Rodina nerespektuje mou výchovu bez fyzických trestů
Dobrý večer maminky,
potřebuju si vyslechnout nezaujaté názory rodičů, kteří vychovávají své děti bez fyzických trestů.
Mám velký problém se svým okolím, které nerespektuje mou východu. Mám dvě děti, syna čerstvě čtyřletého (do školky půjde v září) a dcerku 21 měsíců.
Oba jsou celkem temperamentní, živé a hlasité děti.Oboum se snažím věnovat. Když malá spí, věnuju se jenom synovi. Občas jede syn pryč jen s tátou a já jsem zase jenom s malou. Syn krásně mluví, automaticky zdraví, děkuje, poprosí, přijde a řekně, že mě miluje, umí se omluvit, umí říct, že ho něco mrzí. Zároveň ale umí i pěkně zlobit. Teď má období, že když se rozčílí, bouchá do věcí nebo s věcmi háže nebo plácne segru nebo i nás rodiče. Předchází tomu většinou boj o hračku nebo nějaké nepochopení nebo když už je fakt utahanej (od dvou let přes den nespí). Jsou dny, kdy jsou oba zlatí, jsou dny, kdy jsou "na zabití". Já syna učím, že má právo se zlobit, má právo křičet a ani mi nevadí, když si potřebuje bouchnout (ale do země či do gauče). Vysvětluju, že nesmí bouchnout do televize nebo do lidí. Když ho chytne amok, chytnu mu ruce, aby nemohl bouchnout, říkám, že ho mám ráda, že chápu, že je naštvanej, ať si zařve,, ať si bouchne do sedačky. Snažím se ho odvést do jiné místnosti, tam počkat, až se uklidní (počkat s ním) a pak mu vysvětlit, co bylo špatně a jak by se to dalo udělat jinak. Nebo když se děti hádají o hračky, vstoupím do toho a snažíme se společně to vyřešit (nabídnutím jiné hračky, společným hraním, atp...pouze pokud už fakt nevím a oni pořad oba vřeští, hračku dám pryč a vymýšlíme jiný program). Je to náročný, né vždy se povede, taky zařvu, pohrozím (nikdy ale dáním na prdel), protože co nedělám jsou fyzické tresty. Prostě své děti neplácám po ruce, zadku (doplňte si).
Je to teď hodně náročné, protože i malá má teď dost vztekací období, vřeští, provokuje, zkouší, kam až může zajít. Oba se po sobě opičí, v tom dobrém, ale i v tom zlobivém.
Když dělají, co je špatné, zakročím, odvedu je, důrazně řeknu, co je špatně a ukázu či vysvětlím, jak to udělat jinak, správně. Já plácání neschvaluju, protože prostě já na to povahu nemám. Když byl syn menší, parkát jsem mu na prdel dala, a pak z toho byla ve vteřině tak špatná, brečela jsem. U mě to nemá smysl. Navíc, je to jen ukázka síly, já jsem silnější, tak si na tebe dovolím. Ale když mě štve někdo dospělý, tak ho přeci taky neprofackuju. A děti se učí nápodobou, no ne?
Bohužel však narážím na nepochopení, především mých rodičů, mého bratra s rodinou a občas i partnera (otce dětí).
Nedávno jsme měli velký konflikt. Byly jsme u rodičů doma, byl tam i bratr s rodinou. Má osmiletá dvojčata, kluky, kteří se s mým synem milují. Jsou divocí, honili se po baráku a neposlechli, že si to dospělí nepřejí. Švagrová své děti seřvala a sedli si. Syn si chtěl hrát dál a pokoušel je (já byla v jiné místnosti). Švagrová syna okřikla, ať dvojčata nechá být. Babička (má máma) na něj vyjela "máma nemáma, já ti už fakt dám na prdel", načež syn na babičku napřáhl a zakřičela na něj opět švagrová, že co si to dovoluje. Já to slyšela, tak jsem vešla, vzala jsem syna za ruku a říkám mu, že půjdeme nahoru do obýváku spolu, kde jsem mu chtěla říct, že takhle ne. Načež švagrová zakřičela i na mě, že to už není potřeba, protože oni odjíždejí.
Mezi tím, co jsem byla s dětmi nahoře, se oni sebrali a bez rozloučení odjeli. Pak na mě vyjela máma, že mi syn přerůstá přes hlavu a že bych mu měla občas dát po prdeli a že už rozmazluju i malou. Já jsem se rozbrečela a řekla, že takhle svoje děti vychovávat nechci, protože nechci, aby z nich byly emocionální trosky jako já. Na to na mě začal řvát i táta. Sebrali jsme se a odjeli.
Pár týdnů jsme se neviděli, tento víkend jsme tam byli zas a další scéna. Malá bouchala do dveří. Okřikla jsem jí, že nesmí. Bouchala znova, vzala jsem jí tedy na ruku, od dveří odnesla a vysvětluju, že nesmí a proč. Do toho máma, ať jí plácnu přes ruku, když mě neposlouchá. Já jí řekla, že svoje děti chci vychovávat bez plácání a ať to prosím respektují. Na to na mě začal řvát táta, že to je neuvěřitelný, co předvádím a jak z dětí vyrostou hajzlové, atp. atp.
Nebo dnes večer syn ve vaně... Na dlaždičky jsem mu namalovala srdíčko jako terč a on se do něj trefoval vodní pistolí. Táta ho chtěl z vany vyndat a syn mu ukazoval, že to je srdíčko nejde smýt. Táta se vyděsil a zkusil ho prstem omýt (šlo to), což ale naštvalo Matyho a začal hystericky brečet, táta mu říkal, že to nevadí a Maty po něm hodil mokrou houbičku. Táta se naštval, řval a odešel. Když jsem přišla já, zjistila jsem, že syn NECHTĚL, aby se to srdíčko smylo, proto tak vyváděl. S tatou se nepochopili...srdíčko jsme domalovali, tátovi se omluvil, nicméně táta se bojí, že ho v deseti letech syn "podřeže nožem"...
Já už jsem vážně zoufalá....Syna učím, že když se mu něco nelíbí, musí to říct. Občas se povede, občas tomu předchází scéna. Bohužel táta s ním neumí tak komunikovat jako já. Já v tom vydím nepochopení, táta v tom vidí problém do budoucna.
U babičky a dědy to děti milujou, maj tam velkou zahradu a veškeré vyžití. Babičku a dědu maj moc rádi. Já je nechci odstřihávat, ale mě už tam prostě není dobře. Rodiče mě absolutně nerespektují, když svým dětem něco vysvětluju a oní mají pocit, že je to nedostatečné, hned dětem, nebo spíš častěji mě, vynadají, i před dětma (děda i sprostě) a já už to nedávám. Jsem tam akorát nervózní. Co dělat netuším.
Výchovu bez fyzických trestů, ale s nastavenými hranicemi, jsem konzultovala i s dvěma psycholožkama a řekly mi, že dělám dobře. Jasně, děti mě v tomto věku kolikrát na první dobrou fakt neposlechnou, zlobí, ale já se je snažím učit a to, co dělají špatně, odnaučit. Není to tak, že když jim nedám na prdel, tak jejich chování schvaluju. Jen to chci prostě dělat jinak. Bohužel v určitých situacích i můj partner má pochyby a bojí se, aby nám děti nepřerostly přes hlavu.
A já jsem v tom sama, rodina to nechápe, nerespektuje, jsou kolem toho hádky a já nevím, jak z toho ven. Poraďte prosím.
Moc děkuji...
@whocares Myslím, že tady je problém spíš v nedůslednosti a v omlouvání špatného chování dětí, a to se může šeredně vymstít. Neříkám řezat, ale řešit všechno hned a důsledně.
@oveckaluky já s tím v podstatě souhlasím, mýmu staršímu je pět a ta důslednost dá zabrat, je to paličák paličatej, ale nemyslím si, že by dávání na zadek něco změnilo, já třeba mám problém s trpělivostí, nedám mu teda na prdel, ale když něco opakuju po třetí, už to zařvu, což je dnes a denně, protože on je asi hluchej nebo co.😀 Nicméně podobnej problém, že na ně děti v určitým věku kašlaly, ať už dostaly na zadek, byly seřvaný nebo mají maminku vílu, co v životě nezvedla hlas, pozoruju u většiny dětí v okolí, fakt jo. Taky mi někdy cuká oko, když tady mám kámošku, co na malou prostě nezvedne hlas a radši se jí pokusí vymluvit díru do hlavy, na což ona reaguje ignorem, tak ji mamina nechá bejt, ale to si musí každej nastavit sám. U nás by houbička na tátu taky neproběhla v klidu, ale zase od dědy, co zjevně neumí ovládat svý emoce (řve sprostě na svou dospělou dceru) bych si taky s výchovou radit nenechala.
Ráda bych ti napsala, poslala bys mi SZ?
@whocares V dětství jsem nebyla žádné neviňátko, táta nás nikdy nebil, ale když jsme něco se ségrou provedly dost zvyšoval hlas... Upřímně? Radši mi měl jednu plácnout, než řvát protože to stejně nepomohlo a poslouchat řvaní a vysvětlování třeba 3 denně bylo k ničemu.
Nejsem zastánce fyzických trestů, svoji dceru se budu snažit rozhodně vychovávat bez nich, ale radši ji plácnu po ruce než na ní řvát....jednou by si mohla myslet, že řvaní a zvyšování hlasu je normální, když se jí něco nelíbí a to je za mě stejně špatně jako to plácnutí na zadek/ přes ruku.
@nikivm napsala jsem sz, dekuji
Nejsem zastánce fyzických trestů ve smyslu facek a bití dětí, ale tohle mi přijde zase jako druhý extrém, navíc vidím rozdíl mezi placnutim po ruce a bitím 🤔
@whocares u nas houbicka taky neprobehla jen tak. Tata zarval a vynadal. Ja se, az se vybrecel, zeptala, co se stalo a proc to udelal. Srdce jsme domalovali, durazne jsem mu rekla, ze takhle teda ne, ze priste vysvetlit, co chce, od toho umi mluvit a sup se tatovi omluvit.
@oveckaluky pozor, ja neomlouvam, kdyz deti udelaji neco spatne. Snazim se to resit hned, kdyz pomine amok, protoze v amoku neposloucha dospeli, co se jim rika, natoz deti. Nenechavam zlobeni bez reakce. Kdyz 3x reknu a nezabere to, zakrocim, odvedu, seberu, atp.
@oveckaluky jak uz jsem psala, neschvaluju a ani neomlouvam. Snazim se pochopit, to jo, ale zasahuju. Stejne tak vysvetlim, proc se zlobim ja a proc si zrovna ted treba nejdu hrat. Ja mam dve kamaradky, ktere jedou stejnou vychovu a jejich deti nejsou zadni spratci. A jak jsem uz take psala, me deti s k ostatnim detem nechovaji hnusne. Naopak, maji tendenci se domlouvat na vecech a fakt jsem zatim zadny vetsi konflikt resit nemusela. A nebojte, urcite bych jim nedovolila ostatni deti bit a ani se to jeste nestalo. Ja zde resim vztah svych rodicu ke mne a co s tim.
@blondynka400 dekuji za podporu. Muzu se zeptat, jak jste do s manzelem resila? My s mym muzem sve autority nepodryvame. Kdyz neco rekne tata nebo ja, tak to plati. Muzi taky obcas ujely nervy a placnul, kdyz to bylo moc, vynadala jsem oboum, ze takhle ne, nikdo nikoho nebude placat (bylo to parkrat). Muz taky nechce placat, chytne ruce, vynada. Jen ma strach, jestli je to dostatecne, no.
Myslim, ze to delate uplne spravne ❤ oni to vysvetlovani treba (zdanlive) nepochopi hned ale z dlouhodobeho hlediska to ma velky efekt. Jo, rezani pres prdel ma taky efekt, ale takovy ze se vas to dite pak bude bat. Nepochopeni se s rodici je bohuzel normalni, znam to od nas i od kamaradek, proste tam jsou mezigeneracni rozdily a driv se to delalo jinak. Dnes ale mame vic informaci, poznatky z neurovedy a vychazi z toho najevo, ze respektujici vychova je vlastne fajn a vychovate slusneho, sebevedomeho cloveka 😉
@dixi86 dekuji za podporu, neni to tak, ze jsem neujela nikdy (uz rok ne). Driv jsem syna taky parkrat placla a proto vim, ze tohle neni cesta pro me.
@prejeta_zaba souhlasim, ze hlavne okoli potrebuje citit satisfakci. Ja pisu o vysvetlovani, zaroven se ale snazim byt i prisna, pokud je treba...seberu hracku, odvedu jinam, vyhubuju, nenechavam to byt. Problem je, ze predevsim moji rodice si mysli, ze je to malo a chteli by po me to dani na prdel a bohuzel to resi i pred detmi.
@vikinkav jo, naprosto souhlasim a resim podobne. Bohuzel, i kdyz jsou rodice u nas, tak obcas maji pocit, ze proste do me vychovy zakrocit musi. Neni to teda o dani na prdel, ale ze nebudou jezdit, ze zlobivy deti nemaji radi a tak. Ono to mozna zni, ze takhle je to porad. To ne, ja jen schvalne vypichuju ty vypjate momenty a konflikty.
Myslím si, že je ok, že neprovozuješ fyzické tresty, ALE pokud se tvoje děti ve společnosti chovají tak, že to narušuje poklidnou atmosféru nad únosnou míru, tak bys to měla ohlídat ty. Tzn. víš, že jsou v období, kdy svým chováním nejspíš vyvolají konflikt, tak od nich neodcházej, hlídej je a usměrňuj ty, nebude je pak muset usměrňovat švagrová, brácha, táta, máma, kteří to samořejmě dělají svým způsobem. Je důležité si uvědomit, že tam nejste jen vy, ostatní si chtějí společný čas taky nějak užít a prožít a ne pořád řešit, jak se tvoje děti chovají. Samozřejmě by měli přihlížet k věku dětí, ale možná už to přerostlo únosnou mez. A to, že se neshodnete ani s partnerem, to mi příjde větší problém k řešení...
@whocares ano, problem mam hlavne s rodici. Oni jsou super babi a deda, nez dojde ke konfliktu a me proste fakt vadi, ze me v mych skoro 40 nerespektuji. S tatou nema cenu se o tom bavit, pres jeho nazor nejede vlak. S mamou to smysl ma, spis jsem ale myslela, ze ji napisu dopis, kde ji vsechno vysvetlim bez nejakych vytacek. Jako ja je chapu, chteji to same co ja, aby z deti vyrostli slusni lide. Halt kazdy mame odlisnou cestu a mrzi me, ze u svych rodicu ani v dospelosti potrebny respekt nemam.
@jako_mala_holka v cem extrem? Ze detem nedovoluju jinak nez placanim? Vam placani pomohlo? Parkrat jsem to zkusila a nebylo to jine.
@iris92 taky si to myslim, navic vsechny konflikty a jejich reseni i projevy deti jsem konzultovala s psycholozkou a rekla mi v podstate to same.
... a ještě k té situaci se švagrovou. Předpokládám, že to takhle není poprvé. Zkus se na to podívat z její strany. Ona přijede s dětmi na návštěvu, když dělají, co nemají, usměrní si je. Ty jsi někde pryč, tvůj syn je stále poňouká, otravuje. Její děti na to samozřejmě nějak reagují a ona si je zase usměrní, ale tvůj pořát doráží. Ona si třeba chce taky popovídat, vypít kafe, něco pořešit s rodinou. No tak na něj houkne a on na ní ještě napřáhne ruku, a rodič nikde, aby zasáhl. Tak zasáhla po svém. Taky bych sebrala děti, a radši jela někam do klidu, abych neeskalovala konflikt, , a s tím, že přijedu, až tam nebudete a normálně si popovídáme a tak...
@treasurka mas pravdu, ze jsem tam mela byt a asi budu muset byt porad, dokud teleci obdobi neprejde. Neni to tak, ze deti zlobi od rana do vecera, oni byly vetsinu casu v jine mistosti a hraly si, pak to vygradovalo, kdyz se honily. Dvojcata jsou taky pekne divoky. Ja jsem zasahla, kdyz jsem slysela, ze je problem. Vzala syna a odvedla ho. Ale to, ze na me svagrova zacala rvat prede vsema a pak ani nerekli ahoj a odjeli, to mi prijde uz moc. A ano, byl to takovy konflikt prvni. Ona treba ma problem i v tom, ze syn je zpocatku stydlivy. Prijeli na navstevu i se svagrovou mamou, babickou Irenkou. Te se syn stydi, trva mu chvili, nez se k ni jde potulit. Je u me a drzi me za ruku. Svagrova ho capne a rekne, "tady jsme ti privezli darky k narozeninam, tak si pro ne pojd a bez mamy, uz jsi velkej dost a delas, jak kdyz nas neznas"...ja jdu s nim a rikam, ze jen potrebuje chvilku na rozkoukani. Ani tohle mi neprijde cajk...ten tlak. A s muzem nemame problem, ze se neshodnem. Jako obcas ano, ale mluvime o tom a vice mene jsme jednotni. Jen on ma z urcitych veci strach do budoucna, ale sam nevi, jak to resim, fyzicky trestat taky nechce. Ja proste neznam dite ve ctyrech letech, ktere poslechne vzdy a na prvi dobrou.
Zkuste to s nimi probrat v klidu a zkusit je "pochopit". Nemusi mit pravdu (ja vlastne vychovavam velmi podobne jako vy), ale muzou vam v necem nastavit trochu zrcadlo nebo dat podnet k zamysleni. Trochu vim o cem mluvim, ja byla v te pozici svagrove. Neter sikovna, nadprumerne inteligentni, vychova velmi podobna te vasi a radsi jsem prekopala vikendove plany nez se s nimi potkat u babicky.
Že by už švagrové došla trpělivost a proto bouchla? Co se na to podívat jejíma očima, ona si dětí usměrní, ale rozcapený andílek otravuje a prudí dál, toho neusměrní nikdo a ještě se kolem něj dělají tanečky. Asi to bylo po několikáté a tak toho má švagrová plné zuby, navíc má dvojčata, hele asi se ji nedivím. Zkus nejdřív pořešit sebe a své děti a pokud se neumí na návštěvě chovat, nespusť je z očí, nebo seďte doma😉
@voskovkyapastelky ano, tohle beru, kdyby s nima slo mluvit v klidu. To jde jen s mamou. S tatou, brachou a jeho zenou bohuzel ne. Hned maji koudel u prdele. Bracha uz mi pred dvema lety rekl, ze respektuje, ze nechci placat dite (v te dobe dvoulete), ale ze si mysli, ze mi preroste pres hlavu...odsouzena predem. A opravdu zde popisuju prvni vyhroceny konflikt, do te doby jsem nemela pocit, ze by me deti nekoho obtezovali...naopak se vsichni ptali, kdy prijedem, kdy se uvidime.
@mimco hele, umis cist? Pisu, ze to byl konflikt prvni. Pisu, ze kdyz jsem to slysela, sla jsem syna odvest pryc a problem byl, ze nedostal na zadek, jak si okoli pralo. A neni treba urazet ve smyslu "rozcapeny andilek", me deti neznas, tak si to prosim nech. Ja bych si tohle nedovolila. A resim zde jiny problem a zadam o radu rodice, kteri maji podobnou vychovu.
Švagrová zřejmě těch konfliktů na rozdíl od tebe zaznamenala víc a tohle byla poslední kapka. Každý vychovává děti jak nejlíp umí, ale když její děti poslechnou napomenutí,tvůj malý je ještě provokuje a má to na háku, nediv se že vyletěla. Jejím dětem to ukazuje, že někdo poslouchat nemusí a může si v té chvíli dělat co chce...
Rodičům bych zkusila napsat dopis, když rozhovor v klidu nejde. Nejspíš to myslí dobře, ale tím křikem před vnoučaty na tebe znevažují tvůj postoj jako matky.
pro ni to poprvé zřejmě nebylo, tak se nerozčiluj, neurážej a přemýšlej o sobě a svých dětech, jestli společně neobtěžujete okolí tak, že už to někdo nevydržel a od plic ti to konečně řekl 😉
@michaela666 moje svagrova je zdravotnik, delala ted v podstate non stop, byla unavena a chapu, ze ji to otravovalo. Bohuzel ona je nasravaci, kolikrat prijedou a ona si zaleze, protoze nema naladu na nikoho, je neprijemna a za hodinu ji to pusti. A nemyslim, ze by byl signal pro dvojky, ze oni poslouchat musi a muj ne. Kdyz jsem zjistila problem, zasahla jsem. Jen dle sveho a ne dle jejich. Ma chyba, mela jsem v tom pokoji byt. Neresim, ze se ozvala na syna. Resim, ze rvala na me.
Ja vam verim. Na druhou stranu souhlasim s komentari pode mnou, mozna to byl prvni konflikt, ktereho jste byla svedkem. Ja se taky dlouho pretvarovala, ptala se kdy prijedou a "jee, to je prima, ze se uvidime". Deda bral casto deti na vylet, vraceli se vysmati a spokojeni a pozdeji priznaval, co vsechno se tam delo a svagrove to nerikal, protoze by stejne neverila. Postupne se kontakty vyhrocovaly az se ukoncily. Bohuzel. U nas byla chyba na obou stranach.
@treasurka kdyby se něco takového stalo mě, tak bych to tomu dote nejdřív sama asi vysvětlila (když máma je vedle) a kdyby to nepomohlo, tak bych pro tu mámu normlane do vedlejší místnosti došla (nebo ji zavolala) a řekla jí v klidu, co se děje a ať to s dítětem vyřeší. Tohle bylo zbytečně vyhrocené.
Jako asi je to myšleno dobře, tahle "výchova", zní to všechno logicky, ale asi to moc nepomáhá, dle tvých vlastních slov. Já tedy taky nejsem zastáncem toho dítě seřezat nebo "nechat vyřvat", u našich dvojčat (2,5 roku) je to teď taky někdy boj, ale když se syn vzteká a praští ségru, nebo když ona ho schválně strčí, prostě přes zadek nebo ruku dostanou. A musím říct, že to funguje, i když to téměř necítí, berou to prostě jako výstrahu. Upřímně - máme v rodině totéž, švagrovci vychovávají děti stejně jako ty, a přiznám se, že se stalo víckrát, že jsme jejich děti seřvali my, protože oni se k tomu neměli, ale prostě moje děti nikdo bezdůvodně bít nebude, a vysvětlování prostě nezabíralo, zvlášť u jejich syna. Dneska je mu 15 let a rodiče má těžce na háku. Dneska uznávají oba, že měli být důslednější. Ale to asi nechceš slyšet.
Jak už jsem psala, děti netluču (to, že jim dám výchovně lehce přes ruku neberu jako bití), ale souhlasím s názorem výše, že bych nechtěla, aby moje děti chodily třeba s podobně vychovanými dětmi do školky. A stejně tak naopak, nesnesla bych, aby se moje děti takhle chovaly k druhým, ať už k dětem, nebo dospělým.
Jako jo, tahle výchova, pokud má někdo svatou trpělivost, má něco do sebe, ale musí být důsledná. Řešit všechno s dětmi hned, a hlavně - neomlouvat jejich chování, protože "chtěli jen". Myslím, že omlouvat syna, který po dědovi hodí mokrou houbu, jen proto, že mu smyl kousek srdíčka, je prostě špatně. Neříkám seřezat ho za to, nebo mu naplácat, ale domluvit mu hned. Přijde mi, že to horší chování u dětí spíš omlouváš, než řešíš, a to by se ti mohlo vymstít.