Kdy začít mluvit o zemřelých prarodičích s dítětem?
Ještě před narozením dcery zemřel tchán i tchyně. Tím pádem je dcera nepoznala. Dcera se prozatim neptá (jsou ji 3), má i tak 2 babičky a 2 dědy - moji rodiče jsou rozvedení, takže nikomu z venci nepřijde nic "divného" na počtu prarodičů. Byli jsme na rodinné oslavě, kde byla rodina od partnera. Strašně se divili, že když řekli "tady bydlela babička" tak dcera řekla ne a já dostala velkou salvu vytek, že o nich doma nemluvíme. Já původně chtěla tohle nechat rozhodnout partnera, kdy on o nich bude chtít začít mluvit. Přeci jen já s nimi žádné zážitky nemám a ty co mám nejsou pro uši děti. Vlastně ani nevím co bych ji o nich měla říct... 🤷♀️Jako kdybych měla mluvit o své mamce tak vím co bych řekla, ale u nich.... Kdy by, jste vy začaly a jak?
Mě tedy přijde hodně divné nemluvit o širší rodině jen proto, že už nežijí. Každé dítě by mělo vědět, že každý člověk někdy měl své rodiče. Tak, jako ty máš svou maminku, měl svou maminku i tatínek! Atd. Občas vzpomínáme na své dětství, jaké to bylo a co se dělalo, když jsme byli malí, kde jsme bydleli... Mým dětem jsem třeba při každé cestě do města ukazovala, kam jsem chodila do školy, co jsem se tam učila, kde pracoval dřív tatínek, dědeček... mají normálně od malinka přehled o všem, co mě napadne. A mimo to bereme děti pravidelně na hřbitov, kde ví, kdo je kde pochovaný. Nezlob se na mě, ale tvůj přístup mi přijde opravdu zvláštní.
@konidana Neumím si představit, že mám partnera a ten mi nikdy nevyprávěl o svých rodičích a dětství. A dětem by to měl o svých rodičích vyprávět i tatínek, to samozřejmě, není to vše jen na ženské. Pokud třeba neměl dětství hezké, tak předpokládám, že bych o tom aspoň velmi stručně věděla, a i toto jde citlivě a stručně sdělit dětem.
@konidana Tam ,kde to fungovalo, je to snadné. Tady je asi něco jinak než ideální.
My doma také mluvíme o každém až do "pravěku", jakmile procházíme místy s nimi spojenými, nebo nám je něco připomíná.
V širší rodině, ale třeba došlo k tragédii, kdy se přestalo o některých lidech mluvit. Prostě přestali existovat. Dokonce jsme jim chodili na hrob, ale i když se člověk zeptal, tak dostal jen úplně super strohou odpověď a pak mlčení. Protože pro ty, kteří to zažili to bylo moc bolestné, nebo složité.
@zuzkasim ja treba vubec nic nevim o rodicich meho taty. Vim ze babicka umrela kdyz byl tata maly/mlady, a deda kdyz mi bylo asi 5 let. Zili v nasem dome. A to je vsechno, co vim. Pamatuji si dedu jako stareho nerudneho cloveka sediciho na zidli/kresle. S tatou jsem mela hezky vztah, delali a podnikali jsme plno veci, ale o rodicich proste nevypravel. Sem tam zminka. Pry ho mama brala na ryby. Ani nevim jak a na co umreli a uz mi to ani tata nerekne. My doma obecne moc nemluvime, tak to proste je.
@terulin
@zuzkasim já jsem s nimi neměla nějak extra vztah, partner k nim jezdit nechtěl. (nenutila jsem ho) jejich smrt byla náhlá a nečekaná. Jako hodně jednoduše vím jaké měl dětství, víc mi o tom vyprávět nechtěl. O jeho babičce vypráví často. V létě jsme jeli na dovolenou, tam kam jezdil s babičkou. Rekal bych že mu babička hodně nahrazovala rodiče. Z jedné strany byl vymodlene dítě, ale z druhé strany žil ve "stínu" těch mrtvých. V tu dobu tam byl i hodně alkohol.
Tak to možná proberte přímo s partnerem, zeptej se ho, co si myslí o tom, že bys malé o prarodičích řekla ty nebo jestli to chce udělat sám. Ono ve finále třeba bude stačit jí říct, že tatínek měl taky rodiče jako každé dítě, že žili tam, kde jste byli na návštěvě, že už nežijí a třeba ji ukázat jednu fotku, pokud máte. Jen ať ví, že někdo takový byl. Třeba se dal ptát nebude...