• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vzteklé a zuřivé batole

3. února 2017 
@petardice já se obávám že to je prostě normální reakce v tomhle období, kdy je období vzdoru. Vojta to má taky, sice nejvíc doma, ale třeba naspoledy to udělal v tramvaji, rozhodl se že chce běhat a když jsem mu to nedovolila, půl hodiny ječel, vzpíral se mi na klíně, snažil se mě bouchat, já jsem prostě k němu potichu mluvila ale držela silně aby prostě na klíně seděl, lidi koukali ale asi to chápali. Myslím že nejlíp prostě udržet klid, dítě vzít do náruče - pokud to jde a odnést někam kde je v bezpečí a může se prostě vyzuřit a vyvztekat. Někde jsem i slyšela, že jak se děti dostanou do takového afektu, neslyší co mu říkáš a nejsou schopni se prostě uklidnit.
15. led 2011 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@meleri my taky nijak zvlášť obchody nevymetáme. sama to nemám moc ráda, ale jednou týdně na ten velký nákup prostě jedeme. sprcha mi taky přijde jako úplně nejzazší řešení, ale v krámě mi je tohle nejzazší řešení prd platné. A doma to vesměs řeším tak, že se snažím odvést pozornost jinam a když to nejde a začne do mě plácat (taktéž novinka posledních 2 týdnů), jednoduše odejdu o kus vedle a nechám ji vyvzekat, ono jí to moc dlouho nevydrží.

@rioko já si myslela, že se nám to vyhne. období vzdoru, to jo, ale že sebou fakt flákne v krámě na zem, to jsem si myslela, že je fakt nadsázka nebo že to dělá minimum dětí. a vzhledem k tomu, že je jinak pohodářka, nenapadlo by mě, že nás to potká. moje mamka mi říkala, že tohle nezažila ani se mnou, ani se ségrou. doma vztek nebo hádky prakticky nezažije (občas ano, ale je to fakt zřídkakdy) a cholerická nebo vznětlivá taky nemá moc po kom být (i když netvrdím, že já i manžel jsme nenaštvatelní). i z toho důvodu jsem si myslela, že to takhle daleko nedojde. a teď jsem z toho upřímně řečeno docela na větvi :unamused: že se dostanou do stavu, kdy nevnímají, bych dle dnešku i věřila. nezabíralo prostě nic. a teď nevím, co je lepší - někdo říká vzít do náručí a pevně držet, jiný říká ignorovat a dělat, že odcházím, a když dítě nemá tu potřebnou pozornost, přejde ho to. manžel se přidává k tomu druhému, já jsem, zejména v obchoďáku, na vážkách - spousta cizích lidí a stresovat dítě tím, že bude mít ve finále strach, že se ztratila, do toho se mi moc nechce...
15. led 2011 v 19:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petardice já si myslím že to chce čas...podle mě se v tom dítěti probouzí jeho já prostě jeho osobnost a s ním všelijaké pocity a emoce složitější než jen ted si prdnu a ted si ublinknu, a tím pádem to s ním tříská....samozřejmě kolikrát mi ruka ujela ale brala jsem to jako selhání.... myslím že časem se to poddá..u nás se to obrátilo nedávno před druhým rokem, začal víc rozumět řeči, prostě si dá věci vysvětlit, a pochopil rozdíl co je miminko a velký chlapec a on je přece velký chlapec že jo :grinning: jak na co teda ale s těma krizema to funguje tak na 80 procent....

zrovna dneska sem četla že prý kopání a plácání že má dítě do dvou a půl roku na to nárok, že je to jeho jediná komunikace..že se má prý říct nedělej to a pak vysvětlit proč třeba tu danou věc nebo činnost nemůže mít a odejít...ale kolem třech let se prý mozek rozvine natolik že by už měl být schopen komunikovat jinak.....tak doufám že to co psali je pravda! :sweat_smile: páč mě ještě taky nabančí, ale zarazí se a občas je mu to i líto....
15. led 2011 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petardice projde si tím většina dětí a některým to dost dlouho vydrží - jsem učitelka ve školce a zažila jsem to i u 3 letých dětí docela často, doufám teda, že Vojta se z toho taky dostane dřív, ale snažím se ho chápat, že za to nemůže a být v klidu. To nevšímání si jde myslím doma, taky řeknu - když se tak zlobíš a vztekáš běž pryč, to na něho někdy zabere a jde se tulit, ale v obchodě bych to nedělala, nebo někde kdy se mu může něco stát, navíc to dítě to asi fakt samo nevzládne v tu chvíli, vidím to u Vojty
15. led 2011 v 19:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky nestihla jsem cist celou debatu, ale jak ste se bavily o sprse... to nee!! dite muze dostat sok, pak treba bude mit blok z koupani :confounded: zinku namocenou ve studene vode, plesknout na zatylek. Pry to ma stejny efekt jako ta sprcha,ale pro dite mene traumaticky :wink: Tomis se vzteka,ale tak nejak "'normalne"' ale zato muj synovec, toho muzou mlatit od rana do noci a stejnak se bude vztekat, vriskat a mlatit rodice :frowning2: zkuste to stou zinkou pry to funguje
drzim palce
16. led 2011 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri že to k věku patří, je mi jasné, jen mě překvapilo, s jakou razancí to přišlo :frowning2: včera na návštěvě opět práskla hlavou o zem - jen proto, že jsem jí zakázala jít do kuchyně, kde chtěla rabovat, odvedla jsem ji do obýváku a zavřela dveře. Jestli práskla záměrně nebo omylem, si nejsem jistá, každopádně jsem odešla a během pár vteřin přiběhla za mnou s pláčem a chtěla se pomazlit. Přiznávám, že tomuhle chování moc nerozumím a tápu, jak se chovat. Když se přišla pomazlit, nechala jsem ji u sebe a hladila po vláskách, za chvíli se zklidnila a odešla si znovu hrát. Jinak začíná dělat naschvály - řeknu ne a najust to udělá znovu, ale tím si asi projdou opravdu téměř všechny děti. Nebo třeba tátu plácne, ten dělá, že pláče a já jí řeknu - nedělej to, to bolí, jdi za tátou, udělej malá, dej mu pusu a řekni promiň. Dřív to fungovalo, opravdu s "kajícím pohledem" přišla k nám, pohladila a dala pusu a tím jsme to brali jako uzavřené. A teď? Jde k tátovi, chytí ho za vlasy a zatahá :unamused:

@rioko už jsem řekla, že na nákupu buď bude jezdit ve vozíku-autu nebo si bude tlačit ten dětský a jakmile půjdeme ke kase, posadíme ji do nákupního vozíku, snad tím tyhle záchvaty eliminujeme. Možná je to útěk, ale přijde mi lepší snažit se tomu vyhnout. A pokud se nezadaří, prostě ji vezmu do náručí dřív, než se dostane do takového rauše, jako v tu sobotu, to už podle mě opravdu nevnímala, a hlavně už se nedokázala zklidnit.

@mamkamarketa sprcha mi přijde jako fakt krajní řešení a nerada bych se k němu uchylovala. myslím, že na to bych neměla povahu ani já, natož Lucka. Myslím, že ani hadr nevyužiju. Doma mi prostě zabírá ignorování. Ale docela by mě zajímalo vysvětlení, jak se skutečně odmala usměvavé a pohodové dítě může takhle změnit. Ráno se probudí s úsměvem, má rozkecáno, je hravá, blbneme spolu a pak jí najednou něco přeletí přes nos a je to :unamused:
17. led 2011 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petardice myslím že jsi udělala dobře že jsi jí to zakázala. byla na návštěvě, tam se nemůže chovat jako doma, musí vědět že u druhých rozhodujou pravidla těch druhých a né vaše a asi jen dala najevo nespokojenost, ale vidíš i když se bouchla do hlavy tak to přijala a byla u tebe, myslím že jsi to udělala moc dobře!
my ted máme jiný problém, pokud je ve svém prostředí tak je vše ok, skoro, poslušně jde za ruku atd, ale stačí když jsme někde kde to nezná a začíná zlobit...:( např na výletě v lese kde jsme poprvé tak začne dělat hlouposti, atd, nezabere nic..:(
s tím pohledem, zkoušela jsem to taky že pláču atd ale je to pak horší! radši to nedělejte, ono to pak fakt nefunguje, lepší je být přísný odzačátku....myslím přísný stylem jako že nebiješ neřveš ale prostě si stojíš za svým, rozhodným hlasem atd...:slight_smile:
17. led 2011 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: :grinning: :grinning: . Ahoj, já se směju, protože jsem ráda, že v tom nejsem sama. U nás to zklidnila až škola, do té doby byl Adík mezi dokonalými načančanými dětmi, které seděly jak pecky a v klidu si hrály, ten největší sígr, grázl, rozmazlenec, parchatn.. Co já si vyslechla...
Děti v tomto věku ještě nemají dokonalá všechny nervová zakončení, výbušné reakce jsou způsobeny nerovnováhou v organizmu. Děti samy to nechápou, proto nemá cenu s nimi vést dlouhé debaty, proč to dělají. Ony samy neví. U nás jsem to i poznala, protože racionální věci jako "na zásuvky se nesahá, do silnice se neběhá...atd." chápal ještě než mu byl rok, stačilo mu to prostě třikrát říct, párkrát to ještě zkusil a do roka byl klid. Ale když jsem po něm chtěla vědět, proč se vzteká, prostě nevěděl, slíbil, že to neudělá a i preventivně třeba před oblékáním jsme si slíbili, že proběhne vklidu no a neproběhlo. Záchvaty řeším někdy přes zadek (to když mi ujede ruka a nejde nejdřív myšlenka a pak čin), většinou ho dám za dveře a nesmí přijít než se uklidní. Kdyby přišel s pláčem a chtěl mazlit, má smůu, musí se uklidnit, pak omluvit, vysvětlíme si to (stějně řekne, že neví proč to dělá), a je klid... Do takových 4 let to nemá cenu řešit jinak :unamused:
17. led 2011 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, ja ted resim Vercu. Sice to uz neni takove vztekani, ale zacne kricet kdyz se ji neco nelibi, napr. se s necim polije, nebo ji padne trosku jogurtu na stul a pod. Delakji to taky vase deti?Pripada mi, ze ji rozrusi totalni prkotiny. Nebo kdyz ji spadla na chodbe rukavicka, spustila na chodbe hysak, ze vsichni sousedi otevirali dvere co se stalo...
18. led 2011 v 08:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri fingovaný pláč nám byl stejně houby platný, ale za zkoušku nic nedáš ;) kdyby to bývalo zabralo, bylo by to fajn. jednu dobu jsme zkoušeli "jak ty na mě, tak já na tebe", ale taky to nemělo žádný význam. prostě nás plácla, tak jsme ji plácli taky. brala to jako hru, možná i proto, že jsme ji plácli spíš naoko, takže ji to zřejmě ani nezabolelo. takže nezbývá než ignorace a odejít jinam. odeslat ji do jiného pokoje u nás nejde máme byt a la open space, dole je chodba, obývák, sociální zařízení a kuchyně, nahoře pokojíček a ložnice, takže pokud bych ji chtěla někam zavřít se slovy "až se vyvztekáš, tak přijď", musela bych ji zavřít na záchod nebo do koupelny :grinning: navíc mi rok a půl přijde docela málo na to, abych ji nechala samotnou zavřenou kdekoli. kdo ví, co by se jí v tý kebulce vyklubalo za nápady :sweat_smile: jinak křičet a bít se mi nechce, přijde mi to spíš jako vlastní selhání (čímž ale netvrdím, že už jsem taky nevypěnila, jen dobře vím, jak mi to pak bylo líto), navíc si říkám, že časem to dítě vůči tomu otupí a ve finále by se to obrátilo proti mě.

@sonije to mi ani neříkej, že bych tohle měla přečkat ještě rok a půl, to by mi hráblo! Mě na tom zaráží fakt, že je malá fakt naprosto úžasná, doma mi se vším pomáhá, je usměvavá, mazlivá, při oblékání ochotně spolupracuje, při přebalování taktéž. Mí i manželovi rodiče prohlásili, že takhle hodný dítě ještě neviděli. A ona fakt hodná je, venku chodí způsobně za ruku, případně se nijak extra nevzdaluje, když je blízko u silnice a zavolám na ni, ať jde víc ke mě, poslechne... Jí bez problémů, spí bez problémů, má odmala naučené určité rituály, které držíme doteď... A pak přijdeme do krámu, tam ztropí takovouhle scénu a těžko by někdo uvěřil, že tenhle vzteklej fracek je ve skutečnosti hodný dítě. Nejhorší je, že rok a půl mi přijde dost málo na to, aby pochopila, že tohle se prostě nedělá, a abych jí to nějak mohla vysvětlit.

@susik77 tak u nás spadlé věci až tak moc neřešíme, většinou to zkusí formou "na, na, na" (v překladu "podej mi to"), tak buď podám nebo řeknu dojdi si pro to sama. ovšem veškeré pády u nás znamenají pláč, i když se jí jen smeknou nohy a spadne na všechny čtyři. známých stejně stará holčička spadne tak, že by naše Lucka řvala půl hodiny, ale ona se zvedne, zašklebí a jde dál :grinning: ovšem když dělám něco, co je jí vysloveně proti mysli, tak se taky nakrkne... ale jak už jsem psala, tohle bych ani tolik neřešila, tyhle "drobnosti" beru jako související s věkem, ale to, co mi provedla v tom krámě - ležící na zemi a vztekající se - to mi hlava fakt nebere. A asi nemusím dodávat, že se mé sebevědomí o tom, že své dítě vychovávám dobře, znatelně otřáslo v základech :frowning2:
18. led 2011 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
susik77: Mě se Adík rozeřve třeba kvůli tomu, když si s ním nechci zahrát karty :grinning: . Ale neřeším, odcházím. A to i v krámě, když se vzteká u regálu. Řeknu mu, že jdu pryč a když nepůjde, vezmě ho nějakej ošklivej pán. Takže pak sice pořád řve, ale aspoň jde a to mi stačí :wink: .
petardice. Ještě jeden trik používám, počítám do pěti. Řeknu, ať se uklidní nebo třeba udělá to co má (oblíkne se, obuje, uklidí hračky...) a pomalu počítám jedna, dva, tři.... Na tři mu většinou něco sepne v hlavičce a než napočítám do 5, už funguje. Když ne, plesknu ho přes zadek a počítám znovu... Chce to cvik, ale mě už asi napotřetí nenechá napočítat do pěti, takže i babičky se ptají co následuje po pětce, protože k trestu došlo fakt asi jen dvakrát na úplnym začátku.. Ale nevím, odkdy to dítě chápe, v roce a půl už by mohla.. No a proč bys nezavírala do koupelny? Já teda klidně. Jsem si jistá, že mám byt 100% zabezpečený - chemie ve vrchních policích, zaslepené zásuvky atd.. Jediné, kam mi lezl ten malej nezmar, byl koš a záchod - cachtal se ve vodičce, když brácha nezavřel dekl, takže dostal přes ruku. Takže já u nás zavřu děti kamkoliv :grinning: . Navíc jsme vždy poblíž, takže slyším, kdyby něco prováděly..
19. led 2011 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sonije - jojo, verca taky jde, my jsme dnes zase rvali kvuli oblikani. Chtela jsem jet s detmi nakupovat, verca se nechtela vubec prevlect z pyzama :confounded: Svlikla jsem ji nasilu, ona rvala, rvala. tak dostala par na zadek, rvala. nakonec jsem ji to pyzamo dala, prevlikla se asipre hodinou...Ted nevim co s ni, jak na ni...
19. led 2011 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
susik77: Jsou to potvory co? Já jsem kolikrát tak vytočená. Adík, než se narodil Míša, uměl všechno - oblíknout se, najíst, dokonce si vzal třeba sám jogurt z lednice, když měl hlad. No prostě paráda. Od tý doby, co je na světě Míša, jakoby všechno zapomněl nebo se mu nechce. Nejlepší ale je, když se ho zeptám, kdo ho pblíká a krmí ve školce. Na to odpoví "No já sám, ale tady jsem doma ne ve školce..." To bych odpadla.. Ale snažím se to brát, jak to je, je to prostě normální období, srovnávám to s dětma okolo, který jsou kolikrát ještě horší a taky občas zalistuju v knížkách, kde prostě je, že do těch 4 let s tím nic neudělám - než dostane rozum.. No a někde je, že i do 7 let. Tak doufám, že my budeme ta dolní hranice :grinning:
21. led 2011 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sonije - jojo, ja to vidim u veru-ona si jeste rekne, ze chce byt male mimi a vozit se v kocarku :sunglasses: hlavne kdyz se divame na fotky a videa kdy jeste byla v kocarku...
strasne mi vadi-hlavne venku, kdyz zacne rvat ze se ji neco nelibi-hlavne jak chodime na cviceni-vsechno tam jsou takove hodne deticky, delaji vsechno na povel, hraji se a verca rve a nic se s ni neda vtedy delat :unamused:
21. led 2011 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
susik77: A už chodí do školky? Mě se tam sklidnil dost, ale ne úplně, proto to teď snáším trochu líp, protože byla i horší období..
No když jsme venku, tak nekoukám nalevo napravo, když už to nejde, dostane na zadek a je mi jedno, jak se na mě koukaj. Taky máme kolem sebe hromadu těch hodných dětiček (pak se vždycky pobavím, když mi některá z těch mamin řekne, že jí dítě zlobilo a to co považuje za zlobení je u nás celkem klidný stav :grinning: ). Dřív mě to taky mrzelo, ale nakonec jsem ráda, že máme zlobidlo. Nevím, jestli si toho všímáš, ale děti, které sedí jak pecky a poslouchají na povel, třeba taky hůř mluví, jsou víc závislé na maminkách, nechtějí třeba do školky a v kolektivu si hrají jen když tam někoho znají. Adík je sice roubíř, ale vyjadřováním je o dva roky napřed, není problém ho kdekoliv nechat i s dětmi, které nezná, v kolektivu vede, přestože je většinou nejmenší a celkově je takovej společenskej, že z něj mám radost. Já bych asi ani takové to hodné dítko nechtěla, i když je to někdy fakt o nervy, mám z něj radost.. A mladší bude asi to samý :grinning: .
Ale ty máš holky, tam je to asi jiný, u kluků se tak nějak počítá se zlobením, holky jsou takový "puťky" hodný.. I když já bych asi měla i holky zlobivý :grinning:
21. led 2011 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sonije - prave ze mi ji nevzaly do skolky-protoze jsem na RD s mladsi. tu se hlasi 2x tolik deti co muzou vzit...Praha...
kdyby byla vudci osobnost, ale ona se kolektivu prave boji...ale s 1-2 deti se blazni v pohode, ted jsme byli v hracim koutku, byla tam holcicka skoro stejne stara a blbli spolu v kulickach asi hodinu :sunglasses:
Ale verca mluvi hezky, ma super pamet-po mne, dokonce uz spiva aj angl. pisnicky. V podstate je hodne po me, ja jsem taky spis introvert, mam rada kolem sebe par kamaradek, ted sice uz nemam probl. seznam. se s cizimi lidmi, dokonce me to bavi, asi potrebuje proste dospet :wink:
21. led 2011 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
AHoj Holky, přečetla jsem obě stránky v každém příspěvku jsem objevila něco, co právě ted prožíváme...a řeknu vám, už jsem na dně...prožívám to dvojmo a je to teda dost náročný...zažili jsem už jak scénu v obchodě,že chtějí jogurt a čoko atd, dokonce i došlo na vztekíní, že jsem nedovolila, lítat po obchodě každýmu s jendím dětským nákupním vozíkem, ale jednoho naštve i to, že jim v obchodě rozpůlím housku...protože on chche prostě celou( i když jí nesní, že jo)
Doma se vztekají v jednom kuse, perous e o hračky, řvou protože jsem otevřela lednici a chtějí v ní hrabat, vztekají si ,že vařím,že je dám do kočáru, že jdu an záchod, že jím, že mám rukavice, které chce on, že mu dávám boty..pořád a neustále...
většinou - při velkým vztekání odnáším do pokoje, a dám do postýlky...za chvilku to přejde, sprcu jsem zatím nezkoušela..jenže kdybch po kadžým vztekání dávala do postrýlky, tak z ní nevylezou,,,
taky dám občas na zadek a křičím, to když už jsem fakt hodně na dně, ale pak si to celý den vyčítám...ale už fatk nevím jak na ně...
doufám,že takhel první puberta brzo skončí..a jestli ta durhé puberta bude horší, tak mě snad odvezou...
Aspon , že v tom nejsem sama:slight_smile:tak se držte, ženy:slight_smile:
1. únor 2011 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj....tak jsem chtěla oznámit,že po dnešním 10min vzteku a kopání...jsem ji dala do postýlky tam teda taky 10min řev vyházela vše co bylo v postýlce...jsem tam šla a nedej bože šáhnout na to co vyházela:D já to hodila zpět to bylo rodeo:D načež jsem ji vzala měla co dělat ji udržet jak sebou šila...metizím mi asi 3x flákla,takže žádný servítky...POPRVÉ jsem ji dala ustrojenou do vany...pustila teplou a pak pomalu studenou...řvala dál,ale bylo vidět že je teda vyvalená co to jako na ni zkouším...pomalu ji sundávám punčochy...opět vzdor,tahala je zpátky a ječela...zase jsem dala studenou a celou ji sprchla(krom hlavy)...no a pak už chtěla ven...ještě chv vzlykala a pak konec...tulila se a zklidnila...chjo...teda snad to nebudu muset opakovat...ještě se chvěju z toho:( co naplat když nic jiného nepomáhá :unamused:
17. únor 2012 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@stazina
@wsmoulinkaa -možná bý pomohlo ty děti pochopit, že něco chtějí a nemůžou to mít..nemusí jít vůle mámy proti vůli dítěte, může máma taky chápat, že dítě neco moc chce a protože je vidět, že to nebude mít, tak pláče, protože to zatím jinak neumí dát najevo (i kdyby už nakrásně mluvilo), tak stále ještě není schopné v rozčílení se vyjádřit klidně...pochopit ještě neznamená dát to, co chtějí..ale po dobu, kdy se dítě čertí mu prostě jen říct - já chápu, chceš tu čokoládu...a být poblíž...až se uklidní, tak mu říct - víš, za chvíli je oběd, čokoládu můžeš mít na svačinu (prostě až jak se uklidní dát mu vysvětlení)...většina rodičů píše, že vysvětluje, ale že to nefunguje..jenže oni vysvětlují zrovna, když se dítě vzteká a to pak dítě není schopné vnímat (takže to jasně nefunguje)..při vztekání funguje pouze pochopení - umožŇuje to, že nedojde jakoby k narušení vztahu mezi mámou a dítětem, stále je máma to bezpečí, chápající a milujíci..a až se dítě uklidní, tak mu dá jasné vysvětlení, zopakuje pravidla ..Prostě emoce dítěte jsou jen a jen jeho emocemi, my jako rodiče je nemůžeme potlačovat ani korigovat tím, že dítě budeme izolovat, protože je zlobivé, že se vzteká a tak ho nechceme (chceme přici to hodné dítě a to tady teď není) nebo že ho vzrazíme do sprchy...(jasně že se pak dítě tulí, je narušena jeho naprosto nejzákladnější potřeba a tou je láska rodiče - protože jak může milující rodič strčit své dítě do sprchy a vědomě na něj pustit vodu, to se pak dítě potřebuje ujistit, že ho rodič dále miluje...)..
17. únor 2012 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@wsmoulinkaa promiň, předem se omlouvám, ale nedokážu psát jako @blandik v klidu. co jsi tím dokázala? jaký to má význam? představila sis sebe, jak tě někdo, když jsi v úzkých, dá pod sprchu????? máš mozek? co si potřebuješ dokázat? že jsi něco víc než malá? normálně mi z toho je do breku, při představě. že někdo dítě vědomě vleče do vany, ubírá teplotu vody a znovu ho sprchuje studenou....co si o sobě myslíš? že jsi něco víc než malá? pomohlo to k něčemu? myslíš, že se nebude už nikdy vztekat?
umíš si představit, jak jí asi bylo? tobě jí není líto???????????????????? (ještě chvíli vzlykala a pak konec....- tvoje slova).
17. únor 2012 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@berenika39 prosímtě...hlavně klid jo??? přežila to neboj...
18. únor 2012 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tak mi porad...ráda uvítám jakoukoli radu...nejlépe bych to viděla na vlastní oči...klidně přijed a můžeš mi to ukázat jak na to :slight_smile:
18. únor 2012 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 zase to tak neprožívej...takový mám nejraději....přijed taky a ukaž mi to!! bus tak laskavá
18. únor 2012 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa já moc nechápu, proč s tím chceš něco dělat, myslíš, že se to dá nějak odnaučit nebo jak? To nedá, tím si prostě musí děti projít, patří to k jejich vývoji, jak píše @blandik, zůstat v klidu, nechat vyvztekat, být poblíž, nezasahovat do toho, jednou jí to přejde, když to je někde na veřejnosti, odnést někam kousek mimo zvědavé oči, pokud to jde a pak se pobavit o příčině. Nic víc.
Mě taky dítě dokáže vytočit, ale čistým vztekáním tedy ne, hlavně když začně ubližovat mladšímu bráchovi, to se mi taky tmí před očima a ruka mi někdy ujede, vztek mě ale nechává chladnou, protože vím, že s tím stejně nic nenadělám, souvisí to s nezralostí nervové soustavy, není to tak, že nás chtějí terorizovat.
18. únor 2012 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás taky probíhá něco podobného-zajímavý je,že to zkouší na všechny ostatní a na mě minimálně,ale nejhorší je,že u nás je to i s nadávkama,které ho bravurně naučila Raduš,takže máme doma hodně dementů a ještě horších slovíček,tak doufám,že ho to přejde i s obdobím vzteku,no ale na druhou stranu už bude vybaven do školky a nic ho nepřekvapí :grinning:,ale už jsem prohlásila a začínám uplatňovat tresty pro Radku-ta totiž chodí a navádí Máru a prý-kopni do Honzy,bouchni Terku a podobně vymýšlí,jenže potíž je v tom,že přede mnou si dává bacha takže jen když ji nachytám můžu něco dělat :frowning2:
18. únor 2012 v 18:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, my momentálně asi prožíváme největší vzdor co malá kdy měla. Přinesla si ho tedy ze školky, kde pak doma kopíruje chování jedno klučiny, samozř. je to chování zralé na pěst :angry: :angry: . Manžel tuhle nevydržel a také jí teda na zadek nasekal, do toho já na něj řvala, zda se tady budeme jako mlátit....no dost nepříjemné rodeo to bylo :confounded: . Ono nám to uznání v amoku také moc nefunguje, když jí nechám jen být ať se vyvzteká, tak mám pocit, že nic pro uklidnění atmosféry nedělám.....ale líbí se mi od @luthien.k ....
18. únor 2012 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@luthien.k odpovědi jsem získala jinde...díky už tuto diskuzi nepotřebuju...nepsala jsem to abych tu někoho provokovala,ale aby mi někdo napsal,jak na to. No ...stačilo mi to...hlavu vzhůru,dělat se s tím nic nedá...prostě ji to časem přejde.
Ale Berenika to tak prožívat fakt nemusí....když to raděj i neurologové a psycholožka tak se pak člověk tady nemůže divit....
18. únor 2012 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
já taky malou asi 2x nebo 3x strčila do sprchy.. taky jako krajní řešení. přijde mi to tovšem lepší než tomu dítěti nařezat, to si myslím nefunguje vůůůbec.. co mi fungovalo dobře, bylo dítě znehybnit, prostě chytit kolem paží, přitisknout k sobě a fakkt pevně ale opravdu pevně držet, skoro umačkávat..malá se mi takhle zklidnila skoro vždy, jen teda krom těch asi třech případů, kdy to nezabíralo a hrozilo, že mi svou hlavou vyrazí zuby...
jinak souhlas s tím, že tohle má hodně dětí a časem to přejde, jde jen o to minimalizovat možné následky toho záchvatu, aby si to dítě nic neudělalo, když už leží na zemi a mlátí hlavou o podlahu, kope kolem sebe a mámu by pokousalo, tak se fakt už nedá nic jinýho..nebo je lepší se nechat pokousat, vykopat si zuby, nechat dítko, aby si vyrvalo vlasy i s kořenama???
v obchodě, nebo jinde na veřejnosti to naštěstí nemívala, když už, tak stačilo popadnout za ruku, vytáhnout z obchodu a tam obejmout.. a uklidňovat...prostě se to dítě začne cítit dobře u mámy a obvykle je to pro něj víc, než to, kvůli čemu začal záchvat.. bohužel to úplně vždycky nezabere, no....
jinak ty záchvaty mívala obvykle při únavě, kdy neměla kapacitu pobírat, co se po ní chce... takže já se snažila dodržovat v tom vzteklým období pevnej režim - spaní a jídlo, vycházky, hraní.. jak začala být trochu přetažená, byla větší pravděpodobost, že jí to chytí..zrovna tak při počínajícím hladu... takže jsem se snažila spíš být s ní doma, všechny aktivity jí přizpůsobit..
18. únor 2012 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@wsmoulinkaa získala pravděpodobně tam, kde doma používají podobné praktiky... Taky bych si nechala poradit klidně od psychologa nebo neurologa, pokud by to nabývalo patologických rozměrů, ale dost pochybuji, že někdo soudný radí vymáchat dítě v ledové vodě. To může podle mě klidně vést až ke kolapsu.
18. únor 2012 v 18:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@wsmoulinkaa ty ale nepotřebuješ ukázat, jak na to, ono není na co :stuck_out_tongue_closed_eyes: . to, že se batole vzteká je normální. problém je tvoje reakce, takže pokud bych ti já měla něco ukázat, tak pár knížek, kde se píše o tom, jak přežít v klidu batolecí období. začal s tím třeba před xxx lety prof. Matějíček a dneska je podobných knížek tolik, že snad horkotěžko náhodně vybereš špatnou. Ale nikde, nikde se nepíše, že období vzdoru, vzteklé batole se má dát do sprchy, oblečené, pod studenou vodu. Napadlo tě, že dotaženo do konce, je to týrání svěřené osoby? Ona se vůbec nemůže bránit. Mě je jedno, co si o mě myslíš, co o mě kdo napíše, já jsem si svým postojem jistá, není možné dítě za obyčejné vztekání trestat tak, jak jsi to popsala.

a ta věta - přežila to, neboj....tak ta mluví sama za sebe. co bude příště za trest? za obyčejné, přirozené vztekání?

nebudu už sem reagovat, tuším, bohužel, že to nemá smysl, ale napsat svůj názor jsem prostě musela, protože je mi líto dětí, které musí projít tím, co tvoje malá. zbytečně. o nic víc mi nejde.
18. únor 2012 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek