Jak skloubit péči o miminko a starší děti?
Potřebuju se asi vypsat a možná slyšet nějakou radu, jak na to. Mam tři holčičky - 5 let, necelé 3 roky a miminko 2,5 měsíce. Bohužel miminko je strašně uplakané, v noci nespí, v kočárku pláče…je to boj. Co me ale nejvíc trápí je, ze nemam vubec čas na starší holky. Přijde mi, ze v jednom kole jen chovám/uspavam/uklidnuju miminko. Snažím se u toho všeho si se staršíma povídat, koukám, jak maluji, vyprávím jim pohádky..ale proste neni to, jako dřív. Treba večer ta tříletá často pláče, ze chce maminku, ale ja uspávám miminko 😢 S manželem se prohodit nemůžeme, protože mimčo u manžela strašně vříská, nechce s nim byt. No proste mam pocit, ze tam pro ty starší holčičky ted nejsem a dost me to trápí. Ale zároveň nevim, co s tim.
Mám to samé + jedno dítko navíc. Nejmladší syn hodně trpí na bříško a je to totální nespavec. 🤪Takže teď necelé dva měsíce, co je na světě, dělám s dětmi vše buď z křesla a on spí u mě nebo "vříská". Ale je to úplně přesně, jak píše @rebe Už se na ně dost směje, když na něj mluví a jim se to strašně líbí, že je roztomilej 💙 A vím, že se to vše zase přehoupne, bude času víc, bude hezky a budeme hodně venku.. takže žádné výčitky,jsi skvělá maminka❤️
Mě strašně pomohlo si vyhradit nějaký malý časové úsek, kdy jsem věděla, že můžu staršímu dát naprosto plnou pozornost a vždy jsem viděla, že ho to dosytí víc, než když jsme x hodin i s mladší, já mám pocit, že se mu věnuju, ale má pozornost je roztříštěná. Takže moje rada zní, z času, kdy mimčo spí nebo ho někdo může na chvilku pohlídat, si ukrojit alespoň 20 minut plné koncentrace na obě nebo jednu starší a dát jim najevo, že jste tam v tu chvíli jen pro ně ❤️
Mým dětem je 7, 9 a 11 a opravdu to bude lepší a lepší 🙂 Celý život si budou ty děti dávat mezi sebou tolik pozornosti, co ty bys nikdy nesvedla.
Co mi fungovalo - říct si o pomoc, fakt hodně lidem. Každý pomůže trochu (povozit, pohlídat) a dohromady to bude velký efekt.
A nešlo by uspávat prostřední i s miminkem zároveň? Měla jsem děti 2 roky po sobě a uspávala jsem obě hodně často. Starší taky chtěla spát jen se mnou, takže buď muž hlídal nespící miminko u sebe, než jsem uspala starší, nebo miminko na prso a starší přitulit. Uspat v ložnici, pak přenést do postýlek. Ale většinou hlídal muž, též byla mladší nespící smrádě, takže jsem uspala a pak do 3 do rána uklízela s miminkem v šátku. Přes den by teda i spala, ovšem to jí vždycky vzbudila starší nějakým hysterákem. 🤦 Bylo to krásné období. 😀
Ahoj, mam deti 6 let, skoro 5 let a ted mimco 5 mesicu (nedonosene, takze sice 8 mesicu na svete, ale…). No. Lezela jsem 11 tydnu v porodnici pred porodem tretiho. Manzel zustal ze dne na den sam s dvema malyma detma. Bylo to husty. Po porodu to pokracovalo, dalsi skoro 3 mesice po nemocnicich, nakonec jsem jezdila domu za detmi aspon na vikendy. Maleho mame doma od srpna a od te doby se szivame vsichni. Nekojim - neslo to ze zdrav duvodu nedonosenatka. O to je to asi lehci… tu lahev mu muze dat i manzel. Ted pres den travime cas vsichni spolu. Mimco si hraje na zemi a ja delam neco u stolu se starsimi. Kdyz mrouska, chovam ho a dokoncime aktivitu, nebo ji prerusim a hold se venuji mimcu. Deti se muzou pridat a jit krmit nebo prebalovat se mnou - maji o to zajem. Vecer cteme pohadku vsichni dohromady, mimco v postylce a ja s dvema starsimi v manzelske posteli. Pak si jeste povidame a strasi jdou spat sami. Ja uspavam mimco. Nebo priskoci manzel a uspava mimi a ja jdu se starsimi. Proste se stridame, jak jen to jde. Ted jsem jela na bazen jen ja a prostredni syn a bylo to skvele. Priste planuji neco jen s nejstarsi dcerkou. A pak treba s obema starsimi. Manzel to s mimcem zvlada. Drzim palce at na to taky prijdete a vse si sedne.
No, tak chce to nějakou ohleduplnost k ostatním dětem a dospěláckou soudnost. Pokud si chci pořídit více dětí, tak snad počítám s tím, že se budu muset nějak věnovat všem a péče jen o miminko mě neomlouvá ani nevyjímá z povinností ke starším. Nevím no, já mám taky více dětí a všem se snažím věnovat. Za starším skoro puberťákem chodím a ptám se na všechno možné, zajímám se o něj a vždycky se snažím udělat si na něj čas. Je to asi tak, že kdo chce, hledá cesty a kdo nechce, hledá výmluvy. 😉
Mimčo je ještě malé, bude to určitě lepší. Určitě je dočasná možnost, že těm starším se teď bude věnovat víc manžel a může jim to vynahradit různými výlety, akcemi apod.
Reálně dočasně. Nebo najít chůvičku a prostřídat péči o děti🙂 jezdím hlídat jako chůva staršího chlapečka, at má pani čas na miminko, a na druhé straně pak mladší kdyz chce byt se starším🙂) starší ma období “nesnáším maminku”, protože ma “brášku”. Pracuju s nimi na tom🙂
Pamatuji si, jak jsem to po porodu druhého dítěte taky řešila a mrzelo mě, jak najednou většinu mého času pečuji o mimino a na staršího nemám čas. Zpětně vidím, že je to jen těžší období, které zase přejde a bude to lepší. Hodně jsem o tom se starším mluvila. A když to jen trochu šlo, tak se mu věnovala. U kojení jsem mu četla a hodně jsme chodili ven, kde mladší většinou spal. Bude to lepší! Ale nějakou dobu to jeste potrvá.
Je to jen období. Je to jen období. Děsný, masakrálně těžký, náročný a zdá se nekonečný. Ale je to jen období. Fakt. Bude líp. Jsi skvělá, holky mají štěstí, že tě mají. Až na ně poprvé malinká koukne pohledem plným lásky, dojde ti, jaký dar jsi jim dala další bytostí, která je bude zbožňovat. A pak už bude jenom líp. Vydrž. Je to jen období.