• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@judith.von u nás to bylo okolo 4. roku totéž... asi je to přirozené... mně přijde podstatné je nechat vybít někde - např. sportem.... jinak doma netoleruju, aby tohle říkal členům rodiny, stejně jako nadávky apod....
pokud to není vyloženě něco hrozného ale otravuje u stolu (pokrájím Tě apod. jak píšeš), tak zkonstatuju, že vidím, že nemá hlad, upozorním, že je třeba uklidit talíř a může si jít vedle hrát, aby nerušil nás co hlad máme a chceme se v klidu najíst...
17. říj 2013 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@judith.von jinak mně tohle klučičí chování vadilo do té chvíle než mladší dcerka přišla zase s typicky holčičím chováním...
když dorazily intriky, hysterie (doslova), scény u sebemenšího problému s oblečením, jekot, že se mi mohla hlava rozskočit, tak mi najednou to střílení, odpor k mytí a podobné "mužské" věci už zdaleka tak nevadí.... :grinning:
naštěstí zatím nechce růžového poníka nebo makeup :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
17. říj 2013 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky,

potřebuji poradit. Přijde mi, že starší syn má v poslední době nějaké destruktivní období a nevím co s tím, stále bourá autíčky (to u kluka celkem beru), rozhazuje kostky, bourá postavené stavebnice z lega a nejradši vezme kostky a podobné věci a sype to z těch krabic sobě přes hlavu, je to normální? myslíte že je to jen nějaké období a přejde ho to?

třeba dneska, byli jsme venku asi 1,5h jezdil na kole, kopali jsme si s balónem, skákal v kalužích, hrál si s dětmi a první co udělal když jsme přišli domů, že vzal postavenou policejní stanici z lego kostek a rozmlátil to na kostičky. Upozornila jsem ho, že to nemá dělat, že si s tím má hezky hrát, že mu jinak ty kostky vezmu a schovám, ale nepomohlo to a rozložil to na kostičky. I jsem mu třeba říkala, že jestli chce s něčím bouchat, že má dřevěné kolíčky s kladívkem, do kterých může bouchat ale i tak to nefunguje, prostě nejradši dělá to co jsem psala výše. A on prostě rozhází kostky, knížky, stavebnici a nechá to všude ležet a jde si hrát s autíčky, kdyby si s tím pak hrál a tak, tak oukej, řeknu si, že si to chce nejdříve rozházet a pak si s tím hrát, ale on to prostě jen rozhází a nechá být, no a že by to po sobě nějak uklidil to fakt ne, to se ke mě přidá fakt málokdy. A přitom třeba když si kreslíme a chce si pak hrát s plastelínou, tak když řeknu, že nejdříve uklidíme pastelky a pak se vyndá plastelína, aby na to na stole bylo místo tak to to udělá

jako asi je to hlavně i můj problém, že mi vadí, že takhle hází s hračkami a dělá nepořádek, ale byla bych ráda, kdyby se v tom trošku zklidnil, myslíte, že v tomto věku chci po něm moc?

@lynks prosím tě co to je za knížku jak jsi jí zmiňovala o stránku před - Výchova kluků?
17. říj 2013 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aljuska ahoj, tato : http://obchod.portal.cz/vychova-kluku/

a rozhazování věcí je u nás taky, všechno lítá i to co nemá křídla a přes celý pokoj, takže asi období...
17. říj 2013 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks díky za odkaz, asi koupím, třeba mi to zase v něčem pomůže :slight_smile:

a koukám, že máš taky 3-leťáka, tak to je asi u těch kluků fakt období, no snad ho to brzy přejde.
Mě to trápí i kvůli mladšímu, protože mu taky občas něco přistane pak na hlavě jak leze pořád za starším anebo jako dneska když si starší hrál s letadly, že lítá a pak hodil malou celkem ostrou raketou a mladší to přes půlku pokoje dostal přímo do čela :frowning2:
17. říj 2013 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aljuska Ahoj, malej měl taky asi před půl rokem až rokem takovéhle období, že se vším házel a boural všem stavby z kostiček a co si vybavuju tak i u dětí kamarádek to tak bylo. Takže to je určitě jen období, já to většinou řešila tak že jsem ho nechala vyřádit s něčím jiným. No neříkám že to mělo nějaký extra velký efekt, časem to ale pomalu ustupovalo a teď už je to v pohodě.
17. říj 2013 ve 20:13  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 ahoj, děkuji za uklidnění, koukám, že tvůj Jiřík je o 1/2 roku starší jak ten můj, tak snad to bude u nás taky jen období a brzy ho to přejde. Já se s ním snažím chodit právě hodně ven, aby vybil energii venku, tam ho nechávám řádit a i doma si hrajeme na honěnou, máme tu prostor, že může jezdit na autíčku, takže si myslím, že i energii vybije celkem dost. To že něco boural jiným už moc není to bývalo dříve třeba venku na písku a tak.
A čím jsi ho třeba nechala se ještě vyřádit, budu ráda za inspiraci :wink:
17. říj 2013 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aljuska Určitě ho to přejde. Já ho nechávala vyřádit právě v tom házení, že jsme třeba házeli kamínky venku aby si tu potřebu uspokojil. Mě totiž moc nevadilo že musí vše vysypávat ( i když v určitých okamžicích mi to taky dokázalo vytočit ), spíše mi vadilo, že házel s hračkama a ničil je. Nebo když trhal knížky nebo časopisy, tak jsem mu v klidu dala do ruky letáky a dala jsem mu to pochopení a vysvětlení, že knížky se netrhají. Prostě cokoliv dělal a bylo to opravdu něco, čím něco ničil nebo někomu ubližoval, tak jsem se mu snažila tu činnost něčím nahradit.
17. říj 2013 ve 21:51  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 díky za tipy, to házení zkusím ty kamínky venku, to by ho mohlo bavit a s balónem si hážeme i kačenkám jsme házeli venku housku, ale ty kamínky to ho baví více, to je pravda.
a ty knížky to ničení mi taky vadí, taky občas nějakou roztrhne, ale to myslím, že ne úplně úmyslně, ale ty letáky bych mu mohla dát na trhání, tím by se taky mohl vybít, díky :slight_smile:
17. říj 2013 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@aljuska Nemáš za co, ono asi bude pořád co vymýšlet. Teď například mám problém, skákání pogauči. Ono už je to dlouhodobé, ale čím je starší a větší, tím víc mě to vadí. Obzvlášť když tam sedíme mi. Tak uvažuji, že koupím k vánocům malou trampolínku :slight_smile: No a s těma letákama jsme dospěli k tomu, že už se mi přijde i sám zeptat, který může roztrhat. Prostě to chce čas a trpělivost vše opakovat.
17. říj 2013 ve 22:13  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aljuska moje starší měla super-vyhazovací období, když byla menší - to lítalo, celá police cédéček, všechny vystavené poklady, do toho vysypat tři lahve škleblí, pikslu s cornflakes.... Není dosud nijak přirozeně pořádná, ale aspoň už nevysype čtyřikrát denně všechno oblečení... Já myslím, že v nějakém "období" se zesilují některé povahové rysy, neb moje mladší je zase uklízecí typ, ta to nedělá a přitomje v tom věku, na všechno dosáhne. Já jsem si taky nikdy neuklízela a měla jsem ráda kolem sebe všechno vytahané a "netoleranci k nepořádku" jsem získala teprve s věkem - resp. s vlastním bytem.
17. říj 2013 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 tak skákání po gauči je u nás na denním pořádku :grinning: ale to mi až tak nevadí, jen je pravidlo, že tam může skákat jen když je tam sám, hlavně nesmí když je tam brácha. A když začne skákat i když je tam brácha, tak mu to hned zakážu a poslechne, tohle pravidlo naštěstí chápe. Nad trampolínou jsem taky uvažovala, ale tedy nad tou na ven na zahradu, ale četla jsem že tak do cca 5-ti by na ní neměli být děti pravidelně kvůli kloubům, kotníkům a tak, než se jim to úplně zpevní, takže jsem jí nakonec nekoupila.
A s těmi letáky to je super, že si o to i sám řekne. No budu muset být stále jako kolovrátek - což jsem každý den, že :sweat_smile: a obrnit se trpělivostí, akorát jí už nemám tolik jako dříve, protože mladší je náročnější a jí často v noci a to nevyspání za posledních pár měsíců je znát a trpělivosti mám méně než dříve :unamused:

@cervena_vila tak to teda muselo být taky něco, koukám, že starší byla opravdu aktivní :grinning: to Mára toto dělá naštěstí zatím jen s hračkami. Ale jestli to může být i povahový rys tak to je taky možné, může to mít po manželovi :sweat_smile: ale že to dělá až teď v těch 3 letech, bych to brala právě kdyby byl mladší, proto mě to teď zaráží to jeho vysypávání věcí si přes hlavu
18. říj 2013 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aljuska Tak to s tou trampolínou jsem nevěděla. A to jí mají i ve školce. No ale zase na druhou stranu gauč nebo trampolína... :slight_smile: Tak jako tak skákat budou.
To s těma letákama bylo taky na dlouho, než si o to začal říkat. Jinak chápu že mít dvě je rozdíl než jedno dítě. Mě občas stačí že kolikrát je manžel jak druhý dítě a jsem taky vyfluslá :confounded: . Ale zase bych řekla, že spíše jsem na tom z tou trpělivostí líp než dřív. No ale uvidíme jak budu mluvit až budu mít opravdu dvě děti. :grinning:
18. říj 2013 v 11:46  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 na tu trampolínu se ptala nějaká holčina v té diskuzi Motorický vývoj a eficenka jí takto odpovídala, že by to nemělo být pravidelné do určitého věku. Ale jak píšeš, je to teď hit všude a mají to jak ve školkách tak v každém koutku. A myslím, že skákání na gauči a na trampolíně je jiné, přeci jen ten gauč je pevnější a méně péruje

jo, tak asi vše je s dětmi na dlouho než to pochopí a začnou používat to co jim nabízíme. No a to že manželé jsou jak druhé děti o tom žádná :grinning: jako myslím si, že trpělivosti mám celkem dost na to jak je starší aktivní, ale prostě to nevyspaní kvůli mladšímu se na mě bohužel podepisuje a hlavně k večeru už vyletím velice snadno :unamused: jako fakt je to rozdíl jedno a dvě děti, čím rozhodně nesnižuji péči o jedno dítě, protože každé dítě je jinak náročné, ale hlavně teď ty boje mezi nimi dvěmi, kdy mladší se pořád plazí za starším a ten ho neustále od sebe odhání a plácá do něj, takže musím být stále na pozoru
18. říj 2013 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, jdu si sem zpět pro radu, dcera dva roky - snažíme se s ní o všem domlouvat, apod. ale ona si z nás někdy vyloženě dělá snad legraci, zkouší, co vydržíme, dělá naschvály, vyřvává si, minulý týden se naučila pištět, když něco není po jejím, všechno chce dělat sama, ale někdy to rpostě opravdu není možné a to se fakt snažím jí vyjít vstříc a snažím se hledat jiné vhodné varianty, ale když něco není po jejím je zle. Nechceme ji trestat plácáním na zadek,a pod. párkrát už dostala, ale pak jsme měli oba s manžou velké výčitky svědomí :frowning2:
chceme jít cestou domlouvání se, prostě partnerského vztahu, ale maličká si díky tomu mylsí, že si může dělat co chce, nějak tam nevidím nějaké výsledky..
je jasné, že te´d žárlí hodně na bráchy, vyžaduje naši pozornost, protože vidí, že ji nemá již jen pro sebe..
ale občas je to s ní opravdu k nevydržení, a my už jsme zoufalí a nevíme, jak dál, nevíme, co děláme špatně, co můžeme zlepšit :confounded:
19. říj 2013 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kacikaci maminky , zjistila jsem , že máme tendenci si myslet, že naše malé děti prospívají jenom když si pěkně hrají, neodmlouvají, nepiští, neječí, nevztekají se. Proč jim to ale nedopřát? Je to jejich právo, je to taky součást člověka i tyto emoce - tak co? Dejte si na uši sluchátka a přestane vás to obtěžovat. Někdy fakt pomáhá když je necháme být - říká Naomi :slight_smile:
20. říj 2013 v 05:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lynks díky..já se snažím to přecházet, ale někdy je to fakt moc a to člověk pak už neví kudy kam
20. říj 2013 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kacikaci opravdu můžeš zkusit jí to dopřát - normálně řekni - ty chceš pištět - jo? tak kdo víc? a udělej z toho srandu. jde o to, aby ztratila ten dojem, že musí stát v opozici - dělat ti to, co ty vlastně nechceš. nestav se proti - přiznej jí, že jo, a uvidíš - v tu chvíli to pro ní nebude zase tak moc zajimavé:slight_smile:)))))
20. říj 2013 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 to občas zkouším, ale často začne řvát ještě víc, že jí asi jako znevažuju, kvůli čemu začla
20. říj 2013 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jarkalada chytré dítě, prokouklo tě:slight_smile:)))))
20. říj 2013 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, nektere rady je hezke tady cist a ja posledni dobou hodne ctu ruzne clanky a dala jsem se i na cetbu knihy "respektovat a byt respektovan" ale zatimjsou tam jen priklady na starsich detech..
nas vojtik byl uzasne miminko,ale kolem toho 1roku kdy zacal chodit to slo dost z kopce a ja byla hromadka nervu, ktera na neho hodne jecela a vztahla i ruku :frowning2: ..na neho stejne nic neplati, kdyz uz, tak z neho vypadly tri slzy a jel na novo :frowning2: to trvalo asi do druheho roku..msim rict, ze ted po druhych narozeninach se hodne zmenil, (mozna je to i tim, ze zacal ice mluvit a spis se spolu domluvime) a celkem me i nekdy poslechne, ja se snazim se drzet v klidu a hodne povidat a vysvetlovat, ptam se ho co chce on..ale on ma proste problemy s poslusnosti nebo asi je spis hodne zivej a zvedavej, ja si to s nim chci uzivat a zit v harmonii,ale kdyz jsme na prochazce a on proste ne a ne jit a schovava s emi a utika na druhou stranu, kdyz vyjdeme do baraku a ja nez odemknu vchodove dvere a vzdy ho upozornim at nechodi na ty schody, ze muze spadnout a on to proste dela a utika mi, treba dneska jsem mu rekla "vojti ja jdu domu, ahoj" zavrela jsem dvere a on misto aby prisel, tak mi utekl o dalsi tri patra ,jak to mam resit..nejde to ani po dobrem, ani po zlem,ani vyhruzky.. jako pak to ve mne opravdu vre..protoze nekdy je to super..mu reknu vyslekni se a on se snazi a z toho ho honim po celem byte a on sebou mlati o zem a proste nechce :rolling_eyes:
jako fakt se snazim, delame s nim kravinky, srandicky, necham ho at semnou dela domaci prace..proste kdyz je vzhuru tak veskery cas delame vsechno spolu..ale pak kdyz chci neco ja po nem, tak zkousi moji trpelivost a kdyz mu neco reknu opravdu po 10te a s nim to ani nehne, nebo zdrha a jeste s emi smeje do oci, tak mam rudo pred ocima :frowning2:
ja teda zastavam nazor, ze jsme jako deti byly sem tam proplesknute a zadnou ujmu nemam ani ja ani sestra a s rodici mam super vztah,ale kdyz shlizim ruzna videa, tak si rikam "sakrys ono to jde i bez kriceni a placnuti" a chci aby to tak bylo i u nas doma..
za kazdou radu budu moc vdecna..diky :slight_smile:
20. říj 2013 ve 22:27  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kacikaci někdy je to moc, jo, já sama to vím. Jenom, vem si, co z toho můžeš ovlivnit na 100%? Jenom sebe. Očekávat od dítěte, aby se chovalo jak chci já - to vede k bezmocnosti a neuznaná bezmoc pak k výbuchu vzteku. Možná zkus napsat přesně situaci nějakou, popiš jak se cítíš u toho a co ona dělá a jak to skončí. A můžeme to tady objektivně zkouknout :slight_smile: a dát svůj pohled na věc.
21. říj 2013 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kituska ono to nefunguje tak, že já se mu budu věnovat a on mě na oplátku poslechne :slight_smile: To není obchod. Chce to asi nějakou konkrétní situaci. Třeba u těch schodů, když vím, že mi dítě utíká, tak bude za ruku. KDyž mi utíká venku, tak bude v kočáře. Píšeš, že když něco řekneš po 10. - já bych dítěti nic 10x neříkala. Pak má pocit, že má čas, že stejně mu to budeš neustále opakovat.
21. říj 2013 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@lynks
@betelgeuzz tak treba dneska uz ho mam plne kecky :grinning: byli jsme rano na urade..ho clovek postavi na zem a pro neho je to signal k uteku..libi se mu kdyz ho honim,ale nejsme doma, jak to vypada kdyz za nim litam a volam na neho :frowning2: a on se rechta a ma z toho srandu..jo pak jsem si ho vzala do naruce a chodila jsem tam s nim a ukazovala mu to a on byl spokojeny..ale ma 15kg a ja mam asi o 30kg vic jak on a fakt se to moc dlouho neda takhle praktikovat..po prijezdu domu jsme vylezli z auta a proste naschval proslapl kazdou kaluz (moc dobre vi, ze ma obchazet a kdyz chce tak obchazi) a kdyz uz jsem ho chtela vzit ze ho vynesu do schodu, tak se rozbehl a vlitl rovnou do blata a lehl si..to uz jsem vazne nedala..no a pak asledovala prochazka a ta za trest za kazdym 5krokem mu rikat pojd, necabrej se v te kaluzi a kdyz uz sel tak unik na druhou stranu..tak jak na neho? ja vim ze kdyz mu neco rikam porad dokola, tak uz to nebere, proste si rika, jo mamka si tam zase neco mele,a le ma skoro 2,5 roku myslim ze na vyvazeni v kocare uz je celkem velkej a kdyz mu dam odrazedlo, tak to zase nevi kdy zastavit a jede si svoje..jako neni tohle porad, jak jsem psala, celkem se zklidnil, ale je to fakt nekdy o nervy a uz nevim jak mu vysvetli aby teda sel a nebo aby neutikal na ty schody, ze je to nebezpecne..

@betelgeuzz ty rikas,, ze by jsi diteti 10x nic nerikala a jak by jsi to teda resila? emyslim to tak, ze kdyz se mu venuju, ze me bude na oplatku poslouchat,ale spis to, ze on uz nevi kdy konci hra a dky to myslim vazne..
21. říj 2013 ve 12:10  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kituska Hele, nejdřív je potřeba si ujasnit, jak se chci chovat ke svému dítěti. 1) Buď ho budeš ta, která neustále něco přikazuje, povídá, snaží se dítě dostat tam, kam chce ona. 2) Nebo chceš vnímat potřeby svého dítěte a nechat ho růst svým tempem.
Jak sama už víš, on si hraje - chce si hrát a je jasné , že NEVÍ , kde končí hra- totiž v jeho věku hra nikdy nekončí.
Píšeš, že neposlouchá co říkáš - tak ano je to tak, to jsem si všimla u dětí matek č.1, neustále okřikování dítě naučí jenom to, že máma ho nevnímá, nesnaží se porozumět co si přeje, tak přestanu poslouchat co říká.
Ptej se sama sebe, co teď cítí? Co mi tím naznačuje? Chce běhat a já nechci aby běhal?Kde může běhat? Nevystavím ho t situaci, jako když musím na poštu - když jsem v nepohodě - nejdřív dostat do pohody sebe, předem mu říct (tady taky už nevnímá co říkáš?) jak to bude probíhat a že bude msuet stát u tebe, když ne, tak že ho budeš pevně držet za ruku. Zeptej se ho ,co by tam na poště rád dělal, vzal by si něco sebou? něco co by neobtěžovalo ostatní. Můžeš slíbit, že až půjdete z pošty ven, tak spolu najdete každou kaluž a skočíte do ní. Musí to být ale i přijatelné pro tebe- né že budeš potlačovat nechut k takový činnosti - to bys vybouchla někde jinde zanedlouho. Jde to krůček po krůčku, situce po situaci, měnit sebe, pozorovat jak reaguje, jak reaguješ ty...
21. říj 2013 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lynks myslim ze kdyz s nim jdu na prochazku nebo do lesika, tak ze ho celkem dost nechavam at si dea co chce..veme si klacek a pul hodiny se s nim stoura v zemi,ale co kdyz potrebuju aby opravdu sel, protoze spechame?
kdyz mi prijde, ze on moc nechape, kdyz mu neco slibim a nebo se mu libi me zlobit..asi jo,asi na tom neco je, proste bud jit tam kam chce on a nebo pri spechu ho vzit do ruky..no asi je to boj na delsi dobu, tohle asi neni neco co se clovek nauci ze dne na den.. :rolling_eyes:
21. říj 2013 ve 13:23  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kituska holky tady občas doporučují tzv. mocenské hry. Např. když on chce, abys ho honila, tak někde, kde se to hodí a je to bezpečné, s ním tuhle hru budeš hrát. důležité je, aby tu hru ukončil on, až se toho nabaží, ne, že řekneš: už se tu honíme 10 minut, tak stačilo. Osobní zkušenost nemám, třeba někdo napíše víc.
Mně nepříjde nic divnýho na 2,5 letém dítěti v kočáře. Jsou situace, kdy se to hodí, při daleké cestě, nebo když vím, že kvůli bezpečnosti je dobré ho mít uvázaného. Nedávno jsem potkala známou a měla v kočárku kluka skoro 4letýho, to už mi přišlo trochu divný, ale na druhou stranu nevím, jaký k tomu měla důvod a je mi po tom prd :stuck_out_tongue_closed_eyes:
K tomu říkání 10x - tak např. máme odcházet ven, holky si hrají. Oznámím, že za chvíli odcházíme, že si mají dokončit hru. Ujistím se, že mě slyšeli, např. dotazem: Slyšely jste mě? POkud nereagují, příjdu za nima a dotknu se ruky, ramene a ještě jednou zopakuji, že budem odcházet, děti jsou někdy tak zaujati hrou, že nevnímají. Přicházím za chvilku a zeptám se, jestli už to dokončili, buď ano, nebo jim pomůžu, např. doskládat puzzle, aby neodcházely od rozdělanýho, u kostek jim oddělím třeba 5 kostek, které můžou doskládat. Pak se jdem oblíkat, mladší oblíkám já, kdyby nešly, tak je vezmu a odnesu do chodby na oblíkání.
21. říj 2013 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz jj super..tak ja vyzkousim..hlavne se hodim do klidu a nesmim se nechat vytocit..ja se zase ozvu pro nejakou radu..doufam, ze to zvladneme :slight_smile: holky zatim diky :slight_smile:
21. říj 2013 ve 13:56  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks těch situací je spousta - např. jsme na procházce, vím, že toho tolik neujde, takže když nechce už chodit dostane na výběr, že buď může jet s bráchama na kočárku, což má obvykle dost ráda, blbneme s kočárkem, a jí se to líbí nebo že ji vezm,u do nosítka, když je u toho i manža, tak jí nabídne, že ji ponese na ramenou - ale včera byla scénka s tím, že chce chovat a takto nést až na hřiště, což je neúnosné na delší trasu, protože je už dost těžká - nevybrala si nic z toho, co jsme jí nabízeli a začala plakat a později hystericky křičet, stála na místě a nebyla s ní řeč, prostě se zasekla

nebo to asi souvisí se žárlivostí na brášky - od půl roku spí sama v pokojíčku, hrozně ráda tam chodila, řádila v posteli, apod. ale když jsem před měsícem byla s klukama pár dní v nemocnici, začaly scény ohledně spaní - nechce jít spát, raději vytuhne v obýváku, nepomáhá ani pohádka přečtená v posteli, ani přítomnost jednoho z nás při usínání, prostě tam nechce být a chce spát s někým z nás dvou v obýváku, někdy tedy po delších rozhovorech usne v posteli, ale v noci se vzbudí s šíleným křikem, a většinou manžel s ní jde spát do obýváku (do naší postele se nevejdeme, a hlavně by ji tam rušili kluci) - ustoupili jsme v tom, že chápeme, že nechce být sama, takže s ní v noci odhcázé manžel spát do OP, ale někdy jsou scény v noci, kdy se vzbudí, zavolá nás, křičí a najednou začne hystericky plakat, a přestože jí řekneme, že jde spát tedy s někým z nás do op, tak stejně pláče a není k utišení a posílá nás pryč, přestože o vteřinu později nás volá zpět..

nebo situace - vidí u bráchů, že pijí mléko z lahví, takže chce taky, říkali jsme si, že to je v pořádku, že jí ho budeme dělat, ale došlo to do takového stádia, kdy si tím nahrazovala všechna jídla přes den a nechtěla jíst normální potraviny a měla velký problém dojít si na wc, takže jsme s ní o tom mluvili s tím, že mléko ano, ale jen ráno a před spaním, chvilku to bylo ok, ale teď už je to zase zpět, a kdykoli si vzpomene, že chce mlíko, tak je scéna..nabízím jí kakao do lahvičky, nebo čaj, nebo i vodu, někdy souhlasí, ale jsou chvíle kdy s ní nehne nic a je schopná se kvůli tomu hystericky vztekat třeba hodinu, lahev má pravděpodboně na dudlání - na uklidnění

situace kdy krájím třeba zeleninu, ona chce krájet se mnou, ale nenchá si vysvětli, že nůž, který mám v ruce je ostrý a že by se s ním pořezala, dávám jí na krájení příborový nůž, někdy se s ní spokojí, někdy přes to nejede vlak a opět scéna, že není po jejím
21. říj 2013 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks promiň, že se vměšuju do diskuze s Kituskou.
Když ale i přes předem domluvenou domluvu / že si vezme tenhle vláček s sebou a po vyřízení (něčeho) půjdeme na hiřště), i tak tu chvilku se mnou v klidu nepostojí, bude se mi vyvlíkat a kroutit a chtít utéct..
Anebo jak píše Betelgeuzz - nechám jim postavit si komín a pak se půjde, ok, domluveno... Ale i tak potom nejdou a chtěj ještě tohle a pak tamto..
Nebo dneska na výletě - necháme ho, aby si prohlídl zvířátka, aby si vzal klacek, házel kamínky do louže. Motivujem k pokračování dál vidinou dobrého obědu a že tam budou kozičky, který si bude moct pohladit.. začne i tak utíkat jinam, křičet, lehat si na zem nebo prostě stojí a kouká..
Kolikrát opravdu jdu z procházky spocená až na pr. , s malou za ruku (v lepším případě, když se nechá :grinning: ) a malého nesu řvoucího pod paží..
Je to určitě věkem, ale i tak by mě zajímalo, zda na ty domluvy, které jsou ale ignorovány, je nějaký recept, aby lépe fungovaly..
Čítávám tu, že holt se musí mluvit stále jako kolovrátek, aby to dítě pochopilo, mám takový pocit, že Berenika39 se o tom zmiňovala.. Ve tvém rozdělení rodičů je ale zas opak..
21. říj 2013 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek