Jak obnovit důvěru po traumatické operaci dítěte?
Zdravím všechny maminky, zkusím vysvětlit situaci..s mojí holčičkou máme opravdu krásný vztah,chápeme se,rozumíme si i když mě někdy zkouší asi stejně jako všechny dvou až tří lété děti..minulý týden jsme byly v nemocnici ,kde dceři museli vyoperovat pod celkovou narkozou uzlinu na krku..pořád vidím jak ji vezou v postýlce na operační sál a ona tak šíleně plakala ,tolik se bála a já tam nemohla s ní..pak trpěla, bolí jí to a léky odmítá,musíme je dávat násilím..je přecitlivělá a já cítím,že jsem ji zranila..vždycky když plakala byla jsem tady pro ni,pak jsem ji nechala napospas těm zlým cizím lidem co jí udělali auva..je jiná,chci to napravit a nevím jak..jsem šťastná,že je v pořádku,rána se hojí,všechno dopadlo dobře,ale náš vztah utrpěl..operace byla nutná..tolik to bolí..existuje pomoc?Máme jít k psychologovi?Zdají se mi sny jak z malé kape krev..mám trochu potíže i sama se sebou,manžel se mě snaží držet..mysleli jsme že po operaci bude všechno pryč..že to už pak bude dobré..ale není..
@kolibricek36 Ja jsem byla ve 2,5 letech v lecebne. Na 2 mesice. Tez bez rodicu. A nepamatuji si z toho taky nic. Jen znam z vypraveni a fotek.
@kristyn86 no právě, že děti si to nepamatuji. Prostě vyroste.
Plně souhlasím s příspěvky výše. Musíš si to zpracovat v sobě a přistoupit k tomu jinak. Dítě ti neduveruje, protože z tebe cítí nejistotu. Já mám zkušenost s dvěma operacemi u syna, to byl ale menší. Mohla jsem s ním jít před sál. Dost mě zaráží, že dceři zřejmě nedali premedikaci, která by ji zklidnila už na pokoji. U nás byla pooperační péče dost náročná a já špatně snášela, že to musím dělat na sílu. I později třeba při odsávání rýmy, bylo mi to proti srsti. Až když jsem změnila postoj, syn u toho přestal vyvádět. Nesmí vycítit stín pochybnosti a pak nám plně důvěřuje, že je to pro jeho dobro. Ve 2,5 letech toho už dost zvládnou pochopit.
Ahoj, tohle asi bude ode mě tvrdé, ale problém máš hlavně ty. A přenášíš to na dítě. Malá není první ani poslední dítě, které je nemocné a po operaci a můžu tě ujistit, že takto malé děti rozhodně tak komplexně a dlouhodobě nepřemýšlí. Žijí okamžikem. Takže jestli si nechceš zničit vztah a důvěru, dej se do normálu a přestaň malou stresovat svými psychickými stavy - to jí škodí víc než jednorázový zákrok i fyzická bolest.
Souhlasím s tím, že dítě je zrcadlem rodiče. Vidím to sama na synovi, že když nemám náladu, i on je podrážděný, nepříjemný. A občas to nastavené zrcadlo je příjemné, protože vlastně vidím, jak mě vidí okolí.