Dvě malé děti - jak to zvládáte?

Mám děti tři, první dva jsou od sebe 4 roky, to byla a je paráda ale ty dva menší jsou od sebe jen 2 roky - katastrofa. Přiznám ze to nezvladam a často rezignuju, ve smyslu - tak se v tom pokojicku sežerte 😅 ale zvládají se rovnat sami. Ten starší je mezi nimi super spojovač a tak trochu řešitel jejich neshod. Taková menší chůva když ja to už nedávám. Rozhodne rozestup dvou let u děti nikomu nedoporučuji. Ty 4-7let rozestup je ideál 😁😁

Synové maji mezi sebou 22 měsíců (ted ma mimco pul roku) a ze zacatku to byl masakr, mlha, jak tu někdo psal... Zpocatku jsem s nimi ani neumela jit v zime sama ven kolem baráku. Chystani na hodinu. Hlidani zadne, starsi první 2 mesice same naschvaly a bacani miminka, hrat si sam jeste stale moc neumi, začíná to teprve. Zpracovaval proste vic veci sam pro sebe, kolem 2. roku, zpetne vidim, ty deti maji co delat samy se sebou, natoz aby se o maminku dělily s nekym novym. Pripadam si stale neschopna (doma bordel, nekdy chaos a vařím malo, s nimi to pres den neumim), ale starší uz na mimi moc pěkně a některé veci se clovek naucil delat jako superman (z předchozího pohledu)😁 Moc se tesim, az budou partaci a budou si spolu hrát. Je to moje největší zivotni zkouška (a par jich bylo), ale bude to jednou fajn. Věřím.

@vodnarka2013 také nedoporučuji tak malý rozestup

Holky vydrzte, ono pak kdyz je mladsimu vic nez 2 roky, je to super, hraji si spolu, maji stejny program, zajmy, podobne hracky, to je parada.

Záleží, co vidíš pod pojmem zvládat 😉 První dvě děti máme 19m od sebe a pro mě to bylo super. Trojka a čtverka jsou dva a půl a pětka bude zase dva a půl od čtverky. Jen teď k tomu máme i hospodářství... Jasně, nemáme vždy naklizeno, občas máme dokonce bordel, zejména teď v sezoně zavařování a zpracovávání plodů zahrady. Zvládám, co zvládám... Už dávno nemám ambice být nejlepší matka a hospodyňka pod sluncem 🙃

Mám dvě děti, párek. Tak do roka a půl(2) to byl očistec, časté hádky, starší agresivní, žárlivý,...obě děti hyperaktivní, mladší navíc bez pudu sebezáchovy, chodila od 7měsíců, prostě neuhlídatelné děti..staršímu pomohla školka(vyzvednuti po o a ne kazdy den - sel tedy az ve 4 - nechtela sem, aby segru bral jako vetrelce jeste vic) brát ho stále stejně a dávat mu veškery prostor nebo spise aby si to myslel, mladsi musela krom kojení často počkat, ale ne samozrejme pokud plakala, atd. Kdyz se dalo, zapojovat oba, ale aby nelikvidovala vse starsimu. Hodne se se starsim mazlit, i kdyz by ho clovek spise radeji prerazil. Vse kupovat 2x stejne, i kdyz to nejsou dva kluci napr. Od 2, 2,5 let si obcas vyhrajou a starsi pochopil, ze je to partak do nepohody a je to obcas fajn. Ted ve 3letech a 5 uz muzu rict, ze si chvilkama i oddechnu a uzivam si jak jsou spolu. Nekdy to proste neni prochazka ruzovou zahradou, ale je to proste jen obdobi. Byla sem na ne v tom nejhorsim veku sama, manzel jen den a pul v tydnu doma a rekonstrukce domu svépomocí bez jakéhokoliv hlídaní. Hlavne, ze jsou zdrave 🙂 vydrzte! bude lip