Jak obnovit důvěru po traumatické operaci dítěte?

@gbp Děkuji za reakci🌹vysvetluji opravdu pořád,ale nějak to malá nepobírá, myslím,že jsou to informace, které ještě hlavička nezpracovává..i to proč dáváme sirupy,že je to na bacilky,aby šly pryč a ona byla zdravá holčička..kouká na mě,řekne jo a pak stejně spustí hysterak když jí ho chci dát..je to jako jedna velká noční můra..snažím se být v pohodě,právě proto,aby to nemusela malá snášet,ale nějak to vyplouvá na povrch ať dělám co dělám..na to není co říct,já vím..

Přesně to je systém nemocnic kdy je to špatně. V cizině běžně může řidič jít s dítětem a když dítě uspí, rodič odchází. U nás už je také pár nemocnic kde to za určitých podmínek je možné. Ale pořád je to spíš boj, za mě úplně zbytečný. Mrzí mě, že dcerka má z toho trauma, vím jak se cítí. Mohl by pomoci psycholog, pokud je to zlé. Jinak bych jí řekla jak se cítíš ty. Řekla bych jí jak tě to mrzí, omluvila se jí, vysvětlila situaci, že tě s ní nenechali jít, nevím jestli jsi o to třeba žádala. Řekni jí, jak tím taky trpíš. Prostě se jí otevři, omluv se jí a zeptej se jí jestli to můžeš nějak napravit. A dej jí čas. Musí to také zpracovat.

@guliii Rozumím.. myslíš,že to tak malé dítě dokáže?Pochopit a zpracovat?Z toho mám strach,aby si to nenesla s sebou dál životem..mluvila jsem s anestezioložkou,chtěla být s Viky dokud nebude úplně mimo,ale z hygienických důvodů to údajně nešlo.. řekli,že je to mrzí,ale předpisy jsou dané..na dospavacim pokoji po operaci jsem už být v plášti mohla..alespoň tedy po tom co se probrala..

Jsem zastancem teorie, ze male deti nejvice zrcadli rodice. Jakekoli vysvetlovani zni neduveryhodne, pokud z tebe citi jake z toho mas vycitky. "Proc ma maminka vycitky, jestli to bylo nutne a melo mi to pomoci?" Musis si to zpracovat v sobe, ve chvili co budes opravdu presvedcena ty, dite nebude mit problem s duverou v Tebe.
Proc o tom sama uvazujes jako o tom, zes ji nechala napospas lidem "co ji udelali auva". Ty ji sverila na chvilku lidem, kteri umeli odstranit zlou nemoc. Být si s ní nemohla, protoze ty to neumís, maminka umí jiné věci. Víš, že to chvilku bolelo a musí teď brát léky, ale nakonec bude zdravá a za chvilku to bude celé pryč. .

@tereza0111 to dává smysl.. děkuji!

Naprosto souhlasím s @tereza0111 Tvá dcera zrcadlí to, co jí předáváš ty a vidím tam naprosto špatný postoj. Ty jsi ji svěřila do rukou profesionálů, kteří jí pomohli. Byla jsi s ní do poslední chvíle, kdy to šlo a zase hned, jakmile to zase šlo. Jsi s ní teď, dodržuješ režim určený lékaři. Nikdo jí neublížil, maximálně teda promiň, ubližuješ jí ty svým přístupem. Dítě a jeho pocity chápat je potřeba, ale odsud posud. Taky je potřeba se k tomu postavit věcně, byl zdravotní problém, který se musel řešit, doktoři nám pomohli, my to spolu zvládneme a jsme jim vděční, za veškerou lékařskou péči. Nastav si to v hlavě ty jinak a tvé dítě bude brzy též v pohodě. Jestli ti přijdu moc drsná, tak promiň, mě to tak funguje, mám zážitků i s nemocnicí taky spoustu, ale nikdy mi nepomohlo se v něčem takhle šíleně babrat. Prožít si to, ale snažit se pak podívat s nadhledem, poučit se z chyb pro příště, brát vše jako zkušenost a hledat spíš to dobré.

@zuzkasim nene,nejsi drsná,potřebovala jsem si to uvědomit..musím se vzpamatovat a doufat, že ve Viky nezůstane nějaký velký strach z lékařů..nebo nějaký skrytý strach,nevyznám se v dětské myslí a doufat že prostě zapomene mi přijde nějak málo..

Jinak pokud můžeš, napiš do nemocnice zpětnou vazbu. Čím víc rodičů se bude ozývat, tím dřív se něco změní. Jestli jsi byla spokojená s operací napiš jim to a můžeš napsat právě o tom traumatu dcerky. Začíná se to měnit, ale jde to pomalu. Hodně nemocnic se vymlouvá na to, že to nejde, ale přitom v jiných nemocnicích to jde. Je to hlavně o ochotě vedení. To samé, mediky a různé novináře tam pustí a rodiče ne? To je prostě špatně, i kdyby si ten obleček měl rodič zaplaťit.
Jinak souhlasím s tím, že se nemá cenu k tomu pořád vracet. Řekla bych jí, že mě to mrzí a vysvětlila a pak šla dál. V tu danou chvíli jsi udělala co jsi mohla. A byla jsi tam, když se budila, to se taky počítá. Neboj zpracuje to, buď tu pro ní, ale buď v pohodě.
Já to bohužel jako dítě také zažila, byli mi asi 2 roky a matně si to pamatuji, byl to stres, papatuji si ty pocity a paniku. Ale zpracovala jsem to, ale dodnes mám syndrom bílého pláště. Pokud nekdy o tom bude chtít mluvit, vyslechni jí a nezlehcuj její pocity. Ale jinak buď v klidu a nepřipomínej jí to, třeba na to zapomene. Držím palce, neboj bude to dobré.

Nemyslím si, že je potřeba zapomenout, spíš to přijmout. Bylo to potřeba, zdraví je to nejdůležitější, bez zdraví bychom mohli náš život ztratit. Kvůli zdraví je občas potřeba zkousnout i něco nepříjemného, odměnou nám za to bude to, že se budeme později cítit dobře, bez potíží, spokojení. Musíš jí předat důvěru.❤

Souhlasím s @guliii, jsou nemocnice, kde jsou velmi vstřícní a kde ne. Četla jsem rozhovor s jedním primářem dětského oddělní a ten říkal, že dítě dostane před zákrokem sirup na uklidnění, pustí se mu pohádka. Asi bych se mrkla do skupiny Podpoříte mě v osvětě na fb skupině, protože já nevím, tyhle nuance, kdy rodiče nemůže být a kdy může být s dítětem, co se týká operace. Jasně u operačního výkonu ne, ale do kdy jej může doprovázet, to nevím. Někde jsou friendly k dětem, jinde ještě jednou zvyky z minulých let a rodiče mají stopku, i když by ještě rodiče mohli být s dítětem a nemění to, protože se to tak dělá.

Nastudovala bych si tyhle práva, kdyby se měla situace opakovat.

Jako nalejme si čistého vína, ano ten zákrok ji traumatizoval, to se prostě stalo. Teď to chce, čas, lásku a opečovávání, aby se to zahojilo. Trauma se dá zpracovat, ale ty svým sebemrskačským přístupem ještě přikládáš pod kotel.

Urychleně si najdi terapii pro sebe, ať jsi pro ni bezpečný maják a ne psychická troska. Teď tě potřebuje silnou a milující, ne to, co předvádíš. Dcera si asi těžko může zpracovat trauma ze zákroku, když jsi traumatizovaná víc jak ona, jedeš ve výčitkách.

Občas mě fascinuje, jak někteří rodiče řeší terapii pro dítě, ale, že by si zametli před vlastním prahem, to ne.

Obecně lékaři nejsou zlí lidé, i když někteří mají chování řeznické psa, ale to je zas na jinou debatu. Ano, některé zákroky jsou velmi nepříjemné, ale to je holt cena za to, aby se tělo dalo do pořádku.

Chtela jsem napsat presne to same,co @zuzkasim a @tereza0111 . Musis si to nejprve zpracovat v sobe. Ze jsi neprovedla nic spatneho. Proste to tak bylo,jina moznost nebyla. Byla jsi s ni tak dlouho,jak to slo a ted jsi s ni zase. Pokud to ty nebudes brat jako prikori,srovna se s tim i dcerka. Ona se ted chova tak,jak to citi z tebe. Neni dulezite,aby na to zapomnela,ale aby to prijmula. Ja jezdim na operace a hospitalizace s dcerou od jejiho roka. Parkrat me nechali jit s ni do predsali,ale jinak si ji odvazeji z pokoje. Ted ji jsou skoro 4 roky. Rekla bych,ze kolem tech 2,5 let - 3 roky si to uz zacla uvedomovat. Dalo se s ni o tom mluvit. Hodne si na ty situace hrajeme. Hrajeme si na to,ze panenka plysaci jdou na operaci. Sestricky ji odvezou,maminka na ni pocka. I si o tom povidame. Ze byla na operaci a bylo to tak a tak. Ona to pak vypravi i ostatnim. Takze nic nezatloukam. Ale jsem s tim v pohode,zachranili mi dceru. Ma dozivotni nasledek. Nevidi na leve oko. A pracuji s tim stejne. Vi to,mluvime o tom. Ale hlavne jsem s tim v pohode ja. Prijmula jsem to a ona to ze me citi. Ze to neni nic spatneho. Znam z nemocnice maminky,co jsou cele vyplasene a ta decka taky. Fakt prebiraji chovani po mamince. Pokud s tim budes mit nejaky vnitrni problem a nepujde ti to,klidne si zajdi popovidat k psychologovi.

Jo a jinak se vubec nedivim,ze te to rozhodilo. Je to stresujici situace. Mas na to narok. Jen je ted dulezite,abys to zpracovala a uvidis,ze i dcerka se srovna. A jeste se mi vyplatilo,nemluvit litostive ohledne lekaru. Ja rikam vzdy kam jdeme,proc tam jdeme,co bude. V pripade strachu motivuji,ze ji verim,ze je statecna. Ze kdyby se ji neco nelibilo,ze nevadi,ze bude plakat. Chodime pak i na odmenu,kterou si prededwm dohodneme. Vzdy je to dobrota,za velke vysetreni nemam problem s hrackou.

já naprosto souhlasím s @tereza0111. Ukaž dceři že se nic hroznýho nestalo. Ukaž ji ze je dobře že už je po všem. Raduj se s ní že je zdravá. Možná už i přestaň mluvit o tom že jsi ji tam nechala. Udělala jsi co bylo správné, víc jsi toho udělat nemohla. Dcera je v pohodě a to je hlavní. Když o tom prestanes mluvit tak na to zapomene úplně.

@guliii Děkuji.Musím říct,že lékaři odvedli skvělou práci,všeobecně péče byla opravdu prvotřídní..skutečně často nás kontrolovali,na jakoukoli kontrolu,vizitu,všude nás volali jako první.I přesto,že jsme neleželi na dětském oddělení na pokoj přinesli stoleček,hračky,pastelky..dokud nedošlo k zákroku Viky to tam měla vyloženě za hernu..nemocnici recenzi napíšu,dobrý nápad..

@levandule_k Jo,ten sirup dcera dostava taky a u neho vzdy rve nejvic. Nesnasi ho. Je nalacno a tohle je hořke 😔 Takze ji to i navaluje...Smrdi to...Ale pak je takova vlacna,oblbla....

@levandule_k Sirup na uklidnění Viky dostala, ale spíš byla zmatená, nemohla se pořádně pohybovat a co začal účinkovat prostě plakala..myslím,že to každé dítě vnímá jinak..v podstatě říkáš,že to přeháním a možná máš i pravdu, ale snažila jsem se na to podívat i s jejího úhlu pohledu..zamyslet se nad tím jak to asi vnímá Viky a taky bych byla rozhozená,kdybych nechápala co a jak,proč se mi tohle děje..jednoduše nezvládám,když moje dcera trpí,komu by to dělalo radost..ovšem jsem jednou matka a musím se vzpamatovat.Věděla jsem,že napsat sem je dobrý nápad..

@kristyn86 Tak to je silné kafe.Viktorka má tedy "jen"obrnu lícního nervu tzn.že v podstatě neovládá pravou část pusinky když mluví,usmívá se,ale rozumět ji jde,je to spíš kosmetická vada,proto jsem ti do těď ani nezmiňovala..mrzí mě čím si procházíte a obdivuji jak se situací pracujete..odměny jsou u nás v podobě nálepkových sešitů,miluje je,nemám problém vykoupit papírnictví aby byla v pohodě,ale řekněme si narovinu - v tu danou chvíli je to k ničemu,ale jdeme na to v podstatě stejně..když dáváme léky,za odměnu je dobrota..nějak nemám slov,náš problém se zdá být oproti Vašemu malinký..

@novamamina doufám,že máte pravdu..

Chci Vám všem poděkovat, přiměly jste mě zapřemýšlet nad svým přístupem..zapracuju na sobě,aby měla moje holčička silnou matku,někoho o koho se může opravdu opřít,ne ubrečenou trosku..ještě nás čeká vytahování stehů,legrace to nebude ale budeme tam s manželem oba..v tomhle mám kliku..Viky má nás oba..myslím,že terapii mám tady ve Vás,tuším,že víc potřeba nebude..mohla jsem to s Vámi probrat a moc si toho vážím..

Verim,ze vyndani stehu zvladnete 🙏 A pak uz bude jen dobre. Nase Eli mela zhoubny nador v oku. Bylo to fakt narocne obdobi. Prvni dva dny jsem v nemocnici jen probrecela. Pak jsem si zacala vsimat tech ostatnich maminek,co tam meli detatka na chemoterapii s ruznymi druhy onko onemocneni. A ony s temi detmi tak nejak normalne komunikovaly,smaly se. Deti si hraly. A me doslo,ze dceri nepomuze uplakana maminka,ale ze jsem to hlavne ja,kdo musi zatnout zuby a byt tu pro dceru v pohode a pak bude i ona. V tom roce jen jak nekdo vesel do pokoje,tak hrozne brecela. Ale jak rostla a dalo se s ni lepe mluvit,tak ted uz se i naopak necha osetrit uplne v pohode. Jen vse musi vedet. Ja jsem to zvladla sama,ale kdyby by to neslo,sla bych k psychologovi. Drzim palce,at uz je dobre!
P.S. co jsou to nalepkove sesity? Tam se lepi samolepky?

@kristyn86 Jste velice silná osoba, úžasné jak složitou a těžkou věc jste zvládla..cítím se provinile ,že tady řeším operaci uzliny..držím palce aby holčička neměla do budoucna už žádné další trápení..
Nalepkove sešity jedeme od Vikincinych dvou let..občas si je ještě ráda prohlíží a učíme se na nich předměty,barvy, čísla..je to super🙂

Dekuji. Snazim se byt silna,jak jen to jde. Taky si nekdy zabrecim nebo postesknu,ale brzy je to vzdy ok. To k zivotu patri. A nemusite se citit provinile,kazdy proziva neco a nic neni jednoduche.
Jo tak tyto nalepkove sesity znam. To jo,ty jsou moc fajn. Eliska je schopna si je lepit i ted 😉 Ja totiz premyslela nad tim,jestli de neprodava nejake album na klasicke samolepky. Ona je rada,ale pak mi je chce lepit na nabytek a to mam z toho trochu tik v oku 😂 Tak at se uz jen dari! Zvladnete to 🍀

Žádná matka nerada vidí trpět svoje dítě a je to těžké se dívat na svoje dítě, jak brečí, nechápe, co se děje a ty v podstatě nemůžeš v danou chvíli udělat nic víc. Asi psát ti, že přeháníš mi přijde necitlivé, ale tenhle můj příspěvek patří mezi ty drsnější, ale neměla jsem v plánu, aby to bylo drsné.... Nicméně musím říct, že si jako dítě pamatuji, že když jsem byla nemocná, tak, že to mou mamku trápilo a vidím ten smutek v jejích očích, že já trpím, ale já jsem jí nechtěla přidělávat starosti schválně onemocnět. Na druhou stranu nesklouznout do druhého extrému a říkat, to nic není, zlehčovat to. Určitě jsi skvělá maminka.

@kristyn86 Tik v oku z nálepek na nábytku naprosto chápu 😄vzhledem k tomu, že na sešitech pracujeme spolu tohle zatím u nás nehrozí,ale povíme si za pár let😄hlavně se držte.. ať už je jen dobře,krásné Vánoce přeji

😀 Dekuji,taky preji krasne Vanoce 🍀

Myslím, že žádnej rodič nechce vidět svoje dítě, které něco bolí, boji se..... Automaticky je chcem ochránit. Nicméně oravdu se hlavně my, dospělí, musíme v sobě nastavit, že doktoři tu jsou od toho, aby našem dětem pomohli a ne aby je trápili. Bohužel některé věci nejsou příjemné, bolí, děti se bojí neznáma. A je na nás, abychom zůstali v klidu a nad věcí, co nejvíc dítěti vysvětlili, že je to v pohodě, že to nic není, ze pak mu bude lépe atp.
Mě se narodil syn nemocný, takže v podstatě od druhého dne jeho života je to furt něco. Ve třech letech už měl asi 5 magnetickych rezonanci, dvě drobné operace, biopsii, nepočítaně EEG a snad nekonečno odběrů krve. Když byl malej, tak to bylo relativně v pohodě, to ještě nechápal, co se děje. Teď už je to samozřejmě horší a teď už brečí jen když v nemocnici dostane náramek nebo se musí u doktora vyslect. Už prostě ví, o co jde. Já už jsem si za tu dobu zvykla, že se prostě při vyšetřeních směju, zpívám mu, v klidu vysvětluju, že to bude v pořádku, že to nebolí atp. Ale v chápu, že pro tebe je to složité teď, pokud jsi doposud řešila jen drobnosti. Hlavně si fakt nastavit v hlavě, že všechno tohle je pro dobro dítěte a az bude větší, poděkuje ti za to. 🙂

Taky mám citlivou dceru,je po mé a zjistila jsem že je lepší neříkal dopředu,takže když měla jít ve 4letech na odstranění nosní mandle tak jsem jí nic neřekla,já to hůř nesla taky jak ji odváželi,že jsem si měla vydupadt a být až do uspání a pak při probuzení,na což máme matky nárok,ale nechtěla jsem prudit když to bylo přes známé.dcera to zvládla víc než v pohodě,i když brečela jak ji dovezli ale naštěstí nás vztah neutrpěl jak vašem.m

Doporučuji koupit dětskou knihu s tématem nemoci a lékaře. Synovi ve 3 letech zjistili,že má jednu ledvinu (narodil se se dvěmi,ale jedna zakrněla a odumřela),musela jsem to vysvětlit jemu i starší dcerce,tak jsem koupila knihu o anatomii a vysvětlila,že se narodil se dvěmi ledvinami,ale jedna byla nemocná a ztratila se, prostě není.syn musel absolvovat dost nepříjemná vyšetření,pomohlo mluvit o tom,proč ji nemá.neni to jen jeden okamžik,potáhne se to s ním celý život,určitá omezení má,zatím chodí do školky. Ve školce to paní učitelce dokázal sám vysvětlit,že jednu ledvinu nemá, i já jí řekla co a jak se má,kdyby se stal úraz ve školce nebo se nedejboze musela volat sanitka do školky.jednou za rok musí absolvovat kontrolní ultrazvuk,to říkám,že se musí paní doktorka podívat myší na ledvinu a zkontrolovat ji zda dobře roste.a v pohodě.prochladnuti,málo pití a antibiotika, úraz zad jsou problém.nebat se o tom mluvit, klidně si i vzít plyšáka,přišít mu něco ke krku a názorně jí předvést,že to plyšáka bolí,že nemůže jíst,mluvit a nemůže za kamarády.a když se to odstraní tak to bude v pořádku,bez bolesti,s kamarády atd.

Já byla ve dvou a třech letech v nemocnicích , tehdy rodiče nesměli, a žádný problém nemám, myslím, že ty jseš na tom hůře než to dítě. Dítě má cítit lásku a péči, a ne že maminka se utápí v sebelítosti. Dr.je sice cizí člověk, ale pomáhá, nedělá zbytečně bolinka.