Jak zvládat stres s dětmi bez nervového kolapsu?
Už se za své chování fakt stydím, ale vůbec nevidím východisko ven. Mám pocit, že se v tom topím. Máme 3 děti, rozjívené, hlučné, tvrdohlavé, v rozmezí 3-9 let. Kazdy úkon s nimi je boj. Třeba výprava do školy, mají vše nachystané až pod nos, budím je s dostatečným předstihem, u toho chystám svačiny a sebe, pomáhám nejmenšímu. 2 starší, místo aby se nachystali se akorát rvou, schovávají si oblečení nebo čumí 20 minut před sebe v pyžamu místo aby se nachystali, pak ten čas chybí. Musím je neustále upozorňovat a stejně se vždycky něco vyvrbí. To samé o víkendu, jakmile zavelím oblékat, jede se tam a tam (protože s nimi prostě klidný odpočinkový den neexistuje), jsou akorát otrávení, že si ani nemůžou odpočinout. Jakmile tedy nechám volny den, stejně nejpozději v 8 ráno je řev, mlácení, nic dělat nechtějí, jenom takhle prudí. Oni prostě nerespektují domluvu, základní věci úplně bojkotují, prostřední ten na každou obyčejnou věc udělá hodinový zásek, že to prostě dělat nebude, že je mu to jedno, že jsem strašní...to je pořád dokola. Vždycky to skončí tak, že po miliontém upozornění na nějakou takovou banalitu už po nich jenom štěkám, jsem úplně vytočená, prostředního mám chuť rozčtvrtit, za to jak se chová a úplně to tady nenávidím. Jsme všichni přetažení, tahle atmosféra je u nás běžná i o prázdninách a pro mě už je to totálně za hranou snesitelnosti. Manžel má větší nadhled, ale nemám pocit, že by na ně nějak platil. Navíc stovky tady těch drobných věcí nevidí. Já nemám sílu si ještě o každou věc speciálně jemu říkat. A hlavně už nevím, jak to udělat, aby tady ty základní věci fungovaly a nemusela jsem se s každým stokrát hádat, ať si zuby čistí pořádně a ne jen žvejká kartáček a u toho otravuje, ať se obléká když má, ať si po sobě uklidí odpadky do koše a ne hodit někde po domě. Ať si prostě vytáhne hraní a ne jen kope do bráchy. Mám toho plné zuby, 100x nic umořilo osla. Funguje to někomu s více dětmi bez nervů? Jak se mám ovládat, když je to pro mě nesnesitelné?
@anonym_autor já se snažím to těm dětem vysvětlovat pořád. Já jsem sama chaotik, takže o to horší to je. 😃 Ale když máme někam jet na čas, tak se u nás taky kolikrát huláká. Řvu já, že už zase jedeme pozdě a standardně řvou i obě starší děti, které si na poslední chvíli usmyslely, že něco nutně potřebují, ale samozřejmě nevědí, kde to mají a do toho nejmladší teďka bojkotuje autosedačku, takže ten kolikrát řve, jen vidí to auto. 🤦 Když s námi jede manžel, huláká i on, protože on nesnáší jezdit pozdě a je z toho děsně na nervy. 😃 Já jsme v tomhle teda zpřísnila a pokud si děti něco nenachystají předem, holt mají smůlu. Ať klidně celou cestu řvou, ale já nebudu pobíhat po domě a hledat jim nějaké hračky a speciální oblečení apd. Pokud se odmítají oblíkat a dělají místo oblíkání voloviny, tak je klidně hodím do sedačky nahatý nebo na půl oblečený, bez bot apd. Ony si to takhle párkrát vyzkoušely a teď už vědí, že si legraci nedělám a nakonec se oblečou. Snažím se jim to pak v klidu vysvětlovat, že já nejsem prostě schopná obléct sebe, miminko a ještě další 2 děti a k tomu všechno všem sbalit. Ale je to jak u blbečků na dvorečku. Pořád jim to musím dokola opakovat - oblékat se, přestaňte se prát, přestaňte dělat kraviny, odjíždíme, sbalte si, co chcete, pro nic se nevracíme. To samé u uklízení. Stojím nad nima a musím jim pořád dokola opakovat a ukazovat, co mají sebrat a kam to mají uklidit. Prostřední dcera je třeba docela šikovná, svlékne se z venku a hezky to narovná, špinavé prádlo jde automaticky hodit do koše, ale nejstarší dcera to má tak, že kde jí co odpadne od ruky, tam to nechá. Klidně zahodí obal od jídla na podlahu, boty neumí uklízet do botníku, bundu hází po zemi, špinavé prádlo hází jak svlečky všude po domě a někdy to i zahrabe mezi čisté prádlo. 🤦 Dojíždíme 3x týdně na sportovní přípravku, takže fungovat to tak nějak musí, ale na Chocholouška to někdy je.
Nevím, kolik je prostrednimu, ale ruply by mi nervy a minimálně skolák by se musel starat sam. Tady máš svačinu a nazdar. Pokud přijdeš pozdě do školy, tvůj problém. Rekla bych jim to predem a ráno bych to dodrzela, i za cenu toho, ze do školy nedorazí včas.
Nevím, kolik je prostrednimu, ale ruply by mi nervy a minimálně skolák by se musel starat sam. Tady máš svačinu a nazdar. Pokud přijdeš pozdě do školy, tvůj problém. Rekla bych jim to predem a ráno bych to dodrzela, i za cenu toho, ze do školy nedorazí včas.
@evaviki prostřední teď nastoupil do 1. třídy. Jenomže to je furt dokola, pošlu ho polonahého pozdě do školy, budu za blbce akorát já, že se o něho nestarám. 🤷♀️ Mu je to uplne jedno a zítra to udělá zase. Prostě jemu se nechce, tak se z toho všichni po💩.
@evaviki prostřední teď nastoupil do 1. třídy. Jenomže to je furt dokola, pošlu ho polonahého pozdě do školy, budu za blbce akorát já, že se o něho nestarám. 🤷♀️ Mu je to uplne jedno a zítra to udělá zase. Prostě jemu se nechce, tak se z toho všichni po💩.
@anonym_autor byla jsem s dětmi od 6 a 4,5 let sama.
Plný úvazek, syn musel být přesně v 6 ve školce, dceru do družiny na jiné místo a rychle do práce.
Dělala jsem to tak, že jsem řekla, že ráno oblékám já, aby to bylo co nejdřív.
@anonym_autor u nás je to stejné. Jenom máme děti 2 a manžel to řešit nechce, radši se zavře do ložnice. Já chodím do náročné práce a po práci chci mít klid a taky si odpočinout. Takže ty dvě vždycky oddělím a jedna si hraje a funguje v obýváku a druhá v dětském pokoji. Jiné východisko nemám. Možná je to špatně, ale jinak by se furt rvaly nebo starší by šikanovala mladší.
Nejsou tak oddělené celý týden a pořád, aby si někdo nemyslel. A taky na ně pořád nechci řvát. Nebaví mě být jak rozhodčí v ringu. Ráno obě ví, co mají dělat. Věci jsou nachystané už večer.
Já jednu hodím do školky, druhou do školy a utíkám do práce.
Když má manžel volno nebo před noční, tak starší dceru vodí do školy on.
@anonym_autor jak kdyby to psal můj manžel :D....máme taky tři kousky, tři hlasitý, neposedný hajzlíky (definice manžela :D), který podle něj neposlouchají, pořád jen řvou, dělají bordel, pořád se perou, koušou, všechno jim trvá atd.atd.....já jsem těžce vyzenovaná, takže já si jsem schopná v tom totálním bordelu i číst :D maximálně řeším krev a na pohotovost s nima taky jezdím jen já, protože manžel by se nechal zavřít do oddělení pro chorobomyslný :D...já to dělám tak, že když se má někde být včas tak prostě odjedu včas nehledě na stav domácnosti a dětí, takže už jsem párkrát jela s dětma, který měly pyžamo, nebo bačkory, nebo jednou syn jel jen v trenkách (byl leden)...když si něco dělají, tak je poprosím ať toho nenechají, což nenechají :D a pak když je ouzko, tak neřeším, čí je to vina, ale prostě jejich problém, řeším fakt jen krev :D..vůbec jim právě nechystám nic pod nos, ať se snaží, nereaguju pokud neřeknou prosím a děkuji...zásadní co vidím je to, že já na děti prostě neřvu, ale jako vůbec, i když vnitřně jedu jedno sprostý slovo za druhým třeba :D....manžel na ně řve pořád a to je konečná a on má fakt peklo...já bych je v tom nechala fakt vymáchat, ať is jde polonahý do školy, podle mne je jedno co řeknou ostatní, že jsi za matku, stejně si evidentně už připadáš hrozně sama...nebo zkus udělat zrcadlo a chovej se jako oni nějaký čas (to dělala kamarádka, prej si to docela užívala :D)...podle mne stejně u každého funguje něco jiného a někde nefunguje prostě nic, krom zásoby čokolády a vína 🙂...já začala fakt u sebe - proč mi to vadí, mohu to změnit, jak se s tím, že to není dle mého očekávání vyrovnat atd., ale já mám strašnou výhodu, že fakt trpím uprdelismem a dokud nejde o život, tak je to v pohodě a taky mi je jedno, co si o mne myslí ostatní.....manžel to fakt nedává, vlastně ani můj přístup, ale začal chodit k psychologovi a nějaký pokroky vidím....podle mne fakt jediné co funguje je se zaměřit na sebe a ne na ty děti...držím pěsti! a bude líp, jednou 🙂
Jo, se trema vsude stejny, vyzaduji toho asi teda mene (napr.sam si zuby cisti jen 9 lety a to docela nove, setiletaka jeste obcas obliknu, kdyz vim, ze ma mizernou naladu..., hooodne pripominam - vyhod, umej, odnes, uklid...), ale rvu taky porad.
(nekopej, nedupej, nemlat ho, vnimej, neskakej, nevriskej, nech ho byt, poslouchej co rika, nevidis, ze mu to vadi?! ...) Na hlasivky pomaha vincentka v pastilkach 😅. A na blbnuti u oblikani u nas funguje posilat je oblikat jednotlive a usetreny cas, kdyz se nahodou obliknou rychle jim dovolim venovat se necemu smysluplnemu - u nas vedou knihy.
Pro me je nejvic nahlavu ta totalni absence smysluplneho casu pro sebe (nejmladsiho mam 1,5r) a cim jsem psychicky unavenejsi, tim vic zapominam, ze jsou to jeste docela male deti, ktere to vetsinou nedelaji naschval, a kdyz zrovna jo, tak bez plneho vedomi vsech dusledku.
@anonym_autor jak kdyby to psal můj manžel :D....máme taky tři kousky, tři hlasitý, neposedný hajzlíky (definice manžela :D), který podle něj neposlouchají, pořád jen řvou, dělají bordel, pořád se perou, koušou, všechno jim trvá atd.atd.....já jsem těžce vyzenovaná, takže já si jsem schopná v tom totálním bordelu i číst :D maximálně řeším krev a na pohotovost s nima taky jezdím jen já, protože manžel by se nechal zavřít do oddělení pro chorobomyslný :D...já to dělám tak, že když se má někde být včas tak prostě odjedu včas nehledě na stav domácnosti a dětí, takže už jsem párkrát jela s dětma, který měly pyžamo, nebo bačkory, nebo jednou syn jel jen v trenkách (byl leden)...když si něco dělají, tak je poprosím ať toho nenechají, což nenechají :D a pak když je ouzko, tak neřeším, čí je to vina, ale prostě jejich problém, řeším fakt jen krev :D..vůbec jim právě nechystám nic pod nos, ať se snaží, nereaguju pokud neřeknou prosím a děkuji...zásadní co vidím je to, že já na děti prostě neřvu, ale jako vůbec, i když vnitřně jedu jedno sprostý slovo za druhým třeba :D....manžel na ně řve pořád a to je konečná a on má fakt peklo...já bych je v tom nechala fakt vymáchat, ať is jde polonahý do školy, podle mne je jedno co řeknou ostatní, že jsi za matku, stejně si evidentně už připadáš hrozně sama...nebo zkus udělat zrcadlo a chovej se jako oni nějaký čas (to dělala kamarádka, prej si to docela užívala :D)...podle mne stejně u každého funguje něco jiného a někde nefunguje prostě nic, krom zásoby čokolády a vína 🙂...já začala fakt u sebe - proč mi to vadí, mohu to změnit, jak se s tím, že to není dle mého očekávání vyrovnat atd., ale já mám strašnou výhodu, že fakt trpím uprdelismem a dokud nejde o život, tak je to v pohodě a taky mi je jedno, co si o mne myslí ostatní.....manžel to fakt nedává, vlastně ani můj přístup, ale začal chodit k psychologovi a nějaký pokroky vidím....podle mne fakt jediné co funguje je se zaměřit na sebe a ne na ty děti...držím pěsti! a bude líp, jednou 🙂
@sikkacirek wau, to zní skvěle. Ale ty nemáš s třema dětma pocit, že jde někomu bez nadsázky o život min 4x denně?
@evaviki prostřední teď nastoupil do 1. třídy. Jenomže to je furt dokola, pošlu ho polonahého pozdě do školy, budu za blbce akorát já, že se o něho nestarám. 🤷♀️ Mu je to uplne jedno a zítra to udělá zase. Prostě jemu se nechce, tak se z toho všichni po💩.
@anonym_autor ty ho neposles, to je na něm. Ja bych se domluvila s ucitelkou, ze chci,ať syn pocítí důsledky, ze je možný, ze přijde pozde
@sikkacirek wau, to zní skvěle. Ale ty nemáš s třema dětma pocit, že jde někomu bez nadsázky o život min 4x denně?
@anonym_b6fa24 no máme dost vysoký pojistky na všechno a všechny 🙂....hele já úplně nemám ráda takový to, vždyť si něco udělají, osobně mi přijde, že nějvětší katastrofy se staly v okamžiku, kdy byl vlastně klid, všechno v pohodě a nikdo si navzájem nic nedělal...a zabít se člověk může kdekoliv a kdykoliv, bohužel....vše co mi přijde nebezpečné je eliminováno, ale i tak bych nevěřila, že se dá rozseknout noha o oblou hranu skříně, dokud jsem to neviděla :D nebo syn si rozsekl bradu na plavání v momentě kdy stál a najednou už nestál a učitelka byla přímo nad ním :D....manžel právě by je nejraději přivázal ke sloupu, já zas je nechám raději si trochu rozbít držku, většinou se z toho poučí....občas úzkost mám, nebo si řeknu, kurňa to bylo ofous a zaměřím se na to, ale nemůžu žít v neustálém strachu, by mi jeblo....ale věřím, že každý má tu hranici co snese jinde
manzel me vytaci tvrzenim, ze jsem rano jak vojensky dustojnik, ale proste - jinak to nejde.
Sladce si rekneme dobre rano, odsunou se na snidani a pak pak proste jen rvu pokyny ... Kde mas pripravenou tasku? Mas v ni svacinu? Deleeeeej. Kde mas telocvik. Vis ze ho dneska mas? Ty jdes dneska v pyzamu? Pohyyyyyb, pohyyyyb! Mas poslednich 5 minut, hni se! Piti mas na stole, pohyb!
Aaaa takhle na kazdou ze 3 exeplaru. Ale kdyz nervu a jen si (zoufale) micham kafe, tak se jedna rozbreci, ze nevi co si oblect, druha se pohada s treti a rozhodne se nevykopou... Casem se to zlepsuje 🙂
(mam vyssi vekovou kategorii uz )
@anonym_b6fa24 no máme dost vysoký pojistky na všechno a všechny 🙂....hele já úplně nemám ráda takový to, vždyť si něco udělají, osobně mi přijde, že nějvětší katastrofy se staly v okamžiku, kdy byl vlastně klid, všechno v pohodě a nikdo si navzájem nic nedělal...a zabít se člověk může kdekoliv a kdykoliv, bohužel....vše co mi přijde nebezpečné je eliminováno, ale i tak bych nevěřila, že se dá rozseknout noha o oblou hranu skříně, dokud jsem to neviděla :D nebo syn si rozsekl bradu na plavání v momentě kdy stál a najednou už nestál a učitelka byla přímo nad ním :D....manžel právě by je nejraději přivázal ke sloupu, já zas je nechám raději si trochu rozbít držku, většinou se z toho poučí....občas úzkost mám, nebo si řeknu, kurňa to bylo ofous a zaměřím se na to, ale nemůžu žít v neustálém strachu, by mi jeblo....ale věřím, že každý má tu hranici co snese jinde
@anonym_autor tohle je tady ale pořád dokola. V každé diskuzi, kde rodiče brečí, že je mají děti na háku, tak vždy maminky radí, nechat v tom děti vymáchat. A vždycky je reakce takováto - to by nezabíralo. Jako proč to teda aspoň nezkusit? Jak píše
@sikkacirek moje dcera šla v prosinci, v dešti, polonahá bez bot do auta a od té doby si to velice dobře rozmýšlela, jestli se bude oblékat nebo ne. Školku máme vzdálenou 5 minut, taky vyzkoušela si to jednou, když šla do školky v pyžamu ve sněhu a od tý doby jsem nezažila, že by se nechtěla oblékat. A mimochodem, já s dcerou docházím k dětskému psychologovi od 3 let, kde jsme třeba tohle ignorování a sabotování odjezdu řešili a psycholožka se smála a říkala - to je jednoduchý, přednost má VŽDY odjezd v určitý čas. Takže odjíždím a je mi jedno, jak je zrovna dítě oblečené nebo nahaté, prostě to dítě MUSÍ pochopit, že priorita je odjezd v určitý čas. Jinak se to nenaučí. Tvoje děti z toho fakt mají prču. Jakmile děti vidí, že máma se z toho může 💩, ale stejně jedeme pozdě a máma kolem nás lítá, tak se tím naučily akorát to, že jezdit všude pozdě a nepomáhat mámě je ok. Proč by to měly změnit , když ty jsi jim nedala motivaci? Nech je v tom pořádně vymáchat, aspoň to párkrát zkus, než budeš psát, že by to stejně k ničemu nebylo...
@anonym_autor že budou lidi na polonahé dítě koukat blbě? Že se mu spolužáci budou smát? Tak ať si okolí myslí, co chce, ale právě o to jde. Že se to dítě bude cítit trapně. Pochopí, že si škodí jen samo sobě a tím, že ho vystavíš nepříjemné situaci, mu dáš tu lekci, kterou potřebuje. Nějaký řvaní je dětem fakt u zadku, tím nezměníš nic.
manzel me vytaci tvrzenim, ze jsem rano jak vojensky dustojnik, ale proste - jinak to nejde.
Sladce si rekneme dobre rano, odsunou se na snidani a pak pak proste jen rvu pokyny ... Kde mas pripravenou tasku? Mas v ni svacinu? Deleeeeej. Kde mas telocvik. Vis ze ho dneska mas? Ty jdes dneska v pyzamu? Pohyyyyyb, pohyyyyb! Mas poslednich 5 minut, hni se! Piti mas na stole, pohyb!
Aaaa takhle na kazdou ze 3 exeplaru. Ale kdyz nervu a jen si (zoufale) micham kafe, tak se jedna rozbreci, ze nevi co si oblect, druha se pohada s treti a rozhodne se nevykopou... Casem se to zlepsuje 🙂
(mam vyssi vekovou kategorii uz )
@tereza0111 přesně takhle to u nás vypadá no, do toho ještě ten manžel, taky tak 🤣. Strašně mě 💩, všichni.
Ano, vymáchat je v tom. Pouzila jsem to a ne jednou. Odjela jsem proste na cas jak se melo, holky musely samotne do skoly a prisly pozde. Ucitelka to ode me vedela, jen se tomu zasmala. Stejne je to se svacinou. Dokud nebudu mit pripraveny box na svacinu na lince, svacinu nedelam. Stacilo jednou, kdyz byly hlady a jak to najednou jde. Vyzkousej to.
Já vyrůstala se svými 4 sourozenci na vesnici , každý den na vlak 15km do školy a školky bez rodičů. Pak celý den lítat po venku. Proto byli naši rodiče odpočatí - protože dečka byla venku. Dneska ? Jsme tak úzkostlivé tím děním kolem, že jsme s dětmi non stop a doma ,pokud nejsme v práci. Všechno ohlídat, zajistit ,připravit ,nezapomenout. Já mám jen jedno dítě ( kluk v prosinci 11 let ) a máme to úplně stejně. Napomínám, ať už vstává , kde má věci, jestli si vykydal tašku, svačinu a a pití. Každý den den ptám, jestli má úkoly ,jestli si připravil věci apod. Že má jen tři úkoly, když přijde ze školy a stejně není schopný si na to myslet - převléknout se ,udělat si úkoly a připravit tašku. Hadry po něm sbírám kudy chodím, obaly od jídla taky ,někdy i nádobí. Teď ještě jsme v bytě ,který rekonstruujeme ,takže nádobí meju v umyvadle ,všichni spíme v jedné místnosti a do toho čekáme druhé mrně. Že by manžel nějak pomáhal,to spíš on je další dítě,protože po něm dělám to samé co po malém. Ale ! Co tím chci říct - někdy stačí, aby ten chlap pořádně zařval,postavil děti do řady a rozdal jednou pro vždy on pokyny , jak to tam bude fungovat a vymyslet nějaký trest ,za kterým si bude stát, když to děti nedodrží. My jsme byli fakt fakani, když jsme nebyli venku a jen JEDNOU na nás zařval otec a pamatuju si to do teď. Chlapi chtějí mít klid a když jim tam bude řvát manželka a ještě tři děti, tak sám bude na chocholouška. A další věc - taky jsem začala uplatňovat,že co si ti dva nepřipraví ( což stejně ode mě mají až pod nos,ale něco mimo můj program nebo mi o tom neřekli) ,tak smůla, prostě nemáš. Ono si to to dítě zapamatuje. HLAVNĚ OPRAVDU NESLEVOVAT ZE SVÝCH VÝHRŮŽEK A PODMÍNEK,ANI JEDNOU! Neuděláš ,co jsme si domluvili? Dobře,víš ,jaký je trest. A stát si za tím ( sebrat telefon, zakázat hry , cokoliv ,co má dítě rádo). Bude brečet, řvát,prosit, vyhrožovat,slibovat - prostě ne. Musí si to vyžrat,ať si to mozek pamatuje. Ostatně tento pud máme zakódovaný ještě z pravěku.
Je mi úplně smutno z toho, jak se tady množí příspěvky tohoto typu ☹
Máte všechny můj obdiv, já se svou povahou bych asi už někde visela na stromě.
Napadá mě každému ráno rozdat nějakou povinnost? Nejstarší může chystat snídani pro všechny, prostřední připraví oblečení.. ? Neuděláš - nemáš, nazdar.
Stejně tak ve volném čase, když se perou a hádají - rozdala bych každému nějakou domácí práci, až bude hotovo - můžeš na počítač, tablet atd.
Sama mám dítě jedno, takže se mi to "kecá"..
Podle mě jim chybí povinnosti a tohle vše dělají z nudy.
Je blbý, že ten prostřední je teď zrovna prvňák, takže právě asi změna, nutnost zajetí do nového systému a ještě tu podporu rodiče fakt potřebuje. Takže ho nelze nechat ho v tom úplně ještě vymáchat, ještě tu odpovědnost prostě v sobě nemá. Minimálně ale u nejstaršího bych asi zavelela na co největší samostatnost, typu když nebudou krabičky ráno na lince, svačinu nechystám, v aktovce ze včerejšího dne je lovit nebudu. Nastavit odchody v přesně stanovený čas a říc - v 7:15 odcházím a startuji auto, kdo nebude nachystaný, jde do školy sám a pěšky (jen příklad). Ale fakt to chce asi jednou fakt jakoby odcházet a nechat ty děcka za sebou, když si budou myslet, že máma jen mlátí prázdnou slámu, že "to by stejně neudělala" a ona to just fakt udělá (byť se zatnutýma zubama a připravená se okamžitě vrátit, ale oto oni nemusí vědět, důležité je udělat ten první krok)...tak se veeelice rychle vzpamatují i největší "salámisti".
Jinak ještě docela dobře funguje (alespoň u nás) bodový odměnový systém - za každý den, kdy se zvládli vypravit ve stanovený čas a bez keců a nervů, tak nějaký bod pro ně, za x předem stanovených bodů nějaký "bonus", co normálně nemají běžně (např. pohádka večer ve všední den před spaním nebo zmrzlina po škole nebo třeba hodina na PS), naopak za opakované problémy pak body dolů.
Je ale taky třeba zapojit tátu, pokud není fyzicky přítomen většinu času, je to blbý, ale táta by měl vždy mámu podpořit a motivovat je, aby se - hlavně kluci - chovali k mámě hezky a pomáhali jí. Aby to brali jako naprosto normální součást fungování domácnosti. že (slovy Marka Hermana) "máma je taky dáma, a ne služka všech".
Je mi úplně smutno z toho, jak se tady množí příspěvky tohoto typu ☹
Máte všechny můj obdiv, já se svou povahou bych asi už někde visela na stromě.
Napadá mě každému ráno rozdat nějakou povinnost? Nejstarší může chystat snídani pro všechny, prostřední připraví oblečení.. ? Neuděláš - nemáš, nazdar.
Stejně tak ve volném čase, když se perou a hádají - rozdala bych každému nějakou domácí práci, až bude hotovo - můžeš na počítač, tablet atd.
Sama mám dítě jedno, takže se mi to "kecá"..
Podle mě jim chybí povinnosti a tohle vše dělají z nudy.
@eldoradoh obdiv za co? Že jsou dneska děti nepoužitelné a dovolí si vše? 🤷 Taky si myslím, že dětem chybí povinnosti. Děti by se měly zapojovat, už od raného dětství úměrně svému věku. Začínat nějakou drobností a postupně navýšit na nějakou pravidelnou činnost. Však jsou součástí domácnosti úplně stejně jako ti rodiče. Proč by se měla doma honit jenom máma a hned jak příjde táta z práce, tak ještě zapojit do domácích prací i jeho, protože on je přeci taky rodič a žije v domácnosti, tak ať se kouká zapojit! Zatímco děti nemusejí nic. Mě poslední dobou příjde, že jakmile si stěžuje máma u dětí neškolního věku,na to že děti neposlouchají a neuklízejí, tak jsou ještě moc malé a máma má přehnané nároky a pak se to najednou přehoupne v to, že děti jsou nevychované. Což je ale celkem logické. ... Nejspíš za to dostanu sodu, ale děti by se měly taky snažit a zapojit a od mala. Každý potřebuje trošku toho řádu a povinností. 🙂
Mám jeden kus a vypadá to u nás stejně. Někdy mám pocit,že dělá všechno proto,jen aby mě nas$ala. Snažím se matně vzpomenout,jak skvělá a úžasná jsem v jejím věku byla já,leč si nemůžu vzpomenout. Snad jen, že jsem byla určitě použitelná po tom dvanáctém roce, tak držím, čekám a doufám, že to taky přijde 🤣🤣🤣
@evaviki prostřední teď nastoupil do 1. třídy. Jenomže to je furt dokola, pošlu ho polonahého pozdě do školy, budu za blbce akorát já, že se o něho nestarám. 🤷♀️ Mu je to uplne jedno a zítra to udělá zase. Prostě jemu se nechce, tak se z toho všichni po💩.
@anonym_autor mýho spolužáka a jeho starší sestru jednou rodiče poslali do školy v pyžamu, protože ráno nechtěli vstávat a myslim, že všichni dospělí to chápali. Ale bylo jim už 9 a 12.
A tobě by prospělo pár dní o samotě. Co takhle se v pátek sbalit a vrátit se až v neděli? 😉
Jako , 1. Věc je si nejdřív od toho odpočinout - asi je už pozděnebo to naplánovat na další prázdniny...:
Prostě mít týden ( aspoň ) kdy se neřeší nic a ty děti si odpočinout od všeho...
Jasně nějaké mytí zubů a večerka dejme tomu jo...
Ale chceš si vzít kraťasy ok, jdeš v potápěčský h brýlích do drogerky ok...prší a ty nebereš deštník - ok ...chcete být od rána do večera na zahradě - ok
Pokud nemáte RD tak třeba pronajmout...nebo v kempu domek a prostě zkusit omezit veškeré omezování a nechat si děti hrát a neřešit nic jen dohlížet at se nezabijou ...
2. Dále to v osekané verzi přesunout do běžného dne
( Jít do školky v pyžamu , boso , hladový , apod aby to pro ně zpětně nebylo komfortní ...
Mám kluky 4 a 10 a vím o čem mluvíš ...
Ale to výše fakt zabírá
Hl. Je te když neuděláš tu pauzu příkazu je pro ně příkazu pouze když se řve na denním pořádku a je jim to už taky jedno ....
A taky pomáhá prostě fakt omezení tv popřípadě kompletní omezení elektroniky ... - dělá to fakt hodně
Těm deckam to ,,zasira,, hlavu
Všechno co lze chystám večer - hromádky oblečení, svačiny, léky, v předsíni boty / čepice / rukavice (ať se eliminuje to, že se ráno 10min něco hledá po domě). Ráno nepouštíme televizi, jinak se všichni seknou a hledí. A přesně - kdo se nestihl najíst, jde bez jídla, kdo si nevzal svoje věci, nemá je… Ta vlastní zkušenost je nejlepší metoda k pochopení.
Jo, je to dost na hlavu. Tam bude asi hodně problém, že jsou jako smečka a v převaze. Já mám jen dva kousky (7 a 4), ale taky se často perou/vyrušují/lumpačí/apod, když mají něco dělat. Pomáhá mi je oddělit, i když mi tak věci zaberou 2x tolik času. Zvlášť řeším zuby, uspávám, oblékám, řeším úkoly. Když jsou vedle sebe, často se nesoustředí a dělají kraviny. Když jsou o samotě, můžu na ně použít "ten jejich způsob" (na každého platí něco jiného, jsou jiné povahy) a lépe to funguje. Naštěstí třeba spí i oblékají se v jiném pokoji (dcera spí zatím v ložnici, jelikož já chci spát v klidu bez manželova chrápání v dětském pokoji), takže tam je to ranní oddělení dobré. Ale stejně, musím probrat a zkontrolovat jednoho, pak druhou. Dcera je celkem samostatná, vše si připraví předem, ale zase se umí šprajcnout, jelikož je dost citlivá. Synovi je zatím vše buřt 😀 , takže na něj musím jinak (vzít to jako "challenge").
A taky pomáhá prostě fakt omezení tv popřípadě kompletní omezení elektroniky ... - dělá to fakt hodně
Těm deckam to ,,zasira,, hlavu
@veronicka89 přesně tak, naprosto souhlasím.
Jeee,ty píšeš o naší rodině?😮🤣u nás je to úplně to samé, akorát věkové rozmezí je od 2-9.Se starší snad začíná triskat puberta nebo nevím,s prostřední si závidí i nos mezi očima a ja furt jen rvu a rvu a už jsem z toho sama úplně vyšťavena
Uz jsem se chtela zeptat jestli mas doma moje deti, ale oak jsem si vsimla, ze to mas dokonce ve 3 exemplarich. U nas je to nemlich totez, jen nastesti jem ve 2. 3 bych nedala.
Tady si sednu, protože u nás úplně to stejné. Do toho tatínek, který se doma vždycky otočí jenom na večeři a popřání dobré noci... A já už úplně vyhořelá, uřvaná.... Tak snad se dočkám nějaké rady, jak na ně 🙂