Stres a úzkost na pracovišti. Jak to zvládnout?
Ahoj. Po 7 letech jsem se vrátila zpět do zaměstnání,kam jsem dochazela i během rodičovské na brigádu. Jedna se o pozici v lékárně, takže moje náplň práce je z 99% o komunikaci s pacienty a prodej vhodného přípravku. Začala jsem na podzim chodit na poloviční úvazek, do práce jsem se velmi těšila, zezacatku to bylo fajn, vše jsem zvladala a měla radost. Již čtvrtý rok se lecim s uzkostne depresivní poruchou, panickou poruchou a lehkou sociální fobii. Ale do práce jsem se vracela zalecena,bez příznaků,opravdu natesena. Po třech mesicich se mi v praci začaly objevovat panicke zachvaty a opravdu osklive stavy úzkosti. Probrecela jsem tam klidně i celou pracovní dobu, byla jsem naprosto zoufala a měla pocit, ze můj život je temnota a prázdno,byly to silene pocity. Samozřejmě jsem vše řešila s psychiatrickou, stále mi kladla na srdce,ze musím ubrat,nakonec to skončilo po dvou týdnech utrpeni neschopenkou a opravdu totálním vyčerpáním. Byl to zatím nejhorší stav,jaký jsem zažila.
Po mesici intenzivní práce na sobě, i přes nevoli lékařky, jsem se rozhodla do práce vratit,protože mame podstav a měla jsem pocit,ze musím,ze jim to dluzim,zkratka takový people pleaser…domluvila jsem si úvazek na tři dny v tydnu po čtyřech hodinách. Bohužel,kolegyně se se mnou nebaví,jsou odmerene a jedna mi moji neschopnost hned první den po návratu vypálila do tváře. Je to již důchodkyně, stara, unavená a bolava.
Jako tresnicku na dortu jsem se dozvěděla,ze vedoucí neobeznamila ostatní zaměstnance o tom,ze mám úvazek zkráceny na Po, Ut a St a když jsem tedy ve čtvrtek neprisla do práce,tak rekla,ze marodim a ze snad příští tyden přijdu. Dnes v praci to bylo peklo. Nikdo se na mě ani neusmal, nepomohl, nebavil se se mnou. Cítím,jsm ve mne opět narůstá úzkost a mám opravdu sto chuti dat výpověď. Ale neumím si představit tam pak dva mesice chodit a byt v takovém prostředí 😔 zaměstnání mám v místě bydliste,je to malé mesto..pacienti mě,myslím,mají radi,nekteri chtějí komunikovat jen se mnou,potkáváme se pak venku,..vím ale,ze to prostředí v praci mě vnitřně ubiji. Pro mě je nejdůležitější byt hlavně máma. Ale poslední dva mesice doma mají místo maminky doma trosku. Přemýšlím,ze bych úplně změnila
Obor, udělala si nějaké kurzy, dělala
Sama na sebe…abych mohla byt panem svého času a byla hlavně matkou a manželkou. Finance nejsou problém. Ale strašně se bojím změn..nechci nikomu ublizit..ale zkratka to asi nezvladam. Byla jsem zvykla fungovat a teď mám pocit,ze už opět běžne věci nezvladam…
Mate někdo podobnou zkušenost?
Vykašli se na to, dej výpověď. Nemyslím, že by byla šance, že se to prostředí a lidi v něm změní. Akorát si zdravotně ubližuješ. Nemohla bys dát výpověď a buď se domluvit na okamžité nebo být po tu dobu na neschopence? Pokud Tě nelimitují finance, tak co řešíš, dělej, co chceš. Jen Ti to prospěje a pak i celé rodině.
Děkuji za odpovědi. Ve čtvrtek mám kontrolu u doktorky,tak se s ni domluvim, co a jak. Na dnešek jsem spala tak 4 hodiny,od rana mám srdce v krku, strach a úzkosti,ze tam zase odpoledne musím. To je silene.
@matyldik domluv se s doktorkou, ať ti napíše neschopenku a v práci oznam, že už se tam vracet nebudeš. Kašli na to, jak si s tou situací poradí lidi, co kašlou na to, jak je tobě.
Dej výpověď a běž na neschopenku. Tady není co řešit.
Terapii mám,teď opet intenzivnější,chodim čtyři roky..díky ni,myslím,ze zvládnu jít do obchodu a tak nejak na sobě makat. Tyto stavy určitě způsobila změna po tolika letech doma,kdy jsem pochopila,ze jsem se našla v tom byt mámou. A teď najednou chodim někam,kde je to takové a jsem z toho hotova. Moje léky,které uzivam jsou i mírně utlumujici,tskze po nonstop mluvení a stání na nohou cele 4 hodiny,jsem úplně slaba a KO. Strašně se ve mne pere ta moralni stránka a také to,ze mám pocit,ze když to zvládají jiné ženy a ještě na plný úvazek,tak musím také.
Dej vypoved, vzdyt kolik si tam za tech par hodin vydelas..radsi bud doma a pak si najdi neco jineho.
@matyldik Rozhodně není potřeba mít výčitky, že jiní zvládají s dětmi i plný úvazek. To, že někdo něco zvládá, neznamená, že ty musíš taky! Ten člověk by třeba nezvládl zas jiné věci, které ty děláš levou zadní. Sama jsem měla hodně dlouho zkrácený úvazek, protože nám to s manželem a dětmi vyhovovalo. A taky jsem byla v práci jediná. A nic se nestalo.
Dnes mi bylo řečeno, ze bude březen a měla bych si úvazek zase navýšit na 4 hod každý den. Byli jsme domluveni,ze mi daji čas. Dali mi přesně tyden a půl..do práce chodim s neurolem nebo pseudoefedrinem v sobě,protože jinak bych to tam nesnesla..prý se nemám ničeho bát.ze mě neukousnou a neurol prý pak postupně vysadim.
Je mi to líto, už po přečtení prvního příspěvku jsem chtěla psát, že soucítím... moc dobře znám situaci, kdy v práci není největší problém samotná práce, i když je náročná (zdravotnictví), ale "ty věci okolo". Po přečtení posledního příspěvku držím palce, ať seberte všechny síly a "nedáte se", Ať se Vám podaří nastavit si svoje hranice, uajsnit si, jak velký úvazek je pro Vás reálný a na tom si trvat i za cenu, že se nedohodnete. Neohlížejte se na to, kolik toho zvládnou ostatní, každý je jiný, každý má jiný život, potřebujete fungovat nejen v práci, ale i doma.... Hodně sil!
Moc dekuju za podporu. Včera jsem se dohodla s lékařkou,ze asi není opravdu co řešit. Slibila mi,ze mi pomůže,jak to půjde. Mám velkou oporu i v rodine a přátelích..i tady jsem se setkala s pochopením a žádnými komentáři typu: “Pracuj a nestezuj si,buď rada,ze mas takovou čistou a hezky placenou praci….”
Moc všem dekuju.
Tak je to jednoduchy, nezlob se prosim, ale ty doopravdy nezvladnes chodit na 4 hodiny denne do prace??? Jakto? Jak je to mozny? V tom pripade dej vypoved a zustan doma, neni co resit. Verim, ze na to misto ceka x dalsich zajemcu a i v praci budou radeji, kdyz budou mit spolehlivejo zamestnance, co to zvladne a nebude se hned hroutit. Ono to neni prijemne, kdyz beres hodinove stejnou mzdu jako ostatni a pritom se tam hroutis a musi se na tebe brat ohled a na ne ne. Oni musi chodit treba i vikendy a ty si jdes pracovat jen na par dni. Treba je i musi chodit misto tebe, kdybys to misto uvolnila, tak to nekdo jiny vykreyje
@martina1317 Takhle může mluvit jenom člověk, který takový potíže nezažil, promiň.... Sama jsem zažila a nepřála bych to ani největšímu nepříteli, naštěstí doma i v práci mě plně podpořili a dali mi čas, kolik jsem potřebovala a to udělá hodně. Být tebou,byla bych opatrná s kritikou a nepochopením, když jsi to neprožila...
@martina1317 dekuju za názor, rozumím, ze tomu nerozumíte..a je to vlastně dobre 🙏🏼
@matyldik ono je to těžké, ty máš své problémy, a je mi to líto, kolegyně zas nemají jistotu dne ani hodiny, kdy nepřijdeš a nevím, jak to máte řešené, zda musí někdo za tebe, či je méně lidí na place a delší fronty pak, opravdu je to nepříjemná situace pro obě strany
za mě osobně, bych si našla klidnější místo, kde třeba ani problémy mít nebudeš, nebude tě to stresovat, a bude se ti také lépe žít, než tento stres, co zas kolegyně...
@matyldik no tak housewife by chtela byt asi kazda. Pokud penize nejsou problem, tak co ti brani? Zaeviduj se jako osoba pecujici, nebo samoplatce zdrav soc a mas to vyresene. Nebo zkus zazadat o invalidni duchod. Pokud ti to nevyhovuje v praci, kde jsi uz byla a znas to, snazi se ti vychazet vstric, tak pochybuju, ze jinde budes uspesnejsi.
@martina1317 opravdu myslíš že by každá chtěla být housewife?! Já tedy ne, a bude nás víc. To co píšeš vypovídá nejvíce o tobě. A citlivostí tedy úplně neoplývas. Za mě jsi hodně rychlá - zbrkla v posuzování druhých....
@martina1317 nezlobte se, ale přijde mi, ze jste asi nečetla, co jsem psala. Nechci byt žena v domácnosti. Verim, ze existuje zaměstnání pro lidi s duševní poruchou. 🙂 a i kdybych byla milionář, není moji naplní života,abych nepracovala. Ono možná vám to zní tak,ze nemůžu pracovat=nechci pracovat…ale ne vždy to tak opravdu je 😊
Vedení mi nabídlo smlouvu na 0,3 úvazek s tím, ze mi daji čas, abych neodesla úplně. Po tydnu a půl mi řekli,ze už bych snad mohla chodit zase na delší úvazek. A když jsem si své odpracovala, plus doma praci navíc a ve čtvrtek jsem měla dle smlouvy volno, ostatní kolegyně se ptaly,proč nejsem v praci a vedení jim řeklo,ze mám antibiotika a ze jsem nemocná a přijdu snad zase další tyden. Tím pádem se se mnou ten další tyden nikdo nebavil,protože byli naštvaní,ze jsem šla zase hned marodit. Snažila jsem se a snazim se, svoji praci zastanu jak nejlépe umím,není to,ze bych tam sedela na židli a ostatní mě museli utesovat nebo zachraňovat. Naopak. Když jsem poprvé rekla,ze je mi spatne, sefova mi na to rekla: A co jako mám delat,jdi prodávat. A tak to šlo dal a dal,až jsem se zhroutila. Oni sami mě vzali zpatky,ze mě tam chtějí,protože jsem pracovita a pacienti mě mají radi,ze není problém mi dat čas,než se vzchopim. Ja rikala, ze nevím, jestli to zvládnu, ze nejsem zamestastnec, který by se jim vyplatil.. jenže zoufala situace holt vyžaduje zoufale činy. V tom případě by se ke mne měli možná chovat trochu více kolegialne, abych to tam zvladala a byla v pohode, nemyslíte? Ze všechno není jen na moji hlavu. Stejně jako tak všechno není jen na ně,samozřejmě. Chápu je, ze kdyby meli pracovní sílu na 40 hodin tydne, tak je to pro ne daleko daleko lepší. Bohužel za tři roky,co hledají na pozici asistenta farmacie,se nikdo tskovy nenašel. Tři roky to tam zvladali beze mě,ja chodila brigadne na 2x2 hodiny za týden.
Jste velmi přímá a rázná, to je super, i to je potřeba, sbych tohle slyšela. Jen kdybych si to četla ve stavu největšího propadu,tak byste moje duševní zdraví podkopala ještě níž,tak jen,kdyby náhodou nedej Bože jste se s nějakým takovým člověkem setkala, měla
Ho v rodine nebo se to stalo vám, prosím, buďte laskavějsí, nikdy nevíte, co vaše přímočarost bez kousku empatie muže způsobit ❤️
Dekuju za vas pohled na věc, působíte na mě jako silná zenska a ja vám to upřímně v dobrém zavidim 🙂
@enoli určitě, mám dnes za sebou dvě úspěšne schuzky, kdy bych mohla delat stále v oboru, ale s flexibilní časovou dobou a sama na sebe z domova.
A na pristi tyden mám v plánu zavolat si do centra pro postižené tady u nas na městě,kde stále hledají někoho k osobní asistenci v domácnostech,tam bych si také zkusila domluvit,ze bych vypomahala třeba 2-3 dny v tydnu. Naplňuje mě pomáhat lidem a když to nejde tam,kde jsem byla takovou dobu,tak to,doufám,půjde jinde a jinak…
Spise jsem se tady v diskuzi chtěla dozvedet,jestli je nějaká zkušenost s nepochopením psychických problemu na pracovišti,jak to dopadlo,apod..výpověď jsem se rozhodla,ze dam,lékařka mi rekla,ze mi pomůže,..ale je to fakt strašně těžké pro mě z toho morálního hlediska. Neumím moc myslet sama na sebe 😒
Ahoj. Uplne ti rozumím, jak těžké to pro tebe musí být, pracovat v takovém prostředí, mezi kolegy, kteří tě zjevně ani nechápou…Sama pracuji ve stejném oboru a s úzkostmi atd mám také velké zkušenosti. Za mě..mysli hlavně na sebe a svou rodinu. Zdraví máš jen jedno a cizí lidi hoď za hlavu. Drž se a věř, že bude líp. Ať už v nějaké jiné lékárně s normálními kolegy, nebo v novém oboru 😉
Ahoj, odejdi z té práce. Treba se do oboru vrátíš, až budou děti větší. Dělej, co Te těší. Kurzů je teď na výběr... život je krátký na to, setrvavat v takovém prostředí. Akorát by Te to semlelo.
Nebo můžeš dojíždět do jiné lékárny. Podstav v lékárnách není jen u vás, ale fakt všude. Chybí jak farmaceuti, tak asistenti, ale to asi víš.
A proč bys měla dbat na ohledy kvuli lidem z města- na to se vykašli - je to Tvůj život.
A btw vedoucí neni manažer, ale srab.