Na mateřské se asi už zblázním. Máte to podobně?

14. července 2014 
Ahoj holky,

musím říct, že počítám dny, kdy mi už skončí mateřská a já se dostanu z "vězení".
Od narození máme s klukem problémy-nejdřív takové koliky, že jsme byli každý týden v nemocnici,
pak zase problémy se zácpou. S tím jsme taky leželi v nemocnici a docházíme pravidelně na proktologii.
Kluk ani v roce ještě nekaká sám. Denně mu dělám klystýry, dávám rourku, nebo glycerin čípky. Každý večer zabere jen "honba za hovnem", protože z něj prostě to hovno musím nějak dostat. Pokud se nepodaří, nespí, pláče, no jako když by nás bolelo břicho.

Také má trochu ještě problém se zažíváním, musí po každém jídle a pití mnohokrát vykrkávat, tedy místo, aby si mohl hrát, nebo jít hned po jídle ven, zabere čas vykrkávání (pokládat na záda a zvedat).

Taky nám od půl roku rostou zuby, což znamená, že když to přijde, malý nechce jíst pít, kojit. To asi znáte.

Do 8. měs. jsem se nevyspala, spal třeba jen 6 hodin v noci a 2x 20 min přes den. Nikdo nechápal, jak to může vydržet. Jenže to nespaní bylo právě z bolesti bříška. Vše se točí kolem toho.

Já zhubla 13 kg. Pak se váha zarazila a najednou jsem začala naopak hodně tloustnout. Dr. mi říkala, že to je obrana těla, abych to vše zvládla.

Další věc je, že jsem v izolaci. Malý mi spí 2x denně, potřebuje pevný režim. Chtěli jsme chodit do yamahy, ale částečně zasahovala do jeho spánku a to bylo zle. Museli jsme přerušit.
Přemýšlím o herně, našla jsem jich pár kolem bydliště, ale opět zasahují do jeho spánku.

Přistěhovali jsme se z malého města, nikoho tu neznám, tak jsem celé dny jen sama s malým a leze mi to na mozek.

Jsem uanvená, vyčerlaná...

Když přijde manžel z práce, už se nikam nedostanu, protože večer kolem 18 kojím (kluk nesnese ml. výrobky, tak musím ještě dost kojit), pak nastane kolotoč kolem hovínka. No a přes den jsem s malým, tak to se samozřejmě nehnu.

Vlastně nevím, v čem byste mi poradily, jen jsem se potřebovala vypovídat. Je mi smutno.

Nemáte některá něco podobného? Nebo možná, nevíte, jak to změnit, aby nebyla tak sama?

Zdá se to jenom mně, že je mateřská tak náročná, nebo i vám?
13. lis 2009 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj
nezdá se to jenom tobě, ale určitě je nás víc.
mě to taky leze na nervy, hlavně ta izolace, to že se nemůžeš hnout kam chceš, nebo zrovna když si chceš číst nebo cokoliv jiného dělat tak to nejde, protože náš klučík si vyžaduje pozornosti, jsem s malým skoro celý den sama , manžel většinu dní chodí domů až když spí, krom tedy víkendů. Tak jsem to vyřešila tak, že jsem od září nastoupila do práce, ( jsem zdr. sestra), beru pár služeb, já si tam odpočinu od malýho, pobavím se z dospělýma lidma a ještě si přijdu na nějakou tu korunu- což není k zahození.
13. lis 2009 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
ty jo to mate mazec.. a co treba plavani nebo si najdi kamaradku pres net, muzete se pak schazet, prcci si pohraji...
nebo treba jen zmenit prostredi, co si vyjet cela rodinka nekam na penzion na vikend? spousta jich nabizi treba jizdu na koni a tak.. proste aby jste nacerpali novou silu, chudak malej musi to byt pro nej narocny jeste ze si to ty deti nepamatujou, tyhle trable
13. lis 2009 ve 12:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
mně se zdá mateřská taky docela náročná

ale teď k tvému problému - máš nějaké kamarádky? je jedno, jestli bezdětné či s dětma...pokud ano, vyjdi si s nimi jednou za čas na kafe, za další by sis měla bezpodmínečně udělat čas pro sebe, třeba 1x týdně nebo aspoň 1x za 14 dní o víkendu, když je manžel doma a může hlídat, když v týdnu to nejde...co babičky jak fungují? jak moc se stará manžel?

jinak tu izolaci a samotu chápu, my se přestěhovali z města na vesnici, když bylo malé 10m, ztratila jsem kontakt s kamarádkama nebo se spíš vidíme hodně málo, tady mám jednu kamarádku, má dvě malé děti, ale nevidíme se až tak moc často jak bych třeba chtěla, buďto je nachlazené jedno děcko, pak to dostane druhé, pak máme zasy něco my znáš to děti...jinak žádné herničky a nic podobného tu nemáme, dokonce ani dětské hřiště, takže jen lesy a zahrada ale teď už můžu s dcerou dělat hodně věcí a zapojit ji do nich, pracovat na zahradě, doma něco vytvářet, ona si už i sama hodně vyhraje, atd., atd. A já klidně nechám třeba o víkendu dcerku na půl dne či den mm a jdu si po svým, protože to opravdu potřebuju pro svoji relaxaci...ráda bych tě nějak povzbudila, myslím, že jak bude malej starší, bude mít zase jiné, zabaví se třeba víc sám, bude mít zase jiné samostatnější hry (já soudím podle své dcerky), budete moc něco více podnikat a bude to lepší, a hlavně přeju, abyste se zbavili těch zdravotních problémů určitě si ale myslím, že by sis měla vymezit čas jen pro sebe a dodržovat jej
13. lis 2009 ve 12:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka,...............rozhodně mateřská není odpočinek a slovo dovolená tomu v žádném případě neodpovídá.Když jsem chodila ještě do práce a měli jsme např. 14 dní dovču,odpočinula jsem si víc než na celých 3.letech MD.
Co se týče mého svobodného vyžití,tak jsem byla teprve toto pondělí poprvé sama s kamarádkou na večeři.Do té doby jsem jsem byla denodenně vázaná na dítěti(zažili jsme si do 3.měsíců bolení bříška,od 8. do 23.měsíců prořezávání zoubků a teď si zvykáme na docházení do školky),bez kterého jsem nemohla udělat krok.Nemáme funkční babičky a manžel,který chodí domů z práce kolem 16té h.,má ještě dost práce okolo baráku.Jediná chvíle,kdy si vydechnu,jsou 2 hodiny po obědě,kdy Adámek spí a pak večer,když usne také.
MD mi končí za necelý půlrok a do práce se i nechce. Jsem na MD ráda,protože mě to baví,čekala jsem na ní 6 let a tak si jí budu užívat do posledního dne.
13. lis 2009 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka: Já docela dobře vím, o čem mluvíš... myslím, že už jsme se tu kdysi v nějaké diskuzi potkaly, minimálně já Tebe si pamatuju, řešily jsme tehdy to kakání a bolení bříška atp. My si "užívali" do 8 měsíců... resp. docela dobrý to začalo být v 11 měsících, kdy se malej naučil chodit... Ale rozhodně si pořád nepískám. Prostě Ti rozumím... a chápu, že se potřebuješ hlavně vypovídat... Heleď, nepíšeš, odkud jsi, hned bych Ti nabídla, že se můžem domluvit a třeba se v době, která Ti vyhovuje, navštívit, alespoň na chviličku si pokecat... takže moje jediná rada, která mě napadá... já s malým totiž nikam taky nemohla vyrazit (jakákoli změna z našeho zaběhlého každodenního režimu znamenala totální propadák a řev celej zbytek dne...)... zkus si s tímhletím najít nějakou kamarádku maminku z okolí. Ať už přes inzerát (na webu nebo třeba za výlohou nějaké místní samoobsluhy...), ať na to nejsi úplně sama. I kdybyste se měly vidět jen jednou za 14 dní, je to lepší než nic. Já vím, že se to těžko zvládá, když máš s prckem tolik starostí, ale obávám se, že Ti nezbyde než být aktivní... páč jináč se v tom můžeš taky brzy začít topit. A to je to poslední, co prcek potřebuje.

No a taky máš nás... tadyhle všechny holky na Koníkovi. Vypovídat se... nebo za náma přijít jen tak... můžeš kdykoli, jsme tu.
13. lis 2009 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, díky moc

dukie, taky si tě pamatuju, že sis užívala...
Já jsem z Prahy. Škoda, že ty z Brna, hned bychom se mohly sejít

Asi před dvěma měsíci jsem si začala psát po mailu s jednou holkou z netu, má o měsíc mladší holčičku, rozumíme si a plánujeme, že se sejdeme. Zatím jsou dost nemocní, tak to nevyšlo.
Ale trochu se toho setkání bojím.
Předně toho, že se domluvíme na nějakou hodinu a malý pak třeba nebude spát v noci a naopak bude spát tu dobu, kdy oni budou mět přijít. Ale to už blbnu moc, co

Prarodiče nepomáhají. Moje máma by mohla, je v důchodu, ale ta říká, že to přeháním, že to mám vše idilické, že má milé dítě (to je pravda ) a co bych jako ještě chtěla. Když jí řeknu, že jsem v izolaci, zda by nešla ven, tak nejde, že má nemocnou nohu a kdesi cosi.

Manžela mám moc hodného, pomáhá jak může, vše spolu sdílíme, ale to víte, z práce se vrací v 18, to už je točení kolem hovínka... Malý chodí spát mezi 21.30 a 22. A to my pak akorát zasedneme na chvíli k tv a hajdy spát. Moc si toho neřekneme.
13. lis 2009 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
dukie: a co u tebe, už je vše lepší?
Mně malý ještě nechodí, on je v tom trochu pomalejší. Kolem nábytku ťapá už dlouho a pěkně, ale dopředu ještě moc chodit nechce natož aby se pouštěl.

Jo a změna režimu ho taky rozhodí tak, že máme pak zkažené další 2 dny.

Vy už to s režimem máte lepší? Jak často ti ještě spí?
13. lis 2009 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotko, určo se s tou kamarádkou sejdi, a jestli to vyjde nebo nevyjde, jestli malej bude spát nebo ne to nech koňovi a ono to vyjde
holky moje malá je taky nespavec, byla i dost divoká, když byla miminko byla plačtivá, teď už je to dobré, už se s ní dá i domluvit ale v noci se budí pořád, odjakživa spí méně než děti jejího věku, od dvou let už nespí ani po obědě, mm jezdí domů taky večer nebo třeba je i tři dny na služebce v zahraničí (celkem často), ale naši bydlí hned vedle, takže kdyžtak můžu malou třeba na hoďku dát tam, takže aspoň tak...taky je dobré být hodně venku, což teď v zimě to moc nepůjde...škoda eliotko, že jsi až z Prahy, já jsem taky kousek od Brna
13. lis 2009 v 15:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka: Rozhodně si nepřipouštěj, že s malým budou nějaký potíže zrovna ve chvíli, kdy za Tebou bude mět ta kamarádka přijít. Na to se vyprdni, musíš do toho jít prsama. Stejně to neovlivníš, tak nezbývá než to nechat náhodě. Vůbec se tím nestresuj. Rozhodně je dobře, že sis alespoň takto někoho našla, držím pěsti, ať to vydrží a ať se nakonec skutečně zvládnete sejít.

Píšeš o své mamce... a co tchýně a tchán? Je mi jasný, že jestli pracují, tak to asi není snadný... ale třeba by na společnou procházku zašli... nebo třeba jen chvilku povozili malýho, určitě by to zvládli. Že bys třeba mohla zajít na nějaký cvičení nebo něco podobnýho, kde by ses potkala i s jinýma "dospělýma" lidma. Jestli nebydlí daleko, tak to zkus (třeba přes manžela), "tchánovci" dokážou být skvělí parťáci, člověk k tomu akorát musí přistupovat se srdcem na dlani a bez předsudků. Třeba by se jim podařilo čas od času za Tebou zaběhnout, třebas jen na chviličku po práci (pokud třeba končí dřív než manžel), to by mohlo být fajn, ne? Jo... a ještě jedna možnost, co ne každého napadne... my třeba máme úžasný sousedy, co už mají taky vnoučata, ale jejich snacha jim je nechce nějak půjčovat (mají takové složité vztahy...)... a ti se mi už několikrát nabízeli, že mi Toníčka vezmou třeba jen na hodinku na procházku do parku, když budu chtít... že oni budou mít aspoň důvod vysrčit nos z bytu. Nebo že s ním mám přijít na kafe. Tak kdo ví... třeba i Ty máš v okolí někoho, kdo by s Tebou rád komunikoval... jen to zatím nevíš.

S naším Toníčkem už je to lepší, musím zaťukat. Teď je to akorát takovej malej vztekloun, ale to je v tomhle věku asi normální. Jinak je zlatej. V noci se teda taky ještě pořád budí, většinou kvůli nějakýmu prdíkovi uprděnýmu... No a režim... snažíme se dělat stejný věci, nesnažím se to lámat přes koleno a za každou cenu být moderní matkou. Nechodíme na žádný hromadný srazy, na žádný cvičení s batolaty nebo plavčo... prostě jsme se přizpůsobili a děláme spíš takový ty "komorní" věci... tj. to, kde není moc lidí současně a velkej hluk atp. A je to, snad můžu říct, v pohodě.

No a spí... spí mi v noci od 21 do cca 6 ráno... a pak odpoledne cca od 14 do 15:30... a tím končí. (Než jsem tohle stihla napsat, tak se právě probudil...)
13. lis 2009 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky eliotkomtak o tom mi povídej.jsem teď taky vyřízená martin má od včera ATB(angína) horečky,je protivnej arežim kterej jsem mu pracně budovala snad dva měsíce je v pr...,protože spí jak potřebuje(což samo chápu)takže izolace na sto procent jo taky ještě nechodí,takže mi s horečkou leze po studenejch dlaždičkách
13. lis 2009 v 16:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdar matičky, mně z dětiček taky hrabe a to se hrnem do třetího, nedám si pokoj a nedám člověk to musí brát sportovně, sebe, děti ,okolí...oba kluci mi trpěli na prdíky, nejlepší bylo dávat je spát na bříško
13. lis 2009 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak moje děti celkem dobře spěj od dvou let....zloběj pořád....binec je tu, nic nestíhám...doporučuju jako mamči přede mnou nějak fakt vysadit občas...s kamarádkou se teď domlouváme,že vyrazíme do divadla neb do kina..a zítra po dlouhé době jedu do školy, dálkové studium vš je moje duševní očista
13. lis 2009 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj jmenuji se vladka a jsem už na mateřské 5let a začínám nějak šílet.všechno mi vadí jsem nervozní.mám 37 let
13. lis 2009 v 17:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
elitotka, a jakou maš predstavu o dni pracujici matky? Rano nutím deti vstavat v 5.30. Nechtejí. dohlednout aby se oblekali, nasnidali se,ja nesnidam, nemam na to cas a v 6.10 odjezd do skolky. predani kluka ve skolce a vysadit holku pred skolou trva tak 15 minut. Pak kopnu do vtrule a chvili po sedme jsem v praci. Jime pri praci, neni kdy na poledni pauzu. Koncim okolo půl třetí, pa půl hodky jsem u školky, hladova utahana, doma binec jak v tanku..Donutit holku psat ukoly, pise je asi tak hodinu, uvarit jednoduchou veceri, neco malo domacich praci a po vecernicku zas donutit deti jit spat. podle me tohle neni zivot, ale prezivaní.
(Uz mam rozjednanou praci v miste bydliste na zkraceny uvazek)

A to mam deti zdrave, kluk nastoupil od zaří do skolky a zatim nebyl jeste ani jednou nemocnej, spi dobre..takze mam v tomto situaci jednodušší.
13. lis 2009 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
sarinka: to je děs. Já si myslím, že pak to bude taky mazec, až nastoupím do práce, ale to teď neřeším.
Ted řeším nedostatek, neboli nula kontaktů a izolaci, ze které začínám být blázen.

dukie, tchána jsme prosili už když byly malému asi 3 měsíce, zda by šel někdy ven, řekl, že ne, že to je záležitost maminky a on že kočár rozhodně tahat nebude!
tchýně pracuje, chodí z práce kolem 6-7 a to už je pozdě. O vík. jezdí tchánovci pryč. Takže tak.

Sousedé... to nevím, ale tady jsou staří lidé, kteří sotva lezou.

Toníček ti spín teda dost málo pořád, koukám.
U nás se to zlepšilo kolem 11 měs.
Spí 22-07 (někdy od 21.30) a pak hodinu dopo a hodinu a půl odpo, to jsme venku.

essi: obdivuju, tři děti!!! Jsi pašák!
13. lis 2009 v 18:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
sylvka: a kdy budete moci jít aspoň na procházku?
To je hrůza, opravdu úplná izolace.
13. lis 2009 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ell, to musí být děs běs, my nemáme nějaké problémy a i tak jsem z toho občas k.o. . Nemůžeš si najít poblíž aspon mateřské centrum, kde si malý pohraje, unaví se a třeba bude líp spát...a občas mívají programy pro maminy, kdy ti děti pohlídají anebo se aspoň seznámíš...určitě jsou aktivity v době, kdy malý nespí...jinak ti z toho hrábne
13. lis 2009 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
To jsem nevěděla, že jsou taky programy pro maminky, kdy by pohlídali děcko? To dělájí nějaká MC? I když nevím, jestli bych nec hala malýho s někým cizím, možná bych o něj měla strach.

Právě ubažuju o té herně,. ale zatím jsem našla v okolí takové, které jsou otevřené v době těch jeho dvou spánků. Ještě se budu poohlížet.
13. lis 2009 v 19:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka a odkud jsi?? u nas je MC a takm maji akce pro maminky - delaji se ozdoby, pedink ja nevim ruzne veci a deti si pod dozorem vychovatelky hraji ve vedlejsi mistnosti - takze jsi v dosahu, mas prehled ale jsi "mimo" a funguje tam i hlidani - muzes tam prcka nechat treba na 2 hodky nez si neco vyridis na uradech a tak...
13. lis 2009 v 19:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka- ahojky. taky si tě pamatuji i z jiné diskuze.Máme skoro stejně staré děti. tvůj malej je o něco starší. Takže s eu vás problémy kolem trávení nezlepšily? To ěm mrzí. Je to blbé, pokud je to pořád dokola a už takovou dobu.Pročetla jsem si celou diskuzi. Řekla bych, že mě to na mateřské baví. Moc jsem se těšila. Pracovala jsem na směny, s manžou sew viděla málo a proto jsem už i chtěla být doma s miminkem.Ani nevím, kam pak půjdu pracovat. těžko říct. Na směny na jipku se vrátit asi nemůžu a ani bych něchtěla. bylo by to složité dojíždění přes 50 km. Bydlím na vesnici, takže těch konatků není moc. Mám tady pár maminek zakterýma chodím, pokecáme, je to fajn. Bydlíme hned vedle tchánovců. tchán je po úraze páteře, docela je dobrej. ¨Tchýně pracuje, takže ta moc často nepomůže. Tchán se snaží, ale jak je malej už živější, leze, všude stojí a cpaká unábytku, tak už mám strach ho nechávat s malým. manža hodně pracuje, ale snaží se být doma, co to jde. Ještě chodí na stavbu k bráchovi, takže to je někdy hektický.Moje máma nemá o vnoučata zájem, takže ta nepomůže. Táta zemeřel, takže jsem na to v podstatě sama. Jsem ale spokojená a neměnila bych. jediné co je, mě chybí kontakt s lidma a nějaká práce, kterou bych vykonávala, prostě byla užitečná a bylo to něco jiného, než praní, žehlení, vaření a péče o malýho. Hodně chodím na koníka. Chodím na jednu diskuzi, kde se stejnýma holkama potkávám už více než rok a je to hrozně fajn. To mě dost drží nad vodou. Taky jsem v kontaktu s lidma hodně po emailu. Nedávno se mě splnil sen, dělat něco,abych byla užitečná. Věnuji se prodeji bytové kosmetiky a doplňků- Částečná práce na internetu a také setkávání se s lidma, popovídat si, ukázat jim kosmetiku, dát vzorečky. Určitě jsem za to moc ráda. Hodně mě to dalo a také se cítím opravdu užitečná. zatím to beru jako koníček a né jako přivýdělek. proto kdi byste měli zájem se dozvědět více, klidně mě písněte do IP svůj email. ráda vám vše pošlu a popovídím si s vámi. takže myslím eliotko, že by o bylo fajn, popovídat si..

essi- teda obdivuju, tři děti. musí to být mazec.

vladenka. taky mě vše vadí, dokáže naštvat a vytočit. takže jsëm se realizovala jinak, jak jsem napsala výše.
13. lis 2009 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Eliotko, máš to teda pekelně těžký, to ti povím, ty zdravotní problémy jsou hrozný... jinak ale pocity máme podobné. já jsem doma téměř rok - byla jsem na rizikovce a předtím jsem měla práci, která mě moc bavila. teď mě to taky moc amoc baví, jsem spokojená, malý je hodnější i když živé dítě, manžel je úžasný, postavili jsme spoolu domeček a teď už je skoro vše hotové. Akorát že jsme se přestěhovali na vesnici, moc lidí tu neznám a už vůbec ne maminky, co by měly stejně staré děti.. občas potkáívám matky s kočárky, ale jak se s nimi dát do řeči? Ovšem chodíme na plavání, tam je to super, tak nějak jsou si tam děti i matky blíž. Takže mě trápí určitá izolovanost, dřív jsem byla pořád mezi lidma, a teď sjem pořád doma.. jinak ale práce mi nijak extra neschází, možná budu dělat něco úplně jiného, až mi jednou skončí rodičovská. a kde bydlíte, přímo v Praze?
13. lis 2009 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
lucie: já právě taky vždycky dost pracovala, byla neustále mezi lidma, pak půl roku na rizikovce, tím to začalo, nikam jsem nemohla. A teď rok doma.
ANo, bydlím v Praze. Já vím, že to vypadá, jaké jsou v Pze možnosti a x kontaktů, ale nemyslím si to. Lidé tu k sobě mají dál než na malých městech a jsou ještě víc sami.

Taky potkávám maminky s kočárkama, a ani se na mě neusmějí, jen málokdy, tak co, že jo.
14. lis 2009 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
vladenkaa-jsi dobrá,nosit prcka tak dlouho v bříšku

eliotka-myslím,že si to jen namlouváš-ty maminky,zkus i ty najít trošku jinej přístup a ne se v tom tak utápět,problémy s malým celkem zvládáš,tak v čem je problém?Spinká v kočárku?tak ho vezmi ven a sejdi se s tou maminkou venku a uvidíš,procházka prospěje oběma a navíc se trošku poznáte,třeba dneska jít do zoo,počasí jak malovaný-aspoň u nás,za chvíli nebudete moct v praze vystrčit nos kvůli smogu,já byla na mateřské sedm let a lituju že jsem nezůstala dýl,ale vyskytla se mi práce a už jsem tam zůstala,měla to být jen výpomoc za nemocnou paní.A to jsem byla opravdu izolovaná i bez chlapa,ten jezdil minimálně na tři týdny pryč a i potom na nás kašlal,v dědině nebyly žádný malý děti a hlavně důchodci,ale i tak jsme si to užívali,pravda se třema dětma je to jiný jak s jedním,a teď i když jsu doma tak mám takovej frmol,že na nějaký stesky mi nezbývá čas.
14. lis 2009 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
marecek: takže moje stesky pramení z nedostatku práce? to jsi si asi špatně přečetla můj první příspěvek.
Ale díky za reakci.

Na procházku jít s jinou maminkou nemůžu, malej se okamžitě budí, jak promluvím malinko nahlas. To je další extrém, má lehké spaní a i procházky musím vybírat takové, aby ho tam nic nevyrušilo.
14. lis 2009 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Omlouvám se, první příspěvek se sem nenapsal. Myslela jsem, že to marecek píše na mne.
14. lis 2009 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Napíšu to znovu, příspěvek se mi předtím neuložil.

Taky si někdy připadám jako v izolaci, ale přitom nejsem. Moje máma či táta k nám chodí 3x týdně, na chvilku. S malých chodím na návštěvy 2x týdně asi, občas jdeme do herny.
I přesto mne to nějak neuspokojuje. Mateřská mne jaksi vyčerpává., Já jsem perfekcionalista, musím mít superuklizený byt, navařeno, kluka se snažím hodně naučit. A když je sebemenší problém s malým (růst zubů, průjem, zácpa, že něco nejí a tak), strašně to prožívám a jsem pak vyšťavená.

Nečekala jsem, že je mateřská tak náročná, a stále mne to překvapuje. Ale věřím, že jak bude malý starší, bude to lepší.
14. lis 2009 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, já mám sice hodný a zlatý dítě (tfuj, tfuj, tfuj), ale občas už mi to taky takzvaně leze na mozek Našla jsem si proto angličtinu s hlídáním dětí, jenže jsem zjistila, že se to ještě nedá, Anetka ještě není dostatečně velká. Paní na hlídání totiž v jazykovce fungovala dost "salámově" takže děti nechávala svému osudu nebo třeba na celou hodinu a půl Anet ukurtovala do kočárku aby s ní neměla starosti, za celou dobu jí nedala vyčůrat/napít/svačinu...Domluva nepomohla... Kdyby byla malá už větší, dokázala by se obsloužit sama, ale takhle bych jí jen trápila a tak jsem to zrušila. Raději s ní budu chodit na nějaké kroužky přínosné pro ní, jako třeba cvičení co máme jednou týdně, to jí moc baví a je pak pěkně unavená a šťastná
Ale co se týče mě, taky se neumím moc družit - sice potkávám mamky s kočárkama, zvlášť třeba na písku když bylo ještě teplo, ale nějak nevím, jak si povídat a co a jak se kamarádit, neumím to ani s maminama na cvíču, mají tam všechny o trochu větší děti a tak řeší už jiný věci... no a jak taky s cizím člověkem řešit to co my tu na koníkovi prožíváme všechny spolu, když jsme čekaly naše mimísky, byly na rizikovým nebo měly těžký porod
Eliotko, na které Praze bydlíš? Já na P-4, můžeme se třeba vídat spolu
14. lis 2009 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
chiwule: to je síla s tím, že ti malou nechala v kočárku!!! Chudinka. Já právě taky enchci takovýhle aktivity, spíš pro malého.

Jsem z úplněěěěěěěěěě druhého konce Phy, to bysme k sobě jely hodinu a půl, to je blbý.

Já bych řekla, že si s maminkama rozumím, že se jako umím bavit o všem, ale třeba jsem chodila ven se sousedkou, která má o 2 měs. staršího kluka. Mně se malý furt venku budil, musely jsme být potichu, a šeptat, a jí to přestalo bavit, a pak už se ani neozvala. Takže tak.
Jo ale vzpomínám si, že na písku, jsem většinou byla jediná, kdo si tam přímo hrál s malým. Sedět na lavičce a drbat mne moc nebavilo. Já vůbec nejsem moc na drby.
15. lis 2009 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka: Já to měla taky tak. Všechny ženský si povídaly na lavičce... a já seděla na písku s Toníčkem a všechny děti mi nosily písek do kyblíčku atp. Ale nevadilo mi to, spíš mě udivovalo, že ty ostatní maminky sedí na zadku a dítě je vlastně v tu chvíli vůbec nezajímá... Ale zase chápu, že si prostě chtějí třeba jen vydechnout... tak proč ne, že jo.

To, co píšeš, je právě prokletí maminek s ne zcela běžnými dětmi... jak už jsme si tu psaly, víme o tom své obě. Prostě když to dítko špatně spí, často pláče, bývá neklidné a má k tomu ještě nějaké další potíže... je těžké najít k sobě tolerantní maminku, která pro to bude mít pochopení a ohledy. Já ze stejného důvodu bývala s malým taky pořád sama. Přizpůsobit ho někomu jinému znamenalo víc potíží než radosti, takže jsem to vzdala. Chápu Tě. Jo a víš, co mě napadlo, jak jsme teďka byli s malým na očkování? Taková čekárna není na seznámení taky k zahození. Aspoň tady u nás platí, že se tam setkávají maminky z relativního okolí... sem tam s nějakou člověk prohodí slovo... a když si jste sympatické, tak už k výměně tel. čísel nemusí být daleko.

Jinak je mi líto, že s tchánem není pořízení. To mi přišlo jako nadějné řešení - alespoň částečné. Ale tak třeba se to trošku zlepší, až malej začne běhat - to ti dědečkové často pookřejí, když už je s dětma víc legrace.
15. lis 2009 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, pokud se nudíte na mateřské pořiďte si dvojčata
15. lis 2009 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek