Rodina nerespektuje mou výchovu bez fyzických trestů
Dobrý večer maminky,
potřebuju si vyslechnout nezaujaté názory rodičů, kteří vychovávají své děti bez fyzických trestů.
Mám velký problém se svým okolím, které nerespektuje mou východu. Mám dvě děti, syna čerstvě čtyřletého (do školky půjde v září) a dcerku 21 měsíců.
Oba jsou celkem temperamentní, živé a hlasité děti.Oboum se snažím věnovat. Když malá spí, věnuju se jenom synovi. Občas jede syn pryč jen s tátou a já jsem zase jenom s malou. Syn krásně mluví, automaticky zdraví, děkuje, poprosí, přijde a řekně, že mě miluje, umí se omluvit, umí říct, že ho něco mrzí. Zároveň ale umí i pěkně zlobit. Teď má období, že když se rozčílí, bouchá do věcí nebo s věcmi háže nebo plácne segru nebo i nás rodiče. Předchází tomu většinou boj o hračku nebo nějaké nepochopení nebo když už je fakt utahanej (od dvou let přes den nespí). Jsou dny, kdy jsou oba zlatí, jsou dny, kdy jsou "na zabití". Já syna učím, že má právo se zlobit, má právo křičet a ani mi nevadí, když si potřebuje bouchnout (ale do země či do gauče). Vysvětluju, že nesmí bouchnout do televize nebo do lidí. Když ho chytne amok, chytnu mu ruce, aby nemohl bouchnout, říkám, že ho mám ráda, že chápu, že je naštvanej, ať si zařve,, ať si bouchne do sedačky. Snažím se ho odvést do jiné místnosti, tam počkat, až se uklidní (počkat s ním) a pak mu vysvětlit, co bylo špatně a jak by se to dalo udělat jinak. Nebo když se děti hádají o hračky, vstoupím do toho a snažíme se společně to vyřešit (nabídnutím jiné hračky, společným hraním, atp...pouze pokud už fakt nevím a oni pořad oba vřeští, hračku dám pryč a vymýšlíme jiný program). Je to náročný, né vždy se povede, taky zařvu, pohrozím (nikdy ale dáním na prdel), protože co nedělám jsou fyzické tresty. Prostě své děti neplácám po ruce, zadku (doplňte si).
Je to teď hodně náročné, protože i malá má teď dost vztekací období, vřeští, provokuje, zkouší, kam až může zajít. Oba se po sobě opičí, v tom dobrém, ale i v tom zlobivém.
Když dělají, co je špatné, zakročím, odvedu je, důrazně řeknu, co je špatně a ukázu či vysvětlím, jak to udělat jinak, správně. Já plácání neschvaluju, protože prostě já na to povahu nemám. Když byl syn menší, parkát jsem mu na prdel dala, a pak z toho byla ve vteřině tak špatná, brečela jsem. U mě to nemá smysl. Navíc, je to jen ukázka síly, já jsem silnější, tak si na tebe dovolím. Ale když mě štve někdo dospělý, tak ho přeci taky neprofackuju. A děti se učí nápodobou, no ne?
Bohužel však narážím na nepochopení, především mých rodičů, mého bratra s rodinou a občas i partnera (otce dětí).
Nedávno jsme měli velký konflikt. Byly jsme u rodičů doma, byl tam i bratr s rodinou. Má osmiletá dvojčata, kluky, kteří se s mým synem milují. Jsou divocí, honili se po baráku a neposlechli, že si to dospělí nepřejí. Švagrová své děti seřvala a sedli si. Syn si chtěl hrát dál a pokoušel je (já byla v jiné místnosti). Švagrová syna okřikla, ať dvojčata nechá být. Babička (má máma) na něj vyjela "máma nemáma, já ti už fakt dám na prdel", načež syn na babičku napřáhl a zakřičela na něj opět švagrová, že co si to dovoluje. Já to slyšela, tak jsem vešla, vzala jsem syna za ruku a říkám mu, že půjdeme nahoru do obýváku spolu, kde jsem mu chtěla říct, že takhle ne. Načež švagrová zakřičela i na mě, že to už není potřeba, protože oni odjíždejí.
Mezi tím, co jsem byla s dětmi nahoře, se oni sebrali a bez rozloučení odjeli. Pak na mě vyjela máma, že mi syn přerůstá přes hlavu a že bych mu měla občas dát po prdeli a že už rozmazluju i malou. Já jsem se rozbrečela a řekla, že takhle svoje děti vychovávat nechci, protože nechci, aby z nich byly emocionální trosky jako já. Na to na mě začal řvát i táta. Sebrali jsme se a odjeli.
Pár týdnů jsme se neviděli, tento víkend jsme tam byli zas a další scéna. Malá bouchala do dveří. Okřikla jsem jí, že nesmí. Bouchala znova, vzala jsem jí tedy na ruku, od dveří odnesla a vysvětluju, že nesmí a proč. Do toho máma, ať jí plácnu přes ruku, když mě neposlouchá. Já jí řekla, že svoje děti chci vychovávat bez plácání a ať to prosím respektují. Na to na mě začal řvát táta, že to je neuvěřitelný, co předvádím a jak z dětí vyrostou hajzlové, atp. atp.
Nebo dnes večer syn ve vaně... Na dlaždičky jsem mu namalovala srdíčko jako terč a on se do něj trefoval vodní pistolí. Táta ho chtěl z vany vyndat a syn mu ukazoval, že to je srdíčko nejde smýt. Táta se vyděsil a zkusil ho prstem omýt (šlo to), což ale naštvalo Matyho a začal hystericky brečet, táta mu říkal, že to nevadí a Maty po něm hodil mokrou houbičku. Táta se naštval, řval a odešel. Když jsem přišla já, zjistila jsem, že syn NECHTĚL, aby se to srdíčko smylo, proto tak vyváděl. S tatou se nepochopili...srdíčko jsme domalovali, tátovi se omluvil, nicméně táta se bojí, že ho v deseti letech syn "podřeže nožem"...
Já už jsem vážně zoufalá....Syna učím, že když se mu něco nelíbí, musí to říct. Občas se povede, občas tomu předchází scéna. Bohužel táta s ním neumí tak komunikovat jako já. Já v tom vydím nepochopení, táta v tom vidí problém do budoucna.
U babičky a dědy to děti milujou, maj tam velkou zahradu a veškeré vyžití. Babičku a dědu maj moc rádi. Já je nechci odstřihávat, ale mě už tam prostě není dobře. Rodiče mě absolutně nerespektují, když svým dětem něco vysvětluju a oní mají pocit, že je to nedostatečné, hned dětem, nebo spíš častěji mě, vynadají, i před dětma (děda i sprostě) a já už to nedávám. Jsem tam akorát nervózní. Co dělat netuším.
Výchovu bez fyzických trestů, ale s nastavenými hranicemi, jsem konzultovala i s dvěma psycholožkama a řekly mi, že dělám dobře. Jasně, děti mě v tomto věku kolikrát na první dobrou fakt neposlechnou, zlobí, ale já se je snažím učit a to, co dělají špatně, odnaučit. Není to tak, že když jim nedám na prdel, tak jejich chování schvaluju. Jen to chci prostě dělat jinak. Bohužel v určitých situacích i můj partner má pochyby a bojí se, aby nám děti nepřerostly přes hlavu.
A já jsem v tom sama, rodina to nechápe, nerespektuje, jsou kolem toho hádky a já nevím, jak z toho ven. Poraďte prosím.
Moc děkuji...
@mimco a bylo to nutne resit takto vyhrocene, neslo to resit jinak? V klidu mi to rict? Dojit pro me? Jak by bylo tobe, kdybys ty sve dite usmernila dobre minenou na prdel a ja bych prede vsema na tebe zarvala, sebrala se o beze slova odjela. U druhe babicky s druhou svagrovou to je tak, ze pokud deti (ona ma peti letou divokou dcerku) zacinaji radit a neposlechnou, vsichni se sebereme a jdeme domu ( pozde odpoledne po x hodinach v malem byte). Deti nenechame skakat nam po hlave, zaroven chapeme, ze po x hodinach v jedne mistosti uz je to moc a 9dchazime. Jde to i v klidu na obou frontach.
@oveckaluky to mi nevadí, že na něj houkla, pokud to nebylo sprosté, ale když to nepomohlo, tak měla zavolat maminku, aby to vyřešila a ne že seřve maminku a pak demonstrativně odejde..
@voskovkyapastelky nemyslim si, ze to bublalo dele, ale pokud ano, melo se to rict. Pretvarovani nikam nevede. A pokud moji rodice obcas syna maji na vikend, vzdy ho vychvaluji do nebes. Jasne, deti vic zlobi, kdyz je mama pobliz. Mne jen prijde, ze jsou uz dopredu prednasrani, protoze ja nep9sloucham je co se davani na prdel tyce.
@oveckaluky ale ja neresim, ze svagrova houkla na syna, ale ze ona a nasledne nasi servali, i pred detmi, me, ze jsem mu nedala na prdel.
Já myslím, že to děláš dobře. Moje děti se snažím neplacat, fyzicky se ve vzteku vybít ma tendence hlavně syn. Když vidím, že chce placnout upozorním, že nesmí, chytnu ruce nebo nasmeruju na polštář. V případě že placne i přesto, chytnu za ruce a odvadim pryč a následuje vysvětlení, případně alternativní trest. Jiné děti nve skolce nebo na hristi nikdy neplacnul, dovoluje si jen doma. Ví, že to nesmí. Ve svých 3 letech se teprve učí ovládat emoce a někdy to nevyjde. Pokud je jeho chovani pres čáru, zabavuju oblíbené hracky/ruším pohadky/vymyslím alternativní trest. V dané situaci na návštěvě bych se omluvila za chování a vymezila se proti shazovani dospělými před detmi. Ať je tvoje výchova jakákoli, měli by ji respektovat. V jiném případě bych nepustila děti z dohledu a předcházela vypjatym situacím. Jinak nemyslím si že ti děti přerostou přes hlavu, podle me je klíčem nastavení hranic a jejich dodržování, to lze i bez bití. Srovnej se sama se sebou a postav se za sebe a svoje děti!
Já se taky snažím děti neuhodit. Když bylo synovi kolem osmi let začal lhát. Začalo to nevinně. Třeba já to nerozlil a podobně. Já vysvětlovala a vysvětlovala. Že nesmí lhát, že mu nebudu věřit a atd. Jednou když jsem u něj uklízela našla jsem u něj v pokoji 1000 korun. Nejdřív mi tvrdil, že vyměnil pokemony za peníze, když jsem začala pátrat s kým abych peníze vrátila přiznal se, že ji vzal u našich na stole. Nikdo si toho nevšiml. Tenkrát ho můj manžel, který do té doby na něj nevztahl ruku serezal vařečkou až měl modrou prdel. Už je to skoro 3 roky a hodně si to pamatuje, ví proč dostal a ví, že udělal chybu. Od té doby jsem ho při lži nepristihla. Ono je to dite od dítěte. Dcera je hodne a klidné dítě, které si dá věci vysvětlit, na syna hold platí něco jiného. U něj kdybych vysvětlovala přerostl by nám přes hlavu.
Úplně radu nemám, ale to jen protože můj syn nás nebouchá. Taky vychovavam bez fyzických trestů a souhlasim s tebou, že to je jen ukázka síly. Navíc co ho tím vlastně učím? Ze já placnout smím a on ne? Jednou bude on silnější a placne slabšího, protože to tak přece od mala viděl. Máme jiné “tresty” třeba odeberu oblíbenou hračku “na hanbu” apod. Je mu 3,5r a zatím to funguje. Jinak tvoji rodiče se zlobí, že jim vlastně sděluješ, že jejich výchovu považuješ za špatnou. Museli by si sáhnout do svědomí, jestli to někdy nebylo zbytečné apod. a to se jim evidentně nechce. Stala bych si za svým. Oni už svoje děti vychovali, teď vychováváš ty.
Myslim, ze prisny a dusledny lze byt i bez fyzickych trestu. Mam teprve 16 mesicniho kluka, takze s timhle jeste problem nemame, ale nebudu si dopredu vylucovat zadne moznosti vychovy, pricemz pochopitelne jako zito ho rozhodne mlatit nebudu. Kazdy ma pravo si zvolit typ vychovy, ktery vyhovuje jemu, jeho diteti a rodine a je bohuzel smutne, ze se za to musime navzajem odsuzovat. Pokud rodice nepochopi tve stanovisko, je to smutne, ale musi to brat jako fakt, a pokud to mezi. vami nebude klapat, protoze te odmitnou respektovat, asi nic jineho nez omezit kontakty nezbyva. Avsak taky musim uznat, ze svagrovou castecne chapu, me by to se taky nelibilo.
@crejzy věř tomu, že to zafungovalo. Přiznání jsem z něj vicemene dostala tím, ze jsem ho usvedcila. Ono odsad podsad, když ti dítě doma začne krást peníze tak není moc čas na nějaké to se ale nedělá. Bylo mu osm a moc dobře věděl, že dělá něco co se nesmí. Můj syn manžela zbožňuje a je pro něj zároveň autorita, přiznávám, že já jsem spíš ta hodná. I když jsme se kvůli tomu pohádali tak to prostě pomohlo.
@crejzy tak za toto by měl dostat každý, aby si to pamatoval, já bych za toto dceru snad zabila.....jednou měla dcera oslavu narozenin s kamarády, j dna kamarádka si přivedla i staršího bráchu. Ten naší Sašce ukradl z pokladničky stovku, já to řekla potom mamince, ta na to "se stane" a od té doby se s námi už nebaví. Já jsem měla sto chutí jejímu debílkovi vrazit zprava zleva, ať pozná.....tak asi tak.
Ahoj, držím Ti palce, abys měla výdrž v tomto pokračovat a hlavně, vydržet to s vlastní rodinou (dospělými), protože ti Tě evidentně "znejisťují" na této cestě nejvíce. Sama za sebe vychovávám děti "nevýchovně", už 6.rokem se učím nové a nové situace - a zatím tedy sklízím ovoce a plody, které seju už tuto dobu a s dětmi není žádný problém. Taktéž převýchovávám sama sebe, protože sama jsem nevýchovně vychovávaná nebyla - před 30 roky se to řešilo všude asi jinak 🙂 Nicméně to, že to generace před námi nějak dělaly ještě neznamená, že to dělaly správně. Samozřejmě, že se o Tebe rodiče bojí, protože Ty jsi jejich milovaná dcera a nelíbí se jim, že Ti děti "skáčou po hlavě" - oni Tě chtějí chránit tak stejně, jako Ty chráníš své děti. Klidně jim to i řekni, že si vážíš jejich péče, že rozumíš tomu, že se bojí, že Tvá zvolená cesta a metoda třeba nevyjdou, ale že to chceš zkusit na svou vlastní zodpovědnost. To je totiž věc, kterou nám minulé generace moc nedávaly - to bylo jen To nedělej, tam nechoď, tam spadneš, toto NE, ale proč anebo různé možné varianty jak ANO jsme se moc nedozvěděli.
A taky velmi důležitá, tedy aspoň za mě: Když je dítě "neposlušné" v mé přítomnosti, jsem tam, vidím, řeším, vysvětluji, vymezím hranice, najdeme možnosti. ALE když tam nejsem (školka, škola, aj.instituce), fakt je horší poslouchat, co dítě udělalo/neudělalo v mé nepřítomnosti a komu teď věřit, že? Čili, když to funguje mimo domov a děti jsou s autoritami ok - je to SKVĚLÉ! Poznám spousty dětí, které jsou plácané, okřikované a bité, či dokonce zakřiknuté, doma zlatíčka a mimo domov jeden problém za druhým. A toto fakt nechce žádný rodič řešit...
Kdybys potřebovala ujistit v tom, co děláš správně anebo špatně, pak nabízím naše Poradny tady na MK anebo i video, kde se s lektorkou Efektivního rodičovství bavíme o rodičovském NE.
Video s odborníkem:
https://www.youtube.com/watch?v=K10iTBf-yB0čas po 10.minutě 🙂
Poradna: https://www.modrykonik.cz/ask-an-expert/poradna...
A zajímavý je i IG inamamavchorvatsku, se kterou jsme natáčeli rozhovor na téma: "Dítě nemá být poslušný panáček"
https://www.youtube.com/watch?v=XaBmGdA-6C4Přeji Ti vše dobré a hlavně spoustu energie na vysvětlování, vymezování hranic a nastavování dohod.
J.
@aneta15 teď když si o tom budeme psát, stejně se to neodčiní a vůbec netvrdím, ze syn nemá rad otce apod. Ale myslim si, že hlavní poučení pro syna nebylo, že se nemá krást, to předpokládám věděl, ale to, že ho otec zbije když přizná průšvih, takže se příště hlavně nepřiznat. Já bych pátrala po tom proč to vůbec udělal a určitě by byl nějaký trest ale ne fyzický. Každopádně píšu to proto, abych napsala jak to vidí rodič, který fyzické tresty neuznává, to je celé...
@bruckner mám na to stejný pohled, ona je klukovina a klukovina. On není žádný andílek a když jsou v partě tak vymyslí hovadiny. Když mi zavolala jedna maminka, že se posmívají její dceři, že je chlupatá jako opice ( což chudák byla), tak koupil za svoje čokoládu a šel se omluvit. Snažím se řešit věci tak aby věděl, že něco udělal špatně. Nejsem matka, která mávne rukou, když mi někdo řekne, že něco udělal. Ani neříkám, to on by nikdy... Jako některé matky. On je velký rozdíl jestli máš doma dvouleté dítě, čtyřleté, osmileté nebo dvanáctileté dítě. My jsme teď ve fazi, když chodí sám ven s partou a zatím to funguje a muzu mu věřit. Ví, že když něco provede, co nesmí, už ho nepustím a ví, že když provede něco, co opravdu je přes čáru dostane na prdel. Zatím se to osvědčilo, tuhle mi řekl, že šel radši domu, protoze kluci házeli sousedům na fasádu bahno a u toho kdyby byl tak ho manzel snad zabije. Ví, kde má hranici. Ale třeba když se ve škole popral se spolužákem, který holkám lemtal banán do vlasů, tak jsme ho ještě pochválili.
@crejzy tak mi řekni jaký dáš trest osmiletemu dítěti za to, že krade peníze. Zakázes mu televizi? Vezmeš mu mobil? To děláme za menší "přestupky". Zakázes mu mesic chodit ven nebo dělat oblíbený sport a on bude ležet doma. Já neříkám, že jsme to udělali správně, já Ti jen říkám, že to pomohlo. Kdyby tohle udělala dcera, asi by nedostala, tam bych to asi resila jinak. Je jiná je citlivá a hodná a jsem si jistá, že by to nikdy neudělala. Syn je prostě živé a temperamentní dítě, které vymyslí kraviny a potřebuje mít nastavené hranice.
Aniz bych nejak kladne nebo zaporne hodnotila to serezani, tak si prece nemuzete myslet, ze znate kluka a jeho motivace a povahu lepe nez jeho mama, ne?
@aneta15 nemám ještě osmileté dítě, ale přesně to co píšeš, odebrat to, co mu teď dela radost ( mobil, počítač, kamarády nebo třeba zrušit plány které měl - výlet). A hlavně zjistit proč ? Chtěl si něco koupit? Jen zkoušel jestli si toho všimněte? Byla to sazka od kamaráda? V 8 letech bych něco podobného tipla, asi nebere drogy apod. Určitě bych se zlobila, byla zklamaná a nechtěla aby z nej byl zloděj, ale nezbila bych ho ( zvlášť pokud se přiznal).
@ondul
Můj syn má pár vrstevníků,které mají tyhle matky lvice, které říkají nas Pepíček, ten by nikdy...., to urcite by nás Pepíček nevymyslel atd.... A to jsou největší sracové široko daleko. Ničeho se nebojí, protože ví, že maminka řekne doma max tytyty to se nedělá. Nemá cenu tady řešit, zda je můj syn chudák nebo ne. Já sama nejlíp vím, co v něm mam za poklad. Dcera nedostala nikdy ani pohlavek. On dostal jednou narezano. A opravdu nejde srovnávat tříleté dítě a desetiletého kluka. Prostě u nás se krást nebude. Jestli někomu přijde normální, ze dítě krade a když se prizna tak ho pochvalim, že je borec, protože to řekl, tak já to tak nevidím.
@michaela666 ono je ale úplně stejně k ničemu někdy to vysvětlování a plácání. U nás doma se křičelo, plácalo, vydíralo, igonorovalo, výsledky u mě nebyly žádný, byla jsem úplně stejně paličatá jako můj syn. Uklidňuju se tím, že ze mě vyrostl docela normální a slušnej člověk, tak snad čekám od svých dětí to stejné.😀
@crejzy to pro něj není trest, vezmu mu mobil, je mu to jedno. Zákazu mu televizi, je mu to jedno. Zkoušela jsem i vyber si sám trest, řekne tak mi vem mobil. Domácí práce nejsou trest, ty dělá standardne. Ono je to s ním těžký, on je takový salamista a pozitivní člověk. Na všem si najde to hezký, dcera je naopak pesimista, na všem vidí jen to špatný, stejně je to zvláštní, že mají stejne rodiče a stejnou výchovu.
Tam pak není jiná rada, než za nimi jet, ideálně sama, bez dětí, a všechno si vyříkat. Nebo prostě jim říct, že se ti to nelíbí, a pokud se to bude opakovat, nebudete tam jezdit, jiné řešení asi není.
@aneta15 Souhlasím. Jsou chvíle, kdy už vysvětlování prostě nestačí a je potřeba zakročit. Tohle už jsou vážné věci. Možná si pamatuješ náš příběh z loňska, kdy čtrnáctiletá začala pod vlivem jiné holky odcházet večer z domu (a předtím brát alkohol a drobné peníze, protože to dostala rozkazem). Tehdy, když jsem na to přišla a v jedenáct večer ji naháněla po městě (kdy jsem ani nevěděla, že odešla), poprvé v životě dostala, ale fakt jako že hodně. Prostě mi ruply nervy pod náporem strachu, ale vůbec se zato nestydím. Kdo nezažil, prostě nepochopí. Jasně dítě musí mít hranice, ale co když je překročí? Prošlo jednou, projde to i příště... ne, pak už to prostě nejde.
@aneta15 A pomáhají ty tresty za ty menší přestupky? Ono seřezat 8 leté dítě až má modrou prdel mi nepřijde v pořádku.... Asi tak jednou jsem jako dítě strašně zlobila, tak jsem dostala vynadáno, protože rodiče toho měli také nad hlavu a jako bonus nám mamka zabavila našetřené peníze v kasičce. Po čase, až se vše uklidnilo nám je samozřejmě vrátila. A co jsem udělala já? Počkala jsem nějakou dobu, peníze z kasičky rozdělila a část dala na jiné místo, abych nikdy nepřišla o vše😂 Neříkám, že tvůj synek krade, ale souhlasím @ckocka, že si dá příště pozor, aby nebyl přichycen při činu a když bude mít problém, tak se na vás neobrátí, ale nechá to hnít až do doby než se něco provalí jako mega průser. Klíčová je otázka, proč má potřebu lhát a v jakých věcech.
@crejzy Hele, na rovinu. Tohle se mnou praktikovala moje mamka. Nikdy mě nebila, prostě řekla, co je špatně. A nějakou dobu se mnou nemluvila. A víš co? tisíckrát lepší by pro mě bylo, kdyby mě seřezala, vyčistil se vzduch a už to mezi námi nebylo. Takhle, i když nikdy nepřipomínala, to pro mě nebylo nikdy uzavřené. Dodnes to mám v sobě. Ono fakt těžko říct, co je lepší. Na každé dítě a v každé situaci prostě platí a funguje něco jiného.
@oveckaluky já ale o nemluvení ( tiché domácnosti vůči dítěti) nic nepsala. Kdyby ti dala trest ( jiný než fyzický) tak by to přece bylo poté uzavřené. To co ti dělala mamka je trochu psychické trápení a pro dítě nic moc. Záleží taky jestli to dělala dlouho a schválně nebo proste v ten moment byla jen naštvaná a raději než řvát mlčela. Ono tohle téma je složité a každý máme jiné zážitky, jiný názor. Mohly bychom si tu psát hodiny...
@crejzy Ne, psychické trápení ne. Spíš jak jsem psala, nechala to jakoby otevřené.

@codal Zbytečně vyhrocené by mi přišlo, kdyby mu lupla jednu na zadek, to by se mi jako máme taky nelíbilo, ale že na něj houkla?