chtělo brečet, že nejsem schopná zvládnout vlastní dítě :frowning2: Násilím jí neobleču, protože má sílu a bojuje se mnou. Potřebovala jsem jí dát punčocháče a pak šusťáky, ale to byl nadlidský úkol :angry: Nakonec jsem na ní navlíkla jen šusťáky a svetr a až venku jsem jí dooblíkla bundu, čepici atd. No ostuda jak hrom :angry: Ostatní děti vzorné, všichni se oblíkli a my jsme tam zůstali sami a udělali takovýhle divadlo. Cestou domů jsem s malou vůbec nepromluvila, jak jsem z toho byla v šoku :frowning2: A teď mám hlavně hrůzu z toho, až tam půjdeme příště, aby se to neopakovalo. Jak tomu zabránit? Jak se v takové situaci chovat? Byla jsem úplně bezradná a doteď o tom přemýšlím.
24. únor 2011 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sabuse1 - oblíkání je věčný problém u malých, tedy u nás taky...řeším to tak, že jakmile se dohodnem, že se půjde ven, tak oblíkám prnví jeho aspo'n do kalhot a triček a ponožek...pak jdu oblíknout sebe, pak sbalit věci a pak ho upozor'nuji, že už to budu mít ...pokud mu třeba hraje dvd, tak se s ním dohodnu, že až dohraje tento díl, tak to vypnemem a půjdeme (ta časová orientace mu moc pomáhá), když si s něčím hraje, tak ho upozorním předem, že už se půjdeme oblíkat...ale i tak to je někdy na dlouho...Pokud má pak problém si oblíknout bundu, tak mu řeknu, asi ti je teplo, tak ji vezmeme sebou a oblečeme až před výstupem ven...jakoby namísto řešení, proč si to nechce obléct a že ji musí mít, to prostě odložím až na nejzazší okamžik - tedy na dobu těsně před vstupem na mráz...když z toho neudělám problém, tak si ji pak úplkně v pohodě dole obleče, má radost, že je po jeho a dole už myslí na jiné věci a sám si o bundu říká, že venku je zima..
24. únor 2011 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@hroznatko - mám podobnou zkušenost...malý měl problíém s poledním spánkem cca půl roku, nechtěl spát doma), ale býval unavený.. nebudu zabíhat do detailu, zkoušela jsem to různě, po dobrém, že s ním v pokojíčku, že já v ložnici )´máme bude odpočívat , můžeš taky jestli chceš...malý ale prostě nechtěl, ne a ne...a taky mi jendou ruply nervy a plácla jsem ho po zadku, ty pocity potom jsou hrozné, to zděšení v jeho očích...a tak jsem se mu omluvila, buleli jsme spolu /je až podivuhodné, že jak ujedu a omluvím se, tak malý se hrozně rychle uklidní...jakoby ten šok z bolesti nebyl to hlavní co dítě prožívá, že mnohem horší je asi ten pocit, že máma, která ho miluje, je schopná mu způsobit něco tak hrozného a že ho možná nemá ráda..)...a tak jsem mu vysvětlovala, že takhle to nechci dělat...atd...a on pak chodil a ukazoval na zadeček a máma bum, bum a tak na mě koukal a pořád potřeboval slyšet, že to máma už neudělá...brrr..
24. únor 2011 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@marjama - nepochopila jsem pořádně, jestli malá nechce do toho MC chodit nebo jestli nechce odejít z MC? Jestli tam nechce chodit, tak bych tam určitě nechodila, když se dítě vzteká tak, že se až pozvrací, že něco nechce...tak určitě je to důvod k zamyšlení, proč to asi nechce, možná se na něj moc tlačí...po takovém výlevu silném se vůbec nedivím, že nespolupracovala a na té cestě domů potřebovala utišit, ujistit...Aha, koukal jsem znova, že ais nechtěla z MC odejít ...na tom i pomáhá říkat malému několikrát před časem, kdy chci odejít (tedy s časovou rezervnou), že už se bude MC zavírat, že už příjde paní, která tady bude uklízet a že už musíme jít domů...protože ta paní taky tady uklidí a pak už půjde domů...prostě mu říkám důvod, proč už musíme jít...Uvidíš, rabr ti v tomhle hodně pomůže, odpadne spousta vztekání..A ještě jsem tam narazila na to, že nechce chodit na wc - možná tohle bych nechala v její kompetenci, aby si sama řídila, kdy se jí chce jít...malého se neptám, říká si sám...nechodí se vyčůrat před odchodem, prostě když tak čůrá venku...nechci mu udělat takový ten sithomam, že se musí 3x vyčůrat, aby měl jistotu, že se mu nebude náhodou pak chtít venku...a přitom si sám večer v postýlce řekne, že chce čůrat...jakoby si sám na to přišel, že musí se vyčůrat před spaním..
24. únor 2011 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Chtěla bych se zeptat, jak řešíš, když malý mlátí vzteky hračkou, když mu něco nejde... Dnes jsem měla takovou situaci s dcerkou. Nedělá to často, spíš je to u ní ojedinělé. Dnes jí nešlo něco u stavebnice a začala do toho mlátit. Vysvětlila jsem jí, že se hračka rozbije a nebude si mít s čím hrát a že já jí jinou nemůžu koupit. To tedy moc nezabralo, protože se opravdu hodně zlobila a brečela. Jak by ses zachovala?
A ještě máme jeden problém. Jinak se chová, když přijde na návštěvu babička. Ona zastává takovou tu klasickou výchovu-Nebreč, nemáš proč. Pořád se vztekáš a nemáš důvod. Tohle malou vždy totálně vytočí ještě víc. A nebo takové to..."Běž se napít". Za minutu-"Už si se napila?" A tak pořád dokola se vším ostatním. A Týnka je samozřejmě otrávená z věčného komandování a just se nenapije. Na to babi řekne-Ty ale vůbec neposloucháš, zlobíš.
Nevím, jak reagovat. Nelíbí se mi, že se dcerka chová s babi jinak-rozhodně se mnohem víc vzteká. A když babi vysvětlím, že by měla s malou mluvit jinak, nebere to a vede si svou.
Budu ráda za tvůj názor.
24. únor 2011 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama hlavně neřeš nějakou "ostudu", fakt, snadno se to píše, hůř realizuje, já vím, ale nikomu nepřísluší hodnotit to, jak se v tu chvíli tvoje malá zacohvala. Prostě měla problém, no a co? Dospělí ho občas nemají? už jsem si to tak nastavila, neřeším, co je komu do toho. Moc se ti uleví, ubude nervozita - tvoje - a tím i malé. Takové věci se stávají, a není to napořád, přejde to.
Byla jsem nedávno s petrem na očkování - to co se mu podařilo, bylo opravdu úžasné. Tak moc ho mudr naštval, že ho píchnul....nesla jsem ho z ordinace pod křídlem, ječel, mlátil kolem sebe, kopal, nemohla jsem ho obléknout, hadrový panák....až vylezla jiná mudra z ordinace, jestli není v čekárně "úraz". Plná čekárna maminek spořádaných dětí. A to petr není nijak vztekací, nemá takové ty hysterické záchvaty, přesto se mu to stalo. Když už to nastane, nemá cenu to moc řešit, prostě obléct, odejít, bez komentářů, které stejně v tu chvíli nefungují, snažit se to neprodlužovat a potom v klidu doma to zkusit rozebrat.
Přeju pevné nervy, přejde to.
24. únor 2011 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kopretinka84 - ahoj, když malý něčím hodí, že se mu to nedaří, tak empaticky - že zlobíš, že se to rozsypalo...prostě popíšu. Je fatk, že on nemá záchvaty, že by házel vícero hračkama najednou, že akorát tak mrskne něčím nebo kopne do dvou hraček...ale tohle je podle mě případ, kdy není dobré ve chvíli, kdy se čertí (protože se zlobí samo na sebe, že mu to nejde, že je neobratné a bůhví jak se ještě cítí), tak řešit tu hračku - s prominutím, když se rozbije, aspon dítě ponese přirozené důsledky, že si rozbilo hračku a už nefunguje - podle mě by to to dítě dost zasáhlo - takže bych řešila jen empatii a až se uklidní, tak bych mu řekla, že takto se hračky můžou rozbít nebo se může poškodit podlaha...ale moc pozornosti bych tomu nevěnovala..u nás to taky přišlo, bylo to takové malé období a te'd už to zase nedělá...

s tou babičou - to máš takovou malou ukázku, jak by se ti malá vztekala, pokud bys dělala to, co dělá babička, každý den sama. Je to těžká věc, taky si to prožíváme. Nevím, asi to není správné, ale já se prostě neudržím a jakoby stojím při dítěti - že když to babičky hodně přepískne, tak prostě malého bráním, ale ne kontroverzí vůči babičce, ale dřepnu k malému a řeknu mu, jak myslím, že to je...asi to není úplně správné, ale nevím jak jinak...
Napadá mě akorát si s babičkou v klidu a o samotě (bez malé) promluvit - co a proč děláš...že nenutíte jíst, pít, čůrat...že tohle si malá řeší sama, že když nechce jíst, tak prostě dál nejí....prostě ji říct ty základy - babičky hodně slyší na to, že dneska je těžká doba, že na děti číhá všude nebezpečí od pedofilu po drogy, gangy, počítačové hry...a že se snažíš, aby malá se uměla sama rozhodnout a měla vysokou sebeúctu, aby až se dostane do takové patové situace nebyla jako tupá ovce, která udělá to, co dělají všichni a že právě touhle manipulací a snahou o to mít poslušné dítě se ničí rozhodnost, sebeúcta a zodpovědnost u dítěte...že jeslti to babičce pomůže, že si může představit, že je malá dospělá a že je u ní na návštěvě jako nějaká vzácná princezna...Taky jsme si to prožili, měla jsem a mám částečně stejný problém s jendou babičkou, která je manipulativní, a měli jsme rozhovor (po velké roztržce) a asi to pomohlo...dává si více bacha, více i pozorovuje, co dlěáme a čast ose stává, že vypustí rozkaz a pak jakoby to zkusí znova- řekne to otázkou - takže vypustí nejprve - Miško, poj'd pozdravit dědu..Miška nic, tak to honem přemění na "miško, půjdeš pozdravit dědu?!
24. únor 2011 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Děkuju Ti moc za rady. S tím upozorněním dopředu, že se bude odcházet, to mě nenapadlo, vyzkouším to určitě příště. A fintu s paní uklízečkou můžu použít taky. Jinak Ti musím říct, že se mi Tvoje příspěvky moc hezky čtou, umíš ty různé situace pěkně popsat a poradit. Díky.
@berenika39 No víš s tou ostudou to je asi tak, že malá se doposud vztekala spíš doma, venku teda taky, ale s menší intenzitou, takže na sebe nikdy neupoutávala takovou pozornost okolí. Nervózní jsem teda byla asi dost, prostě mě to zaskočilo :sweat_smile: Budu se snažit to příště tak neřešit. Potom večer jsem to s malou probírala, vysvětlovala atd. a pak na závěr, když jsem se zeptala, jestli to spolu příště zvládneme líp, tak mi řekla, že bude příště znova brečet :frowning2: , tak já nevím, jestli mi to říká naschvál a má ze mě legraci nebo jí to neumím vysvětlit :frowning2: Snad se takovýhle záchvat vzteku nebudu už opakovat. Úplně mě to vykolejilo. :frowning2:
24. únor 2011 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marjama lepší počítat s tím, že se to ještě může stát a být mile překvapena, že ne....než se třást předem....všechna ta nervozita se přenáší na děti...mají radary, fakt:slight_smile:)).
24. únor 2011 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@marjama - děkuju. Víš, to že se tam zavírá, to je vlastně pravda, z toho, co jsi psala...tak ono se nejvíce vyplácí dětem říkat co nejpřesnější pravda...prostě bych ji řekla, že už musíme jít, že se bude centrum zavírat a šla bych se oblíkat...pokud by nechtěla, tak bych ji tak nechala a jen ji sbalila věci a počkala, až někdo příjde, že už se zavírá - to na ni určitě zabere, až uvidí paní, co jde s klíčema a bude se divit, že tam ještě někdo je...je to lepší zkušenost pro dítě než to, že máma z nějakého důvodu už chce jít domů a ona by si ještě hrála..náš taky občas nechce jít z centra, pak ale projde kolem paní s vysavačem a je mu jasné, bude se zavírat a jde...Rabr ti pomůže ,aby se záchvaty neopakovaly...dítě má obrovsoku potřebu smysluplnosti a když se mu neřekne proč a jak, tak pak neví proč zrovna něco musí být a je zmatené...v rabru je komunikační systém, který pomáhá udržet kontakt s ídtětem a taky nespouští emoce, ale poskytuje tolik potřebnou smysluplnost. :wink:
Bude to dobré...když se malá bude příště vztekat, chce ji to dát čas, empatii -že chápu, že se ti ještě nechce a počkat až se ukldní, přestane plakat (může to dost trvat, ale co už - pokud tam budou další lidi, tak malou vzít někam do klidu, na chodbu, kde budete samy...) a až se uklidní, tak až pak ji vysvětlit, že se bude zavírat a že můžete spolu na tu paní, co zavírá počkat (jestli tam tedy nějaká chodí...)
24. únor 2011 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Díky za další postřehy, je super to takhle moct probrat :wink: .
Je pravdou,že když se zamyslím, tak mi spousta pravidel přijde zbytečná. Jen právě v té chvíli, když Týnka hodí hračkou, řeknu si, že by měla mít přece úctu k věcem, tak se neubráním říct, že se to rozbije... Ale opravdu je asi lepší uznat, že se zlobí a až pak vysvětlovat. Mě právě nejvíc naštve v té chvíli, že já jí to v klidu vysvětluji a ona na mě začne křičet a hned brečí. Pořád nemám zafixované, že se v té chvíli vlastně zlobí na sebe, když jí něco nejde. A taky jsem vypozorovala, že mé reakce jsou horší vždy když u toho někdo další je-někdo z rodiny. Cítím ten pohled, jak mě ten dotyčný sleduje, jak se zachovám. Nejlíp nám to s dcerkou jde, když jsme samy, to se v pohodě domluvíme. Ale běda, jak někdo další přijde a Týnka ihned otočí... taky na to má vliv, že ten další dotyčný se k ní chová jinak než já a odpovídá jí jinak. A jak to máte vy, taky se malý chová jinak s dalšími lidmi z rodiny?
A jak to vidíš s nástupem malého do školky? Mám obavu, jak bude výchova probíhat tam. Najednou se děti dostanou mezi ostatní, ve většině případech vychovávané "klasickým" způsobem. Zatím je dcerka ve společnosti více dětí opatrná, je spíš zpátky a rozkoukává se. Asi také důsledek bratrancova nespolečenského chování-strkání, šlapání atd. Od té doby se i k němu chová jinak. Nic mu neoplatí, ale radši se drží v pozadí a hlídá se hračky.
24. únor 2011 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj maminy.
Mám dvouletou lumpici.Která moc dobře mluví a chápe věci,které mají chápat až o dost starší děti.Pokud jsem s ní doma sama je vše ok.Problém je,když přijede mm třeba po měsíci z práce a ona se musí předvádět.schválně dělá to,co nemá.Když třeba hází věcma o zem ,nebo vyhrne celou polici.Já ji vysvětlím,že si rozbije hračky a nebude nic mít.Nebo si vezme morče se kterým si jinak normálně hraje a naschvál ho před holkama tahá za kůži,otáčí mu uši ap...
Největším problémem je babička.malá ji má ráda,ale ona ji pořád citýruje a komanduje..Tohle nesmíš,neber to..ap...Už jsem babi několikrát vysvětlovala,že je to dítě a,že si přece může vzít,jakou hračku chce a hrát si s ní a,že udělá bordel,je přece absolutně normální....Pochopí to na chvíli a za týden ,když přijede,je to opět nanovo.Už jsem ji říkala,že ,když byla mamka malá,tak musela být děsný chudák,že asi nesměla nic.
Já nechci,aby byla malá utápnutá,ale ani nechci,aby to byla neřízená střela.takže s jejím dost vyspělým rozumem se ji snažím vše vysvětlovat.
Dneska třeba schválně mačkala morče na sebe.tak ji říkám,že to nesmí,že ho to bolí.Že je to ještě také miminko a nemá svou maminku,která zůstala u paní,co od ní to morče máme a,že je mu po mamince smutno a ona ho musí mít ráda,aby se mu nestýskalo...Tak ho pak začala hladit,ale bylo na ni vidět,že by si alespon trošku ráda štípla ap...Pak se ptala,proč už tu maminku nemá u sebe atd..prostě se ji místo napomínání snažím vše vysvětlit...Máme období PROČ????takže na vše milion odpovědí...
24. únor 2011 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek