Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    crejzy
    21. bře 2019    Čtené 1221x

    Jak naučit batole ráno vstávat o kousek později

    Tento článek píšu, abych sdílela zkušenost jako maminka extrémního nespavce a ranního ptáčete, maminkám, které mají doma podobného skřivana. Píšu podobného, protože každé dítě je jiné.

    O tom, jak náročný je v noci, se vypisovat nebudu ( vážně sakra hrozně moc), ale zaměřím se na jeho vstávání. Nejpozdější hodina ve kterou se od narození ráno vzbudil byla 7:00 a stalo se to cca 5x za 18 měsíců. Běžná budíček je v 5:30h, ale několikrát (víc než bychom chtěli)  vstal i v 4:30 a že se ta hodina pozná!! (ještě doplním, že chodí spát okolo 20h a né nespí celou noc v kuse a přes den spí 1x 1,5h). Jakmile byl vzhůru dožadoval se okamžitého buzení i všech ostatních a to především brekem a protože já ráda spím, těžko se mi s tím žilo. Marně jsem hledala radu, jak naučit dítě déle ležet v posteli na diskuzích a skupinách na MK i jinde. Nejčastěji jsem četla "to se musí vydržet, dokud nebude chodit do školky" "to znám a nic se s tím nedá dělat" apod.

    A pak manžel sedl na google a hledal na zahraničních webech. Kupodivu narazil na stejnou radu na několika Amerických stránkách o dětském spánku, kterou si lidé chválili  a protože i on nerad vsává před 6h rozhodli jsme se, že to vyzkoušíme.

    A jak ta rada zní? Dítěti do pokoje instalovat světelný budík/hodiny, které v noci svítí tlumenou modrou (ideální jako noční světýlko pro děti, které se bojí tmy) a ráno změní barvu (u nás na oranžovou připomínající slunce). Ten čas změny barvy nastavit jen o kousek později, než dítě vstává (u nás na 6h ráno) a dítěti to prostě začít vysvětolovat a učit ho, že když je modré světlo tak se spí, jakmile bude oranžové tak se vstává. Možná si řikáte "batole to nepochopí nebo to nebude respektovat". Já si to říkala, ovšem opak byl pravdou a stačili 3 noci.

    Možná, protože se v noci stále budí a já nebo muž spíme u něj, není problém mu ukazovat na modré světlo se slovy "vidíš tu modrou hvězdičku? stále je noc a všechny děti i rodiče (i zvířata a hračky apod.) spinkají, taky si lehni". To samé děláme i ráno v 5:30 a trváme na tom, dokud se nerozsvítí oranžová (u nás tomu říkáme sluníčko). Pak uplně ožijeme a vstáváme a jásame, že je ráno a jdeme si hrát. Syn to v 17 měsících pochopil ! Stále se budí v 5:30 (zatím to praktikujeme měsíc a kousek), takže vnitřní hodiny tikají stejně, ale zůstane ležet, kouká na budík a čeká.  Jakmile se změní barva, vymrští se na nohy a radostně kříčí "suníííčko".

    S manželem jsme nadšení, protože můžeme ležet do 6h ( maminky co vstávají každý den už mnoho měsíců okolo páte tohle pochopí :o) )

    Pokud tahle informace pomůže jen jediné mamince, pak sepsání článku mělo smysl. Hodiny jsme koupili na amazon.uk.

    crejzy
    18. dub 2018    Čtené 101x

    Klidné bříško - klidný domov

    Syna mě naučily krmit umělým mlékem už dětské sestry v porodnici, protože moje prsa si dávala načas a mateřské mléko nebylo. Doma se kojení trochu rozjelo, ale synovi nestačilo, a tak jsme v dokrmování umělým mlékem pokračovali. Asi to tak mělo být.

    První 2 týdny pil mléko BEBA HA 1 a poté právě díky maminkám zde z Modrého Koníka a jejich doporučení jsme přešli na BEBU Optipro Comfort 1. Synovi ihned sedla. Když se začal blížit 6.měsíc věděla jsem, že budeme přecházet na Comfort 2. Trochu jsem znervózněla, zda mu bude chutnat a především, aby měl nadále klidné zažívání.

    Po otevření balíku jsem byla ráda, že obal dvojky se liší pouze barvou odměrky a mléko je stále v plechové dóze, se kterou se mi dobře dávkuje (vždy si při přípravě odměrku zarovnám o okraj plechovky viz foto).

    A nejen obal, ale i obsah se barvou, vůní ani chutí od Optipro Comfort 1 nemění, malá změna je tedy pouze ve složení.

    S BEBOU Optipro Comfort jsem spokojená, pouze jediné, v čem vidím mínus je, že se často nerozpustí vše a trocha zůstane i při opakovaném protřepání (viz foto). 

    A co na mléko říkal hlavní testovač? Bříško měl klidné, stále mu chutnalo a celkově to byl on tak jak ho znám, takže spokojenost. 🙂 

    Děkuji, že jsme se mohli zúčastnit testu BEBA Optipro Comfort 2. 

    crejzy
    1. pro 2017    Čtené 1278x

    Jsou těžší věci než porod

    Celý život jsem se porodu bála. Máma mi už od dětství vyprávěla svůj strašlivý porod semnou a ani babička neměla veselý příběh. Během těhotenství jsem se sice taky trochu obávala jak a jestli to zvládnu, ale zároveň jsem se těšila na malého. 

    Syn se narodil v 40+5 a když mi ve dvě ráno v porodnici řekli, že rodím, málem jsem štěstím vyskočila do vzduchu (kdybych nebyla o 19kg těžší ) 🙂. Kontrakce mi šly do kyčlí, což sem kupodivu zvládala, ikdyž nadruhou stranu, neměla jsem potřebu dělat hrdinku a epidural jsem si nechala dát. Porod nabral rychlost a malý byl do necelých čtyř hodin od příjezdu na světě. Na porod budu vzpomínat ráda.

    Ovšem proč se můj článek jmenuje tak jak je v nadpisu? 18 dní po porodu jsem vyšla doma schody, abych malého přebalila. Po sundání plenky mě najednou extrémě vystřelovala bolest do levého spánku hlavy. Ze začátku jsem myslela, že to zas přejde, ale bolest se stupňovala. Manžel přišel domů, já mu malého předala do ruky a schoulila se na postel. Pak jsem se schoulila na zem a pak už si tolik nepamatuju. Vlastně jo, pamatuju si jak říkám manželovi "volej záchranku" pak jak záchranářům říkám " bolí mě hlava, bolí mě hlava" pak v nemocnici jak mi říkají "nehýbejte se" a nakonec "budeme vás operovat". Druhý den jsem se vzbudila na JIPce neurochirurgie s velkou jizvou přes levou stranu hlavy.  Důvod? Celý život jsem nevědomky žila s vrozenou vadou tzv. AV Malformací v mozku a právě porod (tlačení syna na svět ) mi přivolal něco, co by se podle lékařů stejně stalo, krvácení do mozku. Taky mi řekli, že jsem se znovu narodila, protože 70% lidí tento stav nepřežije a né všichni, kteří přežijí, jsou bez trvalých následků. 

    Tímto článkem chci poděkovat Neurochirurgům z Vinohradské nemocnice, svému manželovi a andělům strážným, kteří určitě mysleli i na syna, který mě nyní potřebuje. Děkuju.

    Nakonec chci napsat, že porodu se opravdu nemusíte bát (ani kvůli bolestem, ani kvůli tomu co píšu, protože AVM má pouze 1% populace). Porod je dojemný zážitek a na světě jsou prostě těžší věci. 

    Všem budoucím maminkám držím palce,  ať mají takový porod, jaký si přejí. 

    (pokud jsou v článku chyby a překlepy tak se omlouvám - píšu ve chvíli, kdy syn spí a nějak tuším, že si musím máknout, než budu zase maminkovat 🙂)