Jak usnadnit adaptaci dítěte na školku?

Dobrý den, zdravím Vás!
Jsem právě v nelehké situaci zkoušení školky..
Mám synka, kterému budou na konci tohoto měsíce (listopadu) 3 roky. Od prvního listopadu se uvolnilo místo v naší vesnické státní školičce (skvělé učitelky) a bylo mi nabídnuto, jestli chceme, můžeme malého dát. Zkusili jsme tedy nástup od minulého týdne, od 3.11.
Syn je na svůj věk řekla bych dopředu- potvrzeno i od paní učitelek, že je ve všech směrech moc šikovný. Je velmi chytrý, všechno o čem se bavíme dobře chápe, diskutujeme..
Doma mi po obědě nechce spát, do večera je to s ním ale peklo, takže posledních pár měsíců musíme jezdit po poledni autem, aby usnul aspoň chvíli v autě.
Do školky šel první den natěšený, věděl kam jde. Moje sestra pracuje ve školní jídelně a tak vozí do školičky každý den ráno svačinku a před polednem oběd. První den úžasný, krásně tam i po obědě usnul (věc nevídaná!), jednu paní učitelku si hned zamiloval. Odpoledne ani nechtěl domů. Ale chce dospělého, vyrůstal s dospělými, jedináček. Na hřiště, různé aktivity - samozřejmě jsme chodili, ale děti nikdy nevyhledával. Nestojí o kamarády, chce mě, babičku, případně tady tu hodnou p učitelku. Ve školce se s dětmi hrát nechce. Druhý den v úterý už ráno pofňukával, že do školky nechce, ale šel, došel až do šatny kde začal plakat že nechce. Objevila se oblíbená p učitelka a vzala si ho do náruče, rozloučili jsme se a odešla jsem. Do 5ti min už neplakal. Zase po obědě hezky usnul, odpoledne v pohodě, povídal co se dělo. Večer už fňukal v posteli, že do školky už nechce chodit. Středa ráno opět pláč, že do školky už nikdy nechce, ale zase dobrovolně šel ikdyž pofňukaval. V šatně pláč, opět si ho musela vzít učitelka do náruče, abych mohla odejít. Po pár minutách se opět uklidnil, odpoledne zase v pohodě. Doma před spaním pořád opakoval že do školky nechce, že tam už vůbec nepůjde, pofňukával až než usnul. Ve čtvrtek ráno opět krize, ale měli naplánovaný výlet, tak to byla motivace veliká. Zase šel s pláčem, ale šel. Ve školce proběhlo poprvé ráno víc v pohodě- nemusela si ho učitelka brát do náruče ale šel s ní sám za ruku do třídy.. odpoledne vyprávěl, jaký byl výlet super, ale že do školky uz nepůjde. Pátek nebyl- dr.
Ve školce nemá zájem o ostatní děti, drží se jen jedné p učitelky, kterou má jakoby místo mě a pořád si ji hlídá. Krásně všechno papá, nepropláče cely den, občas si vzpomene, fňuka po mamince, ale učitelka zvládne zabavit. Po obědě spí.
Ale. Celý víkend co teď byl doma, mě totálně hlídal a nemohla jsem ani na záchod sama! Na metr se od něho nemůžu hnout. Děti odstrkává, nechce je, chce jen maminku (sobotní návštěva, kde byli další děti).
A - dnes ráno, nový týden, pondělí. Ráno vstal, v klidu jsme snídali. Pak uz byl čas a tak jsem začala se školkou, že dnes se opět jde. Pláč že nechce, nechce ani tu hodnou p učitelku, nechce "prostě vůbec". Ale šel, pofňukával zase celou cestu, v šatně pláč, plááč, držel se mě, učitelka si ho opět musela vzít do náruče. Ale chápal co se děje, při pláči mi opakoval moje slova: maminka s tatínkem dneska zase popracuje a odpoledne pro mě přijde. Domluveno, pusu a šla jsem. Ségra dovezla chvilku nato svačinku a malý prý seděl u stolečku, oči červené z ranního pláče, ale zase už neplakal.
Vím,že jsme začali teprve druhý týden a je brzo po něm chtít zázraky, ale je mi to prostě strašně nepříjemné dávat ho tam s pláčem, poslouchat večer že zitra nechce.. na druhou stranu vím, že je sice citlivější, není průbojný, ale je velmi chytrý a rád objevuje nové věci, které se mnou doma už nemá. Za ten týden školky se strašně posunul co se týká samostatnosti..
Jsem v rozpacích, asi potřebuju uklidnit, možná jsem se chtěla z toho vypsat, poslechnout si podobné příběhy..nevím.
Určitě mu udělám kratší týden, od po do pá je dlouho. Ale zase ho nechci brávat po obědě (ikdyz bych uz mohla v ten čas), když vím že tam usne a pohodlně se po obědě trochu vyspí, než se mnou v autosedačce.
Mám ho ztáhnout a netrápit? Učitelka ve čtvrtek min týden říkala, že vidí zlepšení, že to půjde.. ale prostě když vidím že tam nechce, tak mě to trápí.
Díky za dočtení až sem...