Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.
ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....
@imzadi Ahoj, my s přítelem jsme do té výchovi šli společně, dala jsem mu přečíst pár rad od holek ( hl. Blandík ) a souhlasil s koupením knížky. Pak jsem mu jí dala přečíst jako první, došel za tři měsíce do půlky a vždycky ho to nadchlo a nakoplo.Ale od té doby se nikam nedostal a slibuje že se k tomu dokope. Mezitím jsem jí samozřejmě začla číst já. Jenže co jí přestal číst tak začal tu výchovu taky bojkotovat a když Jiřík náhodou něco provede, tak řekne to je ta tvoje výchova. Z počátku záleželo na jeho náladě, ale teď je proti víc a víc. Nebo to spíš moc nechápe. Bere to jako jiný způsob zakazování a přikazování všeho. A teď se malej dostává do vzdoru tak je to s přítelem tuplem na nic. No ale abych se dostala k tomu co na něj používám. Většinou mu to všechno vyčerpávajícím způsobem vysvětluju, když je v klidu. Nebo mu čtu různé články a rady tady od holek a taky mu připomenu jeho dětství, jak mu bylo když mu jeho rodiče to a to dělali říkali atd. Jestli to zabralo a co si myslel. Dokonce uvažuju ho vzít i na nějaký kurz RaBR, ale bohužel u nás nic takového není. To by na něj zabralo myslím nejlíp. Nevím jakou povahu má ten tvůj a jak to s ním půjde, ale doufám, že jsem tiaspoň trochu pomohla a držím palečky.
Ahoj holky a ženy, moc ráda to tu čtu, zatím se zásadními potížemi ve výchově nesetkávám, ale ještě to určitě přijde 😅 Snažím se o respekt tak nějak přirozeně, zkusit zda to v sobě mám bez knih, RaBR jsem zatím nečetla, ale vstřebáno mám 😉
Chtěla bych se poradit o takové docela banální situaci. Není to nic, co by mi nějak vadilo, jen by mě zajímalo, jak to zlepšit. Vždycky večer to u nás vypadá jak po výbuchu, všechny věci, se kterýma si lze hrát, jsou roztahané, všechny hračky, kostky, věci z kuchyně, oblázky z moře vysypané.. asi nic neobvyklého. Nejsem moc pinktlich na srovnané věci, stačí mi když je čisto 😀 takže obecně mi nějaká povalující se hračka nevadí. Ale určitý princip, že věci hezky uklidíme, abychom se o ně v noci nepřizabíjeli a ráno měli na podlaze místo, bych už chtěla malé ukázat. A tady je problém. Když uklízíme něco přes den, ráda mi pomáhá, říká co kam "pačí" a ví, že uklízíme, abychom měli prostor. Ale večer je na to strašně háklivá. Jakmile začnu věci dávat pryč (a to jí zapojuju), začne vřískat a chce je zpátky. Takže buď je uklidím sama přes její protesty nebo po usnutí (což je k ničemu, protože tím si samostatné uklízení "neužije" a nezažije) nebo usínáme v bordelu 😅 Myslíte, že bych to po ní teda neměla chtít? Já si myslím, že na to už je dost velká a rozumná, vím že to chápe. Jsem poměrně benevolentní a někdy si říkám, že přece jen některé věci budeme dělat bez velkých diskuzí a ústupků, ale nelíbí se mi takové to "ať chceš nebo ne". Radši bych, aby z toho měla sama radost. Co myslíte? 😵
@apollo11 ahoj, mám malou o měsíc mladší, máme to podobně - večer "neuklízí" moc ráda, taky se občas zasekne a řev, ale přišla jsem na to, že je to tím, že už bývá unavená. Takže pokud vidím, že fakt je a absolutně na to nemá náladu, taky většinou uklízím až usne, pokud vidím, že to ještě zvládne, tak to zkoušíme - většinou formou hry - teď třeba ráda uklízí tak, že vezmeme traktůrek s vlečkou a na něj nakládáme hračky. Jasně, že tak neuklidíme všechno, něco pak uklidíme my, jde mi jen o ten princip, aby to měla ve zvyku - jinak taky na nějakém šíleném pořádku nelpím(třeba jako můj děda - když jsme si tam jako malí hráli s kostkama, pořád prý za náma běhal a schovával je zpátky do krabice, on je šílenec na úklid 😅 ), ani to nemá smysl, ráno to vypadá stejně 😉 Jen tak, aby se o to nezakoplo atd...ale myslím, že pokud je tvoje malá ochotna pomáhat s úklidem přes den, nelámala bych to přes koleno, hlavní je, že to chápe, ví kam to "pačí" 😀 (malá zase ukazuje tam tam a když to dáme jinam, protestuje 😀 ), prostě ví, že se někdy během dne uklízí a že to nepůjde vždycky, to nevadí 😉
@imzadi já s tím naštěstí problémy moc nemám, manžel má celkem podobný názor na výchovu, jen občas se objeví v něčem to, jak byl vychovávaný - autoratitivně, tak mu připomínám to, co sám říkal - jak to na něj působilo, jak mu to vadilo, jak v tu chvíli rodiče "nenáviděl", jak si dobrovolně říkal - mami, dej už mi na zadek(aby měl pokoj), což účel nesplní - a hlavně je spokojený, když vidí výsledek sám - když to párkrát zkusil "vysvětlit" - spíš než naplácat, a zabralo to a ještě bez řevu. ALe naše malá je spíš taková, že čím víc plácáme(což se párkrát stalo), tím víc se zatvrdí a ječí ještě víc, je paličák 😀 Takže to absolutně nezabírá. Zkus s ním probrat právě jeho pocity - jak se mu líbila výchova rodičů, když byl malý(nevím teda, jakou měl výchovu) a ať se zkusí vcítit do vašeho malého - třeba u toho usínání - pláče, pláče, protože volá rodiče a ti nikde ☹ hodně to pomáhá - vcítit se do pocitů toho prcka 😉
@imzadi ale chápe, i když je tak malý, ale plácání si pamatuje určitě 😉 A jak to chce dělat - teď bude plácat a pak najednou otočí, jak povyroste a změní přístup? Nebylo by lepší ten přístup změnit už teď?Určitě by se mu to vyplatilo 😉 Určitě pomůže, když se budeš snažit aspoň ty, třeba to časem okouká a bude moct srovnávat.....je jasný, že ne vždy i ta tvoje domluva a vysvětlování zabere - hned, chce to taky čas a vydržet 😉
@anehap Ahoj, to máš pravdu, že únava to asi dost ovlivňuje. Ale dřív se k tomu většinou nedostaneme. Chápu, že by ji naštvalo, kdybych ji vyrušila uprostřed hry a začala jí ty hračky sklízet, to by namíchlo i mě 😅 proto se snažím dělat to jakoby samostatnou činnost, samostatnou hru, když si těch věcí delší dobu nevšímá. Je fakt, že se to časem asi vyvine, protože jinak je opravdu v tomhle zlatá, spíš se chce většinou jakoby zavděčit, udělat to dobře 😵 jen jí asi připadá, že tím večerním uklízením dávám najevo, že je konec srandy a jde se spát..
Teď mě ale dostala, já si tady na ni stěžuju, jak neuklízí, a ona si naschvál sama srovnává věci a říká "ukídíme" 😀 😀 tak nic no 😀 😀
@imzadi 🙂 ...ahoj,
co se týče toho spánku, tam jistá důslednost potřebná asi je, i když já teda zrovna nejsem moc vzorem 😅 .můj tříletý syn vyžaduje uspávání dodnes a taky stále ještě se mnou i spí, ale u malé se to snažím praktikovat alespoń tak, že zůstane ve své postýlce.ale zase...nechat vyplakat určitě ne, chodit třeba v pravidelných krátkých intervalech, pár tichými slůvky uklidnit, pohladit a zase odejít.i když zase...sama ze své zkušenosti vím, že takhle to jde u naší malé, ale u synka to bylo nepředstavitelné, to bych vyšlapala cestičku a stejně by chudák plakal i za dvě hodiny.jde asi spíš o to přizpůsobit se povaze děťátka a vycházet z ní.co funguje pěkně u jednoho, může druhému dělat zle.
plácat takhle maličké dítě mi přijde hodně nevhodné, protože z toho stejně ještě nemá rozoumek ☹ .vždyť je to ještě mimčo 😉 když dělá naše malá něco co mi nepřijde vhodné, tak ji prostě vezmu, odnesu kousek dál a zabavím něčím jiným.o vztekání takového prcka ani nemluvím, protože proti vzdoru 2-3 leťáčka je to jen takové nevinné prskání 😀 .navíc v tomhle věku funguje nádherně převedení pozornosti někam jinam 😉
tento věk a v podstatě do těch cca 3 let je to holt o tom, že jsme ocásky svých dětí a snažíme se je jednak ochránit, ale taky ukázat jak s věcmi zacházet, co může sám a co je lepší dělat spolu.je to někdy únavné, děti jsou jako kafemlejnky, pořád to samé dokola, ale tak už to s dětma je 🙂 .
@imzadi Já bych se manžela zeptala, kde je pro něj ta hranice, kdy malý "chápe". V roce? Ve dvou? V osmnácti? Přijde mi, že s takovou bude dítě vždycky brát jako na nějakém stupni, který ještě pořád není dost, aby s ním jednal jinak.. a malý mu poroste před očima a vlastně mu bude tu domněnku potvrzovat, protože se proti tomu autoriativnímu přístupu bude bouřit 🙂 jinak ve dvou letech, jinak v osmnácti. Nejde o to, co roční dítě "chápe", možná toho nechápe moc, ale je to věk, kdy si intenzivně fixuje svět a chování lidí kolem sebe, kdy si to všechno utváří. Je to čistá nádoba - hodně záleží na tom, co pojme do sebe.. a rozhodně si pamatuje větší plácnutí a nějak na něj uvnitř reaguje 😉 A to, že někdo řekne, že pak vidí výsledek hned.. ale čeho tím dosáhne? Akorát toho, že situace se bude opakovat a nikdy se vlastně nenajde klidné řešení pro oba 😉
a právě to, že z toho nemá rozoumek, je argument, proč to nedělat - ne dělat 😉
@imzadi u nás to bylo zpočátku podobné.... manžel tomu moc nevěřil. a když se něco "nepovedlo", byla jsem na malého moc "měkká". postupně ale viděl výsledky, viděl ten rozdíl mezi klasickou a rabr výchovou a jak na to malý rozdílně reaguje. teprve tehdy byl ochotný připustit, že na tom něco je. plus jsem mu to ve volných chvílích (povětšinou v autě, protože tam mi neměl kde utéct) hustila do hlavy... co, proč, kdy jak,......
teď už to vzal tak nějak za své a snaží se.... dokonce přečetl prvních ais 30 stran z rabru 😅
@apollo11 - k tomu uklídu... chápu o co ti jde, aby viděl, že se to dělá a měl k tomu pokud možno vztah.....@anehap - u nás pomohlo toto, mít jasnou večerní strukturu (pokud možno nemít zařazené uklízení hraček jako první věc po tom, co si dítě hraje, aby nemuselo docházet k přerušení hraní kvůli ulízení a dohadování, jestli je už správný čas...U nás se hra končí večerníčkem, při tom dostane mlíčko, pak se myje a po mytí, vy pyžamku se začínají dávat hračky na místo - tedy doje přirozeně lákavou aktivitou - večerníček, mlíko k přerušení hraní = žádné protesty.../nepoužívala jsem hodně dlouho slovo "uklízet", ale dávat hračky na místo, tam kam patří, ráno máme zem prázdnou, můžeme si začít hrát s čím chceme, věci mají své místo, víme, že je tam zase najdeme /plus jsem komentovala valstní konání - že dávám nůžky tady na toto místo v poličce, abych je tam zase našla příště...takové drobné nenásilné komentáře o výhodnosti dávání na místo..) a pak jsem vymyslela srandu při dávání hraček na m ísto - že příjde maňásek ovečka /tu mám na ruce) a povídá si s malým, malý přiveze tatru a hračky na ni naložíme s ovečkou, odvezeme..na začátku jsem dávala na místo věci tak z 95% já, malý občas něco, ale byl při mě, povídal si ovečkou a valstně se snažil je dávat na místo taky..jen občas ho něco zaujalo..tak se věnoval tomu...nenutila jsem ho, dokonce bylo období, kdy mi říkal, že mám dávat na místo sama...ale byl při mě...snažila jsem se mu nedat najevo, že dávání na místo je nepříjemná čínnost pro mě, ale že je to supr, že je dáme na místo, ráno tam najdeme, můžeme si znova hrát...Dneska si to sám hlídá, pokud něco nedáme na místo, tak běží to napravit...myslím, že vůbec nemusí přejmout ten pocit (co většině z nás bylo vnuceno rodiči - že uklízení hraček je hrozný opruz...pokud my se nebudeme tvářit, že je to otrava, uděláme z toho srandu..a nebudeme nutit....tak pak to sranda bude i pro ně...)... Nemyslím, že dvouleté, tříleté děti a ani starší jsou schopné uklízet hračky samotné nebo nějak uceleně...neudrží tak dlouho pozornost...vidím na našem tříletém, že vrchol soustředění u samostatné činnosti je oblíknout se...Asi základ je:
1. oddělit hraní od uklízení nějakou činností
2. tvářit se, že to je příjemná aktivita
3. vymyslet nějakého pomocníka, nějak ozvláštnit ten proces uklízení
4. nenutit dítě, mluvit o pozitivech občas, proč je dáváme na místo
5. nemyslet, že dítě bude dělat věci, protože mu řekneme, ale brát to spíše, že se naučí toto dělat nějak odpozorováním, opakovaným prožitkem, který je radostný,veselý, pozitivní..
6. ta průvodní sranda (maňásek, tatra časem vymizí, dítě ji odbourá...)
@apollo11 - mě taky jde rabr nejlíp na malém, asi proto, že jsem se naučit nemít přímá očekávání, chápat ho...u dospělých se mi to nedařilo, ani ve vztahu s manželem...rabr mi nedával nástroje na dospělé..na doporučení teď čtu - Nenásilnou komunikaci - od Marschalla B. Rosenbergra (možná tam mám nějaký misspell)...a to je tedy něco, pomáhá mí to s malým, ale hlavně hodně s manželem...
Ahoj, chtěla bych se zeptat jak zvládáte výchovu když jste už týden zavřený s malým doma, kvůli nemoci. Já už jse totálně vyčerpaná. Včera i dneska na něj jen řvu a odstrkávám ho z místa kde něco vyvede. Prostě žádná empatie žádná klidná domluva. Dokonce dostal už i přes ruce. Asi bych si měla víc trénovat to ovládání svých emocí, jak píšou v RaBRu. Za celý den je v pohodě chvíli když stavíme z kosteknebo koukáme na krtečka. Zbytek dne jen něco rozbíjí, stále s něčím haže o zem nebo se vsteká když se mu něco nedaří, nebo není po jeho ( asi už vzdor ). Doma mám nezkutečný ale nezkutečný bordel, na který kašlu a děkuju bohu za myčku 🙂 . Taky jem docela nachcípaná a nevyspalá a měla jsem teď trochu problémy. Tak to mi asi taky nepřidá. A přítel mě taky zrovna moc nepodporuje ☹
No zítra jdu ke kamarádce udělat si hlavu a pak na kafčo. Už se těším jak malá 🙂 🙂 🙂
A taky se těšm až se pustím do toho bordelu 🙂
@blandik Dík, ano, byla bych ráda, aby k tomu měla vztah, ale prvotně mi šlo spíš o to, aby nedocházelo ke zbytečnému pláči a rozhořčení v momentě, kdy hračky uklízíme (ať už spolu nebo se toho ujmu sama).. je to tak jen večer, kdy už je unavená a bere to jako "konec hry", takže ji v tom celkem chápu.. i když to taky odděluji jako činnost, jak jsem psala.. Jinak ji to i baví a dělá to s radostí a sama od sebe (samozřejmě po svém, vím že nelze chtít po batoleti systematický úklid a ani to po ní nechci 😅 ). Věřím, že je to jen období a snad se k tomu dopracujeme, aby to nebrala jako újmu, ale jako součást večerního rituálu.. většinou malá takové věci přijímá ráda, když si na ně zvykne, a to je asi to - začala jsem ji k tomu ponoukat teprve nedávno 😉
@lusy82 Já mám taky podobné stavy, když jsem unavená nebo malá nechce usnout nebo se podaří noc, kdy se nevyspíme.. bohužel mě nevyspanost hodně špatně ovliňuje 😒 Pomáhá kousnout se a vymyslet nějaký tvořivý pravidelnější program, aby se prcek nenudil, pokud člověk opravdu nepadá na pusu.. @majatob tu má dobré tipy 😉 My jsme měli nedávno den, kdy opravdu nešlo dělat nic jiného než koukat na Krtečka, a to jsem si říkala, tohle přece nejde, to bychom úplně shnily 😅 ale byla jsem tak vyčerpaná, že jsem byla ráda, že je klid. Já myslím, že když se "povede" takový den jednou za čas, tak v pohodě, nedělat si z toho hlavu, člověka to aspoň nakopne něco dělat. Nesmí to výt pravidlem 😉
Být 😅
neni nad to byt behem mesice nemocny-oba, dneska jsem totalne antirabrovska ☹ proste me neni dobre a malej ac je marodnej vyvadi, nudi se....
jinak jsem prihlasena na rabr seminar jsou to 4 cele soboty na jare tak se tesim, potrebuju hl prikaldy z praxe, knizka se cte preci jen hur 😉
ahoj holky, nedocitam vsechno, uz jsme zase vsichni nemocni, takze jsou ted jiny starosti nez konik ☹
jen k @lusy82 kdyz uz jsem tu byla zminena 😀 vis co mi pomaha nejvic, kdyz se dostanu do takovyho stadia (vycerpana, doma bordel, deti urvany, ja protivna... 😝)? Asi to bude znit divne, ale v takovych chvilich pustim detem pohadku, pekne se namaluju, nacesu, oblecu...a uz to me strasne nakopne udelat neco i s tim bytem, co na tom, ze deti normalne na pohadky nekoukaji a dnes se u toho provaleli cely dopoledne, kdyz si pripadam hezka a mam kolem sebe hezky uklizeno, prijde mi celej svet veselejsi nez usmudlane a v bincu 😅
...ehm...takze zrovna dnes deti odsledovaly na pocitaci 3 pohadky, ja jsem se aspon na chvili nalozila do vany, upravila se, odpocinula si od nich, trochu poklidila a ted pujdem neco asi vyrabet, moc se mi nechce myslet, takze dostanou barvy a at patlaji, pak je nahazu do vany a v 6 chodi nejstarsi spat, prostredni pujde tak po 7 a nejmensi ted spi, takze ten mi bude delat spolecnost vecer nez prijede muz z prace 😀
a dotaz ode me: nemate nekdo tip, jak vysvetlit skoro ctyrletymu hysterickymu diteti, ze teplomer opravdu nekouse? 😀 uz jsem zkusila snad vsechno, predvadet na sobe (navic mali se nechaji zmerit v pohode, takze vidi aj je), ohrat teplomer aby pod pazi nestudil, udelat z toho srandu, hrat si na "doktory"...proste jak prijde na vec, tak se nenecha ani za nic, muzu ho merit jen kdyz spi 😀 Ted me to nejak moc netrapi, T. je celkem v pohode, maximalne trochu zvysena teplota (pouzivam aspon babiccinu metodu-moje oko na jeho celo 😀 ), spis bych chtela pochopit proc je to takovej problem 😕
ahoj holky,jdu k vam pro radu,jeste zdaleka synovi nebudou dva,blizi se nam rok,ale uz ted se snazim praktikovat vychovu trochu jinak...snazim se eliminovat ne,vysvetluju,pri vztekani odvadim pozornost,neplacam za kazdou blbost apod.ale manzel to ma uplne jinak,zastava takovou tu starou autoritativni vychovu-placa,krici,zakazuje,nechava rvat pripadne da jeste na zadek,apod.hrozne se doma o to preme a vznikaji konflikty...ctu knizku Respektovat a byt respektovan,chtela jsem at si taky neco precte,ale nema cas...co s tim?mate nekdo zkusenost?ted treba nejvic resime uspavani a nocni spanek,malej dost place a ja vecer uspavam,nekdy i hodku a v noci kdyz place beru ho k sobe...ale manzel hrozne tlaci na to,at ho zkusime nechat plakat...a ja se v tom placam...i ja jako dite mela autoritarskou vychovu,takze se tezko ucim to respektovani ale snazim se...a pak prijde muz a mam pocit ze jde vse do haje:( diky za jakykoliv postreh!