Je správné říct dítěti, že ho nemáte rádi?
Nechci aby to vypadalo, že nemám své dítě ráda. Miluju ho. Ale neskutečně ale fakt neskutečně zlobí, dělá naschvál a já kolikrát nevím kde mi hlava stojí. Přes den i v noci si několikrát řekněme, že se máme rádi, pusinky atd... Ale pak je den kdy neskutečně zlobí a já řeknu nemám tě ráda, protože.... Nebo on zlobí, vidí že jsem naštvaná a ptá se máš mě ráda? Samozřejmě z naštvání řeknu ne.... Večer zase vše ok. Ale jak to máte vy?
Já to teď o víkendu zažila obráceně, dcera mi řekla, že nejsem její maminka (poté, co jsem neskakala jak piskla) a je mi to líto doteď. A to jsem dospělá a dokážu si to racionálně srovnat, přesto to fakt zabolelo. Nechci si ani představit, co by ji behalo hlavou, být to obráceně.
Jinak mě se ale dcera taky ptá, zda ji mám ráda. Prostě to potřebuje slyšet. A nemyslím si, že to hned znamená něco špatného, myšleno všeobecně. Situace u zakladatelky je zřejmě jiná...
Mám dítě zřejmě s ADHD, psycholožka nám řekla, že tomu hodně věcí nasvědčuje. Je neposlušná, rozjívená, nesoustreděná, uvřeštěná a asi nejvzteklejší dítě z celé vesnice. Jako menší byla spánková teroristka, nespala ve dne ani v noci, dost často jsem z ní opravdu úplně, ale úplně vyčerpaná a říkám si, že bych nejradši někam s křikem utekla a už se nevrátila, ale nikdy mě nenapadlo jí říct, že jí nemám ráda. To je podle mě dost mimo. 🙄
Ne nevíme, co konkrétně prožívas. Není popsáno, jak moc zlobí. Ale mě zarazila jedna věc v původním dotazu a to přímo nadpis, jak správně říct, že ho nemáš ráda. To není afekt, to je příprava, taková kalkulace a manipulace a to se nezlob nebo zlob je zarážející a proto byly reakce jaké byly.
Tak se máš zeptat normálně. Já mám podle všeho podobné dítě a ještě jsem mu tohle neřekla. Ani bych to nikdy neudělala. A to nejsem super úžasná matka, která nedá na zadek ani nic takového, zrovna dneska jsem jí na zadek plácla, po půl hodině, kdy mě fakt vytáčela a dělala naschvály, nenechala mě najíst a zlobila mladšího. Řeknu jí, že jsem naštvaná, případně že se zlobím, když ji dám na zadek, tak se pak usmíříme. Ale tohle společně s "nechci tě" a pod, je stopka. Chápu, že ti to ujelo, že nejsi dokonalá, ale pak měl ten dotaz být položený jinak. Smůla.
No promin, ale jednak z tvojeho dotazu opravdu velka litost ani trhani uplne necisi, kdyz se ptas, jestli je to spravne a 'jak to mate vy'.
Zpochybnovat a podminovat svou lasku k diteti je proste fakt zlo, to je normalni psychicke tryzneni. Tak male dite jeste moc nechape, kdy 'zlobi', protoze pousta z toho zlobeni je relativni a zavisle zrovna na tom, jak moc frustrovani zrovna jsme. Takze z pohledu ditete ho proste nekdy mas a nekdy nemas rada. To proste rikat nesmis, jsi dospely clovek, ktery je schopny se ovladnout.
Proste 'Zlobim se, ale mam te rada i kdyz se zlobim.'
Když nevnímá tak co děláš?zopakujes, zakřičís?nebo jdeš k ní,polozis jí ruku na rameno a zopakujes jí to z očí do očí? Chodíte na hřiště?jak se chová k ostatním dětem?bije je nebo je přátelská?
Každé dítě umí pořádně zlobit a některé děti jsou obzvlášť výživné, navíc třeba v kombinaci s povahou matky to dělá opravdu peklo... Přiznávám, že jsem párkrát použila tělesný trest, křičela, zanadávala, ale že bych své dítě neměla ráda, to jsem mu neřekla. Doporučila bych tohle přehodnotit, láska je pro dítě to nejdůležitější.
Tvl ty se ptáš jak mu říct že ho nemáš ráda. Proč by si tohle mela dítěti říkat?první si přečti co za kraviny si napsala a pak se čerti
Tebe miluju nadevse. Nemam rada nejake tvoje chovani
Ja te podporim. Je mi moc lito, ze jsi evidentne tak vycerpana/zdeptana, ze mas tyhle pocity. A vim urcite, ze nejsi jedina, ktera to nekdy v afektu diteti rekla, koneckoncu generace nasich rodicu tyhle manipulativni vety pouzivala bezne a neverim tomu, ze najednou o dalsi generaci pozdeji se s tim do jednoho vsechny matky vyporadaly a uz to nikdy zadna nerekla, to je nesmysl. Jen se ti tu zadna neprizna.
Ja jsem detem rekla uz parkrat neco oskliveho, ale je pravda, ze nemam te rada jsem nerekla nikdy.
Nicmene chapu, jak to myslis - ne, ze nemas dceru rada, ale ze te v ten moment vytocila/vycerpala pres miru/ublizila atd… a tomu rozumim - sama jsem se naucila az s druhym ditetem, ze i kdyz na me jeci, dokazu mu vyjit naprot v klidu a nabidnout mu objeti a to jeste v pripade, ze jsem aspon trochu v klidu a necitim to jako “osobni utok”, protoze co si budeme povidat - i kdyz kazdy psycholog tvrdi (a verim tomu, ze to tak je), tak je tezky v ten moment uverit, ze to to dite fakt nedela naschval, ze tzv. “nevysira” - respektive ono to dela schvalne - zkousi hranice, neni schopne vyrovnat se s vlastnimi emocemi atd, ale nedela to s cilem ublizit ti nebo vytocit te a to je nekdy tezky si v tom afektu uvedomit.
A ja treba zcela otevrene rikam, ze kdyz me dite vytoci a “zrani” me citove, nedokazu se po nem hned vzapeti vrhnout a laskyplne ho objimat, proste to neumim - stejne jako po hadce s muzem nejsem “splachovaci” a zustava to ve mne.
Takze si myslim, ze bys ji spis mela ukazat, ze jsi unavena, rozzlobena, ublizena - vysvetlit ji, ze vis, ze ona ti to nedela schvalne, ale ze ty to taky nejak potrebujes zpracovat, at ti da chvilku. Je dost mozny, ze tim, ze to takhle ji (i sobe) nahlas popises, tvoje frustrace se trochu rozpusti a bude pak zase jednodussi “mit ji znovu rada” (zamerne pisu v uvozovkach, protoze je jasny, ze ji milujes celou dobu). A pak si myslim, ze neni od veci tu situaci rozebrat, probrat, jak se citila ona, jak ty, omluvit se za svoje chyby (aniz bys vyzadovala omluvu od ni - to treba nesnasim ja), aspon u nas to tak funguje. Verim, ze kdyz tyhle situace spolu proberete a vyvarujes se do budoucna primo takhle formulovanym vetam, a zaroven se spolu jinak mazlite a je jasny, ze mas dceru rada, nasledky to nezanecha 🙂 Naopak maloktery rodic umi svymu diteti rict zcela narovinu, jak se citi, co ho trapi, objektivne zhodnotit sebe, vas vztah, rozebrat to, priznat chybu. Spousta rodicu ma stale pocit, ze pro svy dite museji byt dokonali, nikdy nechybujici, vsevedouci a jen milujici - jsi clovek z masa a kosti a stejne jako tvoje dcera mas pravo na emoce, mas pravo byt ublizena, vycerpana, nastvana. Jen to chce se naucit to nejak lip zpracovat a vykomunikovat, to je vsechno 😊 Drzim palce ❤️
@rencinka87 já využívám doma Nevýchovu a Dovychovat, takže je to o nečem jiném
@veronikav31 ted nerozumim, na co reagujes?
Tak jsi měla napsat že chceš jen souhlasné komentáře. Pro tohle prostě třeba já pochopení nemám a nikdy mít nebudu.
Ptáš se jestli je to správné a jak to máme my.
Kdyby si napsala "Holky já sem kráva,tohle mi vylitlo a hrozně mě to mrzí...",tak by to pravděpodobně většina z nás nepsala jestli je to správné, jestli to sami říkáme a většina by ti možná i napsala,že se to prostě stalo,at to dítěti vysvětlís a hodíš to za hlavu,že každá z nás někdy ujela.
Ptáš se jestli je to správnrle a jak to máme my. Na to si odpovědi dostala.
@rencinka87 reagovala jsem na tyto věty: A vim urcite, ze nejsi jedina, ktera to nekdy v afektu diteti rekla, koneckoncu generace nasich rodicu tyhle manipulativni vety pouzivala bezne a neverim tomu, ze najednou o dalsi generaci pozdeji se s tim do jednoho vsechny matky vyporadaly a uz to nikdy zadna nerekla, to je nesmysl. Jen se ti tu zadna neprizna.
Proto jsem reagovala. Nevýchova a Dovychovat je o jiném přístupu. Takže já nemám si co přiznávat
@mama_mila Ano, puvodni nazev diskuze znel jak rikas.
Jinak souhlasim s ostatnimi. Proste tohle ne. Muzu klidne asertivne popsat svoje pocity, naladu, co mi vadi, zakricet si, odejit, rict co muze prijit za dusledek jejich chovani atd... deti nejsou hloupe, ale materska laska nema podminky...
Jo a male dite placne kdeco, kdyz se zlobi. Vzdycky jim na to reknu, ze je mam i presto rada a ze maji smulu a me se jen tak nezbavi 😆 Jednim uchem tam a druhym ven.
Víš ty co? Když ty se nežinýruješ svému dítěti řít, že ho nemáš ráda, tak já se nebudu žinýrovat ti říct, že jsi úplně pitomá. Bez ohledu na to, jak jsi třeba unavená, je tohle věta, kterou NIKDY dítě nesmí od rodičů slyšet. NIKDY, chápeš? Neexistuje nic, co by mohlo takovou věc omluvit.
Jak vypada neskutečné zlobeni? Co muže tak hrozného dělat 3lete dítě? Možná uber ze svých představ a nároků. Ne nikdy jsem nerekla dítěti,ze ho nemám rada a nikdy jsem ani neměla ten pocit.
Chces vedet, ze nejsi jedina milujici mama na svete, ktere toto ulitlo? Chces to slyset? Opravdu to chces slyset? Ne. Nejsi. Moje mama se sestrou behala po lekarich, shanela doporuceni na ozdravne pobyty, terapie, kdesi cosi, takze nejde rict ze by to nebyla starostliva milujici matka. Presto ji tohle parkrat ujelo. A vis co? Jak moc je moje sestra nyni psychicky v ha..ji kvuli zrovna tomu a jak moc kvuli jinym vecem, to uz se asi nedozvime. Ale za sebe ti muzu rict, ze je to moje nejhorsi vzpominka z detstvi. A to to ani nebylo mirene na me. Pres vsechny problemy, prusery, tatovo chlastaci obdobi (mam dobreho, hodneho tatu, ale v tomhle obdobi byl fakt hoodne zlej) s tim spojene hadky, krize.... Tak toto je moje nejhorsi nocni mura dodnes. Je tak silna, ze detem snad kazdy den aktivne rikam, ze je mam rada i kdyz zlobi. Tak silna, ze jsem si na ni nedavno zase nahodne vzpomnela a dostala zachvat place. Ten pocit, jak vidim segru uplne znicenou, jak ji pomaham trhat kytku, jak mi rika, ze to nepomuze, uplne zlomena...
Tak jsi to slysela. Preber si to jak chces. Je to mozna ode me krute, ale jestli jsem te sokovala natolik, aby ses pokusila zajistit, ze tve dite nebude mit trauma kvuli jedne blbe vete, stoji mi to za to.
Nikdy bych tohle dceři nerekla. Ano, kolikrát jsem na ni hnusna, kricim, nadavam, i na zadek dostane..ale ze ji nemam rada, bych nevypustila z pusy. Naopak, když mam někdy pocit, ze už jsem se hodně neovladla a byla na ni hnusna, tak ji následně ujišťuji, ze ji rada mam a mít budu vždy, jen ze mě třeba necim naštvala a proto na ni rvu..
Doufám, že je to troll. Pokud ne, tak holčičce přeji, ať najde v dospívání/dospělosti dobrého psychoterapeuta. Je mi zle.
Manžela taky občas zlobím a nikdy mi neřekl ,že mne nemá rád....je to malé dítě ne dospělý....
Ne ze nemam rada jeho ale ze nemam rada jeho konkretni chovani
@veronikav31 ja porad nerozumim, jak s tim, co jsem napsala (cos citovala) souvisi Nevychova a Dovychovat? Je fakt, ze je dneska vedro a asi si sedim na vedeni, omlouvam se 🙂
@anonym hele jsou i horsi matky. Mnohem horsi. Kazdej to vidime jinak a kazdymu nam vstavaj vlasy hruzou z neceho jinyho. Ja bych zas nikdy nedala dite do pultikovy sedacky 🤷♀️ nebo si neudelala dite bez svatby a bez zivotni pojistky otce ditete 🤷♀️ nebo bych pred nim nikdy nekourila 🤷♀️
A nekdo jinej by zas nikdy nerekl diteti, ze ho nema rad... ale treba zadek mu do fialova za par let klidne zmydli 🤷♀️
Muzes zkusit tu metodu "nemam rada, kdyz delas tohle a tohle" ale u nas to teda nefunguje.
Holka rekne, ze kdyz ji mam i presto rada, tak je to v pohode a muze zlobit dal, ze ji nic nehrozi 🤷♀️🤦♀️
Tak sice ji nereknu, ze ji nemam rada, ale asi ji uskrtim 🤣
Někdy mě to moje dítě naprosto a neskutečně se.e. Jako že jsem vytočená tak, že bych nejradši utekla a křičela a křičela. Mám chuť ho přetrhnout vejpůl. Ale NIKDY bych mu neřekla, že ho nemám ráda. Miluju ho. A to i když mě štve. Protože i v tom největším záchvatu vzteku (jeho i mém) je to malé a bezbranné dítě, které potřebuje lásku a bezpečí, jistotu, že je milováno. Zrovna tak bych nikdy neřekla manželovi, že ho už nemám ráda. Není to pravda. I když jsem na něj sebevíc naštvaná, i když máme za sebou nějaké krize, miluju ho. Někdy víc, někdy trochu míň, ale pořád je to láska. Tak proč bych mu měla říkat, že ho nemám ráda?
Mám dva hodně živé syny (4 roky a dva a půl), starší je obzvláště náročné dítě od narození, pravděpodobně s ADHD, takže je stále v pohybu, roztěkany, zbrklý, hlučný vztekloun, strašně emotivní a jelikož emoce neumí ještě úplně zvládat, pozitivní, ani negativní, je to s ním občas opravdu výživné. Mladší je proti němu sice klidnější, ale proti dětem, co vídám kolem, je taky živý (i když hurá - dokáže se soustředit a vnímat!) a období vzdoru a život po boku staršího uragana dělá svoje... Hlídání nemám, jsem s nimi mimo návštěv lékařů nonstop, takže jsem některé dny opravdu totálně vyřízená, vydeptana a mám pocit, že se už opravdu zblázním. Někdy na ně rvu, nadávám a prostě vybouchnu i nepřiměřeně situaci. Ale potom si to v klidu vysvětlíme, třeba se jim omluvim. Že je nemám ráda, to jsem jim ale nikdy neřekla. Naopak je vždycky ujišťuji, že je mám ráda, i když zlobí, něco provedou, nebo když já na ně křičím.
Píšeš docela dotčeně, že tě každý tady zkritizoval a že sis přišla pro podporu, ale ptala ses, jak to mají ostatní. Pro většinu z nás je to evidentně nepředstavitelné. Nikdo nejsme dokonalý, ale s tímto konkrétně bych zkusila něco udelat, soustředila se na to, abych toto už z pusy nevypustila 😉 Pozitivní je, že si to uvedomujes, což už je krok k úspěchu 😉
Děkuju všem za kritiku. Moc mě to pomohlo v mé situaci. Podle toho co tady píšete jsem evidentne nejhorší matka na světě, které své dítě nemiluje, která se mu nevěnuje a já nevím co všechno.
Jenže tak to není milé dámy. S tímto ,, blbým,, dotazem jsem sem šla proto, protože mě to tížilo a protože mi to hold v afektu ulétlo. Děkuji všem za pochopení.
Jen pro objasnění svojí dceru miluju jako nikoho na světě. spí semnou v posteli, kde se stále mazlíme, pusinkujeme... Hrajeme si spolu, zpíváme si spolu. Není to žádné dítě zahnané do kouta, které by matka terorizovala a neprojevovala mu lásku. Kvůli jejímu chování chodím i na terapie abych jí lépe pochopila. Protože každý den ej pro mě hodně ale kurevsky hodně těžký. Jak zlobí, jak nevnímá, jak vezme čáru do silnice, jak můžu všechno vystřelovat jak kráva....ano je to těžké a holt asi dvakrát mi v poslední době ujela ta hnusná věta. Myslíte že jsem ani sebe pyšná. Myslíte, že jsem se sem šla chlubit. Že jsem přišla ukázat svého vlastního démona který mě trhá na kousky protože tohle pro své dítě nechci ale občas jsem že všeho tak v prdeli že mi z pusy vylétne takové zlo. Napadlo vás některou, že jsem si sem přišla pro uklidnění že nejsem jediná na světě která udělala chybu. Která lituje. Evidentně ne. Ale to jsem měla čekat. Protože kritika je.mnohem jednodušší než se snažit pochopit. Děkuju moc za vaše odpovědi 😘 díky ním se hned cítím lépe.