• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@evita_ij vzit je za ruce oba a jit po schodech spolecne nejde? .. myslim, ze chce byt taky mala a "zkousi" tvoji lasku, nebo proste jestli je jako Vladik.....
9. říj 2013 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska no musíme to vypilovat, možná by to šlo chodit po schodech společně,resp. po té šikmině pro kočárky..
9. říj 2013 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evita_ij manželovi jsou taky 4 roky? :slight_smile: že mi přijde že se zachoval stejně jako ona - kdo má větší právo na pozornost.
nejvíc zabírá empatie - chce to treniknk, to jo, ale pro začátek věty typu - "Ty sis asi moc přála to představení dokončit" - (tátovi vysvětlit, že on je ta hlavní, když přijde domů, chce jeho pozornost,to znamená néé vnucovat jí jeho ale vnímat jí co si přeje) prostě dívat se na ní jejíma očima, co by právě v tu chvíli chtěla.z toho pak vyplývá její chování - frustrace může být projevena vzteklým záchvatem, kousání, bití je hledání pozornosti, to samý, že nechce po schodech sama - tam můžeš vcítit se do ní tak, že jí zkusíš nasměrovat ke svým pocitům - co cítí (ona ještě nezná emoce a neví proč je má) a řekni, "ty bys ted moc chtěla abych tě vynesla nahoru po schodech jako brášku, vid...Kdybych měla dlouhééé ruce, tak bych je ted natáhla až k tobě a vynesla tě až sem k nám." Možná jedna věta nebude stačit, asi dlouho strádá nedostatkem pozornosti (tím vůbec neříkám, že si ji nevšímáte, ale dvě děti v rodině, a jenom jedna máma - no nejde to fifty-fifty asi.
Víš hlavně by bylo dobré přestat používat logická vysvětlení s naštváním v hlase - nemůžu jít pro tebe, bráška tady nemůže zůstat sám a taky to, že už je velká, že už by se měla chovat jinak - chová se přece tak jak nejlíp umí na svůj věk!
Je to nový prvek asi pro tebe, jako pro nás pro všechny, ale jsme na cestě - nejspíš to nikdy nebude bez zádrhelů a co! vzhůru do toho!
10. říj 2013 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@lynks chlapa bych za to připleštila, to je fakt :grinning:
Chováme se oba prostě jako blázni někdy...to my jsme dospělí....
Díky moc za analýzu :slight_smile: Já nečetla celou diskuzi, jen od sté stránky, ty jsi psycholožka?nebo jakou děláš práci? díky
10. říj 2013 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evita_ij nojo, každý občas sklouzneme do dětských vzorců a chováme se jako děti.
Nejsem psycholožka, knížky a různé terapie a konstelace mi pomáhají vidět emoce jinak.
NO je toho dost tady popsáno, kdyby se dalo hledat v diskuzích tady to by bylo supr - člověk by nemusel pročítat tolik stránek.
Řekla bych, že to jde krůček po krůčku změnit svůj přistup - problém po problému, můžeš i psát sem a jiný pohled jiný názor kolikrát pomůže..
10. říj 2013 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@evita_ij k tomu manželovi, ono je pro rodičovskou ješitnost někdy dost těžké se smířit, že už mu neběží do nářuče v momentě kdy otevře dveře :wink: (což samozřejmě není omluva pro urážení)
na těch schodech mě ještě tak napadlo, jestli to dělá častěji, tak co nechat dole Ládíka, vyjít nahoru s ní, ona u cesty počkat může, a pak se pro něho vrátit (je to na palici, ale možná by se cítila důležitá a příště to už nechtěla)
11. říj 2013 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evita_ij Máme skoro stejně staré děti, já bych jí na těch schodech taky ustoupila, však pokud je malý v kočárku a připoutaný, zůstat chvilku nahoře může, pokud jde za ruku, tak za každou držet jednoho a pokud je v náručí, tak je jedna ruka taky volná :slight_smile: Já v tomhle malé vycházím vstříc, dokonce už jsem je párkrát venku obě nesla (dohromady mají 30kg :grinning: ), protože ji "bolely nohy", když mladší byla u mě :grinning:
12. říj 2013 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
http://www.nevychova.cz/nevychovatv/cas/
tohle taky musím začít dělat, naše odchody....to je něco..... :frowning2:
13. říj 2013 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj baby, tak jdu zas já pro radu. Starší 3,5r nespí po obědě. Už dlouho. Občas se stane, že usne v autě a párkrát jsem ji přes protesty opravdu uspala. Dneska vypadala v půl třetí jako zombie, viditelně unavené, oči jí padaly, ale do postele jsem ji nedostala a když, dělala tam kotrmelce, takže jsem ji zase vyhnala, protože jsme tam odpočívaly s mladší. V pět už je únavou nesnesitelná, všechno ji rozdráždí, nechce nic dělat (logicky) a když se mladší vzbudí vyhajaná do růžova a chci je dostat ven, je to o moje nervy. Včera se dokonce rozplakala únavou cestou do auta a to jsme jeli na zmrzlinu. Jak to mám přežít?
Ideální stav by byl, kdyby si na půl hodinky s námi lehla a zavřela očka. Ale ona mluví a mluví a mluví a oči nezavře. Já jsem pak taky protivná, protože já bych si taky chtěla lehnout a usnout s mladší. Což by šlo, kdyby starší na chvilku zmlkla. Ale nezmlkne :confounded: Jediné, co ji přinutí se chvilku nehýbat, je, když jsem na ni opravdu zlá a využiju svou převahu - třeba tak, že ji zalehnu a pustím jen pod podmínkou, že bude odpočívat a různým vrčením hlídám, aby si odpočinula. Jenže na dlouhodobé praktikování násilnických metod nemám povahu. Ráda bych to nechala plavat, ale ten rozdíl, mezi vyspanou a nevyspanou Leuškou je neuvěřitelný.
14. říj 2013 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky ahoj, prosím o radu, naše Kristýnka 2 roky a 2 měsíce má nespíš období vzdoru a já tak trošku nevím jak na ni. Vzteká se, dokonce teď začala i s tím, že nás bouchne. Všechny věci, které jsme jí vysvětlili, že nesmí, že jsou nebezpečné, aby neměla bebinko, tak mi přijde, že dělá i natruc. Už nevím jak na ni. Pokud jdu na ni po dobrým a hezky s ní mluvím a říkám jí Kristýnko, tohle nebudeme brát, to není hračka, pojď vezmeme si něco jiného, nebo chce jet jinam, než já zrovna jedu, tak je řev a řev a ječení a vztekání a to se snažím hezky, pak už je fáze, že zvednu hlas, někdy to zabere, ale fakt někdy, když dám na zadek, tak se mi někdy i směje, ale pak zas na druhou stranu, když vidí, že jsem hodně nazlobená, tak přijde, začne mě hladit, obímat a pusinkovat a říká mi Maminko, malá malá ... já na ni nechci ani křičet, ani ji dávat na zadek, i mě to je proti srsti, ale prostě nevím jak na to ... protože po dobrým nemám vůbec úspěch. Ještě co někdy zabere je, že jí řeknu, aby se šla uklidnit do pokojíčku a pak přišla jako hodná holka, ALE ... je mě jí hrozně líto, protože ona bývala tak strašně hodná, ale teď cca ty 2 měsíce ty hysteráčky má a nevím co s tím.
14. říj 2013 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtenka klasický vzdor.... za mě hlavní rada obrnit se svatou trpělivostí, my to měli u staršího od 1.5 roku do 3 let až 3.5 roku, okolo 2.5 to bylo u obou nejnáročnější, šílené scény, neplatilo na ně nic někdy.....
ale opravdu po čase když trošinku dozrají tak začnou chápat, oni v tom afektu ani neslyší (což mám mnohokrát ověřeno), takže jednám podle situace, když to je něco co není tak horké tak vysvětluju..... podle Respektovat a být respektován, snažím se :stuck_out_tongue_closed_eyes:
pokud je něco co je nutné opravdu (nevletět do silnice, chytit poslední autobus apod.), tak se mi nejvíc osvědčilo jednou dvakrát v klidu říct, pokud nezareaguje (do 3 let většinou nereagovala), tak řeknu že se prostě musíme a proč a zvednu ji a jdu.... dřív mívala úplně záchvat, od 3 let už si to i sama okomentuje - přijde za chvíli třeba a řekne Už nekřičím, bolela by mě hlava (o tom jsme si často povídaly, protože jí pak bývalo až špatně)....
každopádně s věkem se ty výstupy zkracují, takže je mnohem snažší pak udržet se v klidu...

jinak můžu vřele doporučit Bachovy květové esence, u malých dětí bere maminka :wink:
nás to fakt zachránilo, u staršího to bylo extrémní, už jsme byli vyčerpaní a on i odmítal jíst, prostě cokoli, jen aby byl v opozici, byl hodně unavený, Bachovky nám během pár týdnů hodně pomohly :slight_smile: :slight_smile:
15. říj 2013 v 11:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 Díky moc, dnes celý den vysvětluju, přečetla jsem si nějaké základy Respektovat a být respektován a myslím, že je to o malinko lepší, musíme to holt zvládnout, jen prostě občas se to nakupí a bouchnu jako papiňák :frowning2: ... včera byl den blbec, ale dneska se to fakt i dá hezky vysvětlit, samozřejmě jak co, jsou prostě dny na odvoz do šaškecu a z toho dny bájo, ale to je asi všude. Prostě mám někdy pocit, že jsem selhala, že něco dělám špatně a potřebuju povzbudit a slyšet, že to není jen u nás :slight_smile: snad mě chápete
15. říj 2013 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtenka koukni i na ten web www.nevychova.cz a prostě jenom trpělivost ale někdy si klidně ulev, učíš ji život. a život je i zlobení se , frustraci - rodiče akorát musí naučit, že ty svoje pocity dítě může přijmout, že jsou v pořádku a když pláče a vzteká se tak ji máš stejně ráda. Proto ona pak chodí za tebou , že"maminko malá" , má strach, že ztratí tvoji lásku.
video návod :slight_smile:
http://www.nevychova.cz/videa-zdarma-dvoukroky-postup/?gw=nev7
15. říj 2013 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila ahoj, takže vidím, že potřebuješ přežít! :grinning: Nejde ani o to změnit Leu na spáče odpoledního, ale jak ti to má přestat vadit...hmmm, jak jsme tady tolikrát zmiňovaly - když ti to přestane vadit, dítě to přestane dělat...No rada k hov... já vím, a co do tý doby.
přežít...čokoláda (tobě, ne jí :slight_smile: příjemná hudba do sluchátek, at se děje co se děje. až přijde muž tak půlhodina pro tebe, jde to? a myslím si, fakt, protože jsem to zažila doma, že až se nebudeš cítit frustrovaná ty zo toho že ona nespí a je k nevydržení, tak ona najednou k vydržení bude - dělá ti zrcadlo! Jestli tě štvu s tímhle komentářem, klidně mi to napiš :slight_smile: i to by mohla být určitá úleva
pěkné dny přeji
15. říj 2013 ve 14:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@lynks díky moc už na to koukám
15. říj 2013 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtenka mně pomohlo nedávat si s tak malýma dětma moc velký cíle... prostě některý dny bylo heslo dne prostě jen Nějak se dožít večera :wink: tak nějak jsem si v blbej den řekla, že na to kašlu, že se to s dvěma prckama nedá (jeden nespal a druhej megavzdor).... pochválit se je taky důležitý....
jinak u nás někdy pomáhalo zlechtat.... ale muselo se to vyčíhnout, někdy to spíš prcka naštvalo
15. říj 2013 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lu777 u nás je klideček, pohodička, pokud má neustále aktivity, ale neorganizované aktivity, plavání už jsme vzdali, teda nevzdali, jezdíme plavat, ale do bazénu veřejného, kde si hraje dle svého a s čím ona právě chce, jelikož v plavání (kurzu) chtěla dělat zrovna to, co nedělala paní lektorka :grinning: teď už se tomu směju, tehdy to moc příjemný nebylo, ale řekla jsem si, že nebudu týrat dítě a vlastně i sebe ... v bazénu je spokojená, ráda plave, řekne si co zrovna chce dělat atd. A pokud lítáme celý den venku, nebo máme návštěvu nějakou její malou kamarádku či kamaráda, je ve svém živlu. Jenže občas člověk potřebuje uklidit, udělat něco kolem domu atd. a někdy to jde, ale někdy se setkám s velkým odporem, že maminka dělá něco jiného, než chce ona. přijde mi to takové rozpatlánkové, že je zatím sama, ale uklidnila mě jedna kamarádka co má děti dvě, že má to samé. tak uvidíme jaké to pak ještě bude po příchodu sourozence :slight_smile:. Jo a ještě jsem byla v šoku letos na letišti ... čekali jsme již odbavení na odlet na dovču a naše malá lítala sem a tam a po celé hale jako éro, tak jsme se s manželem střídali a najednou vidím kousek od nás seděli cca stejně staré děti na židličkách jako přikované, to jsem nechápala, seděli vedle rodičů koukali a naprosto v klidu, my upocení a pak si řekneš aha ... závist :slight_smile:
15. říj 2013 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtenka jj, to znám, mám pár kamarádek s hodně klidnými dětmi a fakt když je vidím tak mi běží hlavou jestli jsou v pořádku, pro mě je to takový nezvyk, že ani nevím jak s nimi komunikovat.... takže pak chápu že někdo na MD chodí do práce a nebo že stíhá x jiných aktivit....
tak z tohohle popisu zas malá tak vztekle nezní :wink: třeba ten vzdor ani nebude tak dlouhý, u někoho to odezní poměrně rychle... ale je to důležité období, takové uvědomění si sama sebe
15. říj 2013 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks Spíš jsem si postěžovala, že Lea před sebou vleče několikadenní únavu a dnes byla unavená už od rána, takže jsem holky po obědě naložila do auta a uspala v autě - a napětí povolilo. Ona nikdy nebyla pravidelný spáč, vždycky jela v takových několikadenních cyklech - jeden den prospaný, další plný energie, pak uvadání, pak nesnesitelná únava a zase odpolední spánek. Pak z toho jakoby vyrostla a teď na ni asi doléhá ten podzim...

Ano, jak přežít, že dítě neposlechne "dobré rady" a trpí tím rodič, to je asi věčná otázka :sweat_smile:
15. říj 2013 v 17:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtenka třeba jim něco rodiče dali do pití :wink: :grinning: (vtip, ale sedící děti taky nedovedu vysvětlit)
@vrtenka Blbý věk, kdy dítě hodně chce, ale často ještě neumí vyjádřit, co chce. Nelámat to přes koleno, sama vidíš, že přes zadek k ničemu nevede. Co pomáhá, je zkusit se vcítit do její situace a pochopit. A někdy třeba říct za ni. "Ano, vidím, že moc chceš jít zrovna tam". Občas to stačí, i když tam pak nejdete. A dát ji najevo, že jsi s ní a že ji miluješ, i když se vzteká jak tornádo. Já jsem tu svoji tygřici vztekající, kopající, někdy prostě jen držela a říkala "spolu ten vztek zvládnem.." Nikdy jsem ji neposílala pryč, když jsem nemohla vydržet já, tak já jsem odcházela pryč. Hlavní je zchladit svoje nervy a nenechat se vyprovokovat - třeba na ulici blbými komentáři moudroprdných lidí.
15. říj 2013 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@lu777 ona vzteklá není pokud je po jejím samozřejmě, ale to prostě pokaždé nejde a to je pak tóčo a když má svůj den, tak musím zhluboka dýchat ... ono je to prostě každý den jinak, jeden den bych ji mohla vychválit do celého světa a pak je období, že netuším co s ní a kdo mi ji vyměnil, já spíš potřebuji radu, jak na ni podobrým, nebo vůbec jak na ni, abych nemusela křičet a dávat na prdel, protože to stejně nepomáhá. A nechci to ani dělat. JENŽE ... pokud je toho za den moc, prostě bouchnu :frowning2: a pak je mi to líto
15. říj 2013 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila No ty komentáře jsou úžasný, ono stačí ty pohledy někdy :slight_smile:.
15. říj 2013 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtenka mně se na ten vzdor líbila knížka Nejšťastnější batole v okolí, mám z ní výpisky ve fotoblogu.
15. říj 2013 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtenka Někdy je příčinou těch "záchvatů" únava nebo hlad, tomu se pak částečně předejít dá - nosila jsem v kapse hroznový cukr pro tyhle případy. Někdy je v tom zkoušení hranic - zda jsou na tom správném místě, kde mají být, tam pak není na místě ustoupit, ale prostě trvat na svém. A ani na to nemusíš používat sílu nebo hlas, prostě jen vytrvat (A Hrdý Budžes vytrval). Některým scénám se dá vyhnou včasnými dohodami - třeba scény v obchodě, dítě chce všechno, co vidí, nakupování je nebaví, je to dlouhé a únavné. Dopředu uděláte dohodu, že si může něco vybrat. To je snadné splnit. Pak už jen trváš na tom, že má svou věc, jestli ji nechce, může si ji vyměnit, ale nebude dělat scény, protože má jistotu v té dohodě.
Z problémových míst je nejjednodušší dítě prostě odnést - když utíká do silnice, nebo špatným směrem. Bude řvát a bránit se, ale ty jsi silnější, takže opravdu nemusíš používat další sílu - ani sílu hlasu, ani ruky. Prostě ji kousek odneseš.
Víš, ona nebude příšerný spratek do dospělosti. Je to jen vzdor. Vyvíjí se jí emoce a osobnost, ukazuje ti, že je zdravá a normální. Musí si to prožít. Když se ji budeš moc snažit korigovat ("takovou zlobivou holku nechci, jdi do pokojíčku a pošli mi sem moji hodnou holčičku" "vztekloune vzteklá, podívej se na sebe, jak tady vyvádíš" ap.) může pak mít v dospělosti problémy s emocemi - bude je mít potlačené, takže ve společnosti bude znevýhodněná, nechá s sebou "vorat", bude mít problémy říkat ne nebo vyjádřit svůj názor... A nebo si to "odžije" potom v pubertě, že to bude horší vzdor, až jí bude patnáct. To se samozřejmě nedá předvídat, co z dítěte vyroste, ale když se porozhlédneš kolem sebe na své nejbližší a spojíš si rodinné historky z dětství s jejich dalšími příběhy, najdeš v tom třeba spojitost.
15. říj 2013 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
tak třeba dneska začlo pršet, vzala jsem děti z hřiště, abysme stihli doběhnout domů. Malej se ale rozhodl, že nikam nepůjde. dělal, že nemá nožičky, klekal si, lehal na silnici, na nás lilo, malá mě tahala za ruku, ať jdem, ten tam uprostřed silnice řval a ležel.. Tak jsem mu jednu lupla přes zadek, zvedl se, a šel, sice s brekotem, ale trochu se tím zklidnil, konečně mohli i slyšet, že mu povídám, že doma bude moct dělat to a to..
Nebiju svoje děti, ale semtam při podobných situacích dostanou lupnutí přes zadek. /Podle okolí by měly dostávat častěji :stuck_out_tongue_closed_eyes: /.
Co jsem měla udělat jinak?
Asi jsem tedy potlačila jeho emoce, ale o mi šlo, aby tolik nevyváděl a šel :slight_smile:)
15. říj 2013 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila tak naštěstí v obchodě problém nemám, tam chce rohlík a jupíka a je naprostý klid :slight_smile: a dneska jsem opravdu vysledovala, že byla naprosto v pohodě, pokud jsem na ni šla dle rad Respektovat a být respektován a ještě taky odhadnout, kdy jde o tu únavu a o hlad, to máš naprostou pravdu. Dnes musím říct, že jsme spoustu věcí hezky společně vyřešili a ještě ji před spaním řekla mami táák ráda ( mami tak tě mám ráda) říkáme si to každý večer, ale ona to dnes řekla první ... snad díky této skupince na to přijdeme a budeme řešit problémy bez křiku a lupanců na zadek ... je fakt, že zítra může být vše jinak, ale člověk postupně přichází na to, jak věci dělat jinak, jak je podat a vysvětlit a čemu se vyhnout, to jsem nevěděla a dělala všechno naprosto špatně - takže všem tady díky za rady, odkazy na videa, knížky, díkec ... to jsem potřebovala - jinak s tou rodinou, z mamčiné strany je to tak, že máma a její sourozenci byli živější, takže možná i tam je odpověď, útěchou mi budiž to, že dnes jsou to úspěšní fajn lidi :slight_smile:
15. říj 2013 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj všechny,
poslední dobou mi vrtá v hlavě otázka, kde se v dětech bere schopnost se agresivně vyjadřovat. Myslím tím, že když se syn někdy na někoho rozlobí, začínají z něj padat taková spojení jako" dam te do popelnice", "pokrájím tě " atd. Překvapilo mě, že dokáže formulovat taková spojení, ve kterých vyjádří, že chce ublížit. My s ním samozřejmě takhle nemluvíme, tak jak to, že ví co to znamená a že by ublížil? kde se to v těch dětech vezme, když to doma neslyší?
Navíc se ve školce naučil slovo ZABIT.Vysvětlila jsem mu, co to znamená a poprosila jsem ho, aby už takhle nemluvil. Ale jemu se to zřejmě líbí říkat. Kromě toho si prý ve školce hráli na střílení, což se mi vůbec nelíbí. Proč si kluci tak hloupě hrají?
16. říj 2013 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@judith.von Hry na zloděje a policajty / spojence a nacisty / vojáky a partizány tu byly vždycky, nejsem si jistá, jestli je možné v tom dětem bránit. Nějak to tříbí vnímání spravedlnosti, nebo dobra a zla.

Já se asi rozepíšu večer, pořád po mně někdo leze :wink:
16. říj 2013 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@judith.von ano u kluků je to normální -střílení a bojovat a smrt a tohle, je to hezky popsané ve Výchově kluků. Neměj strach, nevyroste z něj zabiják a nerozkrájí tě a nevyhodí do popelnice :slight_smile:
16. říj 2013 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@judith.von Odpoledne jsem chtěla ještě napsat, že se mi zdá pozitivní, že se ti svoje fantazie nebojí říct. Pořád se mi zdá lepší, když si najde svoji cestu, jak dát najevo emoce, než kdyby papouškoval nějaké vulgarismy, co slyšel venku. Jestli tě to hodně trápí, tak s ním promluv - pověz mu, jak se cítíš, když ti tohle říká, nebo si o tom zahrajte divadlo s plyšáky.
16. říj 2013 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek