Výchova holčičky a chlapečka. Je kluk náročnější?

Myslím že to absolutně nejde říct ...mám dceru straší než syna a teda dcera je byla a asi zůstane ďábel napořád syn byl zlatý klidný dítě...jo je to kluk divočejší,ale oproti dceři je úplně jiný a svým způsobem klidnější.. takže řídit se tím jaký je kluk a holka vůbec ...

@szuzia mám 18 měsíční holčičku a sestra stejně starého jen o 19 dní staršího chlapečka. Bydlíme v jednom domě a tak jsou děcka spolu hodně a u nás je to tedy naopak. Jako živý jsou oba, ale sestry syn vydrží třeba i 10 min na písku kdežto moje dcera 3x hrabne lopatkou a jde dělat něco jiného 🙈🤣 neposedí ani u jídla pořádně

Tak to já vůbec nemůžu potvrdit uvedené rčení o jednom vlastně žádném dítěti. Starší syn byl náročné dítko, nejedl, velmi špatně spal, pořád vyžadoval pozornost, v roce mluvil ve větách a opravdu neustále (to mu zůstalo, už je mu 13🙂). Snad odjakživa si přál sestru, případného bráchu by klidně s někým vyměnil za holku. Narodila se, když mu byly 4 roky a my poznali, co je pohoda. Trávil čas bavením ségry, pomáhal opravdu se vším, taky ona k němu dodnes vzhlíží. Neříkám, že se nehádají, ale jsou skvělý tým, nikdy jsem se nebála nechat syna ségru hlídat, vždycky byla divočejší, je sportovní typ a stále v pohybu. Nezažila jsem větší doják, než když dcerka měla první vystoupení s baletem a synovi (tehdy 7 let) tekly slzy a šeptal: Ta je tak krásná, je ze všech nejkrásnější...... Ona zase klidně oslovila jeho spolužáky, když se mu kvůli něčemu smáli, že to od nich vůbec není hezké, když s bráchou takhle mluví, protože on je chytrý a hlavně je to její brácha, takže ať se uklidní. Prostě každý je jedinečný, vzájemně sebou vnitřně rostou a my s nimi.

Zatim mam takovej pocit, ze druhy dite je narocnejsi bez ohledu na to, jestli je to holka nebo kluk. Ja mam dve holcicky, ale stejne je ta druha neskutecne zivej grazlik 🤣. Si porad rikam ze kdyby byla kluk, mam to na co svadet, ale takhle nevim! Naopak mam ale v okoli chlapecky, kteri jsou uplne zlati. Jako pohlavi asi dost hraje roli v puberte, ale do te doby je to jen o temperamentu, kterej si nevybira mezi holkou a klukem 🙂

Jinak to tvrzení, jedno dítě žádné dítě, to není pravda. Jedno je daleko těžší. Vnímám to ve chvílích kdy jedu za kamarádkou a naše děti si spolu hrají, přijdou se napít, najít a na WC. A jinak? Můžu popíjet kafíčko a v klidu si popovídat. Ale jakmile jsem s ním sama, tak chce moji interakci u hraní, na hřišti, na tobogánu. Přijdu si jak přerostlý děcko. A když jsem hlídala kamarádce miminko v kočárku sama s ním, tak on mě na hřišti na jednou nepotřeboval, viděl, že tam mám ten kočárek s miminkem. A byl spokojenej jen tím, že jsem mimi vyndala a koukali jsme na něj jak si hraje. Takže mít dvě, bylo by to v tomhle ohledu jednodušší.

@95newmommy2020 souhlasím, nemám ráda tu hlášku - jedno dítě, žádné dítě. A to mám dvě, ano když mám jedno, je doma klidněji, ALE v jiných ohledech to je zase náročnější (třeba na tu interakci).

Jinak holčičí a klučičí svět je zkrátka jiný, a troufám si říct, že pro nás ženy je ten holčičí snadněji uchopitelný.

Schválně by mě zajímalo hodnocení učitelek/tet ze školek a dětských skupin. S kým je to globálně jednodušší, sázím na holčičky (ano mám doma dva kluky 😁).

@95newmommy2020
@eviicka
Neříkám že je to u všech,ale u nás je mega rozdíl když jsou na hřišti s někým jiným ( kamarády, se sestřenicemi, bratrancem...) než když tam jsou jen sami dvě . Z "cizími,, si hrali, navzájem se spíš hádali a pošťuchovali .

@eviicka Mám kamarádky učitelky a všechny se shodují v tom,ze s holcickama je to jednodušší a když převážuje ve třídě větší počet holčiček je větší klid. Jiná situace je na druhem stupni ZŠ,když je víc holek,vznikají různé skupinky,pomluvy i psychická šikana. Jedna z těch kamarádek učí na ZŠ která je specificky zaměřena a zajímavá spis pro holky, proto mají holek ve skole více. První stupeň pohoda,na druhem je to horší,když vznikne nějaká nevraživost,jsou holky větší potvory.

Ja i co vidim v okoli a u nas doma (jedna holka a dva kluci), tak holky jsou takovy slaby odvar 😄 Jeste maji nase decka dva bratrance takze slusna klucici smecka. S holkama se da lip domluvit a zda se mi ze lepe spolupracuji, coz se rika i vseobecne, napriklad ve skole/skolce.

@95newmommy2020 ale to platí jen u cizích - mezi sourozencema NE. Jakýkoli jiný dítě k těm vlastním (nebo jen jednomu vlastnímu) je výhra a pohoda🙂. U sourozenců furt musíš něco něčemu a někomu přizpůsobovat, a musej se přizpůsobit i ti malí, kteří to ještě nechtějí moc pochopit😅

@95newmommy2020 ale to je kratucky usek z celeho dna. Ani hodinu sa pohraju spolu a nepotrebuju rodicov ale co tych dalsich 23 hodin😁 ked mam doma len jedno dieta, je to neporovnatelne

@evik19 myslim neco jineho, nez "holcici" a "klucici" hracky a obleceni.
Takove ty hlasky, kdy je detem podsouvano, jake by mely byt a chovat se, jen na zaklade pohlavi. A prijde mi, ze to jedno pohlavi je nekdy zvyhodnovane az do dospelosti 🙂) Proto kdyz nekdo komentuje, co by mela moje dcera ne/delat, jen na zaklade toho, ze nema pindika, je ze me san :D (sama to mam tak zakorenene, tak asi proto).
Tak ono ty deti si vybiraji to, co vidi kolem sebe. Kdyz budou vsude kluci s motylymi kridly , v ruzovych sateckach s rohem... A holky s autickama, v modrem obleceni... Otazka, co si vybere dite, co se malokdy setka s necim jinym... I kolem sebe, i treba v pohadkach.
Ale uznavam, ze kluci budou vetsinou inklinovat k technickym vecem, k adrenalinu..
Tady na MK jsem cetla fakt, co me fakt hodne prekvapil. A to, ze drive, asi pred 100 lety, byla ruzova barva chlapecka, modra holcici. Tak to s oblibou sirim dal. Tady nejaky clanek k tomu..
https://www.idnes.cz/xman/styl/ruzova-barva-muz...

@pavlinar To jsem asi psala ja :D Me vzdycky strasne rozliti, kdyz zacne nekdo tvrdit, ze je to ruzove/modre rozdeleni prirozene od pradavna a pritom si to vymyslely obchodni domy pred 60 lety aby donutili lidi kupovat zvlast vybavicku pro holku a zvlast pro kluka.
Ale uplne souhlasim, ze je to prostredim. Lidi podsouvaji auta klukum a zehlici prkno holkam a pak, kdyz u toho deti zustanou, tak to berou tak, ze to ty deti odpocatku chtely a je to tak spravne.

@pavlinar To je jasný, taky nemám ráda, když někdo mému synovi tvrdí, že ob něco dělat nemusí, protože je kluk anebo když naopak dceři někdo tvrdí, že si musí nechat něco líbit, protože je holka. Co se týče barev, tak ty jsme zrovna nezmiňovala, protože ty podle mě moc podstatný nejsou, ale co je na tričku za obrázek, to už velkou roli hraje. Vzhledem k tomu, že syn byl v celé rodině první dítě a všechny kamarádky měly holčičky, tak vyrůstal spíš mezi holkama, stejně si ale hrál jinak a preferoval jiný věci než ty holčičky okolo, to je prostě fakt. A to má ty holčičky dodneška rád, rozumí si spolu atd., ale prostě ty preference věcí, činností atd. byly od batolecího věku úplně jiný.

@eviicka S kým je to globálně jednodušší podle mě nejde říct “globálně”. Záleží na prostředí. V klasické české školce to podle mě bude jednodušší s holkama, protože to prostředí není obecně pro potřeby kluků jednodušší. Ale já pracuju v lesní školce. A jakmile se mi podařilo překonat to ženské nastavení, že mi bojové hry nevyhovují a vyšší hlučnost nepříjemná, jakmile jsem klukům umožnila dělat klučičí věci, podle svého, tak je to s nimi mnohem jednodušší. Lítají po lese, rýmou se v blátě a honí se. Vlastně mě nepotřebují, jen se občas na něco zeptají a musím hlídat, aby nepřekročili hranice, co už není bezpečné. Holky potřebují víc pozornosti a cituplné péče, potřebují mít se mnou vztah. Častěji mají konflikty, které nejde vyřešit prostým konstatováním, že se to druhému nelíbí, ale v nichž potřebují ošetřit obě strany. Takže to “náročnější” je fakt relativní.

@eviicka U nás ve školce je asi 12 holek a 6 kluků a je to taková klidná třída 🙂 Což dceři vyhovuje, ta nesnáší řev a chaos a bojové hry.
@95newmommy2020 U mě třeba platilo, že s jedním dítětem to byla pohoda, protože jsem prostě nemusela dělat kompromisy, věnovala jsem se jen jí a nemusela dělit pozornost. Navíc se synem je prostě neumím rozvojit, vždy se můžu věnovat jen jednomu, musí se dělat kompromisy nebo rozhodnutí, které jednoho potěší a druhého otráví (člověk se snaží balancovat, ale ne vždy to vyjde). Když oba dva někde spadnou a řvou, tak si musím vybrat, koho půjdu prvního utěšovat. Žárlí na sebe (což je přirozené a beru to). Jdu ven a musím si vybrat, zda budu víc hlídat dceru na kole (která se třeba tenkrát učila a nešlo jí to hned napoprvé), nebo syna na odrážedle, který naschvál boural do stromů a chtěl se utopit v rybníku. Nebo jsou aktivity, které jsou jen pro jednu věkovou skupinu a radši jsem tam šla jen s jedním, protože druhý by to nezvládl/nudil by se (takže musím mít hlídání pro druhého) - jo, tady jsem si život prostě ulehčovala a druhého tam netahala, jiní by tam třeba šli i s pěti dětmi naráz, ale já mám nervy jedny 😀 Nebo když jsem kojila syna, dcera musela prostě půlhodiny čekat, i když třeba něco nutně potřebovala. Ano, děti se učí dělit se o pozornost, nebýt rozmazlené a plno dalších výhod, o tom žádná, je to pro ně super mít parťáka na život. A plno věcí si sedne časem, až víc vyrostou. Ale i když mi dcera se synem pomáhala a pomáhá, bylo pro mě jednodušší mít jen jedno dítě. Možná tím, jak jsem jedináček (i manžel a většina prarodičů), tak člověka někdy v duchu drásá, že si prostě musí "vybrat jedno dítě". Každopádně jsem vždy chtěla dvě děti a tímto jsem spokojená 🙂

@daasqua já nepopírám, že se dvěmi je všeobecně práce víc, ale ta hláška, že jedno dítě = žádné dítě se mi zkrátka nelíbí. Někdy to jedno samo může dát zabrat víc než tři najednou.

@eviicka Ano, má to spíš být jedno dítě = jedno dítě 🙂 Taky bych to nepřirovnavala k nule. Je to velký skok z bezdětnosti k dítěti.