• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
@hamma Já se snažím na to moc nereagovat, ale zase bych chtěla aby si uvědomil, že tím ty hračky ničí. Což když u toho náhodou něco rozbije, mi přijde že mu nedochází. Jen řekne to sví "hobitý? Táta - pauí" Asi je ještě malý. V té čekárně jsem mu říkala " Ty jsi rozbil klukovi komín, tak půjdeme uklidit ty kostičky" To následovala velká ignorace ( v poslední době dost častá věc ). Tak jsem ho vzala za ruku koukla mu do očí a zopakovala jsem to trochu důraznějš. Na to se mi vytrhnul a řekl mi s velkým pohodářským klide "NE" A šel si jezdit na odrážedle. Samozřejmě čekárna která vás celou dobu pozoruje vybuchla smíchy. Tak jsem to nevydržela a šla to sama sklidit. Asi zase špatně. Nutno dodat, že tohle bylo po týdnu marození, kdy jsme se nedostali ven a on je pak jak utržený z řetězu a nedá se s ním nic. A já už jsem po tom týdnu taky byla zralá na blázinec. :sweat_smile:
10. pro 2011 ve 13:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lusy82 - to jsem ráda, že to pomohlo..dá se i přidat k tomu výběr - můžeš mít tyčinky nebo mrkvičku...(a dá se i říct - chipsy nejíme ..a pak to vyžaduje, aby sis nevzala ani ty...). K těm vícero dětem - myslím, že to, co je jiné - je jistota, s jakou máma postupuje, neřeší věci, které předtím u prvního nevěděla, jak má dělat...Otázka chipsů a stravy, stjeně jako výběru hraček, předávání etických hodnot, přístupu ve výchově, množství koukání na tv..si myslím se až tak nemění...pokud nechci, aby dítě jedlo chipsy, tak je nebudu jíst ani já sama a nebudu je ani dávat na stůl př. při rodinných oslavách (které jsou doma)...

K tomu shazování hraček - ještě je jedna možnost - když to udělá nebo se bude chystat to udělat - můžeš se postavit před tu věc /ke shození/ a dítě - podívat se do očí - a říct - Hračky /pastelky zůstanou na stole / poličce. POkud to vyvolá odpor u dítěte - můžeš ho odnést vedle (pokud tam jsou lidi) a dát mu tam empatii /vím, že rád shazuješ věci na zem, asi se ti líbí, jak to spadne...) a až se uklidní - dáš mu vysvětelní - tady jsme u lékaře, jsou to cizí věci, budeme respektovat, že jsou na polici....
Není nutné dítě nechat dělat to, v čem má vývojovou potřebu, pokud na daném místě nejde najít alternativu - dá se fyzicky tělem a přímým očním kontaktem zabránit v tom, aby to udělalo - opět s komunikací rabru...a není se třeba bát, že to vyvolá u dítěte odpor, pláč a vzdor - zachováváš slušné chování, dítě se učí, že jsou hranice a má to důvod, který vysvětlíš v době uklidnění....doma pak nabídneš alternativu ke shazování. On ten pláč, tkerý dítě při narážení na hranice má, se dá říct, že je očistný, očišťuje od starých bolestí...JInak při vymezování hranic pomáhá nebýt líný a nevolat na dítě něco..ale jít za ním, kleknout k němu, navázat oční kontakt a udělat to pomalu /malé děti nás ještě vnímají všemi pěti smysly) a říct jasně, co a jak - můžeš dělat to a to, takto se věci můžou zničit...to, že si dáš práci v tom, aby jsi sdělila touto formou hranice, pomáhá v tom, že dítě ty hranice vezme a bude se jimi řídit...
10. pro 2011 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@lusy82 mě moc pomáhalo, když dělal petr něco, co jsem opravdu nechtěla, aby dělal, to v tu chvíli neřešit a za chvíli ho odnést někam jinam, kde jsem mu fakt důrazně z očí do očí vysvětlila, proč se to musí dělat jinak. ono ho na jiném místě nerozptylovalo to "místo činu :wink: ", věnoval mi pozornost a myslím, že to bylo účinnější, než hned v afektu mentorovat. Rabr určitě není o tom, že by dítě mělo růst jak dříví v lese, naopak, já třeba jsem asi hodně "přísná" na takové ty projevy rozcapenosti :wink: , kdy děti skáčou z jídelního stolu nebo hází jídlo po zemi nebo ničí hračky - myslím úmyslně a ne proto, že autčku upadlo kolo, to se stane. Ale dá se to opravdu dělat v klidu, bez zybtečného křiku a stresu kolem.
@blandik ti to napsala přesně. chce to zklidnit sebe, dítě se pak i naučí řešit svoje problémy podobně - v klidu, s rozmyslem. docela se mi zdá, že je petr i díky tomu méně rozkňouraný, nervní - když něco vyvede, docela se mu daří být v klidu a rozmyslet si, co teda s tím :wink: . Přijde to až časem, samozřejmě v souvislosti s věkem a psychickou vyzrálostí dítěte, ale funguje to :wink: :wink: . Držím palce, at vám to jde.
10. pro 2011 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
@berenika39 No já právě asi musím nejvíc zapracovat na sobě ( a taky trochu "RaBrovsky převychovat" přítele, ten to moc nechápe i když to čte ) a umět se ovládat. Docela mi to jde, pokud není nějaký shon a Jiřík nemá svůj den kdy je na prvním místě ignorace nebo nahodí ten svůj provokativní pohled ala "co máma vydrží" :grinning:. To někdy vybuchnu, ale jak už jsem psala, pak mu to v klidu vysvětlím a řeknu, že jsem nechtěla tak křičet. No a taky mám někdy hrozný blok používat RaBR na veřejnosti nebo před mýma i přítelovo rodičema. Někdy to tak úplně nezabere a pak vidím jak na mě hlavně tchýně kouká ( naše vztahy nejsou zrovna nic moc ). Dneska jsem ale u ní použila RaBR úplně ukázkově a krásně zabral, tak to nějaký bude :slight_smile:
10. pro 2011 ve 21:16  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 tak v tomhle s tebou musím bezezbytku souhlasit :stuck_out_tongue_closed_eyes: . u tchánovců občas petr "vystrája", já jen něco mezi zuby procedím, protože někdy opravdu chápu, že to má těžký, a úplně vidím, jak se ode mě čeká nějaká na zadek nebo přinejmenším "zařvat a srovnat". výsledek mé tolerance a nějaké nervní akce prarodičů je úplně stejný :grinning: :grinning: :grinning: , za pět minut se o ničem neví. akorát oni dupou vzteky a já pohoda klídek tabáček:slight_smile:. na to si myslím zvykneš, že okolí čeká jinou reakci, ale zase když je vidět, že to jde i v klidu, postupně se to lepší :wink:
10. pro 2011 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Tak to jsem ráda, že v tomhle nejsem sama. :slight_smile: . Myslela jsem si, že to je jen moje slabina, ale asi je to opravdu tou původní výchovou, že se bojíme být sami sebou. Přítel ten před nima má hodně velký až nezdraví respekt, takže většinou tam něco plácá a je z toho spíš trapas. Já aspoň občas našim něco řeknu, máma to vezme jakžtakž, ale ostatní, si myslí svý, protože do toho nevidí a okomentují to, jakože Americká výchova, nobo to vymyslel někdo kdo nemá děti a tak. Takže zbytečný něco vysvětlovat.
10. pro 2011 ve 22:19  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 to jsi vystihla na 100%, taky si připadám jako E.T.
Příklad - realita: nějakou dobu petr odmítal babičku, katastrofa. věděla jsem, že to není skutečně, že to přejde, že potřebuje jen pochopit, nechat odžít, prostě "nechat to být". Babičku má rád, vím to, těší se tam, má rád to, co spolu podnikají, ten vztah je funkční. Nepochybuji.
Přešlo to. Úplně. Jsou jak dvě hrdličky. Potřebovalo to jen čas a pochopení.
Babička? Komentáře, jak se peta už polepšil, jak už se konečně chová tak jak má....dokonce mi před ním začala vyprávět, jaký je to rozdíl, když je ted hodný kluk. Konečná. Vůbec jsem neměla šanci zasáhnout, doufám, že se nic podobného nebude opakovat.
Už v průběhu průšvihu jsem se jí snažila vysvětlit, že čím víc to bude pitvat, tím déle to bude trvat. když jsem viděla, že je Peta zpátky :wink: :wink: , poprosila jsem jí, aby se k tomu nevracela, že to není nutné. Nic, nula bodov:slight_smile:
10. pro 2011 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 Tak to je dobrý. :unamused: To by mě taky hodně vadilo. Jenže pro ní je tohle bohužel normální. Kdybych neznala RaBR, tak na tom vlastně ttaky nic španého nevidím, akorát by tohle prostě měli babičky respektovat. No já doufám, v to že, když se s nima nevidí denně a nejvíc se na výchově podílím já, tak se občasnou návštěvou nic nezkazí. Spíš je to horší s mým přítelem, ten v tom opravdu hodně tápe. Taky je dost náladový a podle toho to taky vypadá. Někdy má snahu a nechá si to vysvětlit a někdy na to zase nadává, že prý na toho našeho raubíře tahle výchova nemůže platit. No tak mu to musím všechno vysvětlit i když už jsem mu to vysvětlovala několikrát před tím. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Je to těžký. Snad to za další generaci dvě bude stejně samozřejmí jako ta výchova původní.
10. pro 2011 ve 23:00  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak musim pred spanim jeste reagovat, vyborne tema! Hned se citim lip. Cetla jsem tedy jen prvni stranku az bude cas a min hodin urco se zactu do diskuse vic.
Zrovna dneska vecer jsme si rikala ze jsem asi fakt nemozna: nase nejstarsi ma od narozeni problemy s usinanim, po obede davno nespi ale presto vecer usina az tak v pul 10, cely vecer vyleza z postele a resi neco desne duleziteho :sunglasses: . Psala jsem si s kamaradkou behem vecera po ICQ a ona reagovala uplne presne," ja bych ji dala davno na zadek" ze jsem mekota. Rikava mi to casto, vetsinou me na kratsi ci delsi dobu presvedci ze opravdu jsem mekon a ze to chce pevnou ruku a ja jak ta trubka jsem pak na ZUzu ostrejsi. Nastesti zjistim zeto pravdu nefunguje a vratim se ke sve "benevolenci"
RaBR jsem se chteka nejdrvi hnedle ptat co to je ale asi me to doslo, Respektovat a byt respektovan? ZMinka o knizce je i na prvni strance, Mame doma, ale zatim jsem zvladla jen par prvnich stranek. Mela jsem ale pri cteni pocit ze si musim delat poznamky :slight_smile:
Doufam ze se muzu sem tam stavit, obcas bych moc chtela probrat jak na to, a kolem me mi nikdo moc neporadi, Nejlepsi je tchyne ktera mi vetsinou rekne "moje dite by tohle nedelalo" :grinning: nebo "proste musi poslechnout" ten je taky dobrej :wink:
11. pro 2011 v 01:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky maminy,

@dludli jaké to je mít 3 děti po sobě?????? Máte nějakou pomoc???

Se po delší odmlce se ozývám. U nás docela relativně klie. Spíš jen nevím, jak se sladit s manželem. Dost na Luci řve, když uhodí neli, stává se to momentálně pravidlem, je k ní hodně negativní.... . Omlouvá to tím, že "moje" výchova nefunguje, tak na to půjde takhle. Dnes jí za jeden incident schoval oblíbenou panenku, s tím, že dokud nebude hodná, bude pokračovat s dalšíma hračkama..... . Nějak se nemůžeme dohodnout na jednotné výchově, to je také na prd, mě také samozř. štve, že to hned nefunguje, také na ní občas vyjedu... . Prostě na sebe upozorňuje jak může. Navíc NEli je ve věku, kdy se učí hodně nových věcí, každý z toho má radost, chválí, obdivuje.....možná také proto u Luci opětné zhoršení. ....
11. pro 2011 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina no vetsinu casu krasne :slight_smile: staci mi nastetsi malo spanku, Mladsi holky nastetsi dobre spi, LUsinka prostredni ta je primi ukazkova v 7 ji dame do postylky, pohladime zazpivane odchaziome do chvilinky spi. Zacala spat celou noc jeste pred tretim porodem, to mi delalo hlavu teda, pac nejstarsi se bdui do dneska a chodi v noci kn nam, nekdy spoi rovnou u nas. ALe vyresilo s eto krasn esamo, Na nejmaldsi vercu si taky nemuzu nejak ztezovat, usina sice hur ale porad ne takova hruza jako s nejstarsi, budi se jednou v noci nekdy vubec. TAkze kdyz je clovek vyspanej tak se vse nejak zmakne.
Pomoc moc nemam, jelikoz jsme se pres porodem kvuli M praci odtehovali do Nemecka, ma to tu na 3 roky, no tak to neni nekdy jednoduchy.
Ale je krasne pozorovat jak na sebe holky reaguji a tak. Jen to leti cim dal tim rychleji, a proste clovek jede kolem dokola, jidlo, mliko, plinky,nocnik, rvacka ....:grinning: nekdy je mi lito ze nam prostor se venovat holkam tak jak by jejich vek potreboval, se zuzou nejaky tvoreni a tak, no babicky k tomuhle mame daleko, tak holky musi stacit skolka na tohle, Lucinku, prostredni ta mi uplne unika, pozornost pritahuje nejmladsi, NAstetsi je hodne samostatna a pohodova, no nic ji nezbylo jineho, zabavi se sama a i se Zuzou si uz trochu vyhrajou.


Me s manzou vetsinou pomaha kdyz mu dam nekde v nejaky knizce precist to co mam na mysli, obcas mu nedovedu vysvbetlit proc si myslim zeby se neco melo ci nemelo delat, jen tp tak enjak citim a pak mam desnou radost kdyz se to doctu v nejaky knizce. Ode me to nebere moc, ale z knizky jo. A kdyz ji jeste napisem chlap, parada :grinning: (Liny rodic treba)
11. pro 2011 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dludli tři takhle malé děti a bydlíte v Německu, máš můj velký obdiv :slight_smile:
11. pro 2011 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dludli Taky tě obdivuju, já bych na to asi neměla :slight_smile:

@dagina To s tím manželem je škoda. Já musím taky přítele hodně opravovat a vysvětlovat mu vše dokola. A ještě u něj záleží hodně na náladě. Uznává tu výchovu, ale zároveň dokáže být tvrdě proti ní. Podle toho jak se mu to hodí. Proto si říkám, jestli to není moc na škodu.
11. pro 2011 ve 21:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, to chce optimismus :wink: manžel RABR taky nečetl - a ani nevím, zda někdy přečte - ale na vlastní oči vidí výsledky, takže to tak nějak začal praktikovat sám od sebe, to co odkoukal ode mě :slight_smile: další poznatky do něj hustím v autě - tam mi nemá kam utéct :grinning:

s prarodičema je to asi všude více či méně stejné. já jsem našim nacpala obě knížky (RABR i Jak mluvit....) přímo pod nos. Nevím, jestli se k tomu někdy dokopou nebo ne, nicméně z úst mého otce nedávno vypadlo něco jako "je to z papíru, musíme opatrně, papír se může roztrhnout", což teda vsadím své dva dny nové boty, že neměl z vlastní hlavy :dizzy_face:
11. pro 2011 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
no holky diky, neni zas az tak za co, bez Nemecka bych se vazne obesla teda, ale proste je to pro M nabidka ktera se neodmita, no a ty princeznicky se nam holt takle povedly :grinning:

ja jsem dneska pod dojmem objeveni teto diskuse se snazila to malo co z teto rekneme metody znam pouzivat. Lucinka zacala cmarat na podsedak u zidle, tak jsem si rekla pujdu na to jinak nez ty ty ty to se nedela, a zacal ajsem ji lakat na :unamused: tabuli, ze se pisa tam a jak je to super, dokonce jsme zblbla i nasi nejstarsi ze lakala i ona Lucinku a take ji vysvetlovala ze je lepsi malovat na tabuli, a vite jak jsem dopadla? Mam dva uplne pocmarane podsedaky :grinning:
11. pro 2011 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender tak někdy přijeď k nám a on tě všechne optimismus přejde :grinning: .

@dludli jj, rozumím....., cítím to podobně a to mám "jen" dvě např. s tím, že mi holky unikají.....jedna jak druhá.... .
Super s těma podsedákama :grinning:
12. pro 2011 ve 04:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@berenika39 - o víkendu při svoukávání svíčky z Mišky vylezlo: ve školce byl nejhodnější dítě, svoukaval svíčky..já jsem hodný ve školce, já neruším při spaní...tohle autíčko by se asi učitelce nelíbilo...Přemýšlím, jak velký vliv může mít na dítě školka...nevím, jak přežiju klasickou základku...Co s tím uděláme?
Zatím na to reaguji tak, že mu řeknu - že se chováme správně proto, že víme, že je to správné, a chceme se tak chovat...ne proto, aby se to někomu líbilo...(hm, citím, že ale nemám jít proti úči...)

Co se týče prarodičů a okolí....začínám si všímat, že Miška je v pohodě, dokud na něj nezačnou tlačit, vidím na něm, že mu silně vadí určité manipulativní, nerespektující chování, nebo tlačení vlastních nápadů - to pak začne bublat a mrčet, nechce si už s tím člověkem povídat...Jiank poslední dobou dost dumám nad tím, jak urychlit jeho chystání, aniž bych mu věci připomínala.....a taky řeším hry "na něco", které mě nebaví...Docela mě v tom inspirovala ta knížka - Svoboda a harnice, láska a respekt...Těším se, až si přečtete, že si napíšem dojmy...Zatím mi vychází jako silně rabrovská, ale současně vysvětluje nutnost hranic, v něčem je více přísná než rabrovská výchova, tak jak ji asi pojímáme tady...a co se týče lásky (jejich forem), respektu a samostatnosti...poučení z přirozených důsledků - je mnohem hlubší než rabr...tak se těším...
12. pro 2011 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, chtěla bych se s váma poradit jak přesvědčit malého, aby jedl ovoce. Budou mu tři roky a jí jedině kupované ovocné přesnídávky. Zkoušela jsem mu dělat domácí, ale to prostě nechce. My normálně ovoce jíme, nabízíme mu jej a on nám na to řekne "to nemám rád". V životě jsme před ním takovouto větu nevyslovili. Tento stav je odmalička. Když měl asi sedm měsíců, tak jsem mu dala na lžičku trošku banánu, po strčení do pusinky zatnul zuby a to co mu tam zůstalo, tak to vyplivl. Když byl teď celé září nemocný, tak jsme mu vysvětlovali, že nemá vitamínky, protože nepapá ovoce a tudíž je nemocný. No a on to opakoval, že že nemá vitamínky a proto je nemocný. Pořád jsem mu to vysvětlovala, až souhlasil, že druhý den ochutná hroznové víno. Celé jsem ho oloupala a na lžičce jsem mu kousek dala. Tak to polknul a když jsem mu chtěla dát druhý kousek, tak se úplně otřepal. Stejně tak když viděl kousek hrušky, tak se úplně třepal. Jediné, co snese, tak kapku citronu do čaje a šťávu z ovoce. Malý je hodně chápavý, dá si říct skoro ve všem, ale tady nevím co dělat. Díky za vaše rady.
12. pro 2011 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal co to zkusit "zamichat" nejdriv s necim, co rad ma? jako necpat do nej samotne ovoce, ale dat mu treba kasi s kakaem a kouskama jablka/bananu.... nebo ovoce se slehackou/zakys. smetanou a medem.... nejakej pribinak s piskotama a ovocem.... proste neco, co mu bude fakt chutnat a prijde na to, ze ovoce je vyborny a ne nejaka hnusna nutna "vitaminova medicina" ...... Taky bych trochu zkusila proste hlad - napr. ke svacine dat banan a proste nic jinyho - nechces, nemusis, ale dalsi jidlo je az vecere.... a tak treba nekolik dni po sobe
13. pro 2011 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@eveluska tak bohužel zamíchávání u nás taky nefunguje. Nejradši má kaše a když jsem tam umixovala banán, který nebyl snad vůbec poznat, tak po první lžičce řekl,"tam je banán" a nechtěl to jíst. Od malička měl problém s váhou, takže jsem ho hladovět nenechávala, ale byla šťastná když něco snědl. Naštěstí má rád zeleninu, i když jenom restovanou, ale alespoň tu. Spíš si myslím, že u nás bude fungovat nějaké vysvětlení, ale nemohu přijít na to, jak mu to vysvětlit.
13. pro 2011 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal ja bych mu to furt tak nevysvetlovala a asi ani nerikala, co v tom je, asi ma uz blok, ze proste "ovoce mu nechutna" a pres to nejede vlak... muj bracha tohle mel se syrem, byl presvedcenej, ze syr nema rad, nesnasi, pritom syrovou pizzu jedl, rohlik se syrem, kdyz byl "zavrenej" jedl, spagety se syrem... pak se mu to reklo a nejak casem pristoupil na to, ze ty veci fakt jedl a ze mu to teda asi nevadi..... Jak moc je hubenej? pokud neni nejak vazne nedonosenej, trocha hladu jeste nikoho nezabila, z toho, co pises, se mi zda, ze mu proste jidlo porad moc cpes a vysvetlujes, jak ho moc potrebuje a ze je to zdravy apod. ... Bobino byl dost hubenej a furt je stihlejsi, ale je to zdravy dite a tim, ze nedostaval nikdy nic mezi jidlama, co nechtel, tak mel proste az dalsi jidlo, tak je z nej naprosto vybornej jedlik, ze kazdej chvali a jenom kouka, co toho pekne naraz sni a bez zlobeni :wink:
13. pro 2011 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska My jsme ho o tom ovoci přesvědčovali když byl měsíc nemocný. Teď mu nabízíme, ale nic víc. Jídlo jsem řešila když byl malý. Sice se narodil s 3,5 kg ale pak už jenom špatně přibýval. V roce měl 8,5 kg, teď v necelých 3 asi 12,7. Ale vzhledem k tomu, že sní normální porci na oběd včetně polévky, ráno a večer kaši, tak už se tím netrápím. On totiž nechce jíst nic co nejí. Buchtu, puding, už ani jogurty. To nechávám být, občas mu to nabídnu ale nenutím. Okolí samozřejmě říká, že by mu dalo na zadek a on by si to rozmyslel. On to jídlo prostě moc nemusí. Možná je to dáno geneticky. Manžel byl vyhlášený nejedlík, ještě dnes si ho pamatují kuchařky ze školky. Kdysi psala blandik, že se s malým domlouvá na tom, že budou zkoušet nová jídla. Tak jsem to chtěla taky zkusit, ale zase to jeho "to nemám rád". Věřím, že se to poddá časem, třeba ve školce. Jo, jinak jí sušená jabka. To jsme mu řekli, že je to taková žvýkačka, tak to jí. I když žvýkačku nikdy nejedl.
13. pro 2011 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal tak stejný to mám i já s mladším synem, přitom starší normálně ovoce jí.... ale mladší nejí ovoce, zeleninu ani maso. takže mixuju a přidávám jako pyré všude, kde to jen jde, jí ovocné přesnídávk, jogurty, doomácí ovocné koláče atd a nabízím pořád, třeba se jednou chytne....
13. pro 2011 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal
Já bych ho nechala - psala jsi, že přesnídávku sní, tak tam taky nějaký vitamíny jsou a nejen v ovoci jsou vitamíny. Když jí zeleninu a ostatní jídlo normálně, tak bych ho netrápila ještě s ovocem. Já bych nabízela, ale nenutila. Třeba k tomu má nějaký důvod, když to prosazuje tak odmalička - někde jsem četla, že děti podvědomě ví, co jim nedělá dobře a nechtějí to jíst (moje sestra třeba odmítala vajíčka a vždycky, když jí ho někdo vnutil, tak se pozvracela - a dodnes vajíčka nejí a není ji po nich dobře, nejspíš je na ně prostě alergická).
@eveluska
Náš Jojo taky dlouho nechtěl pořádně jíst, ještě tak v 10 měsících měl dny, kdy se chtěl jenom kojit. Já jsem zvolila opačný postup než ty - když nechtěl jídlo, nabídla jsem mu něco jiného (nebo kojení), dávala jsem mu to, co jsem věděla, že mu chutná (třeba týden jedl jenom pastinák - samozřejmě jsem nabízela i jiné věci, ale když nechtěl, tak nechtěl). A dneska jí krásně a jsem si docela jistá, že když něco nechce tak buď nemá hlad, nebo mu to vážně nechutná. Takže dva různé přístupy vedou ke stejnému cíli :wink:
13. pro 2011 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma
@reruna
Holky díky za povzbuzení. Já to vidím obdobně. Má asi důvod proč ovoce nechce. To že nechce tropické mi de facto vůbec nevadí, a to naše se snad časem poddá. Já jsem ve svém okolí neviděla nikoho s obdobným problémem, tak jsem z toho měla obavy.
13. pro 2011 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal a ty skleničky teda jí? co mu zkusit přimíchávat ovoce do těch skleniček, začít troškou a postupně víc a víc. Já to tak dělala u prvních příkrmů, kdy nejdřív dcera nechtěla jíst uvařenou mrkev, ale ze skleničky ji jedla.
13. pro 2011 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal Ahoj jen jsem ti chtěla říct, že jsme na tom podobně, akorát mě malej nejí ani zeleninu. Respektivě žádný oběd ani večeři. Jediný co mi jí ( krom pamlsků ) jsou jogurty, kaše a podobný. A taky rohlíky, na těch je závislý :grinning: :grinning: . Tak mu dávám častějc alespoň ty kaše, protože obsahují spoustu vitamínů a jiných potřebných látek ( třeba železo když nechce ani maso ). A taky ještě kojím, tak to je taky plus.
A k tomu hladovění, já bych se toho taky nebála. Prostě je čas na svačinu ty nechceš tak dostaneš až další jídlo. Ono je to dobrý i k tomu aby si časem nezačal víc a víc vymýšlet. Je to i rada jedné laktační a výživové poradkyně. Sama říká že děti mají velký pud sebezáchovi a umřít hlady se určitě nenechají.
13. pro 2011 ve 14:33  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz díky. Ttoto zkusím. My jsme mu do skleničky od výživy dali celou dávku doma dělané, a to odmítl. A když mu tam dám jenom trošku, tak to třeba veme.
@lusy82 mi de facto svačiny nemáme. Jenom když chce tu přesnídávku. Jinak toho fakt celkem hodně sní na oběd, tak neřeším že nechce buchty, jogurty apod. Jenom mě trápilo, že nemá vitamíny z ovoce.
13. pro 2011 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal tak to ti ji pekne :slight_smile: na zadek bych mu kvuli jidlu rozhodne nedavala, ja do zadnyho jidla nenutim - proste bud chce, nebo ne, ale nedavam mu neco jinyho, kdyz nechce :wink: tak treba tomu casem prijde na chut :slight_smile:
13. pro 2011 v 16:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pamal - já bych mu asi dávala pravidelně ke svačině k tomu, co jí, i kousek ovoce s tím, že chystáš pro všechny stejně...pokud chce, ať si dá, pokud ne - má to nechat být...myslím, že nucením se to jíst nenaučí..Asi záleží na tom, jestli jsi to až do te'd přechzela, nebo ho i nutila, může být v tom seklý...těžko říct..Náš jedl do dvou let maso, pak asi 3/4 roku vůbec, ani šunku..pak postupně pomalu...teď miluje ryby, maso ve formě karbenátků, závitků...šunku taky vzal na milost...ale nenutila jsem, dávala na talíř, při jeho protestu, že maso mu nechutná, jsem mu jen řekla, že každému dávám to samé, nemusí ho jíst...a při jídle občas prohodila, že v mase je síla, z masa rostou svaly...Pokud ho otřepává, když ovoce spolkne, tak je to těžko...
13. pro 2011 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek