Chování dvouletého dítěte. Máte nějakou radu, jak na něj?
Zdravím holky. Měla bych dotaz, týká se to mého syna, byl jako miminko zlatý, až na období, kdy měl prdíky, nebo mu pak rostly zoubky byl fakt hodný. Ale teď mu jsou dva pryč a mě přijde že je to každý den horší a horší. Neposlouchá, dělá si co chce, můžu na něj mluvit xkrát ať něco nedělá ale stejně to dělá ještě s úsměvem na tváři. Už jsem vyčerpaná, jsem na něj sama jelikož manžel dělá každý den do 20hod a doma je až po 21hod, ale přijde mi že je kolikrát už fakt nezvladatelný, dávám mu už i na zadek, to se na chvíli uklidní ale potom pokračuje vesele dál. Třeba doma mu za den řeknu tisíckrát ať neskáče na sedačce, protože už jednou spadl přímo na topení, stejně skáče. Pořád mi chodí za kočkami a bouchá je, tahá za ocas, v krámě si chce brát ten malinký košík a nakupovat a jen tam s ním běhá a vráží do lidí, má z toho srandu, venku je líný chodit když neberu kočárek ale jakmile přijdem domu je úplně plnej baterek a jen litá a dělá blbosti, provokuje kočky, jezdí na autě a bouchá do zdi, otvírá různý šuplíky a se vším bouchá. Už jsem opravdu unavená a nevím jak na něj, furt křičet, dávat na zadek a být přísná a doufat že z něj nevyroste nějak ošklivý dítě? Nebo mu dávat víc volnosti a neřešit to tolik? Občas mám pocit že mě lidi probodávají pohledem jak mám nevychované dítě, co mi v krámě utíká a nebo venku schválně chodí do cesty lidem.
Letem světem, co mě napadá:
- tvůj syn se tak chová, protože chce vzbudit tvoji pozornost. Každá tvoje reakce je jeho cílem, i ta špatná. Ví, že ho ho nezabiješ, cítí se s tebou bezpečně, tak o co mu jde? Pár plácnutí mu je jedno, hlavně že se něco děje, nějaká akce. Dávej mu hodně pozornosti i ve chvíli, kdy je podle tebe "hodný".
- řekla bych, že se i docela nudí a prostě vymýšlí, čím se zabavit.
- mluvení a domlouvání pro tento typ dvouletých dětí fakt NEFUNGUJE
- když se ti nelíbí nějaké jeho konkrétní chování, musí kromě tvého mluvení a domlouvání následovat tvoje akce, kdy ty mu zabráníš, aby to dělal. Že mu řekneš, aby tohle nedělal a on přestane nebo to už nikdy nedělá, je hodně naivní představa.
- v obchodě bych ho automaticky dala do velkého nákupního košíku a hotovo. Později zkusit předem domluvu, že půjde s malým košíčkem a za jakých podmínek. Ve chvíli, kdy to poruší, okamžitě chytnout košík, zamířit k pokladně a společně odejít z obchodu.
- jděte spolu někam na hřiště nebo do přírody, kde se bude moct vyřádit, házet kamínky, šiškami, převážet písek.... a přitom neublíží sobě ani ostatním.
- nepřipadá mi, že by potřeboval více volnosti, spíš mnohem víc rozhodnou mámu. Aby věděl, že máma rozhoduje a velí, ne on.
- je to těžké, je to často na palici a stojí to neuvěřitelné množství energie. Ale právě pevné nastavení hranic tyto děti zklidní. Nejde o to, abys byla přísná, zlá a vše mu zakazovala. Naopak, musíš být laskavá a přitom z tebe dítě musí cítit, co si může a nemůže dovolit.
@anonym_autor přijde ti, že dávání na zadek nějak pomáhá? Mě tedy ne. Ale občas člověk nervy neudrží a svět se nezboří.
Lepší je důslednost, ale vyžaduje to opravdu sebezapření, pro mě je to životní téma, myslím že mám nejspíš nějakou poruchu, ale neumím udržet myšlenku a zapomínám. Takže to si myslím,je opravdu těžké, ale za to si myslím, že to pomáhá. Když mu něco zakážeš, tak na tom trvej. Ale říkat něco tisíckrát nemá cenu.
Nejdůležitější věc mít čas jen pro sebe. To opravdu manžel je každý den tak dlouho v práci? Tak dej dítě ne pár hodin do skupinky, chůvě, babičce.
Když mu něco říkáš je dobrý si k němu sednout a třeba ho chytit abys měla jeho pozornost.
A hlavní rada: vykašli se na to co říkají ostatní lidi. Jsou chytrý jak radio. Ale buď děti neměli nebo selektivní paměť.
Jinak si myslím, že je to úplně normální děcko