• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
@kacikaci no a jak reaguješ ty, když začne scéna?
21. říj 2013 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jarkalada vměšuj se, je to diskuze :slight_smile:
nasměruj mě , prosím . ." Ve tvém rozdělení rodičů je ale zas opak.." co tím myslíš.
No myslím, že to bude i tím, že když je víc dětí, tak ty děti tam bojují ještě i se sourozencem o mámu. A nejspíš se budou kroutit a někdy zkoušet kde je jejich hranice - to mají v náplni práce :slight_smile: Takže když už vidíš že jsi udělala maximum, tak zbývá nakonec neustoupit. Mám to tak - že když všechno to co jsem psala proběhne a on stejně nepostojí a kroutí se, tak pak řeknu výrazně "A dost!" a bud ho vezmu uplně pryč, nebo když to jde tak jenom za dveře, kde se ho ptám co se děje. Ted si nevzpomínám na situaci, kde by to nezabralo. Ale mám pamět děravou :slight_smile:
21. říj 2013 v 17:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přiznám se, že čím víc příspěvků tu čtu, tím víc se stydím. Vždycky jsem si myslela, že výchovu zvládám skvěle a nějaký ten můj výbuch a plácnutí sem tam je úplně v pořádku. Mě maminka tloukla jako žito (hlavně teda po 12. roku, jak jsem lezla do puberty :slight_smile: ), a přesto je to prostě moje "maminka" a miluju ji, takže moje excesy mi proti tomu připadaly jako pohodička. V rodinách z manželovy strany je výchova dítěte prakticky jedním velkým tyjátrem plným řvaní, hádek a trestů, takže i to mě utvrdilo v přesvědčení, že já dělám všechno správně. Holky, já se tak stydím.. Musím si přečíst tu knížku o respektu v rodině a s manželem to celé probrat, protože teprve teď chápu, proč jsem po každém dcerčině potrestání měla tak hnusnej pocit..
21. říj 2013 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lynks snažím se jí v tu chvíli ptát, co se stalo, co potřebuje, jak jí můžu pomoci, když nekomunikuje, nechám ji být, když to trvá delší dobu, posílám ji do pokoje, aby se tam uklidnila, a poté se vrátila, to moc nefunguje, nechce tam odejít, a nejsem si jistá, jestli ji tam můžu vzít za ruku, i když nechce..tohle jsou reakce, když jsem klidná a v pohodě, ale samozřejmě se stává, že jsem já sama v nepohodě a prostě se neudržím a třeba na ni zakřičím, protože je to třeba v opravdu nevhodnou chvíli pro mě, kdy musím dělat spoustu jiných věcí a prostě to psych. nedám a křičím, to se nestává moc často, ale přeci někdy jo, mám z toho vždy strašný výčitky, že jsem nezvládla situaci
21. říj 2013 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kacikaci tak toho děláš docela hodně, myslím, že když si přestaneš vyčítat, že jsi nezvládla situaci tak to bude lepší...no dávám klobouk dolu před tím co doma musíš zvládat, tolik dětí a nároků! Já jsem moc ráda, že mému Vikovi jsou už 3 a stáváme se partnery - taky vylítnu když jsem v nepohodě,ale už si to nevyčítám. Pak se omluvím. Bez pocitu viny.A tak asi to budeš muset vydržet, až tenhle věk přejde - při pohledu zpátky - myslela jsem že nedám další den.
21. říj 2013 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks díky, nebýt toho, že kluci jsou úplně nejlepší miminka, tak nevím, jak bych to zvládla..
je to tedy tím věkem? někdy si říkáme, že na ní máme velké nároky, chceme s ní jednat jako s partnerem, domlouvat se s ní o všem, ale jsou jí jen dva roky, je to fakt ještě prcek..kolem těch tří let je to tedy o torchu lepší? potřebuju vidět alespoň malé světýlko do budoucna, abych měla motivaci vydžet, zatím to člověka fakt jen demotivuje, když nevidí moc žádné výsledky..ještě se zeptám, jaké jsou vhodné tresty pro dvouleté dítě, pokud jsou teda vůbec nějaké možné? přijde mi, že Amy zatím nechápe, proč bych ji měla za něco trestat, snažíme s ejí vysvětlovat, že každé chování má nějaké důsledky
21. říj 2013 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jarkalada když by se pak nechtěla jít oblíkat, tak ji vezmu a obleču ji. Samozřejmě, že se bude vztekat a bránit. Vysvětluju ji, že chápu, že se jí to nelíbí, ale že musíme jít. Ale nenadávám jí, nebiju ji, beru to tak, že ona má právo se vztekat, ale já zas mám právo něco vyžadovat.
21. říj 2013 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@kacikaci ona je fakt ještě malá. Mám holky od sebe dva roky a teĎ, když má mladší 2 roky, tzn. v tomhle věku už byla starší hozena do pozice staršího sourozence, vidím, jak byla ještě malá, jak moc to pro ni musela být náročná situace, o co jsem ji ochudila. Vůbec nechápu, jak starší zvládala určité situace, které mě teď ani nenapadnou po mladší chtít, připravila jsem ji o kočár a musela na skejt. Z toho i vyplývala spousta kritických situací, ale s přibývajícím věkem se to zlepšuje. Teď už jsou holky parťáci a musím říct, že jsou skvělý. Samozřejmě je spousta situací, kdy z nich šílím, ale pak si vychutnám ty chvilky, kdy si samy hrají a chovají se k sobě hezky. Takže určitě vydrž :slight_smile:
21. říj 2013 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lynks myslela jsem tím toto: "1) Buď ho budeš ta, která neustále něco přikazuje, povídá, snaží se dítě dostat tam, kam chce ona. 2) Nebo chceš vnímat potřeby svého dítěte a nechat ho růst svým tempem."
Spíš mi jde o pochopení toho, že se tu většinou říká, že se s tím dítětem člověk na něčem domluví, že mu prostě nepřikáže, aby něco udělal. To zní hezky, ale právě mě zajímá, co následuje v případě, že si to dítě pak stejně dělá, co chce.
Např. třeba konkrétně - Lukáš pořád hází po hrstích štěrk na trávník, i když od malička ví, že se to nesmí - protože se rozbije sekačka nebo že ho to pak může zranit, že tam neporoste tráva atd... A na zahradě jsou prostě skoro pořád, nemůžu přemístit nebo zakrýt štěrk kolem celýho baráku/není ještě příjezdovka a chodníčky/. Vysvětluju, že kamínky patří zas jen na kamínky, max. si je může dávat do kyblíčku, ale vysypat zas jen na kamínkách.. Když je tam hodí, "donutím" ho, aby si je taky všechny /v rámci jeho možností/ zas sesbíral a dal zpět, kam patří a nepustím ho si hrát, dokud je nesebere.. Nebo ho dám holt na chvilku domu, ať si tam řve.. Ale když mi to udělá během chvilky několikrát a já jak "něco" furt sbírám z trávy kamínky - tak co mám v tu chvíli dělat? I když jdem dělat něco jinýho, tak stejně to zas při nejbližší příležitosti udělá. To je pro něj prostě magnet.
Jsem se tu rozepsala o štěrku, ale zrovna mě jinej konkrétní případ nenapadl :slight_smile:)
To " a dost " používám tedy celkem často a doslovně:stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: a pak následuje sebrání hračky, o kterou se rvaly, nebo "rozesazení" je od sebe, vypnutí pohádky, když na tv koukaj z 15cm a nejdou dál nebo ukončení procházky a jdem domů.
Někdy je ale toho double řevu na mě moc a jedna jim přistane na zadku. Neříkám, že by po tom přestaly, pak na ně klasicky ještě zaječím, a to jsem jinak klidná povaha. Nevím, jestli může být trochu útěcha, že když se zklidní, sednu si k nim a snažím se jim pro jejich pochopení vysvětlit, proč jsem na ně křičela. Opět např. - Lukášku, nemůžeš do tý trávy házet kamínky. Když budou v trávě kamínky a taťka bude sekat, tak se sekačka o ně rozbije..
Nebo - .. nemůžeš po Anetce házet mašinky. Bouchly jí do hlavy a teď tam má bebí a bolí jí to.
Koukám, že tam mám negace, ale nějak si to bez nich neumím představit.
Snad jsem to napsala pochopitelně-prosím o rozbor :slight_smile:), co by se mělo říct/udělat jinak
21. říj 2013 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jarkalada tak koukám, že to děláš jako já, tak co ti tady budu psát :slight_smile: S tím štěrkem nám to dělal taky - a je to o opakování, ale stejně pak to dělal a bude dělat když bude mít příležitost. Myslím, že ten důsledek tam máš - že pak posbírá kamínky, nebo jde domů - to klidně může brečet-tam cítím že jeho sebevědomí neutrpí. A když plácneš - vysvětlíš - myslím, že ti to jde skvěle! - Takže co by sis přála - být pořád klidná, trpělivá máma?

Tak ještě nápad na ty negace :slight_smile: "Lukášku, tebe moc baví házet ty kamínky do trávy, vid. Ty bys tam z nich chtěl mít úlně velkou hromadu...(nebo zjistit takovýmhle vyprávěním co ho na tom baví) Mně ale příšerně zlobí, když to děláš - já mám v tu chvíli chut ti naplácat na zadek, protože vím, že ty kamínky se budou muset vysbírat .(zase aby to nebylo moc povídání - to by ho nebavilo)

Anežka versus vláčky na hlavě - šlo by opět vyjádřit svoje pocity (uleví se tobě) " Štve mě, když musím přerušit svoji práci a hlídat, abys neublížil Anežce! Mluvili jsme už o tom jak se máš k ní chovat -věřím, že si to pamatuješ." Já vám, ono se to zdá , že to je moc dospělácký pro tak malýho kluka, ale časem to k němu dojde - a ty se naučíš reagovat podle svých pocitů - a on bude mít super příklad i pro sebe. U nás funguje taky "Lidi neboucháme!" A ty negace prostě asi někde musí být, já s tím zatím nemám špatnou zkušenost. Dávat to spíš do první osoby množného čísla -"My tohle doma neděláme" než "tohle se nedělá" Dá mu to jasnější důvod proč ne.
Jo a jedna technická - vnímáš se,když už tě něco začíná štvát? Nebo máš pocit, že to přijde jako z jasného nebe. Tohle bylo dost těžké pro mě, procítit moji přicházejíci krizi a utnout ji v začátku.
22. říj 2013 v 07:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks Dobrý dotaz, co bych si přála. Vlastně nevím. Nejspíš jsem si myslela, že existuje nějaká zázračná výchova, kdy to dítě pochopí, že se něco nesmí dělat a dělat to přestane :slight_smile:)
Když mě něco začíná štvát, tak si to často uvědomuju. A hlavou mi prolítne myšlenka, jestli mám vybouchnout nebo se zklidnit. A záleží na okolní situaci, co udělám. Když je toho ale během chvilky už nepočítaně, v klidu moc být nedokážu
22. říj 2013 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jarkalada :slight_smile: no nejspíš nic takového jako ideální výchova neexistuje, taky jako ideální strava, ieální muž - každému vyhovuje něco jiného .

Tak skvělé, že vyciťuješ počátky nervozity - tam už můžeš začít řešit - sebe- proč teď nejsem spokojená - vyrušil mě a já chci pokračovat v této činnosti? Nebo mě vyrušil, protože vycítil líp, že potřebuji pauzu. A pokračuj dál s tímhle pocitem a udělej co cítíš - buď přestan, sedni si a dej kafe s dětma na zemi, lehni na gauč a pinkej míčkem s nima, nebo číst nebo s nima malovat.
Mě nikdy nezabralo vybouchnout, pak jsem se cítila tak unavená, že se to pak dále kumulovalo a celý den byl v pr... Chce to odfouknout to napětí, no nevím jak to napsat jinak.
22. říj 2013 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kituska ano, ano, prostě ho vzít za ruku, když se spěchá, ty máš právo aby si byla respektována taky - myslím, že máš našlápnuto dobrou nohou :slight_smile: a prostě jenom vydržet a setrvat - i když se zdá že on zatím nechápe, uč se ty na něj mluvit jinak, s úctou k jeho potřebám - to se časem vrátí - uvidíš... a Důležité oznámení! - mluvit taky s úctou ke SVÝM potřebám a sobě ! :sunglasses:
22. říj 2013 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
tak po dnesku si muzu rict, zejsem celkem zvladla,ale nervy moje :grinning:
nemuze se stat, ze kdyz prckovi skoro ve vsem ustupuju, ze mi preroste pres hlavu? ze si zvykne na to, ze se maminka vykeca, naplacane nedostane a tak se bude svet tocit kolem neho?
nebo dneska doma..on si zvykl, ze mu na pocitaci poustime traktoriadu :slight_smile: jenomze tam se ty traktory vetsinou placaji v blate a nejedou..taze tu na me furt jeci, ze nejede, ze chce jinej a a jen chodim a prepinam..nebo furt rve, ze chce neco a kdyz mu to dam, tak zase jeci ze to nechce..sli jsme ven a ja ho teda nechala delat co se mu libilo..ale kdyz uz jsem chtela aby jsme fakt sli, tak on proste "nechce" vzit ho za ruku, tak sebou liskne o zem a je hadrovej a nebo utika na druhou stranu, takze jsem ho musela trochu poponest a nebo ze ho budu honit a on teda utika..jako jasne..dnesek jsme prezili,ale z uplne normalni prochazky, co mame max na 2hodky, jsme byli venku hodin 5 :grinning:
ale potesilo me dnes jedno..v obchode u rohliku me oslovila uplne cizi pani a rika mi "ten vas kluk je peknej divoch, co" no ja uz vas parkat potkala a vy s nim mate takovou trpelivost..on vedel, komu se ma narodit :grinning: ja sice nervy v kyblu a hlava sediva,ale potesilo to a hlavne posilnilo :grinning:
@lynks
22. říj 2013 ve 22:31  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kituska no super, paní doplnila energii :slight_smile:
ale fakt se může stát, že splnování všech přání ho štastným neudělá ba naopak - nepocítí bezpečí, psychologové to poisují jako snažení se opřít o zeď ale ta tam pořád není a oni padají a tápají a nevědí. Tak zkus až půjdete ven mu říct, že se jde jenom tam a tam a na jak dlouho -a že až řekneš tak se půjde domů. A stůj si za tím. Vem ho i plačícího. Dítě se potřebuje naučit respektovat jiné . a to ho neaučíš tím, že mu budeš všechno povolovat.
Traktory jakbysmet, řekni mu že mu je jednou přepneš ale víckrát k počítači nepůjdeš.že máš svoji práci.
A bylas v pohodě, když se to tak protáhlo? Neměla si pak hoňku s něčím doma?
23. říj 2013 v 06:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahoj holky, chci se zeptat na váš názor.
Když potřebujem ukončit nějakou činnost, odněkud odejít, někam jít, ukončit koupání, tak jsme si hodně navykli používat "budík". Na mobilu nastavím budík (dle aktuální časové potřeby třeba 2-10 minut, dle toho jak to spěchá) a skvěle to funguje. A poslední dobou si sám (3r9m) říká "maminko ještě dej budík". Přijde mi, že pořád budíkujem už skoro ve všem.
Na jednu stranu si říkám, proč ne, když to funguje, ale na druhou stranu mi toho přijde už moc, že skoro všechno děláme s budíkem :sunglasses:
23. říj 2013 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jimmy1 ahoj, tak můžeš třeba zkusit to odbourat, je už velký, ale zkusila bych to postupně - jakože budíka si necháte jen určité (důležité a problémové) akce, a zbytek nahradíš něčím jiným, třeba "heslem", na tom jsme fičeli docela dlouho, něco jsme si domluvili jako kod, heslo, nějaké super zajímavé slovo, a když se řeklo,tak to znamenalo ,že.... (končíme, jdeme, balíme, uklízíme...). Heslo zásadně vymýšlel Petr:slight_smile:)). Postupně budík budeš ubírat a za chvíli si ani nevzpomenete:slight_smile:.
23. říj 2013 v 09:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 on si tím budíkem vlastně říká "ještě chvilku", ale po budíku funguje všechno fakt bez problémů. Dokonce kamarádka to taky od nás "okoukali" a funguje jim to.
Na koupání používáme takové ty přesýpací hodiny co jsou na čištění zoubků, přesýpají se cca 3 minuty.
Přijde mi ten náš kluk na některé věci takovej trochu "konzerva".
Každopádně díky za názor a heslo můžem taky zkusit zakomponovat :wink:
23. říj 2013 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jimmy1 konzervu mám taky doma. dodnes:slight_smile:. oba kluci to mají na chlup stejně...potřebují pořád všechno stejně, nevadí jim jakákoliv akce, ale musí dopředu vědět, jak to bude a pak to tak musí být. nesnášejí změny narychlo. dá se s tím dobře pracovat, když to člověk ví. :slight_smile:
23. říj 2013 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks tak treba dneska jsme sli po mustku a on chtel do vody porad hazet listky, tak jsem ho chvilku nechala,ale pak nechtel odejit, tak jsem ho musela odnest, vztekal se, placal se na zemi, za ruku to neslo, tak sel pres rameno :slight_smile: vetsinou to tak konci, ze kdyz chci aby uz sel, tak zacne utikat a ja ho pak musim odnest..zacneme si neco rikat a on treba zapomene, ale za chvilku zase prudi u neceho jineho :grinning: kdyz mi prijde, ze on to zatim moc nechape kdyz mu rikam, ted si delej to a to a pak se musime oblect a jit..rano jsem ho chtela oblect,ale on furt zdrhal, dostal tri sance a pak nastoupil tatinek, tak rval ze chce oblict odeme,ale neutoupili jsme..on chce aby vsechn s nim delala maminka, tak chci aby si priste rozmyslel jestli bude porad utikat a nebo proste hezky prijde kdyz mu reknu..
tak zdrzeni bylo, do postylky sel teda kolem 20hodiny, ale sedla jsem si az tak ve 21:30..ale co by jsme pro prcky neudelali ze :sunglasses:
23. říj 2013 ve 14:50  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kituska aha, takže ti to vlastně nevadí, možná to trochu bereš jako svůj ůděl, kterým je aby máma vydala ze sebe i to co nemá :slight_smile: a snažit se z toho nezhroutit :slight_smile:
jasně, zdá se ti, že malý teďka nechápe co mu říkáš, ale jak zjistíš že už jo?Zkoušej pořád, pochopit ho a říkat mu, žes ho pochopila ...." jééé, vidím jak moc tě bav házet lístky do vody, pojd najdem nějaké další," ,, a až budete sbírat zase říct ."ted vezmem tuhle hromádku a až vše doházíme do vody, půjdeme domů, souhlasíš?" a kdyby ne, tak se ho ptát, "jak by sis to přál teda ty?" a pak dodržet stanovenou domluvu, když by se vzpíral (možná se bude ze začátku, nevěří, že to myslíš vážně) tak ho vzít na ramena a odnést. Jak je vlastně starý, jsi psala?
23. říj 2013 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks 2roky a 4mesice..vojtik byl uzasne miminko,ale jak se zacal hybat a potom chodit, tak des..od toho 1 roku to s nim bylo opravdu silene, jak uz jsem rikala, on se ted docela zklidnil,ale naucil se na vsechno pouzivat "nechci" a to slysim fakt PORAD a na vsechno..ja si to s nim chci uzit a ne na neho porad kricet,ale nekdy je to opradu dost narocne, hlavne psychicky..kdyz se ptam moji mamky, jak to resila s nama, tak mi rekne, ze my to nedelaly..mozna uz si jen nepamatuje a nebo nechapu, kdyz ja byla takove hodne dite a manzel taky, po kom je tak zvydavej a neposlusnej :grinning:
jsme venku a chci aby uz sel, tak mu slibuju..pujdem koupit papu "nechcu", budeme si malovat doma "nechcu", pustime buraka "nechcu" proste at reknu cokoliv, tak on nechce, nekdy je to fakt na blazinec..
23. říj 2013 v 15:39  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kituska haha, to je sranda, že říká "nechcu" ten můj taky to říká, ode mě to ale nikdy neslyšel, tak nevím jestli je to kolektivní batolecí vědomí :slight_smile:
no a jinak je to období, kterým si musí projít - jmenuje se to negativistické stadium vývoje batolete-neboli období vzdoru - (teď vybírám z knížky od P.Říčana)..píše, že mnoho lidí vidí ve vzdoru hřích, který se musí potlačit..protože "..kam by to za chvíli došlo! " a dál:

Dítě chce být přesvědčováno, nikoli komandováno. Málokdo je ochoten si připustit, že negativistické batole může mít často v konfliktu s dospělým prostě pravdu a že dospělý zneužívá moci, kterou nad ním má.Rodiče často jednají ze svým dítětem jako se svým majetkem. S naprostou samozřejmostí předpokládají, že jeho roztomilost jim bude kdykoli k dispozici, že se s ním pomazlí, když ONI mají chuť a že se s ním budou hrát, kdykoli ONI pocítí , že je má rádo.

Recept je v laskavé, šetrné a respektující pevnosti, se kterou dítěti podle potřeby i fyzicky zabráníme v tom, co opravdu nesmí dělat, čím by ublížilo sobě nebo jiným, nebo zničilo cenné předměty.Ale : VZDEJTE SE VEŠKERÝCH POKUSŮ PRINUTIT DÍTĚ, ABY UDĚLALO, CO DĚLAT ODMÍTÁ.
A dále:

Je zásadní rozdíl v zabránění a přinucení - jestliže dítěti zabráníme násilím , aby jednalo, jak právě chce - třeba jej odneseme na jiné místo - je vše v pořádku, narazilo na větší sílu, než je samo a muselo se podrobit, ale NEMUSELO jednat proti své vůli.Jestliže pak dítě hrozbami přimějeme, aby šlo kam nechce, a aby případně ještě poděkovalo, že tam smělo jít - vychováváme zárodek skety.

Tak to je z knížky Cesta životem.
23. říj 2013 v 17:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks takze kdyz na neho volam aby mi neutikal, tak mu nemam vyhrozovat, ze dostane na zadek nebo mu nepustim pohadku, protoze neposlechl a utekl,ale mam pro nej jit a odnest ho a nijak ho netrestat jo? proste mu to nevycitat a brat to jak to je? proste je zdrhaci typ a casem to prejde?
jinak asi zacnu cist vic knizek..je to super napsane co jsi zkopirovala..covek na to ma hned jinej pohled..
taky si nejsem vedoma toho, ze bych rikala "nechci" nevim kde na tom byl, kazdopadne uz me to docela dost stve :grinning:
23. říj 2013 ve 20:19  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kituska Ano, ano, a neškatulkovat - jakýpak zdrhací typ -je to dítě :slight_smile: jsem ráda, že ti to pomohlo k lepšímu pochopení jeho chování ...Přeci nejde aby se dítě malé chovalo, s ohledy, když to ještě neumí - musíme být průvodci (po galaxii :D ) a ne bachaři ve vězení :slight_smile:
Jo a k "nechci" já myslela konkrétně ten tvar "nechcU" to mě rozesmívá , že jako moravák :slight_smile:
23. říj 2013 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kituska jo, tak to beru já. Netrestat, nevyhrožovat, ale to nevhodné chování utnout. Mám celé album zajímavých knížek o výchově a někdy z nich mám i podrobné výpisky, tak se můžeš inspirovat :slight_smile:
24. říj 2013 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@betelgeuzz uz ti to tam procitam :sunglasses: je to hodne zajimave a libi se mi ty clanky, jeste obrnit nervy a zvladnout to i v praxi..

@lynks holky jeste jednu radnu..mame kamarada cca o 3mesice starsiho jak je vojtik..on je i mensi a drobnejsi nez muj kluk,ale zacal si na neho dost dovolovat..z niceho nic proste jde a uhodi ho a neni to jednou za cas..za jednu prochazku nebo navstevu je to nekolikrat a nedej boze kdyz se hadaji o hracku..jako fakt ho dost bije a prej jen ale vojtika, ze jine deti ne,ale jde mu hlavne po obliceji a nedavno ho tak kousl do zadicek, ze tam ma otisk zubu uz asi 2 tyden..z jedne strany jsem rada, ze se vojtik nebrani (i kdyz pri posledni potycce mu vlepil peknou facku, ze kamarad zustal v soku a ja ho nepotrestala) ale z druhe strany nechci aby byl otloukanek..co mu mam poradit, kdyz mu nekdo ublizuje? aby oplatil a nebo houknout na toho kdo mu ublizuje? nebo je spis problem ten, ze on zacal bit me a manzela..oplaci to asi nam, pak teda 1x to vratil tomu kamaradovi a co tak se nam ted v utery poprve stalo, ze ve cviceni se s klukem hadali o balon a vojta ho kousl do rucicky :unamused: je to vekem a nebo to dela, protoze to vidi u toho kamarada? co ted s tim? dik za radu
24. říj 2013 ve 23:31  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kituska my radime jit pryc a rikat (volat na dospely pripadne), ze se "mu to nelibi" nebo "dost" ... podle me dite musi mit nejakej nastroj obrany... oplaceni samozrejme vhodny neni, ale melo by vedet, ze mu nikdo nesmi ublizovat, ze ma pravo na klid a spravedlnost a mel by vedet, co muze sam udelat pro to, aby se mu to nedelo :wink:
12. lis 2013 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kituska hihi, napoleonský komplex už v mládí :slight_smile: Ale vážně : "neubližujeme" (říkáme dítěti) a netrestáme, když ublíží, leda že by nám ruka ulítla , ale pak vždy vysvětlit proč se to stalo . ...no ale nato se neptáš... Je to normální, podle mě, že se děti mlátí a vytyčují si hranice, zvlášt kluci teda, někdy stačí je nechat tak, jak vidíš tak u vás to taky proběhlo bez vašeho zásahu (druhý kluk dostal facku a byl klid - aspon tak to chápu)
Náš syn ve školce dostával na frak od jiného, chodil se škrábanci -muž ho učí obraně - odstrčit ruku, která útočí, a zvolat "NE" a nám to takhle stačí.
Takže stačí co jsme napsaly s eveluškou? Nebo máš na mysli jiné řešení? ono fakt není vhodné a ani nejde dost dobře takovéhle situace ovládat jako rodič, aby si je zastavil, něco jim řekl a oni se ukloní a budou se dál k sobě chovat s respektem :slight_smile: Opakování co jo, vysvětlení (krátké)proč ne a příklad praktický.
14. lis 2013 ve 04:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks
@eveluska jj super holky..tak ja uvidim..je pravda,ze tomukamaradovi to vratil jen 1x a ten frci a ublizuje mu dal, tak ted uz se spolu tak moc nevidi a nas kluk je celkem v klidu..sem tam nas uhodi, ale musi jit a omluvit se udelat mala..kdyz mi ujede ruka, tak se mu taky omlouvam..tak snad z toho bude nejakej vysledek :slight_smile:

diky :slight_smile:
14. lis 2013 v 09:49  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek