• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@yellowbanna já ji nechávám dělat si co chce, taky jsem brzy přišla na to, že v klidu ji neudržím - já si z dětství pamatuju, jak jsem ráda byla nemocná, protože jsem mohla být v posteli a číst si, ale na to ona je ještě malá. To pochopí časem :sweat_smile:
Ale občas vypadá tak unaveně, že ji do klidu postele tlačím, protože je sama šprajclá, že spát nepotřebuje...
12. bře 2013 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila ja jsem taky byvala rada nemocna :sweat_smile: Hlavne tak treti, ctvrty den, kdy uz mi bylo dobre, ale jeste jsem musela lezet :grinning: Ale je pravda, ze to uz jsem byla vetsi...na udrzeni v klidu v posteli u nas vyborne zabira Pohadkovy kaminek, nevim, jestli znas - takova hracka pro deti, kde se daji prehravat pisnicky, basnicky a je tam i par epizod Pata a Mata a Boba a Bobka :sweat_smile: Nebo pohadky na YouTube...asi to neni idealni, ale kdyz mam jeste mladsiho a nemuzu porad sedet a cist pohadky, pomaha to hodne... navic u toho spolehlive vytuhne :zipper_mouth:
12. bře 2013 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dneska jsem neměla příliš dobrý den, ale zase jsem na něco přišla, o co se chci podělit:
Znáte pohádku Rebelka - The Brave od Pixaru?
Je to o královně, co se ze své divoké (přirozené) dcery snaží vychovat ušlechtilou princeznu. A navzájem si nenaslouchají, až se královna promění v medvěda. Musí se spolu usmířit a navzájem si odpustit, aby se mohla znovu změnit na královnu, pokud to neudělá, zůstane medvědem navždy.
Husté, že?
Před spaním jsme si s Leuškou povídaly, já jsem se jí omluvila za to, že jsem byla tak nervózní a křičela jsem na ni (ona teda taky křičela, ale to mě neomlouvá) a v tu chvíli mi došlo, že jsem pro malé dítě musela taky být jako medvěd. Řekla jsem jí, že už nechci být medvěd. Ona mi řekla, že mě miluje.
Budu si Rebelku pouštět asi častěji, abych nezapomněla :dizzy_face:
16. bře 2013 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
17. bře 2013 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila já taky nechci být medvěd ale jak to udělat? :grinning: Mám teda obrovský problém s tím křičením. Už jsem uvažovala i o nějakém koučovi, který by mi pomohl zvládnout ty moje vzteky a řvaní. Nejhorší je to zrcadlo, které mi děti parádně nastavují a hlavně ta starší si křikem vynucuje to co chce ona. Uf! Poradí někdo nějakou fintu? Už jsem zkoušela - počítat do ...., odejít apod. ale já mám největší problém se zastavit a nezačít právě řvát. Prostě vychytat ten spouštěč sakriš :unamused:
19. bře 2013 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pelmisek Vzhledem ke svým vlastním nedostatkům se necítím úplně oprávněná radit.
Ale mně pomáhá se na tu situaci podívat zvenčí. Vidím, že zápasím s malým bezbranným dítětem, rozzuřená do běla. Je to pohled na Quijota a větrný mlýn. Mlýnek. Mlýneček. Pomáhá mi podívat se, jak je moje snaha směšná. A zasmát se. Zasměju se nahlas, jak se obě vztekáme a najednou už k tomu není důvod.
Dobré je taky zjistit základní příčinu, proč na sebe křičíte. U nás to obvykle bývá únava nebo hlad - na jedné nebo na obou stranách. Moje "medvědí" situace byla, že jsme byly venku s dvojkočárem, kde je už tradičně souboj o lepší místo, mladší řvala, protože byla pokakaná, starší, protože byla unavená, já jsem na ni křičela, ať křičí na někoho jiného - no hrůza a ostuda. Než mi došlo, že jsem fakt unavená z tlačení těžkého kočárku... Místo domů jsme zamířily blíž k babičce, tam jsme si všechny odpočinuly, uspokojily jsme základní fyziologické potřeby a mohly jet v klidu domů.

No prostě "Analyze this" - "Přeber si to". Hledej příčinu, proč na dítě křičíš, možná to plyne jen z nejasně vytyčených hranic . Např. vysype ti v kuchyni pytlík mouky. Vydýchat se, společně uklidit a domluvit se, že příště vaříte společně. Jejich tvůrčí činnost, co my dospělí bereme jako výbuch v bytě se dá vcelku přejít s klidem. Velká miluje toaleťáky, obvykle mi každý den po bytě několik roztahá - staví z nich věže, pak je rozmotá.. Nechtělo se mi kvůli tomu nervit, dala jsem na wc velkou krabici a útržky tam jen tak naházím. Můj volný vztah k tomu, jak vypadá byt můj tchán shrnul slovy: "Dobře to děláte, ať si hrajou, dokud jsou děti. Pěkné si to tam uděláte, až vám nebudou kreslit po nábytku" :sweat_smile:
19. bře 2013 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@pelmisek Jo a na vynucování je taky lék - trpělivostí a tréningem. Třeba způsobem: "Nerozumím ti, když křičíš, jestli mi chceš něco říct, řekni mi to v klidu". A místo odpovědi "ne, nedostaneš" zkus oklikou: "Ano, vidím, že chceš... pustit pohádku, je to možné, ale nejprve musíme spolu uklidit hračky, abychom na ně v noci nešlápli." V obchodě: "Můžeš si vybrat něco pro sebe, ale jen jednu věc, takže si dobře rozmysli, která to bude" ... Nejdřív přemýšlet, pak mluvit a pak možná nedojde ke křiku :grinning:
19. bře 2013 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@pelmisek mě pomáhalo vážně začít každou větu,, i tu nejvíc rozčílenou, začít slovem ANO, já vím, vidím, že....protože jak začneš tím NE, tak se hned dítě chopí svého programu a jde do odporu:slight_smile:)). Nebo použít jen oslovení, jménem...je to o troš cviku, nadýchnout se, rozmyslet si rychle, co řeknu a až potom mluvit. Pomáhá to, ubude těch extremních situací a pak už se jich přestneš bát. je to takový kolotoč, kdy při sebemenším záseku čekáš, podvědomě, co zasse bude za čoromoro. A většinou - co si budeme povídat, je to kvůli zbytečnostem, které se dají obejít nějakým monologem, míto křiku a pouštění hrůzy:slight_smile:. Držím plapce, dýchej, začni, jo, já vidím že...získáš čas a pka už to půjde.
19. bře 2013 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@pelmisek ano, to křičení člověka moc mrzí, pak se cítí jako že totalně selhal..... ale přesně jak píšou holky - je to o tom, že si člověk uvědom,í na co je vlastně naštvaný - já bych řekla, že téměř nikdy za to dítě nemůže - např . dneska ráno jsem Vikovi zaječela do ucha tak hrozně (seděl mi na klíně a ťapal mi do klávesnice) došlo mi ,že jsem naštvaná na techniku, na počítač, že je pomalý, že mi uteklo zvířátko v aplikaci Fairyland, a takové blbosti.¨
Velká věc je neobviňovat se, že křičím. Myslím si, že když se neodsoudíš za to, že si na malé nevinné dítě zařvala, tak se budeš cítit líp, to se prostě stává, je fakt dobré to pak vysvětlit, že tě naštvalo to a to a že jeho máš pořád ráda.Je dobrý zjistit, co jsou tvoje spouštěče, např moje jsou když mám hlad,když jsem závislá na počítači (ten mi mění vnímání) a když jsem nespokojená s partnerem. To jsou věci, po kterých mám tendenci kříčet na Vika, vybíjet si to na něm. Čím víc si budeš připomínat svoje spouštěče, tím líp to budeš zvládat a snadněji se tomu podráždění vyhneš.Asi moc chceme dokonalost - nekřičení na děti, velkou trpělivost h 24 a chápání jejich pocitů. A pak samy sobě nestíháme dát to samé , ani nemáme sílu...a pak se na sebe naštveme a jak jsme v nepohodě, začneme křičet na děti...kruh
20. bře 2013 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
jojo já selhávám nějak často:slight_smile: některé spouštěče jako je hlad či spěch si uvědomuji, ale myslím, že to bude i trochu hlouběji - jednak zažitý vzorec, pže matka na mě křičela celé dětství a jednak to zřejmě bude nějaký problém s tou starší, pže ta má vývojovou dysfázii a logopedické problémy a jak se v tom tak hrabu kolem a kolem tak to bude zřejmě nějak souviset s nepřijetím jejího hendikepu. Jinak co se týče trpělivosti - velký problém - jsem veeeelmi netrpělivá chjo a trénink - jasně furt to zkouším "Ano vidím, že ..... atd. a samozřejmě po křiku se omlouvám a vysvětluji, ale já bych prostě radši nekřičela nebo aspoň ne tak často :grinning: No už jsem se objednala na kinezku a tak doufám, že to tam někde vyhrabem a mě to pomůže na to svém řevu zapracovat. Jinak holky moc díky za tipy :wink:
21. bře 2013 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pelmisek budu pak ráda za tvé zkušenosti s kinezkou :slight_smile: už jsem byla jednou se synem, a s velkým úspěchem (nicméně jeho přítomnost nebyla nutná, neb terapeutka zjistila, že se sice jedná o problém, který somatizuje on, ale příčinou jsem já... problém se vyřešil a vše je zase ok :slight_smile: )... potvrzuje to tu obrovskou napojenost malých dětí na mámu...
ted jsem byla sama se sebou, tak jsem zvědavá, jaký bude účinek... tak kdyžtak prosím napiš, jak to u tebe probíhalo, zkušenosti, pocity... :slight_smile:
21. bře 2013 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz
@pelmisek a ke komu chodíte na kinezku?
21. bře 2013 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks do jablonce k hance zolotarové, je výborná
21. bře 2013 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks já chodím v Praze resp. u Říčan k Monice Kaniové Žižkové a nebo ke kamarádce v Litoměřicích Marcele Hrnčířové. Já jsem osobně absolvovala 7. stupňů kinezky takže vlastně můžu odblokovovávat jak sebe tak i jiné, ale když je to problém mého dítěte a většinou jak píše petruskaz samozřejmě můj tak se to doooost blbě dělá sama sobě :wink:
22. bře 2013 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pelmisek
@petruskaz díky za odpovědi
22. bře 2013 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
zdravim, dneska mam ryze prakticky dotaz - jak "donutit" dite smrkat...? Tonik je uz podruhe za dva tydny nachlazeny, s poradnou rymou - ted nastesti bez teplot - ale sotva dycha, jak ma plny nos, ale nevysmrka se a nevysmrka, ani kdybych se na hlavu stavela. Odsavat uz taky nechce. Zkousela jsem to po dobrem, vysvetlovanim, pohadkou o Soplicich :sweat_smile: , po zlem (ale prinutte nekoho smrkat), slibovanim odmeny atd atd, ale nic nezabira... bohuzel si myslim, ze tohle je jedna z veci, kdy ho nemuzu nechat jen tak byt a respektovat, ze smrkat nechce...bojim se, aby se mu to nevrazilo do usi, navic zitra mame letet domu (byli jsme u tchyne na Velikonoce) a ja mam strach, ze s plnym nosem mu zalehnou usi jeste hur nez normalne...ale hlavne se mu i hloupe nachlazeni tahne jen proto, ze proste odmita vycistit si nos...uz nevim, co jeste zkusit...ted spi a chrape jako stary chlap :frowning2: Budu vdecna za kazdy napad nebo zkusenost...diky
6. dub 2013 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@yellowbanna Ahoj,dceru jsem nenasilne donutila smrkat hrou-jenze ji byl rok-chtela jsem po ni udelat kralicka/pokrcit nosik a zafunet/ Ale tohle zviratko umela jeste pred tim nez tu rymu dostala..pak se mi to hodilo a pak zacala a pochopila sama,ze se lepe dycha,kdyz to vyfoukne nosik,to ji rikame ted :wink: to ma zkusenost,rada to neni :frowning2:
7. dub 2013 v 00:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@yellowbanna Já jsem při nemoci "drsná" a pokud se nechce vysmrkat, vyhrožuju vysavačem. Samozřejmě to myslím vážně, pokud se nevysmrká, jsem ochotna ji "zalehnout" a odsát.
7. dub 2013 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@yellowbanna my to máme stejně jak @cervena_vila . o některých věcech jako smrkání, léky a pod. se prostě u nás nediskutuje.
7. dub 2013 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@yellowbanna Souhlasím s holkama, o tomhle taky nediskutuju. Můžeš to postavit jako výběr - buď se vysmrkáš, nebo odsajem. Holky se obě sice o smrkání snaží, ale když jsou sople hustší, tak jim to nejde. Odsávám oboum, řekla bych, že se střídají období, kdy odsávat nechtějí a kdy to berou v pohodě, jako čištění zubů. Dokonce si sami nosí odsávačku :slight_smile:
7. dub 2013 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@cervena_vila @fender obavala jsem se, ze to tak nejak bude :sweat_smile: Taky si rikam, ze musim byt drsna, taky vyhrozuju odsavackou, taky to myslim vazne, ale pak ho nepreperu, je jak zive stribro a odsat se proste nenecha :frowning2: a pritom uz taky jak tu psala @betelgeuzz mel obdobi, kdy si odsaval ochotne sam - pridrzel si odsavacku u nosu a jeste si zapnul vysavac :slight_smile: Nevim, proc ho to preslo... dekuju, budu zkouset dal...
7. dub 2013 v 15:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@yellowbanna moje si taky odsávala sama a taky to přešlo :confounded: a teď mi mrška osavačku rozložila na dílky a spolu s mladší důkladně poschovávala :grinning:
7. dub 2013 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@yellowbanna u nás ještě v krizi pomáhalo - až odsaju nos tobě, můžeš odsát ty mně :sweat_smile: :grinning: to ho bavilo :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
7. dub 2013 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender to bych mohla zkusit :slight_smile: mezitim zacal soplit i mladsi...ale toho jeste preperu :stuck_out_tongue_closed_eyes: Diky vsem!
7. dub 2013 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Dobré pozdní odpoledne,naše cácorka bude mít 3,je tvrdohlavá jak mezek a svéhlavá,je to Býček jak vyšitý,je opravdu někdy těžké ji usměrňovat,kor když začne flekatět u vztekání,ted máme dokonce období kdy se vzteká a dupe a piští u toho,snažím se zachovat pokaždé chladnou hlavu.Opravdu nadlický výkon.ted prozměnu začínám trestat tím že jí zakazuju její oblíbené aktiviti,má problém s jídlem,je líná se nakrmit sama,prostě řekne Natálka neumí,maminka umí a já jak trouba jí musím nakrmit protože ona je schopná být celé odpoledne o hladu,zvláštní že snídani sní bez krmení sama,ale oběd nebo večeři musí maminka aby vůbec něco ten náš hubeňourek v žaludku měla.Diskuze tipu "děti ve školce se ti budou smát" atd. nefungují,jsem zvědavá jak zabere zákaz oblíbené hry.Ale nemluvím s ní jak s malou,snažím se jako s normálním dospělým člověkem akorát s tím rozdílem že jí to víc vysvětluji proč to tak je a co to je.
8. dub 2013 v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nanny85 Co místo zákazů dělat z jídla víc hru?
8. dub 2013 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nanny85 Já tomu říkám "česká posedlost jídlem". Možná to dělají i jinde, ale mám dojem, že jídlo je středobodem českého světa a jakmile není něco jak má být, všichni se můžou podělat...
Jistě, že "děti ve školce se ti budou smát" nefunguje. Nejspíš neví, co je to školka a nejspíš se jí tam nebudou smát, že nejí :sweat_smile:
A proč jí tu hru chceš zakázat? Protože nesnědla oběd? Pokud s ní budeš takto manipulovat, věř, že brzo začne ona manipulovat s tebou skrze jídlo. Pokud je pro tebe samostatné snědení oběda tak důležité, že jsi ochotná jí zakázat hru, brzy s tebou vymete stejným způsobem, třeba "dojím jídlo jen, pokud mi pak koupíš...'. Nebo jí jídlo tímhle způsobem zprotivíš, že jí můžeš zadělat do budoucna na problém s jídlem. Nebo to vede k tomu, že děti začnou lhát, aby nemusely dojídat - vymlouvají se, že chtějí čůrat a naplivou jídlo do záchoda. Radím ti, hoď to za hlavu. Ta samostatnost přijde. Jednou bude dostatečně zvídavá/sebevědomá/samostatná/velká, aby se najedla bez asistence a do syta sama podle své hlavy tak, jak sama potřebuje. Moje heslo "DO MATURITY SE TO NAUČÍ" platí vcelku univerzálně a i na to jídlo.
8. dub 2013 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@nanny85 mně se líbí moudro od Jungwirthové ohledně jídla, že jídlo se nikdy nesmí stát boj, protože tenhle boj rodič nikdy nevyhraje. Můžeš dítě odnýst z hřiště, schovat mu hračky, ale jíst ho násilím nedonutíš. A vyhrožování, že ve školce se budou děti smát, bych taky nepoužívala. By se ti to mohlo vrátit v tom, že do školky chtít nebude a budeš ji tam vodit s řevem. Ber to tak, že některé děti jsou míň samostatné třeba v oblíkání, jiné v jídle. A v té školce se bude chovat jinak, hodně tam funguje vzor ostatních dětí.
9. dub 2013 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@nanny85 mozna to zni drsnine, ale zdrave dite hlady neumre. Jestli ti tak moc zalezi na to aby jedla sama, no tak j :frowning2: i nekrm. Nic hroznyho se nestane. Ale zadny lamentovani jak nic nesnedla, nekomentovat a pochopitelne nekrmit mimo jidlo blbostma. Dela to i jinym? Tatovi nebo babicce?
9. dub 2013 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nanny85 mě ještě napadlo, pokud se sama najíst umí a jenom nechce, tak jí zkusit to samostatné jídlo "zakázat", prostě naložit oběd a začít ji automaticky krmit, bez možnosti, že by jedla sama, (když bude chtít, tak jí říct, že jsi nevěděla, že vždycky chce krmit...) třeba se pár dní nechá a pak začne sama :wink:
10. dub 2013 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek