Nechají mi miminko se mnou v nemocnici?
Prosím o radu, je možné, že mi nedopadnou dobře výsledky krve a ja bych zůstala par dní hospitalizována v nemocnici. Konkrétně s trombozou. Mam 8m dceru, kterou stale kojím a samozřejmě chci kojit dál. Nevíte, jestli mi ji nechají? Případně pokud jste někdo takhle řešil trombozu, nechali vas doma? Pichat injekce si umim, tak soi říkám, že by v tom nemusel snad být problem. Děkuji
@bayt nezlob se, ale nepřijde ti to už trochu jako "kult dítěte". Zkus se na chvíli nad tou absurditou zamyslet - kvůli par dnům v nemocnici, kdy tam stejně jdeš za účelem, že máš být v klidu a mít určitý léčebný režim, budeš hledat nemocnici třeba 150 km daleko a ještě budeš that dítě do nemocnice, kde bude přítomno všem lékařským ukonum? Vždyť těch pár dní dítě bude v pořádku s tátou nebo s babičkou. A ty se k němu vrátíš zdravá.
@drep Souhlasím, přesně tak to měl můj muž loni. Těžký zápal plic (z levé plíce odsáli 2200ml vody), a dva týdny čekal v Jičíne na interně, než se v Hradci na plicní JIP uvolnilo místo. A to jen proto, že tam údajně pendlovala z oddělení na oddělení jistá "slečna", o kterou se starat doma nebylo jednoduché, tak ji příbuzní volali rychlou, kdykoli ji propustili. Na plicní ji přivezli, protože údajně kašlala krev. Samozřejmě se to nepotvrdilo, ale museli ji tam nechat a potřebná vyšetření provést, což týden a kousek dalo a rodina měla po starostech. Pro rodinu toho, kdo na to místo čeká, protože ho opravdu potřebuje, potřebuje speciální péči, to je fakt super. Ale oni přece mají právo 😞. Nemusím popisovat, že jako čerstvě těhotné, kdy jsem zjistila, že čekáme dvojčata (rok před tím samovolný potrat), a nevěděla jsem, jak se jeho stav může kdykoli zhoršit, protože tady u nás na to fakt nejsou zařízení, mi ty nervy dobře nedělaly...
Ale to je samozřejmě jiný případ...
@ilonne a proč ne? Ono totiž k uzdravení je potřeba i ta psychická pohoda, ne jen ta zdravotní.
A když bude mami ka ve stresu co její dítě, tak to zvládá bez kojení tak ji zo asi nepřidá že?
Já teď řeším opačnou situaci, a pojedu s dcerou raděj do 160 km vzdáleně nemocnice kde my umožní jít s dcerou až na sál a počkat dokud neusne, a pak ji mít u sebe ještě před probuzenim.
A kde je pobyt rodiče s dítětem naprostou samozřejmostí.
Místo abych pro pohodlí zůstala v té hrůze které říkají Dětská nemocnice Brno.
@terry1512 to je pochopitelne, tvoje dcerka potrebuje peci lekaru a sama by to tam treba blbe zvladala. Ale pokud je dite zdrave a peci pitrebuje matka, tak mi zkratka nikdo nevymluvi, ze tahat ho do spitalu, vyrvat si tam sva prava a vlastne dite vystavovat stresu a infekcim z nemocnicniho prostredi, je omezenost a sobeckost.
@ilonne No nepředpokládám, že by bylo dítě přítomno všem lékařským úkonům. A jsou stavy, kdy by tohle prostě nešlo.... Ale jo, dovedu si představit, že kdyby to jen trochu šlo, tak prostě bych to pro syna udělala a těch 150 km jela. Kult dítěte? V zemi, kde se kojí maximálně půl roku, ve třech letech šupajděj děti na devět hodin do školky a fyzické tresty tady vyvolávají spíš pobavení? Ale prosím tě.
@terry1512 tohle chápu, ale řešíme tu nemocného dospělého. A opravdu bez emocí. Napsat, že maminka k uzdravení potřebuje dítě u sebe v nemocnici je už vážně nesmysl. Jednou je člověk dospělý, tak se má chovat jako dospělý a ne jako rozmazlene dítě. Pobyt v nemocnici bohužel určitý typ diskomfortu je. To by jsi taky mohla vyžadovat svoji postel, protože ta nemocniční je hrozná, vařit jiné jídlo, protože tohle zrovna nejis, vymalovat na růžici, protože ta bílá tě irituje, Atd. atd.
@terry1512 btw, manželovi dcera taky první den doma brečela, ale nikdy by ho nenapadlo mi to říkat. Naopak mi volal, jak je v pohodě a posílal její vysmate fotky. Tohle mi samozřejmě řekl až o dost později, že to byla fuška. A o tom to je, ne hrát si na nepostradatelnou "vsespasnou" osobu, ale vědět, že doma máš plně zastoupení, na které se můžeš 100% spolehnout. Vždyť tímhle způsobem i ukazujete svým partnerům či rodinám, že nikdo kromě vás není schopný a hoden o dítě dobře postarat. Nechte se taky opecovavat. Holky, taky to potřebujete a k psychické pohodě to rozhodně přispěje víc než, když se pasujete do roli spasitelek, co zvládnou péči o dítě i když samy potřebuji, aby někdo v danou chvíli pecoval o ně.
@bayt
@jana_toula Nečetla jsem vše, ale některé maminy se tu vyjadřují hrozně. Nestavím se ani na jednu stranu. Práva nepráva, kojící matka v bance, ostatní pacienti, kojení a nekojení. Čistě můj názor jako maminky 10měsíční dcery - 1. co nejvíce bych trvala na pobytu a léčbě doma, 2. pokud by to můj zdravotní stav neumožňoval, pak bych si nechala dceru na kojení do nemocnice nosit, v době návštěv bych trvala na tom, že tam dcera bude se mnou.
Hodně štěstí a zdraví.
Já to vidím podobně, jako @daisymaminka. Tohle je hodně složité téma a na jednu stranu se nedivím, že kolem toho vznikla taková diskuse. Na druhou stranu by to chtělo na všech stranách empatii a pochopení. Ono je lehké říct, že dítě do nemocnice nepatří, rušilo by ostatní pacienty, v osmi měsících už není na kojení závislé apod. Ale nic nemusí být jednoduché. Nemůžete vědět, co matku vede k tomu, že své dítě chce mít v nemocnici s sebou. Taky mi přijde nejlepší děti do nemocnice moc nebrat a pokud možno se tomu vyhnout, ale někdy prostě nemusí být zbytí. Já mám dvě dcery (3,5 roku a 13 měsíců), starší začala jíst pevnou stravu až po roce, mladší nejí ještě teď a je plně závislá na kojení. A to nemluvím o separační úzkosti, potřebě dítěte mít matku poblíž apod. Když bylo starší dceři cca 14 měsíců, musela jsem akutně na noc do nemocnice. Byl to fofr, situace, kdy jsem nebyla schopná se postarat o sebe, natož o dítě, takže se jelo a dcera zůstala doma s tatínkem a babičkou. Celou dobu, co jsem byla pryč plakala, plakala i ze spaní, když už konečně na chvíli zabrala, a plakala i dlouho poté, co jsem se vrátila a ona se mě držela jako klíště. Jíst nechtěla celou dobu nic. Manžel i babička byli zoufalí. Pokud bych ležela v nemocnici a věděla, že doma se děje toto, asi by to pro mě byl jen hrozně velký stres navíc a rozhodně bych tomu své dítě nechtěla vystavovat. Takže já bych vyžadovala minimálně možnost své dítě kojit dle jeho potřeb a být s ním v pravidelném kontaktu. Jak by mi to nemocnice umožnila by už bylo na domluvě - ubytování dítěte a otce, který by se o ně staral, nošení dítěte na kojení. Samozřejmě ale pokud bych věděla, že dítě už kojit nepotřebuje a zvládne být jen s otcem nebo babičkou, o jeho přítomnosti v nemocici bych ani neuvažovala.
@ilonne Tvl to jako myslíš doopravdy? Že když matka chce být se svým dítětem, které kojí (dítě ani nic jiného nejí), kdy to dítě jaksi nechápe, že když maminka zmizí, jestli se vrátí a kdy to asi bude. V období, kdy děti mívají masivní separační úzkost, která je NORMÁLNÍ psychický jev. Protože tak to jaksi evoluce chtěla, aby dítě bylo první rok a půl intenzivně nalepený na matce. No tak ty to nazýváš hrou na spasitelku a nepostradatelnost? WTF? Nemám nic proti opačnému názoru, že to prostě v součaném zdravotnictví v ČR není reálné, ale chápu, že to třeba nějakou mámu zajímá a snaží se co nejvíc, aby to nějak šlo!
@bayt Brzdi, také ti "ty vole" nepíšu. A když to chceš slyšet drsne, existují odsávačky mléka a flašky, což 8m dítě zvládne. A jak už jsem psala matku nahradí jiná blízká osoba. Přečti si něco o teorii attachementu. Ale něco pořádného z odborné literatury. Tou blízkou osobou totiž nemusí být jen matka a dost dobře ji nahradí další pečující osoba. Chce to zapojit mozek, respektive zdravý rozum, který ovšem některé matky okamžikem porodu ztrácejí.......
@ilonne Hm. Já, ač téměř plně kojím již přes rok staré dítě, odsaju max 10 - 20 ml a to jen, když mám zrovna nalitá prsa. Prostě bez dítěte to neteče. A to že matku nahradí jiná blízká osoba? Asi ano, ale ne ihned a někdy to může být i za cenu velkého stresu pro dítě (viz můj příspěvek výše).
@hanih jenze roční dítě už by mělo bez kojení vydržet. Je to batole, ne kojenec. Tímhle by jsi se mohla ohánět do odstavení, což třeba v případě tuším Saudkove jeďte není ani v 5ti letech. Jak už jsem psala, stejně jako chceme, aby lidé byli ohleduplně k nám matkám, měly bychom i my matky být ohleduplne k nim a ne jim ztrpcovat život jen kvůli našemu mateřství.
@ilonne Pokud nejí nic jiného, než mléko, tak bez něj nevydrží. A věř, že jsou děti, u kterých matka může vyvářet jak chce, zkoušet jídlo podávat v nejrůznějších podobách a variantách, dělat u toho stojku na uších a bůhvícoještě, a nepozřou nic, kromě toho mateřského mléka. Mám doma aktuálně jeden exemplář, který sní pár lžiček kaše nebo trochu jogurtu a nebo požužlá okurku. Za sedm měsíců snahy o zavedení příkrmů se mi ničeho víc dosáhnout nepodařilo. Pediatra mi klade na srdce, ať hlavně kojím ve dne i v noci na požádání, aby nešla s vahou dolů.
@ttm všechny moje děti zhruba od 6m spaly celou noc. A kupodivu i děti mých kamarádek. V 8m tedy už určitě. Jen asi jedné se dítě budilo na kojení. Nicméně u 8m už noční kojení nutnosti není, pokud to není extrém jako
@hanih. A jak jsem psala jedna flaska s UM nikoho nezabila. Ale pak je taky možnost podepsat reverz.
@ilonne To by si tu flašku s UM to dítě muselo taky vzít 😀 Nicméně moje starší dcera třeba spala celou noc od konce šestinedělí do pěti měsíců. Pak se zas začala budit na kojení a kojila jsem třeba i sedmkrát za noc. A mezi dětmi kamarádek je to tak nějak různě - každé dítě to má trochu jinak.
A podepsat reverz? To jako že když musím kojit, tak nemám co prudit v nemocnici a mám si jít problém - třeba tu trombózu, léčit domů, i když doktoři doporučují hospitalizaci?
Tuto diskuzi se zajmem sleduju, trochu jsem googlila a tady je vse vysvetleno i s paragrafy.
http://ferovanemocnice.cz/pravni-poradna/deti-a...
Take dekuji Bohu, ze jsem odkojila 3 deti a nemusela do nemocnice, v 8 mesicich byli vsechny temer plne kojene a v obdobi separacni uzkosti. Je snadne kritizovat aktivistky, ale jsou to zeny, co stoji u mnohych pokroku v porodnictvi, pediatrii, skolstvi...a diky za to. Me jako mimi vozili co 3 hodiny na kojeni pevne zavinute a taky si urcite leckdo myslel, ze dite na pokoji je vymysl, na ktery neni nemocnice zavedena🙂
@drep A kolik asi matek bude nutné ubytovávat s kojenými dětmi? Já myslím, že to je veliká výjimka. Samozřejmě sama znám, jak to je s tím překládáním a hledáním místa, ale to je něco jiného než podobné hodně neobvyklé případy. A pokud by mi opravdu šlo primárně o dítě, tak by pro mě 150 km nebyla překážka.