• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Chtěla bych druhé dítě, ale vím, jak je to náročné

18. srpna 2013 
@dostyna A jinak páč jsem hypochondr, byla jsem na kontrolní gastro, nechala si vzít všechny odběry, ted jsem byla na gyndě na cyto, dr. mi vzal i hormony, štítku, jaterky a krevní obraz bere normálně. Tak počkám na výsledky a uvidím. Ale prostě mimi je hezká věc, ve 40 by se mi už určo ale nechtělo :slight_smile:. Na druhou stranu předtím jsem taky nechtěla, nejsme typy lidí, co by chtěli děti blízko u sebe, Davču si rozmazlujeme a hýčkáme....a prostě no...tak to je :grinning:
1. bře 2013 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pinkpet O adopci či pěstounské péči jsem taky uvažovala,a to opravdu celkem vážně. Jen nevím,zda se vrhnout do toho kolotoče administrativních popotahovaček atd. přemýšlela jsem i o dítku starším,třeba 4 roky. Hodně mě trápoí ta situace v domovech, těch dětí co nemá rodiče,děs běs. Finančně na tom nejsme nějak dobře, vysoká hypotéka na dům,ted má mateřská,ale vše jde když se člověk trochu iuskromní.
1. bře 2013 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pinkpet :grinning: :grinning: :grinning: no víš jak,aspon pak budeš vědět, s jakýma "chorobama" žiješ :slight_smile:))
1. bře 2013 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pinkpet se skoliozou stejne asi nic extra neudělpáš už ne?sestřenice ji ma od malinka ted bude rodit těhu přešla uplne v poho a to mela pateř uplně v prdeli
1. bře 2013 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ratatooy já vím...:slight_smile:, já jsem měla těhu taky v pohodě...zhoršilo se to taháním prcka a tak..já do svých 34 let netušila,že ji mám...dokud mě furt nebolel podbříšek a gynekolog mě poslala na neurologii...a tak jsem skončila na rehabkách. Zrovna tam frčím :slight_smile: pa.
1. bře 2013 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dostyna to je fajn, že takhle pěkně mluvíš o druhém dítěti. my od začátku chtěli dvě děti, ale nedařilo se. už tak od roku a půl vidím na synovi, jak by potřeboval sourozence, jak na hraní, tak na to, aby se naše pozornost rozdělila na dvě děti. aby tak trochu spadl z lopatky :slight_smile: je to určitě na vás, ale dvě děti je krásné číslo, hlavně aby nebyly moc věkově od sebe. nám se to nepovedlo dřív než teď, a syn bude mít čtyři a čtvrt roku, až se to narodí. taky jsi starší a nemusí se to povést hned. nám se první syn povedl do dvou měsíců po vysazení antikoncepce, pak už to tak slavné nebylo, navíc potraty.. je taky fajn vědět, jak se k tomu staví syn, co babičky, zda vypomůžou. naše jedna půjde za dva roky do důchodu, tak vím, že druhé pohlídá, když bych pro něj neměla školku. je dobré, že se na to díváš pragmaticky. a to jsme ještě neprobrali finance :slight_smile:)) tak ti přeji, ať se rozhodnete správně.
3. bře 2013 ve 13:47  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@maximka33 Tak to jsem ráda, že se vám zadařilo. No já to právě taky na Toníkovi vidím. Zrovna ted o víkendu jsme byli na hřišti v Poděbradech a Toníki si tam hrál s o půl roku starší holčičkou a šlo vidět,jak byl spokojenej a líbilo se mu to. Vodili se za ruce :slight_smile: Ale zároveň na něm šlo vidět, jak není zvyklej na děti. Se stejně starýma dětma se nevídá tak často a to je taky špatný. Já pořád jezdím a snažím se nějaké maminky s dětma potkávat,ikdyž kolikrát si říkám,jestli tím neotravuju,ale prostě ten kluk potřebuje partáka.
Snad se nám zadaří a o prázdninách to klapne. Poprvé jsem otěhotněla hned druhý měsíc. Vím,že ted to může být složitější.
4. bře 2013 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dostyna tak to je fajn, že se začnete snažit v létě, to budou děti o tři roky a ještě si vyhrají :slight_smile: u nás se syn hodně vídá s dvojčaty od švagrové, o rok a půl staršími, takže jsme si ověřili, že děti miluje :slight_smile:
4. bře 2013 v 09:28  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@maximka33 No ten náš je štastnej, když má nějákýho partáka, a hlavně ho to trošku sklidní. Je to divočák a hlavně se umí neskutečně vztekat když není po jeho. Dnes byl celkem dobrej,venku si to užil,ale někdy se mi válí půl dne na zemi :slight_smile: A to mi tedas nervy jedou :slight_smile:
4. bře 2013 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj Dostyna známe se z květnovek a máme stejně staré dětičky, nevím jestli si vzpomínáš :slight_smile: ale koukám, že řešíme opět něco podobného. Já bych do toho praštila hned a na druhé mimi se těším, nechci aby na to tady byl Ríša jednou sám až my nebude mladí a svěží :slight_smile: Manžel se bojí aby uměl dát lásku i druhému dítěti stejně jako prvnímu. Tohle ale nezjistí dokud se to nestane. Myslím, že se to narodí spolu s dítětem.... věřím, že se rozhodnete správně... třeba se taky něčeho takového tvůj chpal bojí
8. bře 2013 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@realgs Ahojky, jasný, že si tě pamatuju. No co tak vidím, tak to nikde neni s chlapama jednoduchý :slight_smile:
Tak nějak manžel už s tim druhým počítal. No on ma strach, aby jsme se z toho nezblaznili.Tonik je velká osobnost, navíc hodně tvrdohlava, takže je to s nim makacka :slight_smile:. Jinak s tou láskou k druhému dítěti to bude u nej podobný. Navíc on moc malé děti nemá rad, takže to je složitý. Ale řekla bych, ze to jsou jen chlapaky plky. Je vidět, ze Tonika ma moc rad. No bude to ještě zajímavý. Navíc mám letos 36let, takže uvidíme zda se vůbec zadari :slight_smile:
11. bře 2013 v 06:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to manža taky nemusí malé děti, ale je vidět, že teď už si s malým ví rady a malej ho má kolem prstíku omotaného :slight_smile: Já doufám, že bududu muset použít násilí a půjde to bez debat :slight_smile: Budu držet pale aby se vám to taky zadařilo. :wink:
11. bře 2013 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@realgs No je to tak, oni většinou ti tátové obměknou :slight_smile: Tponík už si tátu taky zmákl :slight_smile: Jen můj muž je ted trochu nemocný,přišli mu na vysoký tlak,který měl už cca 3 roky a nikdo ho neléčil,takže má trochu poškozené ledviny :frowning2: Tak se trochu šetří a díky lékům na tlak je víc unavený. Tak na něj musíme opatrně.No v červenci zkusíme zahájit plození :fearful:)
11. bře 2013 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ty jo do července nevydržím, ráda bych už hned, ale nechceme miminko na vánoce :slight_smile:
11. bře 2013 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@dostyna Koukám, že jsme si souzené.....už podruhé v podobné diskuzi :grinning:
24. bře 2013 v 18:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, jsem moc ráda, že jsem narazila na takovou diskuzi....mě je 35 let a mám 4letého chlapečka. Je naprosto úžasný, hodný dítě. My jsme nejdřív chtěli jedináčka, pochybnost byla úplně malilinkatá. Ale jak jde čas, tak jsem zatoužila po druhém miminku. Byly stále důvody proč to odkládat a stále budou. Pořád jsme nevěděli, já jsem si řešila svoje zdravý (měla jsem helicobaktera v žaludku, takže jsme s manželem oba brali silná atb...pak jsem si řešila zubaře, kožní....,chodím na rehabilitace, k psychoterapeutce...jsem děsný hypochondr :grinning: Všude mi dali zelenou do druhého těhu. Bála jsem se, měla jsem nemocnou maminku, která v únoru bohužel odešla mezi ostatní anděly. A v tu chvíli jsem si řekla, že mamka mi dala znamení...zní to bláznivě, ale já to tak cítila....teď už ani ne, ale v ten nejsmutnější den ano. No...gynekolog mi řekl, že už se těší, že už mi drží místo.....fyzioterapeutka slíbila, že záda ošéfujeme....a já si stále hledám nové a nové výmluvy a už vím, že jsem to "jen" výmluvy. Takže bysme se nerozhoupali nikdy. 14 dní beru folgravid....a teď tedy nechám na manželovi, jak vše bude probíhat.....těšila jsem se na nadšení apod, ale provázejí mne obavy. Nemohly byste mne podpořit? Kamarádky o tom neví, všichni žijí v domění , že máme prostě jedináčka.... :grinning:
24. bře 2013 v 18:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Snad neva že přidá názor,já nemám jedináčka díky bohu za to nikdy jsem ho nechtěla a jsem ráda že moje pocitiy byly správné,dvě děti jsou báječné kor teď když už si spolu hrají,jedináček je o tolik ochuzen,kolikrát si říkám když se dívím na nejstaršího jak by byl opuštěný nemít parťačku a druhou ještě k tomu.
Mezi prvním a druhým dítkem je rozdíl 2,5 roků,a nebyl to žádný problém,dobrodrůžo mám až teď kdy holky jsou po roce,kdybych měla mezi dětmi rozdíl větší rozhodně byl to nenzavala hrozným ani jinak že by to zásadně navýšilo práci a pod.jedno nebo dvě děti není až takový rozdíl,podle mého,mimo to jak jsou větší vyhrají si spolu a dospěláci mají čas i pro sebe,mít jen jedno pořád mu musím dělat,kor v zimních dlouhách dne zábavu a společníka
Jako neváhala bych mít minimálně dvě děti,příjde mi to i sobecké,mít jen jedináčka,vůči němu,i v dospělosti bude opuštěný,možná mám radikální názor ale stojím si za tím :wink:
24. bře 2013 v 18:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@saminomimino Ahojky, jsem ráda, že jsi to napsala a vnitřně už jsem absolutně s tím, že druhé dítko chci. Manžel je pořád proti,ikdyž mi nechce bránit,ale vím,že někdy musím trošku jednat za nás oba. Hodně se vždy řídím jeho názory a snažím se přizpůsobit,ale tady asi budu tvrdější. On totiž zatím neví,že si ti dva sourozenci jsou opravdu lepší,zkrátka ze začátku to asi bude zase blázinec,než se nám to vybatolí,ale když vidím našeho Toníka,miláčka, který má rád děti a kouká na ně jak na svatý obrázek,tak mu to nemůžeme odepřít :slight_smile:
24. bře 2013 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pinkpet :slight_smile: no hele, jak tě přesvědčit. Napsala to hezky @saminomimino , takže už to chce se jen rozhoupat. Já ted nasazuju dietu, a v červnu začneme. Sice mám strach,aby bylo vše vpořádku,ale na to nesmím myslet. takže holka, do boje a těším se na zprávu, že jsi těhule :slight_smile:
24. bře 2013 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@maximka33 bude to super. Strašně se těším,až bude Toníček ten starší brácha,už ted je to velký šéf. tak snad nám to vyjde a nerozvedeme se :slight_smile:
24. bře 2013 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@pinkpet Ahoj, také stále docházím na rehabilitace, ale bohužel extra zlepšení stále necítím. Chodím i na jogu, tam se vždy pěkně protáhnu, ale je to pořád takové krátkodobé zlepšení. Mám pořád dost bolesti, tak se toho druhého těhotentví docela bojím. Ale stejně do něj určitě půjdeme. Držím palce, ať je líp.
3. dub 2013 ve 13:49  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naomi6 Já jsem to řešila s fyzioterapeutkou....byl to takový poslední krok....pak jsme se už rozhodli :grinning: Slíbila mi, že případné těhotenství ošéfujeme, že se nemusím bát....že mi nemůže zaručit, že mě nic bolet nebude, ale že se mi bude věnovat až do porodu a pak po něm. Kolik to stojí, radši psát nebudu...ale je to daň za pohodlné životy, které většina z nás vede. Jediné co, tak mi nemůže zaručit, že bolest zad nebude indikace k císaři. Já jsem cvičila už v první těhotenství, přibrala jsem jen 9 kileček a jsem štíhlá, tak snad bych to zvládla. Držím palce :sunglasses:
3. dub 2013 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naomi6 ahoj,tohle si jednu budu říkat já! malá je vymodlená,povedla se nám napotřetí a mám skříplý nerv v bedrech,projevuje se to jako Ischias,bolí to děsně,v těhotenství jsem často myslela,že nepřežiju :-/
12. kvě 2013 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@daasenka85 Ahoj, tak přesně tohle mě teď trápí. Bolí mě záda v bedrech, ani se nemůžu ohnout, sedět,....doufám, že to brzo přejde, a to nejsem těhu, nevím, jak bych to zvládala.... chjo
13. kvě 2013 ve 13:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naomi6 je to ŠÍLENÝ,horší bolest jsem nezažila,i porod mě po těch protrpěných dnech a nocích přišel už jako brnkačka na závěr.
musím teda říct,že u mě za to těhotenství až tak nemohlo, vzniklo to u mě skoro před 3 lety v létě,kdy jsem hodně jezdila na kole. asi zádům nevyhovoval styl jízdy a sezení, do toho ty záda nejspíš prochladly.. trpěla jsem už tehdy půl roku a brala denně asi 4 Paraleny, v noci spala i pod práškama jen 3-4 hodiny,v práci usínala (měla jsem zrovna novou,tak to bylo velmi reprezentativní :grinning: ),no bylo to děsný.. taky jsem kulhala,jak mi bolesti střílely do nohy.
pak jsem měla přes rok od bolestí klid,našla jsem skvělou fyzioterapeutku, která dělá Dornovu metodu mimo jiné (doktoři ji neuznávají,ale nutno podotknout,že mi nepomohl ani ortoped,ani neurolog,ani rehabilitační lékař :-/ ). jedná se o šetrné rovnání obratlů, pánve, kostrče, SI skloubení,atd. slyšela jsi o tom? možná by Ti to taky pomohlo. jenže v těhu se to samozřejmě dělat nesmí, stejně jako masáže a nic podobného. taky mi pomohlo hodně cvičení podle Mojžíšové, jenže ani to jsem v těhot. nemohla,byla jsem odzačátku riziková po potratu a mimoděložním,navíc jsem krvácela zezačátku těhotenství. od 21.týdne jsem musela jen ležet,pak už i v nemocnici pro zkracující se čípek a otvírající se hrdlo, tak jsem myslela,že nepřežiju a 6 týdnů před porodem jsem už zase musela zobat paralen,abych to vůbec fyzicky a psychicky zvládla. nejednou jsem si vyčítala,že jsem ještě nepočkala a déle necvičila Mojžíšovou (cvičila jsem asi půl roku před otěhotněním).
malá je naštěstí (snad!!!) vpohodě. no,jsem ráda,že ji vůbec máme! strašně bych jí chtěla tak za 2,3 roky poříditt sourozence,ale i kdyby to přirozeně šlo (což po tom všem taky není 100%ní),tak se budu šíleně bát těch zad :frowning2: rodila jsem přirozeně a při porodu mě to naštěstí netrápilo (i při porodu jsem zobla Paralen :slight_smile: ),ale měla jsem z těch bolestí i těch prášků hrozné výčitky,bála jsem se,aby malá neměla následky!
teď, jak zase chodím na tu Dornovku,tak už je to mnohem lepší,spím normálně, prášky už zase vůbec neberu, zase cvičím (Mojžíšovou a Pilates), ale i tak se sbírám pomalu a není to ono (asi taky,jak nosím miminko).. taky mě dost mrzí,že už asi nikdy nebudu jezdit na kole, bruslích (a to jsem byla docela vášnivý sportovec,i když jen rekreační), celkově chodím mnohem pomaleji než dřív.. těžko říct,jestli se to vůbec někdy srovná! ale hlavně,že máme to naše milované sluníčko!! :wink:
jak to všechno vzniklo u Tebe a kdo a jak Ti od bolestí pomáhá? a zabírá to?
13. kvě 2013 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Téda, tak to muselo být náročné. Já jsem naštěstí měla celé těhotenství i porod naprosto pohodové, ale jinak mám problémy se zády už v podstatě od puberty. Nejhorší ale bylo období po porodu. Zhruba půl roku po porodu mi začaly problémy s krční páteří, se šíjí a pravým ramenem. Myslela jsem si, že až přestanu malou nosit a začne sama chodit, tak to přejde. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ale bohužel se to stále zhoršovalo a nakonec jsem měla tak šílené bolesti, že jsem byla přesvědčená, že mám rakovinu. Nic takového jsem nezažila. Ta bolest se nedala vydržet, žádné léky mi nepomáhaly, prošla jsem snad všechny doktory, nikde mi nic nenašli, byla jsem i na magnetické reonanci. Nakonec mě poslali na rehabilitace, kde si mysleli, že jsem po nějakém těžkém úrazu. řekli mi, že mám úplně špatné postavení pravého ramena, že jsem totálně křivá a musím začít rehabilitovat, jinak špatně skončím. Přitom jsem celé těhu chodila na power jogu i potom, ale stejně mi to nepomáhalo. Rehabka trochu pomohla, ale stejně nezvednu pravou ruku nad hlavu, nemůžu mýt okna, věšet záclony, neměla bych ani nosit malou, ale občas ji prostě musím poponést, nebo vyndat z vany a podobně. Bylo mi řečeno, že s tím budu mít problémy celý život, a musím cvičit a nějak se udržovat. Naštěstí ty šílené bolesti samy přešly, ale stejně mě to bolí a pohyb je dost omezený. děsím se návratu do práce, prptože pravou ruku nutně potřebuji. Zkoušela jsem i alternativní léčbu - kineziologii, ale to je spíš o psychice. Zatím to zvládám celkem dobře, bolesti už nemám jako dřív. To jsem jen ležela a brečela a nebyla schopná se postarat o nic. Teď už je to dobrý, normálně funguju, ale nejsem stroprocentně fit. No, budu se snažit, aby to nebylo horší. No a ta bedra mě teď bolí asi 14 dní, tak doufám, že to přejde, je to nepříjemné. Držím moc palce, ať nás nikoho záda už tak nebolí :wink:
13. kvě 2013 v 18:42  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, co tady řešíte zdravotní potíže a těhu. Já mám Dětskou mozkovou obrnu (DMO). Špatně chodím a jsem po 10 opracích nohou. Mám 2 holky od sebe 4 roky a neměnila bych.. Měla jsem zdravotní potíže při těhu - hlavně při 2 ale vše dobře dopadlo.. Nikdy nebudu zdravá ale vždy budu vděčná za holky, ikdyž je to fyzicky (a někdy i psychicky) hodně náročné.
18. kvě 2013 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak tahle diskuze mi naprosto kápla do noty. Manžel hrozně chce druhé dítě, já už jsem ve fázi, že bych taky chtěla, ale popravdě jsem dost pohodlná a bojím se, jak by to dopadlo... Naše malá má ročního bratrance a vždycky když jsou spolu, je to hrůza! Bere mu hračky, svoje nepůjčí, je zlá. Jsem z toho nešťastná. Obávám se, že to okoukala ze školky, kde je ona ta nejmladší a děti se k ní asi chovají dost neomaleně, a ona to prostě jen aplikuje na bratrance taky. Valinka je hodně vzdorovité a aktivní dítě a ano, možná je trochu rozmazlená (dřív jsem se tomu označení bránila, ale teď si říkám, že už to asi nebude jen obvyklý vzdor) a já popravdě často nevím, jak na ní. Bojím se, co všechno by nastalo, kdyby do rodiny přibylo další dítě.
Měla jsem malou brzy a dodělávám při ní celou dobu školu, do toho chodím do práce a vyhovuje mi to. Při druhém dítěti bych chtěla, aby to tak zůstalo (plánujeme ho tak, abych mohla nejdéle do půl roku zpět do práce - ikdyž člověk nikdy neví, jak s ním vyčůrá zaměstnavatel, že...). Jsme zvyklí, že babičky hlídají nejen kvůli škole a práci, ale i jindy, takže můžeme prakticky kdykoliv s manželem cokoliv podniknout a bojím se, že se dvěma dětmi toto skončí, protože pro babičky už bude daleko náročnější hlídat dvě děti a nebude se jim chtít. Vím, že to normálně ženský zvládají a zvládaly dlouhá léta, asi jen potřebuju trochu uklidnit, že to bude fajn. Tak kdyby se někomu chtělo... :grinning:
18. srp 2013 v 08:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liss_durman tak já mám dětičky dvě, prvňačku a školkařku. Mám je od sebe o 3 roky. Starší dcera dost odpovídá popisu toho, co píšeš. Do druhého jsem šla s tím, že ho chci, ale zároveň s hrůzou, co bude. Nikdy jsem nechtěla jedináčka, takže v tom bylo jasno a nebyla jsem taky už nejmladší. Bylo to naprosto v pohodě, starší žárlila asi týden a od té doby se milují :dizzy_face: . když je pozoruju, jak si hrají, jak se o sebe starají, chtějí spolu spávat v posteli je to úžasné. Ne, že by nebyly občas bitky a hádky, starší dcera je a bude vždycky dominantní, ale převládá ta láska. No a jak to dopadlo? Hrozně moc chci třetí, bohužel po lednovém potratu se nedaří. Opravdu se toho neboj, se dvěma je větší legrace a jestli pomůžou babičky, neváhala bych. Víš, nic proti jedináčkům, ale v okolí jich pár mám a je vidět, že to není ono a třeba jednu kamarádku od starší dcerky mám doma pečenou vařenou, je jedináček a doma je jí samotné smutno a asi se i nudí a spolu si krásně vyhrají. Taky si myslím, že lepší je menší věkový rozdíl, děti si spolu víc vyhrají. Mně je líto, že pokud bude třetí, že bude věkově od holek už hodně Popsala jsme to asi hodně růžově, jedinou nevýhodu vidím v tom, že když jedna donese nějakou chorobu, tak to chytne vždy i druhá a nedá se tomu zabránit a to je pak záhul, dvě unudlené, uřvané děti s horečkou, ale jinak samá pozitiva. Nelituju a nikdy litovat nebudu, že mám dvě, jediné, čeho lituju, že jsem nezačala plodit dřív, ale nebyl bohužel vhodný tatínek :slight_smile:
18. srp 2013 v 08:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nessik Díky za podporu :wink: To mě mrzí, že se vám nezadařilo třetí, ale nevěš hlavu, co není může být :slight_smile: Já se právě dost zmítám v tom, co chci. Původně jsem chtěla jedináčka, dceru - to se mi splnilo. Brala jsem to jako poznamenání tím, že mám 7 sourozenců a chtěla jsem dcerce vynahradit vše, co jsem neměla. Ale teď si zase říkám, že bych chtěla mít děti tři, už je to totiž takový celek, který je schopný se podpořit a vyškolit do života. To je asi totiž ta věc, kterou jsem poznamenaná z dětství. Jsem třetí dítě z prvního manželství a s mými staršími sourozenci jsme si zvykli držet hodně při sobě i když máma neměla na nás "velké" čas a věnovala se menším, měla jsem ségru, která mě toho hodně naučila a bráchu, který byl tím skutečně mužským vzorem, který u nás v rodině jinak bohužel chyběl. Takže tak :slight_smile: Jenže chci stíhat ještě žít svůj život, budovat nějakou kariéru a ne jen být zavřená doma s dětmi! :grinning: A bojím se, že s více dětmi to jinak nejde...
18. srp 2013 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek