Jak vychovávat 15měsíční dítě?

Poslední dobou si začínám připadat bezradná ohledně přístupu k malému (15 měsíců), třeba zažíváte to samé nebo jste na tom naopak lépe a poradíte mi...🙂
Připadá mi, že s malým začíná být strašně těžká domluva a já nevím, jak na to. 🙂 Nechci ho být a křičet na něj (to stejně v ničem nepomůže, jen jako bonus on začne brečet), spíš bych ráda šla cestou domluvy (ikdyž asi jedno výchovné plácnutí přes zadek nikomu neublíží), jen mám pocit, že to nefunguje po dobrém ani po zlém...🙂
Kubík asi tak tři týdny chodí, během dvou dnů začal chodit sám na delší trasy, jenže.... v kočárku se mu moc nelíbí, tak ho dám ven a on mi zdrhá - buď se otočí a letí na opačnou stranu, já musím letět za ním a kočár třeba ujíždí z chodníku na cestu (nestihnu zabrzdit) a když ho chytnu a nasměruju, že půjdeme tam, kam potřebujeme jít, tak si sedne na zem nebo se nechce postavit na nohy. A tak tam sedí a sedí a já čekám minutu, dvě a přemlouvám ho, aby si stoupnul, spousta lidí projde (bydlíme ve městě), já ho musím zvednout a posadit do kočárku. On už by si znovu nestoupnul.
Na hřiště s houpačkou (jeho oblíbenou) můžeme chodit jen dopoledne, když tam nejsou maminky s dětmi, protože on tam MUSÍ sedět a houpat se třeba hodinu... Když ho vezmu, tak je strašný řev a scéna. Odpoledne se chce na houpačce prostřídat víc dětí, takže to tam s ním chodit ani nemůžu. Když jsme na jiném hřišti, kde je skluzavka, tak si stoupne ke spodku skluzavky a leze na ni, ostatní děti chtějí jezdit, tak zase vysvětluju, lákám ho někam jinam, ale nic nepomůže, tak ho musím vzít a odnést třeba dva metry. On si lehne na zem a začne brečet, bušit pěstma do chodníku atd. Jak v takové chvíli reagovat např. před ostatními maminkami? Být ho nechci, domluva nepomáhá, takže čekám, než přestane... Je to správné řešení?
Neustále strká něco do pusy - kamínky, písek, trávu, vlasy, cokoliv co najde venku i doma na zemi. Pořád mu říkám, že se to nedělá, říkám, že je to fuj, ee, nene atd. Nepomáhá ani plácnutí přes ruku. Když je to málo, tak se usměje a pokračuje dál, když je to víc, začne brečet (je hodně přecitivělý), uklidní se a stejně to dělá znovu. Jak zareagovat?
Od začátku, co jsme začali s příkrmy, tak krásně papal všechno. Ale poslední dobou je to strašné. Nemyslím si, že by to bylo zoubkama, spíš začíná být strašně vybíravý. Nechce jogurty, pudinky, ani žádné jiné věci typu Pribiňáček (sní tak 3 lžičky), z ovoce jí jen banán, občas hrušku, jahodama krmí mě, přesnídávky nechce, v obědu se vyloženě porýpe, večeři rozhází - chleba, sýr, rajčata a vlastně jí jen pečivo, pokud má náladu a nezahodí rohlík na zem... Změní se to ještě nějak? Když háže jídlem, jak mu vysvětlit, že se to nedělá? Když mu to vysvětluju, myslíte, že mi rozumí a chápe to?
Asi je toho víc a na všechno jsem si teď nevzpomněla. Opravdu bych ráda šla cestou domluvy, jen prostě nevím jak na to... a jestli je vůbec v jeho silách porozumět mě...🙂 Děkuji za názory. 🙂