Poporodni deprese, můžou se opakovat?

matyldik
16. led 2019

Ahoj. Po prvním porodu jsem měla těžké poporodni deprese,trvající asi 8m. Je nějaká vyšší pravděpodobnost,ze se mi to stane i po druhem porodu? Diky

urtica
16. led 2019

Ano je, taky jsem měla, mám před druhým porodem a už se na to připravuji - mám v záloze psychiatra i léky, které se mohou při kojení, kdyby se to rozjelo...

hanve
16. led 2019

@matyldik mela jsem po prvnim porodu, po druhem

hanve
16. led 2019

Se to nastesti nerozjelo, ale byla jsem celkove vic v pohode. Rozjeli se az kdyz mladsi byl skoro rok, ale myslim si, ze duvod byl jiny (casta nemocnost deti, casta hospitalizace). Ted cekam treti, tak jsem na to zvedava. Celkove nejsem ok, takze to bude asi zajimave.

urtica
16. led 2019

@hanve Ano, u mě je to také komplexnější problém než jen poporodní..ale četla jsem, že ta pravděpodobnost je vyšší, když už to člověk jednou měl. Pravda je, že na druhou jsem rozhodnutá neřešit spoustu věcí, kterýma jsem se zabývala po prvním porodu.

eldrag
16. led 2019

to same, prvni i druhy . Pri druhem lepsi protoze jsem vedela co se deje.

matyldik
autor
16. led 2019

Děkuji,holky. I přes to jste den rozhodly tedy při další mimca? Ta láska k dítěti byla pro vas silnější, než strach z opakování těch hroznych stavu?

urtica
16. led 2019

@matyldik První dva roky jsem myslela, že zůstaneme u jednoho...bylo toho víc - dlouhý náročný porod, dcera dráždivá , nespavá a do toho ta depka...pak se to začalo pomalu zlepšovat a po třetím roce dcery se to hodně zlomilo - malá spala, už s ní byla legrace, dalo se leccos podnikat, já si konečně odpočla a byla schopná normálně fungovat a začalo mě to nahlodávat. Takže ano, nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdem. Je mi jasné, že to bude náročné, ale myslím dcerka už je poměrně samostatná, já jsem rozhodnutá tentokrát neřešit blbosti a myslím, že když už člověk ví, jak to vypadá, rychleji vyhledá pomoc a nenechá to dojít až do takového extrému jako poprvé (nevím tedy, jak jsi to měla Ty, ale já šla opravdu až na dřeň, do momentu, kdy jsem se zhroutila...dlouho jsem věřila, že to nic není a že to zvládnu, dokonce i v momentě, kdy už i manžel tušil, co se děje a posílal mě k dr.). Dřív než po třech letech od porodu bych do toho ale nešla, nedala bych to. Jinak . u nás hrál roli ještě náš věk - mně je 35, manželovi 42, takže jsme věděli, že do toho buď půjdeme teď nebo už vůbec - kdybychom byli mladší, tak si možná dáme ještě nějaký ten rok pauzu.

hanve
16. led 2019

@matyldik Ja vzdycky chtela vic deti nez jen jedno, takze kdyby duvod jedinacka byl pouze muj psychicky stav, tak by me to akorat srazilo na kolena. U druhe jsem neresila spoustu veci, co jsem jako vydesena hystericka prvorodicka resila s prvnim. Navic mamka uz byla v duchodu, takze jsem na to nebyla sama, ona ta samota je u me hrozna vec. Navic mam skveleho manzela, ktery je bezkonkurencni otec, takze ja mam obrovskou podporu rodiny, bez ty by to bylo fakt spatny.
No a do tretiho jsem chtela jit, ale kdyz jsem si uvedomila, jak na tom ted jsem, tak jsme se s manzelem shodli, ze dalsi uz ne, ale jaksi uz bylo pozd, mimco si nas vybralo a nezbyva nez doufat, ze to vsechno zvladnem, hlavne me no...

bera28
16. led 2019

Ano, je to vysoce pravděpodobné. Kamarádka měla po porodu syna laktační psychózu a tak zůstali jen u jedináčka. Lékaři jí striktně doporučili do dalšího těhotenství nejít.

urtica
16. led 2019

@bera28 Tak, laktační psychóza je zase o level jinde..

hanve
16. led 2019

@bera28 no laktacni psychoza je trochu jiny level, to bych nesrovnavala...

urtica
16. led 2019

@hanve 😀