• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdy byla MD nejnáročnější a kdy jste si ji užívaly?

15. července 2013 
Pokud se ohlédnu zpět za těmi 6.roky,co jsem byla permanentně v zápřahu,tak pro mě byly vždy nejnáročnější první 3 měsíce po porodu(očistky :sweat_smile: ,časté kojení,přebalování,střevní koliky miminka,návštěvy u pediatra apd.),pak bývalo trochu náročné zavádění příkrmů a jakmile se mi děti začaly odplenkovávat a lépe jsem se s nimi na čemkoliv domluvila,začala jsem mít občas pocit,že MD je odpočinek. :wink:
Mám miminka moc ráda,ráda jsem chodila na procházky s kočárkem,ale to byly takové okamžiky za odměnu-za tu dřinu a odříkávání,bez které by to nebylo ono. :slight_smile:
Ale za nejkrásnější dětský věk považiju dobu mezi 2. a 3.rokem(pokud pominu častější nemocnost způsobenou počínající docházkou do MŠ).To jsou ty děti ještě roztomilé,důvěřivé a není okolo nich tolik starání.Dokonce bych i řekla,že rodič začíná sklízet ovoce :wink:
15. črc 2013 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Já tak daleko ještě nejsem, ale souhlasím, že první 3 měsíce bylo peklo. Nevěděla jsem, kam dřív skočit, organizace práce 0 (!) :grinning:, věčně uřvané dítě, doma bordel, nenakoupeno, nenavařeno, nic jsem nestíhala, chtěla se rozvádět :grinning: no hnus a k tomu jsem ještě nabrala 7 kg.
Užívat si to začínám pomalu od toho 9 měsíce, malý se hýbe, je usměvavý, už začíná rozumět, je s ním sranda.
15. črc 2013 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já mohu za sebe říct, že od prvního dne, co se malý narodil, si mateřskou a nyní rodičovskou 100% užívám. Šestinedělí pro mě bylo nejkrásnější období v životě, cítila jsem se výborně jak psychicky tak fyzicky, užívala jsem si vše do syta a zatím jsem si ani jednou neřekla, že je to fakt záhul. Malýmu je 9,5 měsíce a stále si to užívám na milion procent.....Tak uvidíme, zda dojdeme k době, kdy si řeknu "uf" :slight_smile: Dokonce i pracuji od začátk z domu a i to jsem krásně skloubila..prostě u mě zatím vše na jedničku s * :slight_smile:
15. črc 2013 ve 12:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
U obou první půlrok masakr (pořád u prsa a nespací ve dne v noci)..mnohem lepší od 9měsíců a super od roka (starší tak od 11m, mladší od 15m). A kdyby starší nebyl pozadu s řečí, tak by to bylo ještě lepší, ubyly by frustrace a komplikace. Ale hodně teď pomohlo odstavení a taky počasí..v zimě je nabalit oba (a sebe) a vypakovat se ven a staršího uhlídat byl očistec.
15. črc 2013 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak největší masakr to byl, když se staršímu synovi v 18 m narodil mladší brácha. Alfíno se rozhodl žárlit a to pořádně, takže nejedl, nespal, scénky kvůli všemu ... no ještě že už je to za náma, vážně to bylo docela náročný. Teď už teda "sklízíme" a kluci jsou fajn :slight_smile:
15. črc 2013 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
za nejméně náročné období považuji věk 3-6m dítěte, protože odpadne první seznamování, problémy s kolikami a kojením, chytne se správné tempo, jak skloubit domácnost a dítě + prcek je roztomilý, pase, směje se, každý den umí něco nového a HLAVNĚ nezdrhá ještě příliš z místa a leží na jednom místě! :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: za hodně náročné považuji 1-2,5roku, než dítě začne jistěji chodit, chápat aspoň malinko rizika /nevyrazit si směrem do silnice, na vratké věci, šplhat kam se dá../..
15. črc 2013 ve 12:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Nejhorší pro mě byl první měsíc prvního syna a první měsíc posledního syna. U prvního mi dlouho trvalo než jsem si zvykla na svoji novou roli "mámi". U druhého se vyskytly nějaké komplikace po narození a to jsem zažívala ten největší strach a bezmoc (doufám, že naposled). A pak sem tam na mě přijde období kdy se mi trošku zasteskne po volnosti. Né, že bych svoje děti nemilovala, ale i já jsem jen člověk. Nejlepší období je pro mě asi teď. Posledního syna si doslova užívám, ale to nejspíš tím, že už vím, že další miminko už nebude. Stala se ze mě taková krkavčí máma co nerada své děti někomu dává a který se od nich vůbec nechce :sweat_smile:
15. črc 2013 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Po prvním porodu to byl pro mě "záhul" spíše kvůli fyzickému zotavování,ale užívala jsem si co se týče miminka první tři měsíce,kdy byl zlatíčko spavé...pak začalo "peklíčko" protože byl abnormální nepsavec a to trvalo skoro do dvou let.

Teď si to naprosto UŽÍVÁM,nevím jak je to možné,ale mám teď mnohem více energie,času...jsem prostě v naprosté pohodičce :dizzy_face: Jen se tedy modlím,aby malá nezačala být jako bráška,protože to bych dozajista zkončila u Chocholouška
15. črc 2013 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mě se zatím nejvíc líbí období po 3. roce. Bohužel, to už jsem v práci :frowning2: Ale opravdu, s dcerou se dá už plnohodnotně konverzovat, což mě strašně baví . Zároveň už je opravdu veliká, není to miminko, sama se chvilku zabaví a to je nádhera pozorovat, jak si hraje a povídá u toho, jak se stará o svoje plyšáky ...
15. črc 2013 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Pro mě bylo nejhorší období cca od 8měsíců do 1,5 roku.Nesnášel totiž kočárek,takže každá procházka byla peklo, musela jsem chodit ven,jen když spal,jinak procházku prořval,vůbec ho nebavilo v kočár sedět a pozorovat okolí..Když začal v 1,5 roce chodit,tak se to zlepšilo,od ty doby hezky sedí a kouká. Naopak nejlepší pro mě bylo období od narození do 8 týdnu,to malý jen spal a kojil se, v noci spaval i 6 hodin vkuse.
15. črc 2013 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
U dcery bylo náročné období do 3 měsíců....zánět prsu,vysoké horečky a hnus kolika....pak dobrý a nej nej až po 1.roce života:slight_smile:
Teď u syna(18m.) je to záhul zatím pořád ...ale můžu říct,že i když měl taky koliku,tak nejhezčí období bylo šestinedělí-pohoda,už jsem věděla co a jak....Zatím je to noční nespavec a pořád je u prsu,tak doufám,že až ho odstavím bude líp:slight_smile: Ale jinak obecně si to krásné období,i když náročné,snažím užít se vším všudy... :slight_smile:
15. črc 2013 ve 13:28  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pro mě nejhorší období bylo šestinedělí. Cloumaly se mnou řádně hormony - považuju se klidného, rozumně uvažujícího, nehysterického tvora, ale v šestinedělí mě rozbrečelo cokoliv, nevyspaná, bojovali jsme, abych malého kojila, nakonec jsem strávila 4 měsíce stále s odsávačkou u prsu, měla jsem pocit, že nic nezvládám, nestíhám, jsem pořád unavená, venku zima, tak se nedalo moc jít na dlouho ven...
Postupně to jde k lepšímu a lepšímu, sice občas mě dostanou období, kdy se malý vztekal na cokoliv, to mě dost vycuclo, ale naštěstí to rychle odešlo.
Teď je fajn parťák, dá se s ním domluvit, řekne, co potřebuje, je rozumný, školka mu prospívá. :slight_smile:
15. črc 2013 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
souhlasím s tím co píšete, první tři měsíce byli nejhorší
15. črc 2013 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nejhorší asi ten začátek-šestinedělí-do pul roka. Pak to bylo lepší, začal být pohyblivější, spokojenější, samostatnější... Ale každé období má své pro a proti :slight_smile:
15. črc 2013 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Po včerejším večerním hysteráku a dnešním poledním hysteráku, kdy šla nakonec spát bez jídla a s brekem mám pocit že nejhorší je to teď (první 3 měsíce kdy jsem myslela, že to nezvládnu, boj s kojením, přebdělé noci kvůli zubům atd. atd. ... jaksi zapomenuty :grinning: ) ... a stejně mi cosi šeptá, že to nejhorší u nás ještě jenom přijde :slight_smile:
Užívám si každý den, kdy se mi povede vypravit se z domu po hodině příprav, přemlouvání, ať neutíká a ať si nechá obléknout čistý triko, že přilbu sebou na písek vážně brát nebudem... zpocená až tam... dovedu dítě na písek, sednu a patlám bábovičky.. no dokonalý lék na nervy! Ještě kdyby se doma mezitím vyžehlilo prádlo a uklidilo, to by bylo dokonalý!
15. črc 2013 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
U prvního dítěte to bylo velmi náročné šestinedělí a pak do cca 3.měsíce - koliky, problémy s kojením a miliony chytrých rad od příbuzných :unamused: postupem času jsem se otrkala a u druhého dítěte už si do ničeho nenechám kecat :sunglasses:
15. črc 2013 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nejsem tak daleko, spíš na začátku, ale pokud jsem přežila prvních 7 týdnů věčného pláče, koliky a nespala v noci vůbec a jen brečela, tak od té chvíle už zuby a to vše byla pohádka, co přijde dál se nechám překvapit, ale nic asi v péči o mimčo nebude tak hrozný, jak když jste plná hormonů a pořád se vám chce brečet zoufalstvím, že mimčo v noci nespí a jen brečí a nepodaří se ho nijak utišit, to bylo strašný..Neuměla jsme to dospávat přes den, tak jsem vyčerpaná jela nonstop a málem fakt zkolabovala.

Teď je sluníčko moje a krásně spinká :dizzy_face: :dizzy_face: Další roky zhodnotím za pár let :grinning:
15. črc 2013 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
pro mě bylo nejhorších prvních 6 měsíců prvního dítka, hodně brečel, v noci nespal, kojila jsem každých 20-30 minut, já byla ze všeho vynervovaná, do toho jsem dodělávala školu atd., zpětně si říkám, že jsem byla blbá, že jsem tak trvala na kojení, mohlo to být všechno mnohem víc v klidu, ale čas nevrátím a přežili jsme to, i když nechápu jak :grinning:
pak bylo hodně náročné období od 6 měsíců druhé zhruba do roka, ale ne kvůli druhému miminku, ale kvůli žárlení staršího a do toho jsem byla potřetí těhotná...
no a zrovna teď dvě období vzdoru a jedna předškolácká puberta taky stojí za to :grinning:
holt, každé období je něčím náročné, ale taky něčím krásné :slight_smile:
15. črc 2013 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak mlj syn má teprv 10 měsíců a nejmíň náročný mi přišel začátek - do dvou měsíců. Od té doby je horší a horší :grinning:
15. črc 2013 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mateřkou si moc neužívám U mě je to klasické krev, pot a slzy. Malá byla první tři měsíce hrozná..nespala, nechtěla jíst, brečela, nic ji neutišilo. Nechápu, jak jsem to mohla přežít! Teď má lepší a horší dny..nepapací je stále a to dost extrémne..nechce nic..u jídla neskutečne řve, jsme v záúpřahu celá rodina, když je čas papání. Stále se tak trápíme 7 krát denně. Jinak už je to lepší, hraje si, směje se, každý den umí něco nového. Kojení u nás neklaplo, nechtěla se přisát ani za živého Boha. Hrozné bylo poslouchat ty dobré rady osvědčených matek...nechtěla jsem radu..chtěla jsem ať mě jí na chvilku někdo zbaví. Pořád věřím, že to bude lepší, ale jde to nějak pomalu.
15. črc 2013 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nejhorší šestinedělí - první 3 měsíce (představa, že tohle budu zažívat ještě jednou mě po pravdě docela děsí!!!), o něco lepší do půl roku a nejvíc si to užívám asi teď ve 2 letech :slight_smile: Není nad to, když dítě rozumí co se mu povídá, něco si nechá dokonce vysvětlit, samo si řekne a ukáže co chce, dokonce si i vyhraje s ostatními dětmi,....
15. črc 2013 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Pro mě byly nejlepší prvních 6 měsíců.... teď skoro ve dvou letech je to horší. Ještě moc nerozumí co se po ní chce. Je velmi umíněná a vzdoruje co chvíli, nic ji nebaví. Teď už trošku ty knížky, ale většinu dne prořve-propiští. Ven s ní jít je za trest :grinning: Ale stejně je to moje beruška nejmilovanější.
Každé dítko je jiné. S Vojtíkem jsem měla tu pravou dovolenou až od 18m. Dokonce jsem měla čas dát i nohy hore :grinning:
15. črc 2013 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pro mě osobně je nejsložitější a nejnáročnější období od jednoho roku tak do roku a půl. Když prďola začíná chodit, rozběhne se a nehledí kam. Člověk mu musí být pořád v patách. Teď mě to čeká u druhého syna a moc se na to teda netěším :slight_smile: Jinak období, které bych vyloženě neměla ráda nemám. :slight_smile:
15. črc 2013 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Za chvilku budeme mít 8 měsíců a nebylo dne, abych si neříkala, že je to opravdu nejhezčí období mého života - mám pohodové dítě stále s úsměvem na tváři a když brečí, tak opravdu jen chviličku, takže za mě - zatím pořád je to dovolená s velkým D, uvidíme, co přinesou další týdny a měsíce.
15. črc 2013 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si mateřskou užívám plnými doušky, protože mě zřejmě další nečeká... Těším se z každého dne a nedělám z ničeho vědu, nevadí mi věčné uklízení po malé, stálé hlídání a sledování, aby se jí nic nestalo, nula času na sebe a tak. Samozřejmě mám i dny, kdy je toho na mě moc, ale říkám si vždy, že to přejde. Dítě jsem moc chtěla a tak vše kolem něj beru v podstatě jako dar - mám dítě zlatíčko a je zdravá (ťuky ťuk..) :slight_smile:
15. črc 2013 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek